Hlavní strana » Články a eseje » Viktor Jerofejev v IVK

Viktor Jerofejev v IVK

Články a eseje, 29. 1. 2016

V poslední listopadový den, 30. 11. 2015, měl hanspaulský Institut Václava Klause zcela mimořádnou návštěvu. Pozvání k vystoupení a k následné diskusi přijal významný současný ruský spisovatel Viktor Jerofejev, který je známý i u nás – především v roce 1992 přeloženým románem „Ruská krasavice“. Jeho knihy jsou stále překládány do desítek cizích jazyků, jen my jsme touto jednou jeho knihou, on nemyslí, že nejlepší, na počátku naší polistopadové éry konfrontaci s tímto autorem ukončili. I to vyjadřuje naše nezvládnutí fenoménu současného Ruska.

S Vladimírem Jerofejevem jsem se setkal v říjnu loňského roku na známém Valdajském fóru v Soči, kde vystupoval na večerním panelu věnovaném roli ruské literatury v historii ve vytváření ruského myšlení, zejména v otázce války a míru (protože právě ten den se na fóru odehrávala debata o hrozbě současných válek).

Vystoupení Viktora Jerofejeva v našem institutu (v ruštině, podařilo se sehnat 25 posluchačů schopných nejen ruštinu poslouchat, ale i v ruštině klást otázky) se věnovalo tématu „ruských hodnot v literatuře a společnosti“. Není možné podrobně reportovat o dlouhé, mimořádně zajímavé diskusi, proto snad jen několik poznámek:

- podle Viktora Jerofejeva Rusko v minulém století ztratilo své hodnoty dvakrát – v roce 1917 (což je zcela logické a námi očekávané) a v roce 1991 (což je námi zcela neočekávané). Nás by v žádném případě nenapadlo hovořit o éře po listopadu 1989 jako o éře ztráty nějakých komunismem vytvořených hodnot. Ruská zkušenost je asi jiná, resp. jinak ji vidí i dnešní liberál, který se se současným Ruskem ne zcela identifikuje;

- zaujalo nás, jak silně a samozřejmě Viktor Jerofejev pohlíží na éru komunismu jako na inherentní, do hloubky vrostlou součást ruských dějin. Zarazila nás kontinuita uvažování tohoto významného představitele současné ruské liberální elity, která na rozdíl od nás éru komunismu není ochotna vymazat ze svých dějin. U nás je o to stále usilováno. Komunismus byla pro nás jen jakási úchylka, o které bychom radši ani neměli mluvit (nebo ji jen karikovat ve filmech typu Pelíšky). Ruský pohled je asi jiný. Sedmdesát let vymazat nechtějí a nemohou, stalo se toho moc – tragického a hrozného, ale i heroického a nezapomenutelného;

- Jerofejev vytýká současnému ruskému státu, že v něm přetrvává vakuum „cennostěj“, resp. že se stát nepostaral o návrat hodnot minulosti. Tomu jsme moc nerozuměli. Nedovedeme si představit, že by hodnoty do společnosti mohl vnášet stát. Ty mohou vznikat pouze postupně, živelně, přirozeně. „Hodnoty“ chápal velmi utilitárně (ale rozumně) jako návod na oddělení „co je dobře a co špatně“;

- obává se atomizace současné ruské společnosti, přetrvávající absence kvalitních horizontálních vztahů a stále sílící „vertikály moci“. Hlásí se k ruskému patriotismu, který důrazně odlišuje od nacionalismu.

Jeho vystoupení i následná diskuse ukázaly mimo jiné to, jak vlastní vinou málo a navíc zkresleně sledujeme, vnímáme a známe dění v Rusku, a to především v kulturní a intelektuální oblasti. To byl velmi stručný popis našeho setkání, tak, jak se mi po pěti týdnech vybavuje. V každém případě setkání s Viktorem Jerofejevem bylo něco naprosto unikátního a rádi bychom v takovýchto setkáních pokračovali.

Václav Klaus, 12. ledna 2016.

Publikováno také v Newsletteru Institutu Václava Klause, leden 2016.