Klaus.cz






Hlavní strana » Články a eseje » Zápisky z cesty do Kalifornie…


Zápisky z cesty do Kalifornie č. 1 – Los Angeles

Články a eseje, 10. 6. 2012

V Kalifornii jsem byl naposledy v roce 2009, kdy jsem se v „Prezidentské knihovně Ronalda Reagana“ zúčastnil konference konané u příležitosti dvacátého výročí pádu Berlínské zdi. V Los Angeles, tady se ale důsledně říká v L.A., jsem byl v roce 2006. Prvně v roce 1969 při svém tehdejším půlročním studiu v USA.

Nemohu nezačít příhodou na letišti v Mnichově, kde jsme přesedali, kdy si mladá německá zaměstnankyně VIP salónku nemohla vzpomenout, jak se jmenuje hlavní město České republiky. Pak mne ale napadlo, jestli všichni naši zaměstnanci letiště vědí, jak se jmenuje hlavní město Bavorska.

Jako spolucestující s námi letí v Kalifornii žijící Čech, zaměstnanec firmy Apple v San Francisku, který mi říká: „Vítejte in the People’s Republic of California“. Na můj poněkud udivený výraz v obličeji překládá do češtiny „Kalifornská lidová republika“. Vím, že je Kalifornie hodně nalevo a že je díky tomu vysoce zadlužená, že dělá nesmyslné zásahy do energetiky, ale tento výrok mne přesto překvapil. Od roku 2008 je Kalifornie v rozpočtové krizi v podstatě evropského typu. Aby se uspořilo, dělá se všechno možné i nemožné. Např. státní zaměstnanci mají jen čtyřdenní pracovní týden. Tím bychom se mohli inspirovat i my, samozřejmě za 80% mzdy.

Se svými 38 miliony obyvatel je Kalifornie největším státem Unie, do které vstoupila až v roce 1850. Předtím patřila k Mexiku. Skoro mne napadlo, co asi oslavují 4. července – Den nezávislosti z roku 1776 se jich přece vlastně přímo vůbec netýká. Kalifornie je bohatá – zhruba o 10% více než průměr USA. Sama o sobě by byla osmým ekonomicky nejsilnějším státem světa. A v zemědělství by byla pátá na světě.

Los Angeles není městem, ale obří městskou aglomerací, která má skoro 13 miliónů obyvatel. Když jsem tam byl v roce 1969, neměla žádný „downtown“, neboli jakkoli definovaný střed města, a neměla ani veřejnou dopravu. Marně jsem tam tehdy hledal něco jako hlavní náměstí. Měl jsem sice už řidičský průkaz, ale auto jsem neměl a autem jsem nikdy nejezdil. Bydlel jsem v rodině svého spolužáka v Santa Monice a jeho rodiče mne hned po mém příjezdu zavedli do garáže a řekli, abych si na těch pár dní vybral jedno z jejich pěti aut a jezdil s ním. To jsem se tenkrát neodvážil udělat.

Dnes už je Los Angeles daleko více městem, střed města byl dostavěn, ale pořád se z jedné akce na druhou jezdí desítky kilometrů. Zaujalo mne etnické složení obyvatel města: 48% hispánského původu, 28% běloši, 13% Asiaté, 9% černoši.

V L.A. jsme přistáli po letu běžnou komerční linkou, který z Prahy trval více než 15 hodin. Časový rozdíl je devět hodin, přílet v 7 hodin večer znamená naše 4 hodiny ráno. Bydlíme v hotelu Luxe, který je nedaleko Sunset boulevard. Podnebí a rostlinstvo je tu středomořského typu. Ale v podstatě daleko sušší. Kde se nezalévá, je žluto, kde se zalévá, je zeleno.

V sobotu dopoledne jsme navštívili neuvěřitelné Gettyho muzeum, což je sbírka antického umění, které má v Evropě jen pár zemí. Tady je to soukromá sbírka, která vznikla v letech 1939-1976. Miliardář J. Paul Getty zakoupil za tehdejší ceny neuvěřitelnou sbírku.

Potom jsme jeli uvidět Pacifik do slavného Malibu, připomínajícího „costieru Amalfitanu“ na jih od Neapole, moře bylo poměrně klidné, kalifornští „beach-boys“ smutně čekali se svými surfovacími prkny, až začne foukat, aby byly vlny.

Odpoledne jsme dojeli až na Beverly Hills a dali si kávu naproti slavnému hotelu, kde prožila své filmové dobrodružství Pretty Woman. Ale nepotkali jsme ji tam.

Večeří začíná konference o globálním vládnutí, ale o tom až zítra.

Václav Klaus, 10. června 2012

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu