Klaus.cz






Hlavní strana » Rozhovory » Václav Klaus pro Lidové…


Václav Klaus pro Lidové noviny: Nečekal jsem, že Evropa bude páchat s imigranty sebevraždu

Rozhovory, 11. 10. 2015

V únoru jste napsal článek o tom, co očekáváte od roku 2015. V něm jste uvedl, že Evropu žádný zvrat nečeká. Použil jste termín "brodění se v bahně". Teď jste autorem petice proti imigraci. Cítíte, že se vaše prognóza nepotvrdila? 

Už si přesně nepamatuji, jak jsem to přesně napsal. Pokud to tak bylo, opravdu jsem se zásadně mýlil a vidím, že jsem špatným prognostikem. I když oproti Miloši Zemanovi jsem ani nikdy prognostikem být nechtěl. I když každý ví, že Prognostický ústav Akademie věd měl prognostiku jen v názvu, ale s reálnou prognostikou neměl nic společného. Takže ano, mýlil jsem se. Očekával jsem spíše, že nastane nové kolo krize s Řeckem. Ale že dojde k tak nesmyslnému vyhrocení migrační krize a Evropa bude páchat sebevraždu, jakou předvádějí Gauckové s Merkelovou a dalšími, to jsem opravdu nečekal. Vidím, že jsem naivní a hloupý. 

Máte podpisy pod peticí o referendu. Co s ní plánujete udělat nyní? 

Petice zabrala, bez ohledu na to, že na ni byl uspořádán hackerský útok, který mnoho lidí znejistil. Včera jsme z jedné jihočeské vesnice dostali podpisový arch s 59 podpisy. Nepřišlo mi to nijak zvláštní. Pak jsme se ale podívali na internet a zjistili, že daná vesnice má i s miminky 130 občanů. Zdá se mi, že 59 podpisů je tedy moc pěkné číslo. Dalšímkrokem bude zahájení konzultací s reprezentanty parlamentních i neparlamentních subjektů. Rozeslal jsem 16 dopisů. První schůzky se domlouvají na příští týden. Nepůjde jen o strany, ale i o uskupení typu Legionáři. 

Budou zastoupeny i vládní strany? 

Samozřejmě, ČSSD i ANO.

Jaká bude vaše role? Budete mediátorem jednání? Nebo čekáte, jakou bude mít vaše výzva odezvu? 

Rozhovory teprve začnou. Mým záměrem je vyjasnit si vzájemně pozice a z mé strany určitě půjde o hledání podpory v myšlence, že naše vláda má od voličůmandát na úplně jiná témata, než která nyní musí v Evropě řešit. Měli bychomse občanů zeptat, co si v rámci migrační krize vlastně přejí. Budu hledat podporu pro takovéto politické řešení. 

Když vaše požadavky nebudou splněny, co podniknete potom? Stane se z mediátora politik, abyste dosáhl svého? 

Nechte nás dělat postupné kroky. Na začátku 90. let jsem vždycky říkal: Nechtějte vědět, jaký bude stav na šachovnici po 24. tahu bílého. Zkoušejte, jestli umím hrát šachy, ale ne, jestli jsem vůbec schopen k onomu 24. tahu dojít. 

Jak na vás reagují představitelé subjektů, se kterými začnete jednat? Očekávali, že se chopíte opět slova, nebo vás museli přemlouvat? 

Petice opravdu začala obřím množstvím dopisů a e-mailů od lidí, kteří mě vyzývali, že přece nemůžu zůstat na penzi a nic nedělat. Když tato masa překročila jistou hranici, řekl jsem si, že místo na dovolené bych měl asi něco dělat. Nic tajuplného v tom není. 

Co přesně byste si představoval, aby naše vláda podnikla po vypsání referenda? Česká vláda v uprchlické krizi nehraje ani hlavní, ani vedlejší roli. 

Nehraje prakticky žádnou roli. Myslím, že není správné teď diskutovat o 24. tahu. A to z důvodu, že nesouhlasím s předpokladem, že Evropská unie je neměnná. VEvropě dochází k výrazným procesům a k výrazné radikalizaci dochází u sousedů v Německu. Tato země je zcela klíčová pro jakýkoliv posun v rámci Evropské unie. Myslím si, že i tam se může leccos stát. 

Vezměte si ale Řecko, kde vláda udělala prakticky opak toho, než co požadovali občané. Neobáváte se podobné situace? 

Samozřejmě, že se obávám. Jde ale jen o to, jak dlouho může aktuální stav vydržet. Nenaskakuje mi to v angličtině, ale Američani mají frázi "Nemůžete dělat z lidí blbce nekonečně dlouho". Myslím, že toto je nadějí pro každého z nás. 

Jak v této souvislosti hodnotíte úspěch českého emigranta Petra Bystroně, který se minulý víkend stal předsedou bavorské organizace euroskeptické strany Alternativa pro Německo (AfD)? 

AfD jsem fandil vždycky. Trápilo mě, že byla oslabena rozpadem na dvě půlky, což mi připomnělo rozpad Občanského fóra. Na některé akce AfD jsem jezdil a promlouval k jejím členům. 500 lidí v sále a říkal jsem jim v diskusi: No připomínáte mi ne stranu, ale spíše naše Občanské fórum se všemi neduhy. Neboli to, že se šéfové AfD zalekli svého úspěchu, považuji za nešťastné. Je škoda, že se rozhodli pohodlně sedět v Evropském parlamentu v Bruselu a rezignovali na jakoukoliv aktivitu v Německu. Smutný výsledek. Myslím si ale, že někteří naši občanští fondisté se tehdy zaprodali stejným způsobem, i když neměli "Brusel".

Jaká by podle vás měla být ideální vládní politika, když připouštíte, že vůči samotnému procesu přílivu uprchlíků je vláda bezmocná. 

Abych byl spravedlivý, byl jsem na tolika jednáních vrcholných orgánů Evropské unie, že vím, že je strašlivě obtížné mezi 28 předsedy vlád a prezidenty mít jediný, totálně odlišný názor a přitom bouchat do stolu. Nikomu nezazlívám, že na takovou situaci nemá osobnostní vnitřní založení. Kolikrát jsem chodil po sále, obcházel spřízněnější reprezentanty států a domlouval s nimi strategii. Zkoušel jsem získávat alespoň minikoalice, mockrát se to ale nezdařilo. Vždycky jsem z toho byl strašlivě smutný. Takže abych toto uzavřel, současné vládě se nepošklebuji. Na straně druhé jsou chvíle, kdy bouchnutí do stolu je na místě. Naše politická reprezentace ji bohužel propásla. 

K čemu by ale takové bouchnutí bylo? Respektive jak by mělo vypadat? Měli bychom postupovat jako Slováci, kteří hlasování o kvótách ženou k soudu? 

Velmi fandím slovenskému premiéru Ficovi za hromadu věcí, musím ale dodat, že na evropské soudy bych se vůbec neobracel. Nepovažuji je za důvěryhodné, považuji za fatální omyl, že mají v Evropě takovou moc. Neponížil bych se k tomu, aby tyto soudy za mě něco podstatného v Evropě rozhodovaly. Musí to být politický proces, nikoliv hraní si na soudní moc. Nevolil bych tedy Ficovo řešení. Myslím si, že musí nastat proměna Evropské unie a být provedena na vrcholných jednáních evropských politických špiček. Pravidla nepravidla, přestože platí Lisabonská smlouva a většinové hlasování, měli jsme vstát a říci, že nerespektujeme názor EU. Toto je jediná možná cesta. Bohužel naše slaboučká reprezentace se k takovému kroku neodvážila. 

Česká republika se od začátku staví odmítavě k evropskému postoji, imigranti tu navíc skoro žádní nejsou. Co přesně vládě vytýkáte při řešení uprchlického problému? 

Smlouvy vždycky byly a jsou cárem papíru, který vždy někdo mocný změnil k obrazu svému. Vzpomeňte na debaty o Maastrichtské smlouvě a kritériích k přijímání eura. Všichni víme, že je nikdo nedodržuje. Tak proč najednou teď, kdy je politicky korektní vítat uprchlíky s chlebem a solí, všichni trváme na dodržování smluv? Už dávno měly být změněny a nikdy nemělo dojít ke zrušení jednomyslného hlasování a přechodu k většinovému. S tím se nikdy nesmířím. 

Ale jaké konkrétní řešení byste navrhoval?

Konkrétně bych vrátil zpět většinové hlasování, což by zcela obrátilo atmosféru v Evropě. Konsenzem 28 zemí by se muselo složitě dojít a doklopýtat k řešení. Vy byste teď tady chtěli intelektuálsky odkudsi svrchu nadiktovat ideální řešení. Nehledejte to, nemáme přece diktaturu novinářůLidových novin, nýbrž reálnou společnost. My se chceme zbavit jen diktatury Evropské komise. 

