Hlavní strana » Články a eseje » Václav Klaus pro Echo24.cz:…

Václav Klaus pro Echo24.cz: The International Economy – americký pohled na světovou ekonomiku

Články a eseje, 16. 4. 2026

Již 39. ročník amerického čtvrtletníku The International Economy věnoval své zatím poslední číslo „zima 2025-26“ jednomu z aktuálních témat hospodářské politiky současného světa, kterým je Německo a jeho opuštění „dluhové brzdy“ kancléřem Merzem.

Časopis sleduji od jeho prvního čísla, které vyšlo na jaře 2002. Má téměř neuvěřitelný mezinárodní „advisory board“ (řadu z jeho členů navíc dobře znám) a i v tomto čísle jeho význam dokumentuje např. článek dnešního amerického ministra financí Scotta Bessenta, ale i zcela na opačné straně stojícího nositele Nobelovy ceny za ekonomii Josepha Stiglitze. Je tedy odleva doprava, ale průměr je vychýlen spíše doleva. Tak je ostatně vychýlena celá intelektuální Amerika současné éry. I Trump je v hospodářské politice evidentně nalevo. Je to všechno moderní keynesiánství.

Do časopisu pravidelně přispívá řada známých osobností ekonomie a ekonomické politiky – v tomto čísle např. Jacque de Larossiére (legendární šéf Mezinárodního měnového fondu), Kenneth Rogoff (harvardský profesor, bývalý hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu), Otmar Issing (zakládající člen bankovní rady Evropské centrální banky), Ewald Nowotny (bývalý guvernér Rakouské národní banky), ale i syn slavného Kennethe Galbraithe, James K. Galbraith.

Hlavním tématem tohoto čísla je německé opuštění tzv. dluhové brzdy, formálního pokusu brzdit deficitní financování státních rozpočtů. Významná část každého vydání časopisu je věnována tzv. „symposiu názorů“ a toto symposium – krátké texty několika desítek významných ekonomů, finančníků a bankéřů – bylo věnováno odpovědím na otázku: „Je správné, že Německo opustilo svou dluhovou brzdu?“ Nestor těchto diskusí Jacques de Larossiére je ostře proti. Přijetí obřího německého plánu investic do infrastruktury a rozhodnutí financovat na dluh radikální zvýšení vojenských výdajů považuje za naprostý omyl a za „major paradigm shift“. Za chybné rozhodnutí to považují i Otmar Issing i James Galbraith. Ten to vidí jako „kolosální chybu provedenou pouze z politických důvodů“.

Tyto postoje jsou – v nevím jakým klíčem vybraném symposiu názorů – bohužel zjevnou menšinou, což potvrzuje můj názor o levicovosti tohoto vlivného amerického časopisu. Dominují názory opačné: „Německo udělalo správný krok ve správné chvíli“, „Německo provedlo správný posun a Evropa konečně přestane žít jako náměsíčná“ (sleep-walking), „Německo má k dispozici velký rozpočtový prostor a je proto dobře, že přebírá zodpovědnost za evropskou bezpečnost“, „Německo konečně přijalo existující výzvu“, atd.

Bývá mi vyčítáno, že jsem pesimista a že to vidím černě, ale když vidím tento obrovský názorový posun, začínám mít obavu, že jsem ještě málo pesimistický. Americká změna je zcela evidentní a není spojena s Trumpem nebo jen s Trumpem. Trump je projevem, důsledkem tohoto posunu. Sleduji již šest desetiletí americkou hospodářskou politiku, ale něco takového jsem ještě nezažil.

Americký ministr financí Bessent mne naopak potěšil svým článkem o IMF a Světové bance. Musí se, podle jeho názoru, obě tyto instituce vrátit ke svým původním úkolům a ke svému původnímu poslání a musí se přestat zabývat klimatickými změnami, genderem a sociální politikou. Musí se vrátit ke klíčovým makroekonomickým tématům. Za pozitivní považuje Bessent to, že se obě tyto instituce nedávno přihlásily k podpoře jaderné energetiky (ač to pro ně bývalo tabu) a dodává k tomu, že „hojnost energií je předpokladem ekonomické hojnosti jako celku“.

Sympatický je i názor prof. Rogoffa na adresu Trumpa, že „obchodní deficit má mnoho příčin a že je naprosto mylné domnívat se, že všechno vyřeší cla“. Stejně tak Rogoff odmítá, že „statut dolaru jako rezervní měny je klíčem k vysvětlení americké deindustrializace“ a argumentuje, že hlavní příčinu tohoto fenoménu je třeba hledat v americké nerovnováze úspor a investic. Podobně v dalším článku argumentuje i Stiglitz.

Čtení je to mimořádně podnětné, autoři ví, o čem mluví, ale přesto se v čtení a interpretaci reality velmi odlišují. I to je výpověď o stavu současné ekonomické vědy nebo vlastně spíše o názorech lidí, kteří určují hospodářskou politiku. Na ekonomii a na skutečné ekonomy mi nesahejte.

Václav Klaus, 15. 4. 2026