Hlavní strana » Dokumenty » Lidové noviny a novinářská…

Lidové noviny a novinářská etika

Dokumenty, 21. 1. 2003

Pořád věřím tomu, že je základním úkolem médií zprostředkovávat čtenářům či posluchačům co nejvěrnějším způsobem události a děje nebo postoje a stanoviska lidí. Dnes a denně jsem přesvědčován, že tomu tak není, dnes a denně jsem tím zasažen a trvá mi chvíli, než to ze sebe „setřesu“ a jsem zase schopen normálně fungovat. Vím, že nemohu ovlivnit texty či prohlášení jiných lidí, novinářů nebo politiků, i když bych i v tomto případě očekával, že v redakcích existuje něco jako kolektivní rozum, který koriguje ty největší excesy a že publikované texty nevyjadřují jenom postoje jednotlivců v redakcích. Stejně tak vím, že nemohu plně předurčit publikovanou verzi rozhovoru, který bývá redakčně radikálně krácen (a neutrální krácení již z definice není možné) a navíc bývá – i slovníkem, obraty, pointami – „standardizován“, použiji-li mírný termín. Vždycky mám pocit, že je „pel“ setřen, ač si myslím, že velmi často to všechno je právě o tomto „pelu“.

Něco jiného je ale autorský článek. Tam bych očekával plný respekt k autorovi. Rozumím diskusi o délce i případnému požadavku na krácení, které sice každý autor nerad vidí, ale leckdy je oprávněné. Rozumím i možné diskusi o pootočení článku, o doplnění nějakého argumentu, atd. Nerozumím ale svévolné změně nadpisu bez jakékoli konzultace s autorem, což se děje dnes a denně. Nerozumím naprosto nevhodným, protože zavádějícím, mezinadpisům (často s použitím slov, které autor v textu vůbec nepoužil), atd. Za vrchol ale považuji evidentní zásah do textu, což se bohužel děje velmi často. Uvedu dva nedávné příklady, které se mne osobně velmi dotkly.

Lidové noviny otiskly v pátek 17. ledna 2003 – na své vlastní vyžádání – můj článek s názvem „Co naznačila středeční volba“. V tomto článku byla vynechána „jen“ jedna vsuvka, uvedená navíc v závorce. Mimo jiné jsem hodnotil jednotlivé politické strany a o ODS jsem řekl, že „prokázala vzácnou monolitnost (naznačující, že to s ní s novým vedením nebude tak špatné) a …“. Redaktor Lidových novin tuto závorku naprosto záměrně a svévolně vynechal, ač to byla z mé strany jasně vysílaná zpráva, která měla svůj smysl. Je naprosto evidentní, že redaktor (a neodvažuji se říci redakce) nechtěl, aby byla tato zpráva jeho čtenářům vyslána. Asi nainvestoval příliš mnoho svého novinářského kapitálu do opačné pozice, do představy, že já budu po svém odchodu z funkce předsedy ODS vnitřně rozkládat. To se, jak všichni vidí, nekoná a to se asi někomu moc nehodí. Mne ale tento postup opravdu uráží a nemohu se s ním smiřovat.

Hned druhý den následoval další případ, který také nemohu nechat bez povšimnutí. Lidové noviny projevily – při náhodné diskusi v jejich redakci – zájem o otisknutí mé recenze knihy australského autora Wolfganga Kaspera „Sustainable Immigration and Cultural Integration“, kterou jsem původně napsal pro jiné periodikum. Že jde o recenzi bylo jasné od samého počátku a dosvědčuje to ještě požadavek jednoho z redaktorů, abych doplnil formální data typu velikost nákladu, cena, atd. K mému totálnímu překvapení byl v sobotu 18. ledna 2003 tento můj text - bez sebemenší konzultace se mnou - otištěn ve formě článku s nadpisem „Co s přistěhovalci“, navíc s podtitulem „Měli bychom trvat na suverénním právu nepřijímat cizince“, aniž by bylo uvedeno, že je to v mém textu nikoli názor můj, ale v úvozovkách uvedený názor autora recenzované knihy. Tady už je naprosto jasné, že jde o vědomou manipulaci a o pokus předvádět mne jako člověka s antiimigračními postoji. V mé recenzi bylo – v závěrečném odstavci - uvedeno „pouze“ to, že „uváděné argumenty autora jsou nesmírně poučné jak pro obyvatele unifikující se Evropy, tak pro obyvatele otevřené a relativně přitažlivé České republiky“. A ještě jsem řekl, že „i my bychom měli uvažovat racionálně“. Trvám na tom, že jsem žádný jiný hodnotící soud v celé této recenzi neudělal. I to považuji za zásadní zkreslení mého sdělení čtenářům. Uváděl jsem argumenty autora, nikoli argumenty své.

Tento můj výklad je prvním krokem. Budu uvažovat o tom, jak s těmito dvěma, den po sobě následujícími případy novinářské manipulace naložím ještě i jinými cestami.

Václav Klaus, 21.1.2003