Jak byste politicky vysvětlil občanům zrušení Schengenu? Protože zrušení hranic je jednou zmála věcí, která je plošně přijímána kladně. 

Vy se stále ptáte "jak". Mně by ale naprosto stačilo zavést politický proces dohadování složitého konsenzu, ve kterém by se nalezlo optimální řešení. Neříkám, že vlastnímnázor, jak ideálně k řešení dojít. Druhou věcí je, že spousta Evropanů nikam do ciziny nejezdí. Víte, abychom nežili mezi novináři pražských deníků, kteří jsou dnes a denně někde u sousedů. Spousta lidí nikdy v cizině nebyla, nebo když už, tak dvakrát za život vyjela do Chorvatska k moři a podruhé do Benátek. Tito lidé by v klidu přežili, že na hranici budou ukazovat pas. To je jen taková věrchuška. 

Vidíte v Evropě politika, který splňuje vaše představy pravého politického lídra?

Nechtěl bych nikoho kompromitovat (smích). Nebudu nikoho jmenovat. 

Jak hodnotíte Angelu Merkelovou? 

Nepotřebuji headliny typu "Merkelová je an sich krize". V řadě naprosto klíčových věcí Angela Merkelová ale selhala. Od slavného útoku na jadernou energii, polekána Fukušimou, což byla katastrofa přírodní a nikoliv technická, po řešení řeckého dramatu a migrační krizi. Její selhání je naprosto, ale naprosto evidentní. Je političkou pro dobré počasí. Pro situace, kdy se nic neděje, a tahá se za nitky v malých věcech. Je pracovitá a zdatná, nefláká se na rozdíl od řady jiných. Takové věci se jí povedly jak doma, tak na evropské úrovni. 

Myslíte si, že vývoj v EU nahrává politikům typu Viktora Orbána? 

Kéž by. Nejsem žádným fundamentálním stoupencem pana Orbána, od začátku jsme například vedli spor, že on měl vždy heslo "napravo od středu", já jsem vždy namítal "napravo" (bouchá do stolu a směje se). Nikdy jsem nemohl vydýchat jeho velmocenské, velkouherské ambice, které mě nesmírně zlobily celou minulou dekádu. V evropských otázkách ale nemám člověka s bližšími názory, než je Viktor Orbán. To říkám naprosto jasně. Nesdílím názory pana Wilderse na islám a islamismus, ale jeho názory a projevy na téma Evropa, ty bych podepsal bez výjimky. Vidím zcela jiné názory na řadu věcí, ale názory na Evropu bych u paní Le Penové viděl velmi obdobné. Těchto politiků je více. 

Čekáte posun ve vnitropolitické situaci jednotlivých evropských států, který pomůže nastartovat politiku směrem, který si představujete? 

Očekávám posuny. Jestli dojde k vítězství směrů, které bych preferoval, je otázka druhá. Přece napjatě všichni očekáváme jakékoli volby, které v Evropě probíhají. Volby v Horním Rakousku před 10 dny byly obrovským signálem. V době, kdy vychází tento rozhovor, jsou volby ve Vídni, to bude nesmírně zajímavé. Vídeňští socialisté jsou nesmírně silní a pan Häupl (vídeňský starosta Michael Häupl – pozn. red.) je obratný manipulátor, ale přesto očekávám, že dojde k oslabení jeho pozice a k posílení pozice sil, které se vyhraňují vůči migrantské krizi. To bude druhý velmi zajímavý signál.

V evropských státech očekáváte změnu, čekáte tento posun i v Česku? A máte případně chuť pozvednout tenhle prapor? 

Pořád se mě na to někdo ptá. Ale vidíte, že já se spíš věnuji svému institutu a debatám o veřejné politice a ježdění po světě a pronášení projevů na konferencích. Nemyslím, že je na čase spekulovat o mém návratu do stranické politiky. 

Ale v pražských kuloárech kolují informace, že sondujete, co by hlavní hráči řekli na to, kdybyste se například do prezidentských voleb pustil, což není stranická politika… 

Nevím, jaké máte informace, ale na to rezolutně sděluji, nesonduji. To se nezakládá na pravdě. 

Ale z politiky jste vlastně nikdy neodešel, i po prezidentské amnestii v lednu 2013 jste dal prohlášení "nekončím, jedeme dál". 

Já nevím, proč zmiňujete amnestii. Doufám, že už hlavy vychladly a vědí dnes, že to byl racionální krok a všechna ta ataka, která na mne byla provedena, byla hloupý politický boj. 

Z odstupu dvou let nevidíte žádný důvod k revizi svého pohledu? 

Ani minutu jsem neviděl a nevidím ani teď a jsem stoprocentně přesvědčen, že nikdy vidět nebudu. Ale že pravdoláskovci to zneužili k neuvěřitelnému souboji se mnou, to je evidentní. A z tohoto hlediska je otázka, jestli mně to mělo stát za to.

A propad vaší popularity je dán propagandou? 

Ano, to je důsledek neuvěřitelné propagandy, která za 25 let od pádu komunismu u nás mnohokrát spuštěna nebyla. Myslím, že ani jednou. 

Případ smrti Petra Kovarčíka hodnotíte jak? Máte za to, že je to součást téže propagandy? 

Ano, to jsem stoprocentně přesvědčen, že je to součást stejných zlých a darebných lidí. Ze všeho, co vím o smrti pana Kovarčíka, jsem přesvědčen, že to byla přirozená smrt. Zdravotní indicie to potvrzují, ale myslím, že není v žádném případě na mně, to je na rodině, aby chtěla nebo nechtěla o tom něco říkat. Jsem plně přesvědčen, že to byla naprosto přirozená smrt.

Vyzval jste nejvyššího státního zástupce…

Ano, oni říkají, nenašli jsme nic, tak to odkládáme. A to slovo odloženo neužívám ve smyslu právnickém, to je terminus technicus. Tím se nezabývají, prý tam nemohou nic najít, že jsou to domněnky, že to někde slyšeli. Je to neuvěřitelná darebnost. 

Kdo to řídí ve chvíli, kdy už jste bývalým prezidentem? To se stále někdo bojí toho, že se vrátíte, nebo že máte sílu ovlivňovat veřejné věci? 

Myslím, že na první věc jsem vám říkal, že to neplánuji. Ale že mám nějakou politickou sílu, to asi mám, ne? Kdybych neměl, tak jste dneska za mnou nepřišli. 

Jaký dojem na vás dělá vláda, kvůli uprchlické krizi jste ji kritizoval, co na vás za dva roky existence zapůsobilo, co vás nahněvalo? 

Vy jste dobře připomněl, že jsem silně vystoupil proti vládě v souvislosti s migrační krizí. Myslím, že tím jste si dal také do jisté míry odpověď na svou otázku. Tato vláda na mě žádný dojem nedělá. Podle mého názoru je to vláda udržovací, stojící na místě, přešlapující na místě. Žádné veliké kroky nedělá. Abych hodnotil vládu podle vzrušených debat o regulaci hazardu nebo vzrušených debat, sice šílenosti, o elektronické evidenci tržeb, tak to jsem o patro nad tím, abych nehodnotil vládu třeba podle těchhle dvou věcí. Že obojí je hloupůstka, to je věc druhá. To není dělání dojmu. Vláda v tomto smyslu nic, a v jistém slova smyslu naštěstí, zcela zásadního nedělá. Zbytečně dělá pořád deficit rozpočtový v době, kdy ekonomika rychle roste. To koneckonců dělaly vlády v minulé dekádě, socialistické špidlovskogrossovsko-paroubkovské také. 

Co říkáte těm střetům mezi panem Babišem a panem Kalouskem? Trochu to připomíná souboje z minulosti jako Topolánek–Paroubek, do jisté míry vás se Zemanem. 

Se Zemanem jsme bojovali o věci fundamentální, o charakter našeho politického, ekonomického a sociálního systému. To, co se dneska odehrává, je pára nad hrncem. To je zanedbatelná debata. Nezlobte se, já jsem se ještě nikdy v životě nezúčastnil žádné hazardní hry a nikdy jsem nevešel do herny, takže možná o tom mám mylné představy. Vést smrtelný boj o větší či menší regulaci heren je nedůstojné velkých politických hráčů. To mají hrát jejich adjutanti. Oni tím, že nemají velká témata – a Kalousek nikdy žádné velké téma neměl –, logicky hrají tato malá. 

Ale Kalousek vystřeluje velká témata, že Babiš je ohrožením demokracie, buduje úplně nový režim, to jsou velká témata. Oligarchie, umlčení médií, řízení státu jako firmy. 

O tom, že člověk totálně musí nesouhlasit s myšlenkou řízení státu jako firmy, to nemusel vymyslet Kalousek, to jsme někteří řekli před dvěma lety první den. Jakkoli mám na miliardu věcí jiný názor než pan Babiš, tak myslím, že on několikrát se z toho pokoušel vyvléci tím, že říkal, že to použil jako analogii a paralelu. Tak hloupý, aby si to myslel, není. To bylo možné použít, i já jsem to použil před dvěma lety, ale stavět na tomto dva roky svou kritiku, to by mi za to nikdy nestálo. 

Považujete za vadu českého politického systému, že se Andrej Babiš dostal do politiky, stal se vicepremiérem, ministrem financí, přivedl do systému úplně nový prvek a je velmi často ve střetu zájmů? 

To je na politologický esej a mám strach, že odpovědět jedinou větou je zkratka, kterou bych nerad udělal. Ale nemyslím si, že je to vada systémová, je to výraz rozložení politických sil, výraz slabosti některých politických hráčů na našem politickém ringu, primárně výraz děsivé slabosti české pravice. ODS počínaje, a jestli řadit mezi pravici TOP 09, nevím, ale chcete-li, tak TOP 09 také. Že jsou zoufale slabé tyto politické strany, není vada systému, to je vada těchto politických stran, jejich neschopnosti oslovit voliče. 

Očekáváte dynamičtější vývoj příštích měsíců a let, slibujete si od toho návrat do standardního stranického systému, kde nebudou hrát takovou roli strany oligarchů, a návrat k politice velkých otázek? 

Nevím, jestli mám říci, že očekávám, v každém případě si přeji a v každém případě bych se snažil udělat vše pro to, aby to tak bylo. Jestli bude pokračovat dosavadní, nejen česká, ale i evropská pasivita, ne-li apatie občanská či voličská, tak žádnou změnu neočekávám. Vždycky jsme říkali, že je třeba nějakého velkého úderu, nějakého velkého zatřesení společností, aby se z apatie probrala a probudila. Vždycky jsem jako politik říkával, jako politik nikdy nesmím říci, že si přeju velký otřes. Nicméně migrační krize nám jeden velký otřes poskytla, nešťastně, děsivě. Nicméně my jsme ho neudělali, tak se za něj nemusíme omlouvat. To je jedna věc, jestli to k velkému probuzení půjde. Nejsem si jist, že skončila éra dopadu evropského politického a ekonomického systému na vývoj ekonomiky a životní úrovně. Myslím, že ekonomická stagnace v Evropě pokračuje a to, že my zrovna máme dneska nejrychlejší ekonomický růst v Evropě, je spíš krátkodobá výjimka. Máme velké evropské země typu Itálie, kde už 15 let nedochází k ekonomickému růstu. Kdy to narazí na nějakou bariéru, ekonomická věda neumí nikdy odhadnout, ale myslím, že nekonečné to není. 

Dojde-li k přeskupení sil, bude vEvropě mezitím, počítáme-li s nějakým časovým faktorem, příští rok odhadem 1,5 milionu uprchlíků. Co s těmi lidmi můžeme dělat, jak s nimi máme pracovat? 

Myslím, že s nimi nemáme pracovat, my je sem nemáme pustit a máme je honem poslat zpátky. To je věc rezolutní. Nevidím důvod je tady držet. Jestli si je Němci chtějí držet, tak je to na nich, ale my se musíme zuby nehty bránit tomu, aby nám je přerozdělovali. Že tím dochází k totálnímu rozvratu evropské kultury, civilizace, hodnotového systému, náboženských struktur, je naprosto evidentní. Ano, já si myslím, že ponechat si tady migranty, nebo je dokonce dále podněcovat k tomu, aby sem přicházeli, je něco, co... Nebojím se výroku, který není můj vlastní, že Evropa páchá sebevraždu. 

Není to evropská tradice, přijímat uprchlíky a integrovat je? Ve všech evropských velkoměstech jsou čtvrti různých uprchlíků? 

Je to tragedie do značné míry… 

Myslím historicky, například prchající hugenoti… 

Ale to saháte hodně do minulosti a to je trošku jiná věc. Hugenoti jsou dobrý příklad, ale to nebyl prototyp evropského vývoje, to byl jeden z příkladů. Já jsem nedávno někde mluvil a pořád mně replikovali migranti, migrace... Říkal jsem, dobře, pro smysluplnost diskuse, bavme se nepřetržitě tak, že ke každému slovu migrace dodejte adjektivum: individuální a masová migrace. Teď jste mluvil o něčem, s čím já s vámi budu stoprocentně souhlasit, o individuální migraci. Individuální migrace, vynecháme-li historické zvraty dvakrát za tisíciletí, byla v Evropě vždy normální. Ale teď jsme se pohnuli k něčemu úplně novému a to je jistá masová migrace. Je to jiný fenomén a je spojený s celkovým uspořádáním světa, je spojen s tím, co se vyvinulo po konci studené války, po pádu komunismu a co vytvořilo úplně nový a jiný svět a my jsme ho zatím nikdo neuměli absorbovat a vysvětlit. 

Ale Německo se snaží tuto masovou a nelegální vlnu uprchlíků individualizovat a racionalizovat, přijali nový imigrační zákon a snaží se co nejrychleji uprchlíky roztřídit, aby jich část mohli vrátit a části udělit azyl. 

Kdo je demiurgem? Kdo si vůbec může osobovat tuhle totálně nedemokratickou ambici něco takového rozhodovat? Fatální chyba, já s tím nemohu souhlasit. Tady přece vůbec nejde o obecnou kapacitu Evropy přijmout milion lidí. Před mnoha desetiletími mne zaujala jakási americká studie, která při podobné debatě říkala: kdyby každý obyvatel světa dostal pozemek rovnající se standardnímu pozemku v amerických předměstích na dům, tak se veškeré obyvatelstvo světa vejde na území Texasu. To je úžasná věc k přemýšlení, nejde o fyzickou kapacitu někam naskládat lidi jako sardinky, o to tady vůbec nejde. Jde o kapacitu jakékoli lidské společnosti, jakékoli lidské entity nebýt sardinkován anebo naopak být sardinkován, o tom mluvíme dneska v Evropě. A pokud si někdo nepoloží otázku tímto zásadním způsobem, tak podstatu věci míjíme. 

Kritizoval jste vládu, nezmínil jste Hrad, jak hodnotíte prezidenta Miloše Zemana? 

Četl jsem nedávno v jednom rakouském deníku inteligentní článek, který říká v současnosti "politik ist aussenpolitik", politika je zahraniční politikou. Vevropských zemích se hádají o jednotlivosti, loterie versus registrační pokladny, ale reálné věci v novém změněném světě se odehrávají v rovině zahraniční politiky. V tomto smyslu, a nemluvím o tisících jednotlivostí a názorů Miloše Zemana, v tomto smyslu jeho hlavní tah v zahraniční politice, názory na Východ, názory na Čínu, názory na Ukrajinu, myslím, že jsou správné a velmi potřebné. Jsou důležitým korektivem názorů schwarzenbergovských politiků, a proto je štěstím, že byl zvolen prezidentem on. Ale to říkám jako někdo, kdo nemůže souhlasit s tisíci jeho názory, první krok vyvěšení vlajky EU na Hradě a můžu mluvit o dalších věcech. 

Jste rád, že byla zavedena přímá volba, respektive myslíte, že byměly být upraveny kompetence prezidenta? 

Za prvé, myšlenku přímé volby považuji za fatální omyl. Věta A, vždycky jsem to říkal. Věta B: tento typ prezidentských voleb "is here and is here to stay", prostě je tady a zůstane nadále. Jak budou příští volby probíhat, je debata úplně irelevantní a vůbec se netýká něčeho zajímavého v našem životě. 

Ptal jsem se kvůli tomu, jak situace nabírá dynamiku, jestli tu není nasnadě přeměna politického systému v Česku? 

Já bych ji nedoporučoval. Nikdy jsem pro ni nehoroval, v deseti letech prezidentování jsem si dával strašlivý pozor, abych nepromluvil ani slovo o kompetencích prezidenta. Na rozdíl od jiných prezidentů, toho přede mnou i po mně, jsem si nestěžoval, že mám kompetence malé, prostě jsem respektoval, že mám kompetence takové, jaké jsem měl. 

Nicméně jsme nastoupili jistou cestu a v téhle turbulentní době to může nabírat směr k poloprezidentskému systému. 

Ne, myslím, že to není vůbec otázka relevantní pro naši současnost. Relevantní otázkou naší doby a pro deník vašeho typu je: má smysl jako gubernie Evropské unie ještě mít prezidenta a ještě mít svou vládu? To je jediná smysluplná otázka. Jestli bude prezident ještě mít pravomoc univerzitní profesory odmítat víc, nebo méně, to je zanedbatelná věc. Relevantní věc je, jestli si máme nechat prezidentskou funkci jako relikt staré hezké doby, nebo máme říct, ať už řeší v Bruselu všechno. 

Ondřej Koutník, Martin Zvěřina, Lidové noviny, 10. října 2015

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu