Hlavní strana » Články a eseje » Audiokomentář Václava Klause…

Audiokomentář Václava Klause pro rozhlasovou stanici Frekvence 1: Májová výročí

Články a eseje, 14. 5. 2022

Poslechtěte si první z pravidelných audiokomentářů, které Václav Klaus namlouvá pro rozhlasovou stanici Frekvence 1. Tentokrát na téma májových výročí.

Audiozáznam komentáře naleznete na stránkách rádia Frekvence 1 zde: https://www.frekvence1.cz/zpravy/vaclav-klaus-pokusy-prepisovat-priciny-a-nasledky-2-svetove-valky-stale-existuji-a-je-nutne-se-s-nimi-utkavat.shtml

Májová výročí

V první polovině května každoročně připomínáme, a někteří i oslavujeme, což není totéž, konec druhé světové války. Letos už po sedmdesáté sedmé. Když válka skončila, byl jsem sice ještě velmi malý, ale byl jsem. Jisté zážitky z těchto okamžiků proto mám. Nejde jen o z knih vyčtené informace, patřičně zjednodušené dějepisem základní školy, ani o následné vzpomínky na způsob oslav těchto událostí v komunistické éře.

S rodiči jsem jako malé dítě utíkával při opakovaných leteckých náletech na pražské Vinohrady pět poschodí do sklepa činžáku, kde jsme bydleli. Díval jsem se, jak se v naší ulici v průběhu Pražského povstání stavěla barikáda, aby německé tanky nemohly proniknout do centra Prahy. Ráno 9. května jsem viděl tanky, které Prahu osvobodily. Na rozdíl od Plzně a části západních Čech to nebyly tanky americké, ale tanky Rudé armády.

Touto cestou vznikaly základní obrysy mého vidění tehdejších událostí. Leccos jsem sice v průběhu života pochopil šířeji a složitěji, černobílý pohled ustupoval jemnějším odstínům, ale v tom zásadním se nic měnit nemohlo. V mém případě také nezměnilo.

Válku vyvolalo Německo s Hitlerem v čele. Československo – jako stát Čechů a Slováků – přestalo existovat. Je hezké utěšovat se tím, že jsme měli svou londýnskou vládu a prezidenta Beneše, ale šest let jsme byli zcela nesvéprávným německým Protektorátem Čechy a Morava. Dlouho jsem trochu bezmyšlenkovitě říkával, že jsem se narodil v Československu, ale pravda to nebyla. Narodil jsem se v protektorátě. Uvědomil jsem si to až za dlouhou dobu. Vlastně nedávno.

Na mezinárodní konferenci, která se před dvěma týdny konala nedaleko Salcburku, mi jeden sudetoněmecký politik řekl, že jsme toho za války my Češi moc neztratili. Že u nás nebylo skoro nic rozbombardováno. Replikoval jsem mimo jiné tím, že je u nás evidováno 350 000 obětí německé okupace a že o tom budu mluvit za dva dny v Malé pevnosti v Terezíně při pietním aktu na paměť poslední masové popravy, která tam proběhla 2. května 1945. Německou okupační mocí tam bylo na samém konci války zavražděno 51 lidí ve věku od 20 do 55 let. Tento Němec mi tvrdohlavě opakoval, že to zapříčinila naše londýnská vláda a Beneš. To jen potvrzuje můj názor, že pokusy přepisovat příčiny a následky druhé světové války stále existují a že je nutné se s nimi utkávat. Jinak prohrajeme znovu. Utkává se s nimi generace moje. Budou to dělat i ty následující?

Zaměňovat časové řazení událostí a příčinu a následek je nepřípustné. Je nesporné, že zrodem našeho problému byl Mnichov v září 1938 a obsazení zbytku české části Československa německými armádami v březnu 1939. Následovalo šest let okupace a potlačování všeho českého. Po válce byl – v souladu se závěry Postupimské konference vítězných mocností – proveden odsun velké většiny německého obyvatelstva z našeho území. Ten byl důsledkem Hitlerova obsazení Československa, důsledkem toho, co začalo o šest let dříve. Vytrhnout odsun z tohoto kontextu a považovat ho za samostatně hodnotitelný jev je nepřijatelné. Přesto to někteří pořád zkoušejí.

Snažil jsem se tomu celá desetiletí bránit. V lednu 1997 jsem spolu s německým kancléřem Kohlem připravil a podepsal historickou Česko-německou deklaraci, která to chtěla ukončit. Vycházela z přijetí jednoduché pravdy, že je minulost nezměnitelná a neopravitelná a že je třeba věnovat se budoucnosti.

Dvacáté páté výročí podpisu této deklarace jsme letos v lednu příliš nepřipomínali, což je škoda. Zapomíná se a pamětníků ubývá. To je nahrávka těm, kteří minulost přepsat chtějí. Nesmíme dopustit, aby byla tragédie ruské agrese na Ukrajině zneužita v tomto směru. Na ní samotné je toho hrozného už více než dost.

Václav Klaus, rádio Frekvence 1, 14. května 2022