Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Laudacio u příležitosti…

Laudacio u příležitosti udělení Englišovy ceny Jacobu Frenkelovi

Projevy a vystoupení, 19. 12. 1997

Je pro mne velkým potěšením, že jsem byl požádán, abych u příležitosti udělení letošní Englišovy ceny řekl pár slov o prof. Jacobu Frenkelovi.

Sám jsem tuto cenu dostal v roce 1995. Byl jsem tím velmi poctěn, ale musím říci, že letošní ocenění Jacoba Frenkela znamená, že se laťka pro vstup do tohoto důstojného klubu výrazně zvýšila. Skoro se bojím, že se zvýšila až moc.

Ve svých úvodních poznámkách k nedávné publikaci Englišova životního díla Národní hospodářství (Nadace Universitas Masarykiana, Brno, 1994) jsem se snažil zdůraznit unikátní přínos Karla Engliše, který se – jak to chápu já – nachází ve třech hlavních oblastech:

• ekonomická teorie;
• hospodářská politika;
• pedagogická činnost.

Na základě všeho, co vím o Jacobu Frenkelovi, jsem hluboce přesvědčen o tom, že je nejlepším kandidátem pro letošní Englišovu cenu, protože vykonal mnoho právě ve stejných oborech jako – více než půl století předtím – Karel Engliš.

Jacob Frenkel je světoznámým ekonomem, teoretikem, autorem a editorem. Velmi snadno můžeme popsat jeho teoretické zázemí tím, že budu vyjmenovávat názvy jeho knih, aniž bych dodával cokoli dalšího:

• Monetární přístup k platební bilanci;
• Teorie měnových kursů;
• Měnové kursy a mezinárodní makroekonomie;
• Fiskální politika a světová ekonomika;
• Makroekonomická politika ve vnitřně propojeném světě;
• Mezinárodní měnový systém;
• Optimální měnová zóna, atd.

Byl výrazně ovlivněn svými studii na Hebrew University v Izraeli a svým postgraduálním studiem na University of Chicago, kde v roce 1970 obhájil doktorát. Významnou roli sehrála i spolupráce s takovými prominentními ekonomy jako byl H. G. Johnson, R. Dornbusch, M. Mussa, M. Goldstein a mnoho dalších. Nikdy nebyl součástí Chicagské školy v její užší interpretaci (vymezené jmény M. Friedman, G. Stigler a G. Becker), ale byl a je významným členem širšího, více analytického, současně mladšího spektra Chicagské školy, která představuje jednu z nejproduktivnějších skupin současné ekonomické teorie.

Jacob Frenkel je mimořádně úspěšným hospodářským politikem, který má jasnou ideovou vizi a nutné analytické dovednosti. Takových politiků je ve světě nesmírně málo. Chtěl bych z jeho mnoha veřejných aktivit zmínit alespoň tyto dvě:

• v roce 1987 se stal ředitelem výzkumu Mezinárodního měnového fondu ve Washingtonu. Je to post, který mnoho ekonomů považuje za jeden z nejprestižnějších. Být jedním z rozhodujících osobností MMF, mít celosvětový rozhled, řídit mimořádně sofistikovanou skupinu analytiků, být nucen reagovat na každou důležitou ekonomickou událost v kterékoli zemi světa, být schopen formulovat návrhy MMF na vhodná hospodářsko-politická opatření – to všechno je zcela mimořádné. Mohu Vás ubezpečit, že byl v tomto směru velmi úspěšný;

• v roce 1991, na vrcholu své kariéry v MMF, byl vyzván svou vládou, aby převzal post guvernéra izraelské centrální banky. Měl jsem to štěstí, že jsem byl ve Washingtonu v okamžiku jeho těžkého rozhodování. Dokonce jsem byl požádán o svůj názor. Jsem přesvědčen, že bylo jeho odvážné řešení převzít tento obtížný a nevděčný post správné. V posledních sedmi letech byl klíčovým mužem hospodářské politiky v Izraeli, bojoval o makroekonomickou stabilitu a systémovou reformu ve směru privatizace, deregulace a liberalizace dřívější velmi regulované a administrované ekonomiky. Pokud vím, byl v tomto ohledu velmi úspěšný. V roce 1996, kdy byl jmenován na své druhé pětileté funkční období, byl jmenován ve své zemi „mužem roku“.

Jacob Frenkel strávil 20 let jako profesor ekonomie, většinu té doby na katedře ekonomie v Chicagu. Je velmi efektivním učitelem. Je schopen jasně a ve srozumitelné formě formulovat své myšlenky. I já mu rozumím. Jeho jasnost myšlení, jeho schopnost strukturovat problémy vedou k tomu, že je častým předsedajícím mezinárodních konferencí. Vzpomínám, jak zvládal tuto úlohu mnohokráte, naposledy jsem to zažil před čtyřmi měsíci na konferenci v Jackson Hole ve Wyomingu. Vzpomínám si i na naše rozhovory při dvouhodinové procházce v krásném pohoří Grand Teton. Jako obvykle jsme mluvili o ekonomii a hospodářské politice.

Nyní se musím vrátit ke vztahu Jacoba Frenkela k České republice. Když jsem byl prvně na Světovém ekonomickém fóru v Davosu v lednu 1990, v přeplněném sále, kde bylo několik set známých politiků, ekonomů, vědců a novinářů, jsem potkal muže, který se velmi zajímal o revoluční změny v naší zemi. Rychle jsme se rozhodli odejít ze sálu, kde bylo téměř nemožné se navzájem slyšet. Odešli jsme do nedalekého hotelu, a tam jsme dlouho diskutovali. Tímto mužem byl Jacob Frenkel. Od té doby jsme se setkali ještě mnohokrát, na mnoha místech světa, v Evropě, v Americe, v Asii, v České republice (dnes navíc i v Brně) a samozřejmě v Izraeli. Vzpomínám si například, jak jsem seděl s ním a s tureckou premiérkou Tansu Cillerovou, další premiérkou – profesorkou ekonomie, na tel-avivském letišti v den pohřbu premiéra Rabina. Strávili jsme několik vynucených hodin čekání na odlet debatou o nebezpečích zavedení konvertibility české koruny. Jacob Frenkel byl – jako vždy – seriózní a analytický.

Velmi nám pomohl při našem rychlém vstupu do MMF, při přípravě prvního programu MMF pro Československo a při podpoře a obhajobě našeho specifického přístupu k ekonomické transformaci. Někteří z Vás si možná vzpomenou na náš unikátní dialog v české televizi (prvně v historii šlo o půlhodinový dialog v angličtině) na jaře 1990 o tržní ekonomice a transformačním procesu. Následující den, 4.dubna, měl v Praze přednášku, ve které varoval před falešnými transformačními koncepty i před falešnými očekáváními. Budu citovat z poznámek, které jsem si dělal před 7 1/2 lety:

• není žádná možnost jak vyloučit bolestivé věci, transformace není „milým výletem“ (nice picnic);
• nevytvářejte chybné expektace;
• nezačínejte bez odstranění subvencí;
• nekompenzujte cestou vytváření nových iracionalit;
• nepoužívejte měnový kurs, ceny a mzdy. Používejte rozpočet;
• musíte být připraveni nést nemalé politické „náklady“;
• skutečná volba je mezi gradualismem a důvěryhodnou, drastickou politikou. Nikoli mezi gradualismem a šokovou terapií;
• „jdete-li pomalu, opozice sílí a vy jste stále více unavení;
• nepřeměňte jednorázový problém v problém permanentní;
• čekat na celkový projekt reforem znamená paralýzu reforem;
• špatná ekonomie je špatnou politikou;
• neveďme včerejší války, atd.

To je malý úryvek z mých tehdejších poznámek. Když si je s odstupem času čtu, vidím, že jejich autor měl pravdu. Zmínil tam i tuto myšlenku: „Společenská transformace je dlouhodobým projektem (jako maratón) a proto se nesmí vítězství vyhlašovat předčasně. Vítězství jsou většinou iluzorní.“

Jsem přesvědčen, že je poctou pro nás pro všechny, že se Jacob Frenkel stal laureátem letošní Ceny Karla Engliše.

Václav Klaus, 19. 12. 1997

(překlad z angličtiny - Václav Klaus, 4. 2. 1998)