Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Integrace východu jako…

Integrace východu jako evropská šance

Projevy a vystoupení, 9. 10. 1997

Děkuji za pozvání na Vaše dnešní setkání. V Innsbrucku nejsem poprvé a dobře vím, že mají tirolské firmy velmi intenzivní kontakty s Českou republikou a díky tomu i poměrně velkou znalost české politické i ekonomické situace. Chtěl bych Vás všechny ubezpečit, že si intenzivních styků s Rakouskem a s Tirolskem opravdu vážíme a že věříme, že budou pokračovat i do budoucna.

I přes nedávné ekonomické a politické problémy Česká republika rychle pokračuje ve své transformaci od komunismu ke svobodné společnosti a svými změnami, které probíhají už téměř osm let, a rychlými kroky postupuje k vytvoření normální evropské země, která svou budoucnost jednoznačně spojuje s členstvím v Evropské unii a NATO. V tom prvním spolu s Rakouskem, v tom druhém zatím ještě nikoliv. Pozorně sledujeme rakouské diskuse o NATO a vidíme nezanedbatelné posuny ve vyjadřovaných názorech. Česká republika nevidí v NATO antikomunistický blok jako tomu bylo v minulosti, Česká republika považuje NATO za vojenský výraz západní civilizace a za důležitý instrument k obraně západních civilizačních a kulturních hodnot, které sdílíme společně v transatlantickém prostoru. Konec komunismu pro nás neznamená konec historie, neznamená automatické vytvoření ráje na zemi, vidíme nové hrozby, nová nebezpečí, nové slepé uličky, a proto víme, že se musíme poučit z historie. Před třemi týdny jsem na Churchillovském sympóziu v Curychu u příležitosti 51. výročí slavné Churchillovy „evropské“ řeči připomínal jeho tehdejší výrok, že snad není pravda, že je lidstvo zcela nepoučitelné. Proto v naší zemi dominuje názor, že NATO je potřeba nejen pro druhou polovinu století dvacátého, ale i pro století jednadvacáté, a že je rozšiřování NATO směrem na východ pozitivním krokem ke stabilizaci celého evropského kontinentu.

Kdyby nebylo komunistického puče v únoru 1948, Česká republika (a tehdejší Československo) by jistě bylo zakládajícím členem nejen NATO, ale i Evropské unie. Proto je naše úsilí o vstup do EU přirozeným krokem, který završuje naše transformační úsilí. Pozorně sledujeme rakouskou zkušenost s členstvím v EU a dobře si uvědomujeme, že má své plusy a mínusy, náklady a výnosy, ale o jednoznačně pozitivním přínosu evropských integračních procesů jsme přesvědčeni, jakkoliv si klademe určité otazníky nad některými formami evropského unifikačního procesu a nad jednotlivými principy prováděné politiky. Nesmíme zapomínat na to, že je cílem vytvořit Evropu svobodnou, bezpečnou a prosperující a že jsou jednotlivé integrační postupy pouze prostředkem k naplnění těchto cílů. Jsem poněkud nervózní z toho, že forma začíná předbíhat obsah a že se leckdy stává cílem sama o sobě. Měli bychom se vrátit k cílům, k jejich řazení a váze a k jejich vzájemným vztahům. Jedině tím bude Evropská unie a její jednotlivé aspekty (jako je například současná ambice o vytvoření Evropské měnové unie) přitažlivá pro všechny občany Evropy a ne jen pro evropské politiky.

Česká republika chce být přitom a ví, že její sebesilnější klepání na dveře do Evropské unie jí vstup do unie neurychlí. Česká republika chce vstoupit do unie jako silný a spolehlivý partner, který chce být plnohodnotným členem, který by nikomu nebyl na obtíž. Věřím, že v okamžiku vstupu v takovém stavu Česká republika bude. Řekl jsem, že nechceme zesilovat klepání na dveře, ale současně chci jasně říci, že nás řada nejednoznačných výroků ohledně budoucího rozšiřování Evropské unie mrzí a zneklidňuje. Já sice respektuji, že si prestižní Innsbrucký tenisový klub pečlivě vybírá své členy, ale pokud hrají dobře tenis, jsou schopni platit vstupní poplatky a požívají všeobecné vážnosti, pak jsou jistě do klubu přijati, není-li klub vzhledem ke kapacitě kurtů již beznadějně obsazen. V této souvislosti bych chtěl říci, že je rozdíl mezi tenisovým klubem a evropskou integrací. Pozemky klubu ve městě mohou být konečné a je možné, že žádný další kurt nelze vybudovat. Toto v evropské integraci neplatí, tam platí, že je větší integrace lepší než integrace menší, samozřejmě za předpokladu, že je další člen schopen plnit své povinnosti.

Letošní politické a ekonomické problémy České republiky s tím nejsou v rozporu. Přes potíže plynoucí ze současné velmi malé většiny vládní koalice v parlamentě je dnešní politická garnitura v České republice jedinou ze všech post-komunistických zemí, která je celých 8 let zodpovědná za tuto zemi, což je naprosto unikátní výsledek. I ekonomicky bude letošní zakolísání tempa ekonomického růstu, měnového kursu a státního rozpočtu jistě v příštím roce navraceno do pozitivních tendencí. Problém české ekonomiky se stalo zabezpečení vnější rovnováhy. Rychlý ekonomický růst v letech 1993-1996, enormně rychlý růst investic, obrovské a poněkud naivní otevření ekonomiky vůči daleko uzavřenějším trhům, doplněné o více než šest let zcela stabilní měnový kurs, způsobily narůstající deficit obchodní bilance a v roce 1996 i běžného účtu platební bilance. Řešením bylo drastické zpomalení růstu ekonomiky mimořádně silným opatřením centrální banky, napjatost ve státním rozpočtu, znejistění finančních trhů a konečně spekulace proti kursu koruny. Výsledky znáte. V roce 1997 bude jen slabý ekonomický růst do 1,5%, poprvé v post-komunistické éře deficit státního rozpočtu v řádu 1% HDP, urychlená inflace a nezaměstnanost a devalvovaná koruna řádově o 10%. Rok 1998 slibuje výsledky pozitivnější. Do parlamentu předkládáme vyrovnaný rozpočet s očekáváním tempa růstu HDP do 2,5% a s klesajícím podílem deficitu běžného účtu platební bilance na HDP. Očekávám, že to bude podpořeno expanzí obchodu se západní Evropou, Rakouskem i Tirolskem a novým přílivem zahraničních investic. Věřím, že vy všichni budete přitom.

Václav Klaus, 7. Tirolské hospodářské fórum, Innsbruck, 9. říjen 1997

Die Integration des Ostens als europaische Chance, 7. Tiroler Wirtschaftsforum 1997, Innsbruck, Der 9 Oktober 1997