Hlavní strana » Články a eseje » Poselství prezidenta Václava…

Poselství prezidenta Václava Klause k 75. výročí konce druhé světové války

Články a eseje, 7. 5. 2020

Dámy a pánové, vážení pamětníci, ale i Vy všichni, kteří si připomínáte 75. výročí konce 2. světové války,

v prvních květnových dnech si tradičně připomínáme konec druhé světové války, válečných hrůz do té doby nepředstavitelných rozměrů, které zasáhly celý svět. Ve velkých a malých městech, u národních památníků, nenápadných pomníčků i pamětních desek se obvykle konají pietní akty a slavnostní shromáždění, kterých se stále aktivně účastní ti, pro které jsou události výročního Dne vítězství spojeny s osobními vzpomínkami, prožitky a emocemi. Zejména na válečné veterány, na které bych se chtěl těmito řádky obrátit.

Jako prezident republiky jsem měl možnost poznat řadu statečných mužů a žen, kteří před 75 lety s nasazením vlastního života bojovali za svou vlast, za její svobodu a tím i za mír našich dnů. Jejich životní příběhy byly, jsou a i nadále zůstanou výpovědí o odhodlání, neobyčejné statečnosti, nesobeckosti a lásce k vlasti. Mnozí z nich již mezi námi nejsou. Odchod každého veterána je ztrátou živého svědectví o událostech, které většina naší společnosti vnímá již jako dávno skončené dějiny. Dějiny skončeny nikdy nejsou, jsou stále součástí našeho dneška.

Síla autentického svědectví je nenahraditelná, protože brání dezinterpretaci naší historie, jejímu pozměňování v rámci povrchní snahy relativizovat příčiny, průběh a někdy i výsledky dějinných událostí. Obzvláště mladší generaci je třeba seznamovat s hrdinným chováním, které tito lidé v rozhodujících chvílích války prokázali. Byla to otázka jejich vojenské i občanské cti, naplnění závazku služby národu a vlasti. Tuto skutečnost jsem se snažil po deset let připomínat i v rámci procesu každoročního udělování a propůjčování státních vyznamenání.

Bylo mi ctí být spolu s válečnými veterány svědkem výročních setkání v Normandii v r. 2004 nebo s účastníky východní fronty v Moskvě o rok později, ale stejně tak i jednoduchého ale nesmírně důstojného pietního aktu na válečném hřbitově v anglickém Brookwoodu v r. 2008.

V dubnu roku 2012 jsem během oslav výročí Ostravsko-opavské operace ve slezské Hrabyni mimo jiné řekl:

„Patřím k těm, kteří zdůrazňují význam tradic, kteří se snaží, aby nastupující generace věděla o tom, co předcházelo době, kdy přišla na svět…  Zvlášť důrazně vystupuji proti tomu, aby byla minulost zneužívána k politickým hrátkám současnosti, aby docházelo k jakémukoli jejímu přepisování a překreslování. Je naprosto nezbytné, aby i druhá světová válka byla prezentovaná vyváženým způsobem.“

I po osmi letech zůstává můj pocit stejně naléhavý, možná je i naléhavější.

Chtěl bych ujistit všechny veterány, že i když současná situace znemožňuje uskutečnit většinu tradičních setkání a pietních shromáždění, v myšlenkách a vzpomínkách jsme s nimi.  Prokažme společně 8. května úctu jim i těm, kteří se letošního 75. výročí konce 2. světové války nedožili. Zamysleme se – třeba jen ve chvíli ztišení nebo při čtení jmen na pamětních deskách, které míjíme v ulicích našich měst a obcí – nad hrůzami, které válka přinesla, připomeňme si nevinné oběti, které si vyžádala, i samou podstatu zrůdné ideologie, která k ní vedla…a poděkujme - jeden každý z nás - za velký dar svobody, který máme.“

Václav Klaus, 7. května 2020

Příloha, kterou připravil Jindřich Forejt. Velmi mu za ni děkuji.

Při příležitosti Dne vítězství 8. května se každoročně koná v areálu Národního památníku v Praze na Vítkově slavnostní pietní akt. Jeho součástí je vynesení vojenských, bojových, plukovních nebo rotních praporů, praporců, zástav, korouhví a standard.

Ty představovaly a představují nejvyšší vojenské symboly. Současný Základní řád říká: „bojový prapor je symbolem vojenské cti a statečnosti, připomíná každému vojákovi povinnost sloužit vlasti a bránit ji proti vnějšímu napadení“.

Součástí ceremoniálu jsou prapory a zástavy od r. 2008. Na snímku přinášejí praporečníci všechny historické prapory a současné bojové prapory jednotek ozbrojených sil 8. 5. 2010 na čestný dvůr památníku na Vítkově. Stalo se tak na zvláštní rozkaz prezidenta republiky

od konce 2. světové války vůbec poprvé.

Prezident Václav Klaus a váleční veteráni

Oslavy vylodění, Arromanches, 6. 6. 2004

V Arromanches vyvrcholily oslavy 60. výročí spojeneckého vylodění v Normandii. Jeho nejemotivnější chvílí byl příchod válečných veteránů, majících kolem 80 let, z nichž čtrnáct bylo jmenováno rytíři Řádu čestné legie. Českou republiku zastupoval prezident republiky

aus (na horním snímku vlevo: prezident s gen. Antonín Špačkem.)

Uctění památky účastníků Bitvy o Británii, Vojenský hřbitov v Brookwoodu, 7. 9. 2008

Prezident Václav Klaus uctil památku československých vojáků, kteří bojovali v Bitvě o Británii, na vojenském hřbitově v Brookwoodu. Položil zde věnec k československému pomníku a setkal se s deseti veterány, kteří se u příležitosti jeho návštěvy sjeli z celé Británie.   

Nová tradice pro válečné veterány, 14. 11. 2008

Prezident Václav Klaus povýšil první dva válečné veterány do generálských hodností. Devadesátiletý generálporučík a čestný předseda Československé obce legionářské Tomáš Sedláček se stal armádním generálem, do hodnosti brigádního generála byl in memoriam povýšen plukovník Josef Bryks. „Zahájili jsme dnes úplně novou tradici, nový zákon umožnil povyšování tohoto typu.“

65. výročí ukončení války, Vítkov, 8. 5. 2010

Na Vítkově proběhly oslavy 65. výročí osvobození tehdejšího Československa od fašismu. V areálu byly uloženy ostatky vojáka z bitvy u Zborova a účastníka dukelské operace. Ve svém projevu vyzval prezident Václav Klaus vojáky, aby nepodlehli falešnému pojetí vojenské profesionality jako řemesla. Svůj úkol by měli chápat jako skutečné poslání a přijmout pocit hrdosti a odpovědnosti za vlast. Prezident poznamenal, že je třeba památku 8. května uctívat niterně a snažit se poučit z tragických událostí před 65 lety i pro dnešek. Rozhodně by neměly být oslavy chápány jen jako nucená povinnost. „Jsme zde kvůli věcem živým a není pravdou, že se nás netýkají…“

Ocenění účastníka bojů o Duklu, Opavu a  Ostravu, Pražský hrad, 28.10.2011

U příležitosti výročí vzniku samostatného československého státu vyznamenal prezident republiky i veterány z druhé světové války – mezi nimi generála Mikuláše Končického. Ten v r. 1944 narukoval v SSSR do československé armády, záhy se stal velitelem tanku. Účastnil se mnoha bojů - například o Duklu, Opavu, Ostravu či Prahu. Po r. 1968 byl kvůli kritice invaze z armády propuštěn.

Oslavy výročí ostravsko-opavské operace z r. 1945, Hrabyně u Ostravy, 26. 4. 2012

Prezident republiky předal válečným veteránům v Hrabyni u Opavy vyznamenání za hrdinství. Ve svém projevu zdůraznil, že je třeba výročí ostravsko-opavské operace připomínat našim mladším generacím „…protože pokud by braly v úvahu pouze filmy, které vidí v televizi, tak budou mít pocit, že se celá válka odehrávala úplně jinak.“

Jindřich Forejt, 7. května 2020