Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Projev předsedy vlády České…

Projev předsedy vlády České republiky Václava Klause při příležitosti zahájení lipského veletrhu

Projevy a vystoupení, 12. 4. 1996

Vážený pane spolkový prezidente, vážený pane ministerský předsedo, vážené dámy a pánové,

jsem opravdu velmi rád, že jsem byl pozván na letošní zahájení lipského veletrhu a že jsem se díky tomu dostal do míst, kde jsem ještě nikdy v životě nebyl. Mnozí z Vás pravděpodobně vědí, že máme v naší zemi před parlamentními volbami a že bych proto měl správně pronášet projevy doma, ale já jsem přesvědčen o tom, že je má přítomnost v Lipsku - a to právě dnes - to nejsprávnější, co jsem mohl udělat. Jsem rád, že jsem mohl navštívit Vaše krásné město, jsem rád, že mohu opět navštívit naši sousední spolkovou zemi Sasko, se kterou - a s jejím ministerským předsedou - máme tak dobrou spolupráci. Jsem rád, že se mohu znovu setkat s panem prezidentem Herzogem a s panem ministerským předsedou Biedenkopfem, se kterými jsem v posledních letech vedl řadu velmi přátelských a konstruktivních rozhovorů.

Vím, že Vaše město před více než 800 lety založilo tento slavný veletrh a skoro bych chtěl doufat, že i tehdy byl při tom někdo z Čech. I dnes považuji Vaše pozvání za čest pro mou zemi a za uznání jejích politických i hospodářských výsledků.

Jsem také rád, že jsem po dlouhé době v jedné z takzvaných „nových“ spolkových zemí, jakkoli vím, že je slovo „nový“ v této souvislosti přinejmenším dvojsečné a jakkoli vím, že se ve skutečnosti o nové země nejedná. Východoněmecké země prožívají v těchto letech stejný proces jako my v České republice, provádějí radikální demontáž komunistického režimu a všemi silami usilují o vytvoření systému nového, založeného na lidské svobodě, demokracii a tržní ekonomice. O tom jsme celá desetiletí snili a teprve teď máme možnost tento sen uskutečnit.

Vím také, z vlastní zkušenosti, co tato radikální změna vyžadovala a vyžaduje. Chtěl bych zdůraznit, že vyžaduje jasnou vizi společenského uspořádání, ve kterém si přejeme žít, realistickou a realizovatelnou strategii, jak toho dosáhnout a v neposlední řadě schopnost politiků jak o této vizi, tak o této strategii přesvědčit své spoluobčany a zajistit si jejich podporu. Vím, že ve všech těchto věcech mezi námi bylo a je mnoho věcí shodných či podobných, vím také, že jsou i věci odlišné. Teprve budoucnost nám řekne, jak jsme tento unikátní historický úkol zvládli, s jakými náklady a s jakou rychlostí. Některé věci jsme měli snazší my, jiné vy, některé věci jsme zvládli lépe my, některé vy. Ale i bez onoho počkání si na budoucnost se mi zdá, že už dnes můžeme říci, že jsme velmi daleko, že je vlastní transformační období (v užším slova smyslu) již za námi a že se více a více zabýváme stejnými problémy jako vyspělé západoevropské země. V každém případě Vás mohu ujistit, že vývoj ve Vaší zemi velmi pozorně sledujeme, že se učíme z Vaší zkušenosti a doufám, že je tomu i naopak.

Věřím, že jsme na obou stranách Krušných hor pochopili, že východiskem racionálního společenského systému je lidská svoboda, lidská tvořivost a iniciativa a že je úloha státu věcí druhořadou a doplňkovou. O takovou společnost v České republice usilujeme a naše minulá zkušenost nám právě v těchto věcech dodává zvláštní citlivost až přecitlivělost a proto se snažíme, abychom hesla „liberalizace“, „deregulace“ a „privatizace“ (a to nejen v úzce ekonomickém chápání) dovedli až do důsledků a abychom nezůstali stát na půl cestě. I proto pozorně sledujeme vývoj v západní Evropě a snažíme se vyvarovat se všech chyb, které tam vidíme.

Obě naše země spojuje i naše úsilí o společném podílení se na evropském integračním procesu. Snad jste si všimli, že v lednu letošního roku podala Česká republika přihlášku do Evropské unie a že máme upřímný zájem na tom, abychom se stali co nejrychleji jejími členy a abychom mohli díky tomu evropské dění ovlivňovat zevnitř a ne zvenku. Přihlášku jsme podali ve chvíli, kdy jsme byli přesvědčeni, že jsme na tento krok skutečně připraveni. Nebylo to tedy od nás prázdné gesto.

Spojuje nás i naše sousedství, naše společná hranice. Před dvěma týdny jsem nedaleko Prahy slavnostně přestřihl pásku jednoho významného česko-německého či chcete-li německo-českého díla, kterým je ropovod Ingolstadt - Kralupy. Při svém slavnostním projevu jsem zdůraznil, že tato stavba symbolizuje velmi dobrou kvalitu našich vzájemných vztahů a posluchačům jsem tam slíbil, že totéž řeknu i dnes, v den zahájení veletrhu v Lipsku. Říkám to i s plným vědomím problémů, které máme či které jsou jako problémy traktovány. Není pochyb o tom, že pro každého člověka, pro každou lidskou instituci, pro každou zemi je minulost nejen aktivem, ale i pasivem, že je svým způsobem zátěží, kterou ze sebe nelze snadno shodit, kterou nelze předělat a kterou nelze - jakkoliv bychom sebevíce chtěli - prožít znovu. Minulost se nedá vyhrát, vyhrát se dá jedině budoucnost. V tomto smyslu může být minulost jedině mementem a poučením. Jsem smutný z toho, že ne všichni to takto chápou, že jsou dodnes mezi námi ti, kteří se dívají převážně dozadu a kteří chtějí předělávat spíše minulost, než usilovat o věci dnešní a budoucí.

Návštěvníci lipského veletrhu a zejména firmy, které se veletrhu zúčastní, se na svět těmito brýlemi (touto optikou) nedívají, ti žijí přítomností a s velkou důvěrou se dívají do budoucnosti. Ti všichni sem přijeli proto, aby navázali nové kontakty, nové obchody, nová přátelství. I proto považuji lipský veletrh za důležitý nejen z ekonomického hlediska. Česká republika se zde prezentuje se svou největší expozicí v cizině vůbec. Věřím, že i účast našich firem přispěje k úspěchu letošního ročníku Vašeho veletrhu. Těším se, že si půjdu vystavované exponáty prohlédnout, že uvidím mnoho zajímavého a že se přesvědčím o tom, že má Česká republika na Vašem veletrhu co nabídnout. Koneckonců, zárukou dobrých sousedských vztahů mezi našimi zeměmi nejsou jen přátelská gesta politiků, ale tisíce každodenních kontaktů Čechů a Němců ve všech oborech lidské činnosti. Právě z těchto tisíců každodenností se raduji, věřím, že jich bude v budoucnu přibývat, ale jsem připraven udělat i ta přátelská gesta, protože vím, že i na nich záleží. I proto jsem sem dnes přijel.

Veletrh je - jako místo setkávání lidí - přímo symbolickým projevem přirozené, spontánní integrace jednotlivých zemí, je symbolem trhu, je symbolem nebyrokratické Evropy a já věřím, že právě o to nám všem ve skutečnosti jde.

Dovolte, abych ještě jednou poděkoval za Vaše pozvání a vyjádřil svou skutečnou radost, že jsem zde dnes mohl být a že jsem dostal příležitost zde promluvit.

Václav Klaus, Lipsko, 12. dubna 1996

(volný překlad německého originálu)