Alan Greenspan, legenda amerického (a tím i světového) centrálního bankovnictví, zemřel ve věku neuvěřitelných 100 let. Zemřel 22. června a já jsem z řady důvodů zmeškal napsat toto zamyšlení včas. 

 

Setkával jsem se s ním opakovaně, v podstatě od našeho vstupu do světa na počátku 90. let minulého století. Tehdy zejména na slavném každoročním setkání bankéřů a finančníků v posledním týdnu srpna v Jacksonhole, v kouzelném prostředí Teton Mountains v americkém Wyomingu. Prvně to bylo již v srpnu 1990. Tam, i kdekoli jinde, byl titulován maestro, jako nepopiratelná autorita ve světě měny a financí. Před ním míval podobnou pozici Paul Volcker, ale po něm už nikdo. 

 

Ve své autobiografii The Age of Turbulence (napadá mne, že je zvláštní přežít vydání své autobiografie o téměř dvacet let) vzpomíná na naše tehdejší setkání poněkud zvláštním způsobem. Reagoval jsem na jeho otázku po mém vystoupení trochu rychle, trochu ostře. Ptal se, jaký systém „social safety net“ (sociálního zabezpečení) hodláme zavádět. A já stroze odpověděl, že po komunismu musíme hlavně zavést free market, svobodný či volný trh. Ve svých pamětech (str. 134) říká, že to bylo prvně v jeho životě, kdy byl „pokárán“ (rebuked) za to, že nedostatečně oceňuje sílu trhu. Ale přesto napsal, že jsme se stali dobrými přáteli.

 

Navštěvoval jsem ho při každé návštěvě Washingtonu a jednou jsme spolu dokonce hráli na tenisovém kurtu na dvoře FEDu, americké centrální banky, tenis. Nemohu zapomenout ani na víkendové setkání na ranči prezidenta Světové banky Jima Wolfensohna, kde jsme v tomto triu vedli vážné diskuse. 

 

Sympatické mi vždy bylo, že svou kariéru začínal jako profesionální jazzový hudebník (saxofon, klarinet), ale pak přešel k ekonomii. Svou první poradenskou firmu založil už v roce 1954, kdy já teprve chodil do sedmé třídy. Za prezidenta Forda byl předsedou Rady ekonomických poradců prezidenta a v roce 1987 ho Ronald Reagan jmenoval předsedou Rady americké centrální banky. V této funkci byl do ledna 2006, tedy dlouhých více než osmnáct let. Za 18 let se toho v moderním světě stane hodně. On to vždy ustál. 

 

Jeho výkon a jeho moudrost byly po celou tuto dobu vysoce oceňovány. Podle jeho kritiků – tehdejších i dnešních – to ale bylo hlavně důsledkem jeho mimořádných mediálních schopností. Jeho kritik Ryan McMaken v nedávném textu říká, že jeho největší dovednost byla „self-promotion“, sebepropagace. V jeho na první pohled nekonzistentních a ne přesně srozumitelných výrocích bylo hledáno a bývalo předpokládáno ono moudro, ale nakonec se, když skončil ve funkci šéfa americké centrální banky, začala hromadit kritika. Greenspan je stále více považován za hlavního tvůrce dodnes platné doktríny, že nejlepší služba centrální banky ekonomice je – v případě krize – zachraňovat banky a finanční instituce. 

 

Tomu se asi hlavně díky Greenspanovi opravdu uvěřilo. Bylo to jak při měnové krizi, způsobené realitní bublinou v roce 2001, tak zejména v krizi let 2008-2009. Greenspan se stal – poněkud v rozporu se svou celkovou filosofií – symbolem konceptu „easy money“ jako cesty, jak se zbavit jakékoli krize. Bylo to doprovázeno radikálním snižováním úrokových sazeb, minimálními požadavky na velikost bankovních rezerv, a hlavně obhajobou dluhu. Tím vším Greenspan implicitně či explicitně zasahoval do zásadního sporu makroekonomie. V éře Greenspana to ještě všechno bývalo schováno v jeho sofistikovaném vyjadřování se, u jeho nástupců, zejména u Bernankeho, to už bylo daleko přímější. To, co se děje v dnešní Evropě, resp. Evropské unii, je však daleko horší. To by se Greenspanovi určitě nelíbilo. 

 

V každém případě byl jednou z největších osobností centrálního bankovnictví po dlouhá více než dvě desetiletí. Ve svých pamětech napsal, jak jsem již uvedl, že jsme byli dobrými přáteli, ale musím přiznat, že nic opravdu osobního v tom nebylo. Uznával jsem ho jako velikou osobnost tehdejšího světa. Jeho dožití se bez několika týdnů 100 let je téměř neuvěřitelné. A to při stylu jeho života, kdy byl – podle jednoho ze současných komentátorů – „a constant picture at the coctail parties in Washington“, pravidelným účastníkem washingtonských večírků. Já jsem na nich sice moc často nebýval, ale když jsem tam náhodou byl, tak on tam vždy byl.

 

 

7. 7. 2026