Klaus.cz






Hlavní strana » Jinýma očima » Pondělní glosa IVK: Falešné…


Pondělní glosa IVK: Falešné vize (Jiří Weigl)

Jinýma očima, 4. 9. 2023

Naše země už zase nevzkvétá. Na to, aby to zjistil, nemusí být člověk ekonomickým analytikem – jako jediná v Evropě Česká republika dosud nedosáhla předkovidové úrovně HDP, který letos navíc klesne, máme jednu z nejvyšších inflací v Evropě, nejvyšší pokles životní úrovně obyvatelstva, zažili jsme extrémně vysoké ceny energií, o nichž nevíme, za jakých podmínek je budeme dále získávat. Veřejné finance jsou v rozvalu, stejně jako perspektivy zajištění obyvatelstva na stáří, infrastruktura katastrofální, ceny bytů jedny z nejvyšších v Evropě. Tak by se dalo pokračovat dlouho.

Neutěšená realita a hrozivé perspektivy vyburcovaly Hospodářskou komoru, aby sepsala svou analýzu situace a vylíčila neradostnou budoucnost. Namísto komplexní, zřetelné a ostré kritiky nekompetentní vládní politiky však reprezentanti českého byznysu zvolili cimrmanovský úkrok stranou a ve spojení s dalšími podnikatelskými svazy a sdruženími diskusi zavedli na scestí debatou o potřebě jakési nové „vize“ pro Českou republiku v její dnešní neradostné situaci.

Na konferenci s názvem „Česko na křižovatce – vize a strategie pro příštích 30 let“, která se konala minulý pátek, si k tomuto tématu pozvali premiéra Fialu. A ten je přesvědčil, že na plácání o vizích a strategiích je na rozdíl od kompetentního vládnutí expert. S posluchači se shodl na vizi budoucnosti založené na sebevědomé společnosti, štíhlém a efektivním státu, rozvoji vzdělanosti, strategických investicích do informačních technologiích, jaderné energetiky, čipů, dopravy, lithia, energetické infrastruktury a umělé inteligence. Tak a je to, perfektní vize, neberte to.

Problémem je, že premiér neříká, jak tyto papírové pseudovize uskutečnit, kde, kdy s kým a jak je realizovat. Proč zrovna u nás by měl někdo vyrábět čipy nebo rozvíjet umělou inteligenci, když naše ekonomika dnes stojí na nadnárodních společnostech vyrábějících u nás součástky pro své globální sítě. Český kapitál je dlouhodobě vlastními vládami diskriminován ve srovnání se zahraničními firmami, ve společnosti s oblibou dehonestován a často vytlačován do zahraničí.

Tváříme se, jako by to měla být vláda, která bude investorem do těchto vysněných módních oborů, ale dobře víme, že to je nesmysl. Vláda by měla vytvářet příznivý rámec pro všechny investory, umožnit, aby pro všechny existovaly příznivé podmínky pro podnikání. Všichni ale přece vidíme, že se u nás děje pravý opak.

Pracovní trh je v rozvalu, v jedné z mála klesajících ekonomik v Evropě je nejnižší nezaměstnanost a trvalý nedostatek pracovních sil. Vláda zvyšuje daně a byrokratickou zátěž na všech úrovních. Podnikatelské prostředí je extrémně nestabilní, vládní opatření chronicky chaotická a nepromyšlená. Nové investice u nás dnes téměř nejde realizovat.

Vláda permanentně mluví o školství, ale jeho kvalita neustále klesá. Prioritou je inkluze, požírající desetitisíce zbytečných pracovních sil a miliardy zdrojů, nikoliv kvalita vzdělávání dětí. Potvrzuje to snaha zrušit známkování, vyřadit vysvědčení, na místo předávání znalostí je prioritou distribuce certifikátů a diplomů o vzdělání. Hlavní je nestresovat žáky a studenty nějakými nároky a požadavky. Uskutečnění našich náročných vizí bude zřejmě zábavnou hrou, myslí si české vlády a podle toho konají.

Masové vysoké školy vyučující v praxi nepotřebné obory, studenti zvládající vysokoškolská denní studia běžně při celodenním pravidelném zaměstnání. Běžné je studium na vysoké škole, při němž se za celou dobu student nepotká se živým učitelem. To vše je dnešní praxe vzdělanostní dekadence, nikoliv excelence, o niž tak vzletně hovoří dnešní premiér, dřívější ministr školství.

O dopravě a stavebnictví je zbytečné něco říkat. Každý máme vlastní zkušenost. Ani po třiceti letech se všemi evropskými dotacemi nemá naše země dobudovaný dálniční systém a spojení se všemi sousedy. Všichni hovoří o potřebě zkrátit neskutečné komplikovaný a časově neúnosně dlouhý proces povolování staveb. Hlavní příčinou jeho délky, o níž se ale nehovoří, je praxe neustálého torpédování staveb různými „ekologickými“ a tzv. NIMBY (not in my backyard) spolky a sdruženími a jejich možnost se do nekonečna odvolávat a zdržovat povolovací procesy. Pokud proti tomu vláda nezasáhne, jsou všechny řeči jenom mlácení prázdné slámy. Pro začátek by mohla v době úspor alespoň zrušit veřejné financování ekoteroristických organizací, které ze státního rozpočtu financuje, a umožňuje jin jejich destruktivní aktivity. Pokud alespoň toto není ochotna udělat, není o čem mluvit.

O čem se však neodvažuje mluvit nikdo, ani Hospodářská komora, ani premiér, je to, že hlavní a zcela rozhodující překážkou jakéhokoliv zlepšení je dnešní politika Evropské unie a slepá a servilní poslušnost této vlády vůči jejím krokům, které mají a budou mít na byznys a podnikání v naší zemi i v Evropě zničující dopad. Fanatická zelená politika, Green Deal a na něj navazující programy, na ESG založená povinná misalokace zdrojů, raketově rostoucí regulace všech stránek života, to jsou okolnosti, které uskutečnění jakýchkoliv pozitivních vizí zcela vylučují. Premiér Fiala a jeho vláda bez hlesu schvalují všechny nesmysly a hrůzy, které bruselský byrokratický aparát vyprodukuje a pyšní se svou odevzdanou poslušností. V zahraniční politice na zájmy českých firem neberou vůbec žádný ohled a fungují jako předskokani zájmů velmocí bez ohledu na náklady, které to pro český byznys má a bude mít.

A tak do budoucnosti hledíme s pesimistickou nejistotou. Nevíme, odkud a za jaké ceny budeme získávat energie, zatímco iniciativně a poslušně likvidujeme své uhelné hornictví, s jásotem se odřezáváme od tradičních zdrojů ropy a plynu a zoufale hledáme záchranu u Německa, s nímž jsme se svázali pupeční šňůrou, a které je na tom stejně špatně jako my. „Nemocný muž Evropy“ mu dnes mnozí říkají.  

V této situaci není reálná vize prosperující fungující země založené na high tech a vzdělání, jak lacině fabuluje náš premiér. Daleko pravděpodobnější je dlouhodobý úpadek postupně se deindustrializující země zoufale čekající, až Němcům a po nich Bruselu dojde, že se svou dosavadní zelenou pokrokářskou politikou směřují k hospodářskému debaklu.

Jiří Weigl, 4. září 2023

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu