Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Teze projevu prezidenta…

Teze projevu prezidenta republiky Václava Klause “Turecko a Evropská unie”

Projevy a vystoupení, 10. 5. 2005

Vážený pane předsedo vlády, dámy a pánové,

děkuji za pozvání na návštěvu Vaší krásné země, za možnost být tady dnes ráno s Vámi a za příležitost vyjádřit své názory na některá z témat Vašeho fóra. Jedním z nich je vstup Turecka do Evropské unie.

Chtěl bych i zde velmi zřetelně a naprosto jednoznačně říci, že jsem pro členství Vaší země v Evropské unii. Opakovaně jsem to říkal během několika posledních měsíců jak doma, v České republice, tak i v mnoha dalších evropských zemích. Nicméně, můj výrok se netýká pouze Turecka. Jsem přesvědčen, že Evropská unie má být otevřená kterékoli zemi, která je na evropském integračním procesu ochotná a připravená participovat. Souvisí to i s tím, že si nemyslím, že kdokoliv v Evropě má právo považovat se za „vlastníka“ Evropy a zejména nesdílím názor, který hlásá, že je Evropa totožná s Evropskou unií. (Z toho by vyplývalo, že kdo není v Evropské unii, není v Evropě, což je názor nepřijatelný.)

Turecko bude tedy v budoucnu vstupovat do Evropské unie, ne do Evropy. Doufám, že Turecko dostane možnost vstoupit do člověkem vytvořené, časově ohraničené instituce zvané Evropská unie. Členství v evropském kontinentu – geograficky vymezeném a po staletí se spontánně vyvíjejícím –neexistuje. Uvědomění si tohoto rozdílu je pro mne fundamentálním, obecným a v podstatě existencionálním postojem. Považuji ho za rozhodující.   

Specifičtějším argumentem, vycházejícím ze zájmů, ne z idejí, je to, že jsem pro turecké členství v EU i proto, že nesouhlasím s velmi problematickým konceptem „ever closer Europe“. Nechci uniformitu, nechci jednotná institucionální a legislativní pravidla a principy, platná pro všechny, nechci přehnanou homogenizaci kontinentu, nechci kulturní konformitu a závislost. Jsem proto připraven pozvat Turecko do EU ze zcela egoistických důvodů – vítám vstup velké, silné, sebevědomé, dynamické, kulturně rozmanité a v některých ohledem skutečně odlišné země, do sporů EU o její budoucnost, které v současnosti probíhají pod praporem sporů o evropskou ústavu.

Jako reprezentant České republiky a jako její prezident věřím, že jak naše přípravné roky – od podání žádosti o vstup do EU v lednu 1996 –  tak i naše rok staré členství v EU představují dobrý základ pro případná doporučení budoucím členům EU, budou-li o ně stát. Evropská unie je  ve svém působení zároveň osvobozující i omezující a svazující silou a faktorem, tradiční svobody a práva potlačujícím. Efekt členství v EU proto závisí, na jedné straně, na domácí situaci jednotlivých účastnících se zemí a, na straně druhé, na probíhajících strukturálních změnách a vývoji v čase v EU samotné.

Pokud země nemá k otevírání se, k liberalizaci a deregulaci, k politickým, sociálním, ekonomickým a kulturním svobodám dostatečnou domácí motivaci, členství v EU může být pozitivní, osvobozující silou. Pokud země sama chce lidské aktivity deregulovat a liberalizovat a pokud je schopna to udělat, pak vliv členství v EU může být buď neutrální a nebo někdy dokonce až negativní. Neodvážím se v tomto směru vynášet jakýkoli soud ohledně Turecka, ale pro naši zemi byl „osvobozující“ vliv EU spíše okrajový. Naše vlastní snahy – po pádu represivního komunistického režimu – byly dostatečné, aby dosáhly to samé bez zahraničních tlaků a poučování.

Má to samozřejmě i svou nezanedbatelnou časovou dimenzi. Vzhledem k zrychlujícímu se posunu od intergovernmentalismu k supranacionalismu uvnitř EU se poměr mezi osvobozujícími a omezujícími a svazujícími účinky členství v EU posouvá od prvního k druhému. I to by všechny potenciální členské země měly vědět.

Václav Klaus, vystoupení na Istanbul Forum, zkrácená verze, Istanbul, Turecko, 5. května 2005