Klaus.cz






Hlavní strana » Tisková sdělení » Římský statut: míč není na…


Římský statut: míč není na straně prezidenta republiky

Tisková sdělení, 4. 2. 2009

(tiskové sdělení mluvčího prezidenta republiky)

Média vydala informaci, podle kterého Strana zelených vyzývá prezidenta republiky, aby podepsal dohodu o Mezinárodním trestním soudu. Předseda strany Bursík podle ČTK tvrdí, že prezident republiky „nemá důvod bránit ratifikaci“ a že svůj postoj prý „nevysvětlil“. Podle zelených prý prezident republiky „svým otálením s podpisem“ poškozuje prestiž Česka.

Tato tvrzení musím odmítnout. Není pravdou, že by prezident republiky otálel ratifikovat Římský statut Mezinárodního trestního soudu a nekonal, a není ani pravdou, že by ke svému postoji „neměl důvod“ či ho „nevysvětlil“ Nevím, jak probíhá komunikace uvnitř vlády, jíž je pan Bursík místopředsedou, a Strany zelených, za niž je Karel Schwarzenberg ministrem. Faktem je, že prezident republiky Václav Klaus Římský statut zatím neratifikoval z důvodů vážných právních nesrovnalostí. Prezident republiky v této věci požádal ministra zahraničních věcí svým dopisem ze dne 4. prosince 2008 o vysvětlení a své pochybnosti podrobně popsal. Pan ministr reagoval svým dopisem z 8. ledna, který však nastolil nové otazníky. Následně na jejich základě prezident dopisem z 21. ledna navrhl panu ministrovi a vládě několik způsobů, jak vzniklou situaci řešit. Odpověď od pana ministra pan prezident dosud neobdržel, proto otázka ratifikace Římského statutu zůstává otevřena.

Radim Ochvat, mluvčí prezidenta republiky


Příloha: dopis prezidenta republiky ministru zahraničí ze dne 21. ledna 2009

Vážený pane ministře,

děkuji za Váš dopis ze dne 8. ledna 2009, ve kterém mi prezentujete svůj názor na soulad Římského statutu Mezinárodního trestního soudu s českým ústavním pořádkem. Vaše argumentace se mi ale nezdá být dostatečně přesvědčivá.

Vycházím z toho, že vláda v předkládací zprávě pro Parlament, která je součástí materiálu schváleného usnesením vlády ze dne 23. ledna 2008 č. 63 a předloženého oběma komorám Parlamentu dne 18. února 2008, sdělila, že Římský statut odporuje našemu ústavnímu pořádku. Vyjádřila názor, že rozpor s ústavním pořádkem sice existuje, ale že bude překonán schválením Římského statutu ústavní většinou podle čl. 10a Ústavy. Toto vládní pojetí vyplývá zejména z bodu 4.1 uvedené předkládací zprávy, ze které cituji:

„A protože ustanovení Římského statutu jsou dostatečně konkrétní a z hlediska svého obsahu přímo aplikovatelná, plyne z toho, že nebude třeba doplňovat vlastní text Ústavy ani Listiny – ustanovení Římského statutu budou bezprostředně závazná, budou mít sílu ústavního zákona a vůči Ústavě a Listině se v ústavních podmínkách České republiky uplatní přímo, místo dotčených ustanovení Ústavy a Listiny. Ratifikací Římského statutu tedy dojde k průlomu dosavadních ústavních pravidel v těch oblastech, kde Římský statut stanoví něco jiného.“

Parlament při svém rozhodování z tohoto vládního stanoviska jistě vycházel a hlasování poslanců a senátorů jím jistě bylo ovlivněno.

Tento postup však není v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu. Poté, co byl Parlamentem Římský statut schválen jako smlouva podle čl. 10a Ústavy, Ústavní soud závazně rozhodl, že smlouvy podle článku 10a nemohou samy o sobě měnit český ústavní pořádek a uvedenou vládní koncepci tak nepřímo odmítl. Učinil tak v bodu 84 svého nálezu ze dne 25. listopadu 2008, týkajícího se Lisabonské smlouvy (č. 448/2008 Sb.), kde se odvolal na své dřívější stanovisko, že mezinárodní smlouvy nejsou součástí ústavního pořádku a že proto nelze akceptovat takovou jejich aplikaci, „jež by měla za následek stav, který není v souladu s Listinou základních práv a svobod či Ústavou coby součástmi ústavního pořádku“. Přitom dodal, že výše uvedený závěr je použitelný v oblasti mezinárodních smluv vůbec“, včetně mezinárodních smluv podle čl. 10a. Tímto závěrem Ústavní soud zpětně zpochybnil i hlasování poslanců a senátorů, pokud vycházeli z toho, že Římský statut sice Ústavě odporuje, ale že ji současně i mění k obrazu svému, protože jakožto součást ústavního pořádku má účinek ústavního zákona.

Podle mého názoru existují dvě možnosti, jak zabránit tomu, aby mohla být ratifikace Římského statutu zpětně zpochybňována: 

- první možností je přijetí takové změny ústavního pořádku, která by skutečné či domnělé rozpory odstranila;

- druhou možností je závazné rozhodnutí Ústavního soudu, zda Římský statut v rozporu s ústavním pořádkem skutečně je (a vyžaduje proto před svou ratifikací změnu Ústavy), nebo zda uvažované rozpory jsou jen domnělé a jsou dostatečně eliminovány již nyní článkem 1 odst. 2 Ústavy. Jsem si vědom skutečnosti, že vláda sama nedisponuje pravomocí Ústavní soud o takový nález požádat, a jsem proto eventuálně – jako poslední možnost – připraven takový návrh podat sám. Učinil bych tak ale jedině v případě, že by mne o to vláda výslovně požádala.

Jakmile bude objektivně zřejmé – buď v důsledku ústavní změny nebo v důsledku nálezu Ústavního soudu – že Římský statut Ústavě neodporuje, jsem připraven bez dalšího odkladu  podepsat ratifikační listinu. Proto Vás žádám o stanovisko, jaký další postup k odstranění pochybností o souladu Římského statutu s Ústavou navrhujete.

K dané problematice bych uvítal i aktuální stanovisko Legislativní rady vlády.

S úctou

Václav Klaus

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu