Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Poznámky k vystoupení na X.…

Poznámky k vystoupení na X. sněmu Akademie věd

Projevy a vystoupení, 27. 3. 1997

Vážený pane předsedo, dámy a pánové,

děkuji za pozvání na Vaše dnešní významné setkání, které by mělo zhodnotit minulé čtyři roky Vaší činnosti a zvolit nové vedení Akademie. Nepřicházím za Vámi s pokusem o vlastní hodnocení, a už vůbec ne s návrhy na Vaše nové funkcionáře. Mám totiž strach, že bych pochvalou toho či onoho mohl jeho šance na zvolení jedině snížit. Přesto mi dovolte poděkovat prof. Zahradníkovi za jeho vedení Akademie i za četnou a plodnou komunikaci, kterou mezi Akademií a vládou zajišťoval. Vím, že za jeho vedení došlo v rámci Akademie k výrazné transformaci této instituce a to k transformaci nepochybně pozitivním směrem. Vláda včera projednala závěrečnou zprávu o plnění transformačního projektu Akademie věd a tuto zprávu na svém zasedání přijala, i když její tón považovala za poněkud optimistický.

Teď mi ale opravdu nejde o jednotlivosti, ale o celostní pohled. Vím, že transformační chvíle nebyla pro společnost jako celek a ani pro českou vědu vůbec snadná, vím, že bylo dosaženo mnoha pozitivních výsledků, i když je dnes v naší zemi módní tvrdit opak, vím, že mnohé vyřešeno bylo, ale současně vím, že mnohé k vyřešení zbývá. I v Akademii věd. Vím, že otevření naší země po desetiletích žití ve více méně uzavřené společnosti znamenalo zvýšenou konfrontaci se světem a naši přirozenou snahu porovnávat se s těmi nejlepšími a co nejdříve se jim vyrovnat. To je přirozené a nemá a nemůže tomu být jinak. Současně předpokládám, že každý vědec, zvyklý ze svého vlastního bádání na rigorózní analýzu, používá i při soudech o věcech mimo svůj obor stejné principy.

Nedávno jsem dostal „Výzvu na podporu vědy“, kterou podepsala řada z Vás a která mě - abych se k tomu nyní veřejně přiznal - poněkud zneklidnila.

Jsem zneklidněn používáním obratů jako „naše zchudlá země“ nebo „naše zaostávající země“, které sice nerad, protože nemám alternativu, přijímám v politickém dialogu, nemyslím si ale, že patří do dialogu s vědci. Výzvu podepsalo i několik historiků, což mě překvapuje ještě více.

Stejně tak málo rozumím požadavku, aby podíl státní podpory vědy, výzkumu a vývoje na HDP „urychleně dosáhl alespoň průměru zemí Evropské unie“ ne proto, že to není jedním z možných cílů a záměrů, ale proto, že tento „urychlený požadavek“ nerespektuje

- ani dosaženou úroveň HDP na hlavu a její dynamiku v čase;

- ani mimořádnost transformační chvíle v naší zemi;

- ani efekt či produktivnost (jakkoli široce definovanou) naší vědy jako takové.

Nechci říci, že je tento cíl sám o sobě špatný nebo nežádoucí, ale jako jeden z Vašich bývalých (a doufejme i budoucích) kolegů nemohu akceptovat cíl dosáhnout „alespoň průměru“. Průměr je statistickou abstrakcí a jednotlivé hodnoty, ze kterých se počítá, jsou nutně nad nebo pod ním. Průměr zemí Evropské unie zahrnuje země velmi vyspělé i země málo vyspělé. Země vyspělejší mají vždy v historii vyšší podíl vědy a výzkumu na HDP než země méně vyspělé. Přiznejme si, jakkoliv nás to netěší, že je naše země dnes na úrovni těch méně vyspělých zemí Evropské unie. Ale bylo by poctivé srovnávat se s nimi a neargumentovat průměrem. Ano, jsme spíše na úrovni Řecka nebo Portugalska než Německa nebo Švýcarska.

Každý badatel, který používá statistické metody, ví, že klíčovou je výchozí základna, se kterou se to či ono srovnává. Je možné srovnávat se s rokem 1989, je ale také možné srovnávat se s momentem odražení se od dna, tedy s momentem zahájení ekonomického růstu. Čtu-li poslední vydanou statistickou ročenku, nacházím v ní, že se v roce 1995 oproti roku 1993 počet zaměstnanců výzkumné a vývojové základny zvýšil o 18%. To není málo. Výdaje státního rozpočtu na vědu a výzkum rostly od roku 1993 do roku 1996 meziročně v průměru téměř o 18%, i když míra inflace byla pod 10%. Ani to není špatné. Zase jsme u výchozí základny. Stejně tak bych mohl říci, že v roce 1995 podíl výdajů na vývoj a výzkum ze státního rozpočtu činil na HDP 0,40%, zatímco v roce 1997 podle schváleného státního rozpočtu bude činit 0,47%. I v tomto smyslu nemohu souhlasit s Výzvou, kde se říká, že státní podpora vědy a výzkumu stále stagnuje.

