Klaus.cz






Hlavní strana » Jinýma očima » Michal Semín: Když je Klaus…


Michal Semín: Když je Klaus bit ruskou holí

Jinýma očima, 17. 10. 2012

Článek Petra Luňáka (Fakta, jež prezidentovi patrně nejsou známá, LN 9. 10.), údajného odborníka na problematiku Ruska a východní Evropy, nese výrazné rysy propagandy, z nichž je zřejmé, že účelem stati nebylo, jak slibuje její název, seznámit prezidenta i čtenáře LN s fakty, ale jen zasadit další úder Václavu Klausovi v diskreditační kampani mající za cíl oslabit jeho postavení ve společnosti a autoritu hlavy státu odmítající se stát pouhou loutkou v rukou druhých.

Nejprve je třeba uvést na pravou míru Luňákovy hrubé faktografické omyly. Vydavatelem francouzského překladu knihy Václava Klause o evropské integraci není Institut dela Democratieet Cooperation, ale prestižní francouzské nakladatelství François Xavier de Guibert. Pařížský institut pouze spolupořádal její prezentaci v neméně prestižním Cercle de l’Union interalliée, kde byli předchozími hosty IDC mj. bývalá ministerská předsedkyně Edith Cressonová, ministr zahraničí Roland Dumas, ministr a senátor Jean-Pierre Chevenement či bezpočet univerzitních profesorů s různými politickými názory. IDC pořádá mezinárodní konference, z níž ta, jež proběhne zanedlouho v Berlíně, bude hostit i dva bývalé německé státní tajemníky a jiné aktivní i bývalé politiky a představitele veřejného života. Ředitelka IDC Natalija Naročnickaja byla požádána papežem Benediktem XVI., aby pod záštitou Svatého stolce pronesla projev v červenci letošního roku účastníkům shromáždění OSN v Ženevě. Optikou Petra Luňáka jsou patrně všichni výše uvedení, včetně papeže, agenty KGB.

Není pravda, jak tvrdí Luňák, že je IDC financována Kremlem či z prostředků vládních nadací, peníze na svou činnost získává výhradně ze soukromých zdrojů. Naročnickaja není členkou žádné politické strany, v roce 2003 byla zvolena poslankyní dumy jako nezávislá kandidátka na listině bloku Rodina. Jakkoli patří k té části ruské inteligence, jež se hlásí k tradicím silného a sebevědomého Ruska, rozhodně ji nelze vinit z náklonnosti ke Stalinovi a jeho politice, pokud ovšem za projev stalinismu nepovažuje Luňák podporu sovětskému Rusku ve válce proti hitlerovskému Německu. Obvinění z údajných sympatií Naročnické ke stalinismu bledne i ve světle toho, že její strýc byl v roce 1937 prohlášen za "nepřítele sovětského režimu" a následně zastřelen.

Autorova nactiutrhačná karikatura významné ruské pravoslavné historičky slouží však jen jako předehra k útoku na známého euroskeptika Johna Laughlanda, jenž v Luňákově pohádce hraje roli hlásné trouby Putinova Kremlu. Mám tu čest Johna Laughlanda osobně znát a řadit jej mezi své přátele. Díky tomu také vím, že jeho vzdělání, jazyková erudice, životní zkušenosti i mravní integrita vysoce přesahují kvality nejednoho českého politického analytika. Bylo by tedy lepší, kdyby se Luňák více věnoval studiu jeho obzor rozšiřujících knih a statí, než usuzoval z několika videí na YouTube, z nichž lze navíc dovodit, že Laughland neřekl to, co mu jeho kritik vkládá do úst.

Suma sumárum: Luňákovy divoké a ničím nepodložené asociace mohou uspokojit snad jen bigotní klausofoby, nikoli však ty, jimž tak trochu staromódně záleží na pravdě.

Michal Semín, Lidové noviny, 17. října 2012

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu