Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Poznámky pro vystoupení na…

Poznámky pro vystoupení na III. reprezentačním setkání průmyslníků

Projevy a vystoupení, 26. 4. 1996

Děkuji za opětovné pozvání na Vaše významné letošní setkání. Mám v dobré paměti hezké a podnětné setkání loňské, které - věřím - přispělo k tolik potřebné věci jakou je hledání jednotného vidění naší ekonomiky

- jak z hlediska stavu hospodářské konjunktury,
- tak z hlediska stavu našeho ekonomického systému,
- tak konečně z hlediska záměrů hospodářské politiky státu.

Mám pocit, že ve všech těchto věcech mezi námi existuje mimořádně vysoká míra vzájemného pochopení a porozumění a považuji to za velmi důležité. Chtěl bych se dnes proto stručně zastavit u podobných otázek a říci něco k tomu, jak je vidím s jednoročním odstupem.

Loni jsem odjížděl z Vašeho setkání rovnou na oficiální cestu do Spojených států amerických, na setkání s prezidentem Clintonem, dnes jedu rovnou na předvolební mítinky do jižních Čech. Je to trochu blíže, ale věc je to stejně důležitá, možná ještě více.

Naše ekonomika prochází v současnosti etapou velmi rychlého ekonomického růstu, který většina z Vás nepochybně cítí kolem sebe i bez studia statistik. Letošní zima sice přibrzdila naše stavebnictví, ale růst průmyslové výroby je v posledních měsících velmi silný, řekl bych, že je na pomezí udržitelnosti. Růst výroby, produktivity a reálných mezd se nachází v dvouciferných hodnotách, a to je samozřejmě velmi příznivé pro politickou i sociální situaci v zemi i pro nadcházející volby.

Předchozí hospodářský pokles (ve svých číslech pravděpodobně nadhodnocený, neboť vykazovaná statistická data nezahrnovala kvalitativní zlepšení národního produktu) byl cenou za přizpůsobení naší ekonomiky požadavkům spotřebitelské poptávky domácí i zahraniční, za přizpůsobení ekonomické struktury našim komparativním výhodám vůči našim novým hlavním obchodním partnerům, zejména vůči zemím Evropské unie.

Dnešní ekonomický růst je doprovázen (s částečným předstihem) pozoruhodně vysokým tempem růstu investic do fixního kapitálu (16% r. 1995, 17,3% r. 1994) a na evropské poměry vysokou mírou úspor a investic (investice jako % HDP činí 30%, domácí úspory 28%) a je charakterizován vysokým růstem produktivity práce (10,7% r. 1995), která předstihuje jinak také dosti rychlý růst reálných mezd (7,8% r. 1995).

Rychlý ekonomický růst může a také bude pokračovat, ale pravděpodobně nemůže dále příliš akcelerovat. Domácí poptávka je silná, ale v budoucnu asi nebude o mnoho silnější. Zahraniční poptávka neslibuje stát se motorem našeho růstu. Rychlý růst vytváří výrazné napětí na trhu práce, kde se nabídka práce začíná stávat limitním faktorem. Způsobuje výrazné vzlínání reálných mezd (zatím v souladu s růstem produktivity), způsobuje faktický nedostatek pracovních sil, zejména v určitých profesích a regionech (se zřetelným přitahováním zahraniční pracovní síly), usnadňuje a téměř sankcionuje malou pracovní intenzitu, fluktuaci a v neposlední řadě i vysokou nemocnost (čísla o nemocnosti jsou u nás skutečně varovná). Všechny tyto věci na trhu práce jsou rubem rychlého růstu produkce, ale tento růst z druhé strany brzdí. Všimněme si, že rychle rostoucí ekonomiky (např. tzv. asijští tygři) začínaly s ohromným rezervoárem nevyužité, ladem ležící pracovní síly, což v žádném případě nebyl náš případ.

Není realistické očekávat ani výraznější zvýšení nezaměstnanosti marně předvídané (už několik let) jak některými domácími ekonomy, tak i některými renomovanými západními institucemi. Dlouhodobě udržitelná (tzv. přirozená) míra nezaměstnanosti je v naší zemi výrazně nižší než v zemích EU a je to mimo jiné důsledek neexistence nabubřelých programů „státu blahobytu“, které se i pro nejbohatší země světa ukazují být luxusem a v každém případě brzdou zdravého ekonomického vývoje. Nicméně ani nízká nezaměstnanost není příznakem „nezdravosti“ a jakési opožděné adaptace či dokonce neadaptace.

Zůstaneme-li u reálné ekonomiky, druhým průvodním jevem rychlého růstu je nerovnováha obchodní bilance, převaha dovozu nad vývozem. I to je věc logická, a bez zpomalení růstu rovnováha nebude nastolena. I když je dovoz a vývoz ovlivněn cenovými změnami, domnívám se, že dominantní vliv na změny dovozu měly u nás změny agregátní poptávky. V počátcích ekonomické transformace došlo k poklesu vytvořeného HDP a s ním poklesla i poptávka po dovozech. Proto byla obchodní bilance (v širším pojetí, tj. včetně služeb) v přebytku. Ve fázi rychlého ekonomického růstu, který byl v loňském roce u nás zhruba dvojnásobný než v ostatních zemích OECD, došlo nutně k obratu. Protože byl loňský deficit běžného účtu platební bilance (50 mld. Kč, tj. asi 3,6% HDP) několikanásobně pokryt přílivem dlouhodobého zahraničního kapitálu, obavy ze ztráty dlouhodobě udržitelné vnější rovnováhy jsou přinejmenším přehnané. To neznamená, že nemáme usilovat o expanzi vývozu a o omezení zbytečného, v ničem nás neobohacujícího dovozu. Ale znamená to, že nemáme podléhat panice a různým katastrofickým scénářům. Zrovna tak nesmíme podléhat názorům těch, kteří si - díky své centrálně-plánovací minulosti, díky špatně pochopeným poučkám o vědecko-technické revoluci a díky nepochopení Ricardova zákona komparativních výhod - myslí, že vědí lépe než trh jak by struktura zahraničního obchodu měla vypadat a kteří by díky tomu chtěli diktovat co vyvážet a co dovážet. Že je struktura zahraničního obchodu funkcí vybavenosti země jednotlivými výrobními faktory, funkcí cen těchto výrobních faktorů, funkcí cen jednotlivých výrobků i struktury poptávky a nikoli funkcí názorů na vyprodávání národního bohatství či na poklonkování se před cizími výrobky, je snad už většině přemýšlejících lidí jasné.

Přejdu-li k oblasti měnové, cenové, hodnotové, ani zde nejsme v jakémsi autonomním rozhodovacím prostoru, ale v těsné souvislosti s důsledky rychlého ekonomického růstu. Při silné poptávce na trhu produktu i výrobních faktorů (práce i kapitálu) není možné očekávat výrazný pokles inflace - o čemž nás bohužel informují i výsledky inflace za první tři měsíce letošního roku - ale ani pokles úrokových sazeb. Loni vzrostla inflace za první tři měsíce (oproti konci prosince) o 2,5%, letos o 3,4%, loni byla průměrná míra nezaměstnanosti za tři měsíce 3,3%, letos pouze 3,1%. K poklesu nedošlo ani u úrokových sazeb, což je nemilé pro vás, ale co může přitahovat zahraniční kapitál a dále zvyšovat množství peněz v ekonomice. Měnová politika se tak dostává do složité situace a uvolnění měnového kursu jí v tom zatím ruce příliš nerozvázalo. Pokouší se přibrzdit a peníze z oběhu mírně stahuje. Tím ale přispívá k zvětšování rozdílu mezi domácími a zahraničními úrokovými sazbami a k dalšímu přílivu zahraničního kapitálu. Vzniká tím jistý uzavřený kruh.

Unikátní věcí je stabilita našeho měnového kursu. Kurs přežil 62 měsíců fixního kurzového režimu (s minimálním kurzovým rozpětím) a dnes na zhruba stejné úrovni přežívá již dva měsíce značně rozvolněného kurzového režimu. Je to důkazem toho, že je stabilita kursu dána něčím jiným než typem kurzového režimu, že je dána stabilitou celkové ekonomické situace a jí doprovázející hospodářské politiky. Nerealistické měnové kursy nejsou udržitelné, ať je kurzový režim jakýkoli. Celkově je tedy možné říci, že je situace velmi stabilní a že není žádný důvod, aby se jakkoli z dnešní rovnováhy vychýlila.

Ekonomický systém nevyžaduje - bez ohledu na dnešní zavádějící předvolební rétoriku - už žádný zásadní průlom. Potřebujeme zkvalitňování a prohlubování trhů, potřebujeme dokončit odstátňování, tedy dokončit procesy liberalizační, deregulační a privatizační. O tom, že naše ekonomika dosáhla vysokého „stupně tržnosti“ (srovnatelného se zeměmi OECD), svědčí to, že:

- podíl soukromého sektoru na tvorbě HDP dosahuje 65-80% (podle metodiky a definice soukromé sféry),

- podíl veřejných rozpočtů (SR, povinné důchodové a zdravotní pojištění, rozpočty měst a obcí) dosahuje 44% HDP a že pro nejbližší období existuje reálný prostor pro jeho další snížení.

Nepředpokládám možnost udělat cokoli výrazného ve chvíli do voleb, ale úkolem nové vlády bude tyto věci dotáhnout do konce.

V oblasti trhu produktu jde primárně o maximální stabilizaci zemědělského trhu (aniž by byl stát zatažen do něčeho byť vzdáleně připomínajícího zemědělskou politiku Evropské unie) a o nalezení optimální míry ochrany domácího trhu. Nikoli o protekcionismus, ale o obranu před agresivním subvencováním vývozu v zahraničí. Jde také o rozšiřování CEFTA a o uzavírání dalších dohod o zónách volného obchodu.

K ochraně domácího trhu patří i rozumné umisťování státních (a vůbec domácích) zakázek pro domácí firmy, což je věc, kterou já zřetelně podporuji. Měli bychom se tomu v budoucnu věnovat ještě více než dosud.

Na trhu práce by bylo zbytečné udělat nějaká výrazná gesta, za špatné bych ale považoval tlaky na uzavírání se před pracovní silou ze zahraničí, což občas - nikoli z Vašich úst - slýchám.

Na trhu kapitálu se neukvapujme, nedělejme násilné sjednocování trhu, ale pokoušejme se vyloučit tzv. „off-market transactions“, neboli transakce jdoucí mimo trh. Ale opakuji, že by se mi zdálo zbytečné násilně potlačit výhody a specifika jednotlivých segmentů našeho kapitálového trhu za tu cenu, že by jeden z nich - za pomoci státu - nad ostatními zvítězil.

Racionalizujme naši daňovou politiku, snižujme si rozumně daně, ale oddělujme velmi přesně ty návrhy, které skutečně chtějí snížit daně od těch, které chtějí touto nepřímou cestou vyvolat deficit státního rozpočtu, který zastánci těchto názorů považují - ve své krátkozraké zaslepenosti - za prospěšnou věc. To já nejsem.

Věřím, že se moje interpretace naší ekonomiky od Vaší příliš neliší a že máme dobrý pocit, že jedeme na stejné lodi.

Václav Klaus, Praha, Žofín, 26. dubna 1996