Nevěřím ani Vaší tezi, tak zdůrazňované v posledních dnech ve sdělovacích prostředcích, že „aplikovaný výzkum u nás téměř přestal existovat“. Spíše si myslím, že se v posledních letech aplikovaný výzkum přesunul z výzkumných ústavů odvětvového či oborového typu blíže k výrobě, neboli, že se posunul od koketování s velkou, vznešenou vědou k větší aplikovatelnosti v praxi. Nevěřím ani tomu, že byl za socialismu mnohý tzv. „aplikovaný výzkum“ něčím aplikovaným či aplikovatelným a že byl skutečně výzkumem a to právě pro jeho obrovskou odtrženost od praxe. Opět jsme u problému výchozí základny. Ano, jedním z pozitivních výsledků našeho transformačního procesu bylo právě to, že se aplikovaný výzkum přesunul ze státních institucí do podnikové sféry.

Podepsaní pod Výzvou se ptají, „zda v tomto státě potřebujeme vědu a výzkum“, což považuji za otázku příliš patetickou, za otázku v podstatě falešnou a hlavně za otázku neupřímnou. Pro pořádek opakuji, že vědu, základní badatelský výzkum považuji za veřejný statek, který stát podporovat chce a bude. Říkám ano, i když mi můj vlastní obor nedává zcela jednoznačné a zcela přesvědčivé kvantitativní výsledky ohledně vztahu mezi státními výdaji na vědu a výstupy základního výzkumu, mezi základním výzkumem a technologickými inovacemi, mezi technologií a tempem růstu produktivity a vůbec ekonomickým růstem, abych jmenoval několik velmi známých, nicméně apriorně jako nesporné předjímaných vztahů. Nevím také, zda technologie táhne vědu či zda věda tlačí technologii, je-li tam push-effect nebo pull-effect. Mám problémy i se vztahem mezi státními výdaji na vědu a soukromě patentovatelnými efekty, atd., atd. Nemohu zde tyto věci diskutovat podrobněji, ale k seriózní, nepředpojaté diskusi jsou.

Souhlasím s formulací obsaženou ve Vaší Výzvě, že „vědecké výsledky lze jistě koupit a dovézt. Vědu jako proces vytváření nového však ne“. Proto ji potřebujeme, proto ji budeme podporovat, proto se postupně budeme blížit k onomu průměru Evropské unie.

Vaše Výzva uvádí některé technicko-administrativní problémy, které si uvědomujeme a které se snažíme řešit. Ministerstvo školství ve spolupráci s Radou vlády pro výzkum a vývoj v nedávné době vypracovalo „Zásady vlády ČR pro oblast výzkumu a vývoje“, které již předjednala porada vybraných ministrů a které bude v nejbližší době projednávat vláda. Přijetí těchto Zásad by mělo odstranit některé neracionální aspekty dnešního přidělování peněz a mělo by i zkrátit dobu mezi rozhodnutím o přidělení peněz a jejich skutečným převodem, na což si právem stěžujete. Nejsme však schopni výlučně pro oblast vědy a výzkumu změnit obecná pravidla finančního hospodaření v rozpočtových organizacích, ale i v tomto ohledu Vám mohu slíbit, že připravujeme změnu celkového schématu financování rozpočtových a příspěvkových organizací, tedy včetně organizací jako je Akademie věd.

Dialog vlády a vědecké komunity byl až dosud věcný, konstruktivní a vstřícný a má-li takovým zůstat - a já bych si to velmi přál - neměl by být narušován dramatickými a příliš emocionálními gesty. Vláda důsledně hájí zájmy celku a velmi pozorně se snaží vyvažovat jednotlivé sféry naší společnosti a za nimi skryté parciální zájmy, neboť všechny mají svou pravdu, všechny jsou významné a všechny jsou pro náš život nezastupitelné. Věřte, že moje „dopočítávání do jedné“ je pro mne a pro mé kolegy ve vládě věcí rozhodující. O všech těchto věcech s Vámi chceme jednat a Akademii věd považujeme za důležitého partnera vlády při hledání co nejracionálnějších postupů státní podpory vědy a výzkumu. Věřím, že v tomto směru bude v budoucnu naše spolupráce účinná a efektivní a sám za sebe mohu slíbit, že se na ní budu rád podílet.

Václav Klaus, 27. března 1997