Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Edvard Beneš a jeho dílo

Edvard Beneš a jeho dílo

Projevy a vystoupení, 6. 5. 1996

Dámy a pánové,

Edvard Beneš je osobnost, k jejímuž životu a dílu je třeba se stále vracet. Koncentrují se v ní klíčová témata, problémy a výzvy, které v tomto století utvářely život našeho národ. Mnohé z nich neztratily svou aktuálnost a naléhavost dodnes.

V půlstoletí trvající veřejné a politické činnosti Edvarda Beneše můžeme sledovat přerod českého politického myšlení od národně emancipačních snah, dovršujících národní obrození minulého století a vrcholících ve vytvoření samostatného Československa, k rozvinutí základních ideových otázek, které v tomto století zaměstnávají moderní vyspělé společnosti - otázek svobody a demokracie, otázek sociálních a jejich vzájemných vztahů.

Dnešní pohled na osobu Edvarda Beneše v sobě skrývá i postoj k moderní české státnosti, ke způsobu jejího naplnění, k její mezinárodní orientaci, k zauzlovaným problémům česko-slovenských a česko-německých vztahů i k otázkám politické demokracie a její obrany před totalitními silami. Je příznačné, že v devadesátých letech tohoto století jsou tato témata stejně aktuální, jako byla v Benešově době a že se jeho kroky, učiněné před půlstoletím, stávají i dnes předmětem diskusí nikoli pouze historiků, ale i politických představitelů, a to i na mezinárodní úrovni.

Ve svém stručném zamyšlení se nechci zabývat historickým zkoumáním konkrétních činů Edvarda Beneše, ale určitou reflexí, kterou osoba druhého československého prezidenta vyvolává u dnešního politika.

Uzlovými body, které určují místo a úlohu Edvarda Beneše v historii a na nichž se štěpí hodnocení jeho osoby, byly mezní události našich dějin první poloviny tohoto století, při nichž všech hrál velmi významnou úlohu. Jde jak o vznik Československa v roce 1918, tak o mnichovskou krizi v roce 1938, tak o poválečnou obnovu Československa po roce 1945 s jejím tragickým vyvrcholením v únoru 1948.

Edvard Beneš byl velmi úspěšným politikem v podmínkách klasického demokratického systému a byl renomovaným mistrem politiky v době, která tato pravidla respektovala.

Mezní situace, s nimiž byl v průběhu své politické dráhy konfrontován, však byly vyvolány silami, pro něž byla demokratická pravidla pouze zástěrkou k prosazení cílů a idejí směřujících právě k likvidaci politické demokracie a občanské a národní svobody.

Benešova rozhodnutí, která činil pod tlakem událostí ve chvílích pro náš národ kritických, bývají s odstupem let hodnocena velmi rozporně. V některých ohledech jsou hodnocení současníků, a tím spíše kritiků pozdějších generací, příliš kategorická. Vím, že je s odstupem času a znalostí důsledků snadné tu či onu věc šmahem zavrhnout, vím, že je snadné vytrhnout politika z kontextu dějů, emocí a atmosféry doby, a nad izolovaným preparátem pronést zatracující odsudek, či naopak z opačného extrému jeho politiku obhajovat jako jedině možnou. Benešův osud byl tragický politicky i lidsky právě proto, že se dostal do konfliktů se silami, jejichž logika i metody byly jeho světu cizí, a že byl k fatálním rozhodnutím, částečně i vlastní vinou, dotlačen událostmi, nad nimiž již ztratil kontrolu.

Dámy a pánové, Edvard Beneš byl velkým státníkem, a naše moderní historie je s jeho osobou neoddělitelně spojena. Ať chceme, či nikoli, navazujeme na jeho dílo možná více, než jsme si dnes ochotni připustit. Svět se změnil, totalitní síly, které způsobily Benešovu tragédii, svůj boj prohrály. Přesto je pro nás, dnes stejně jako pro prezidenta Beneše kdysi, otázka demokracie, jejího budování, rozvoje a obrany politickou prioritou. Nic, myslím, nevyjadřuje aktuálnost Benešova odkazu pro naše dnešní diskuse výstižněji, než jeho slova, která vyjádřil ve své knize z válečných let „Demokracie dnes a zítra“:

„... je nutno nejen se stavěti ve veřejných projevech na odpor proti diktaturám a totalismu, hlásati demokracii a mluviti velmi pochvalně o svobodě lidí a národů, nýbrž je také třeba míti správnou koncepci demokratické theorie politické, sociální a hospodářské, a hlavně je nutno mít odvahu uváděti tyto theorie důsledně, správně a spravedlivě do praxe. Jinak všechna ta velká slova o demokracii jsou jen prázdná slova, slova, nic než slova, určená k tomu, aby zakryla nejvulgárnější sobecké zájmy ...“. Málo co mně mluví z duše tak jako tyto věty.

Budiž nám právě toto inspirací v našich dnešních sporech, studujme dílo Edvarda Beneše a hledejme v něm poučení pro naše skutky. Výstava, kterou mám nyní čest zahájit, je k tomu dobrou příležitostí.

Václav Klaus, Klementinum, 6. května 1996

(projev při zahájení výstavy „Dílo Edvarda Beneše“)