---

Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…

---

Rozhovor prezidenta republiky pro Lidové noviny

Rozhovory, 18. 12. 2010

Jak byste po pěti měsících od její inaugurace hodnotil českou vládu?

Můj prvotní závěr – a to chci říct i v novoročním projevu – je vyjádřit vládě podporu. Ona musí dostat šanci, aby předvedla, co umí, co v ­ní je a co není. Potřebujeme, aby v této zemi bylo něco uděláno, aby nedominovaly jen hašteřivé spory, které blokují jakoukoliv aktivitu. My jsme ztratili celou první dekádu 21. století a pokračovat takhle dál už není možné.

Čili vy vyjadřujete podporu reformnímu úsilí vlády?

Tomu, že se musí udělat několik nemilosrdných zásadních kroků, a ­jestli je neudělá zase ani tahleta vláda, tak se suneme do bodu nula. Dosud to byly škrty, sice nutné, ale určitě ne žádný systémový krok.

Je vláda pevná? Zvládne třeba současnou zatěžkávací zkoušku, kdy jí Lékařský odborový klub hrozí, kolik že prý odejde lékařů do ciziny?

Skoro bych nečekal, že jako první potenciální symbol nejednotnosti vlády vidíte právě ten LOK a absurdní, nesmyslné a hloupé výzvy k odchodu do zahraničí. Pokud by vláda nedovedla být zajedno v rezolutním odmítání těchto výzev, tak to by bylo hodně špatné. Věřím, že v tomto zajedno bude. Čímž nechci říct, že by vláda neměla trhliny.

Co máte na mysli, střet o policejního prezidenta, jehož se taky účastníte? Přijal jste už policejního prezidenta i ministra vnitra.

Ten souboj o policejního prezidenta jsem nemyslel. Ale jako prezident republiky musím nepochybně hájit status quo, musím hájit standardní fungování organizací, musím být proti radikálním revolučním změnám, a v tomto smyslu se mi podivný mediální atak pana ministra vnitra na policejního prezidenta zdál něčím, s čím já koncepčně nemohu souhlasit. A proto jsem také pozval policejního prezidenta.

Právě o ten status quo jde: Radek John argumentuje tím, že policie už dlouhá léta nevyšetřila jediný závažný případ, který zasahuje do vysoké politiky. To má pravdu, ne?

To je silný soud, který v žádném případě nemůže být pravda.

A vy si na nějaký takový případ vzpomenete?

Z hlavy si nevzpomínám, to bych musel zadat tiskovému mluvčímu, aby prošel noviny za poslední léta. Ale nedělejme takhle povšechné soudy, fakt ne.

Jak hodnotíte výkon Petra Nečase v premiérském úřadu?

Myslím, že v dané chvíli je optimálním premiérem. Naprosto jednoznačně. V daných kontextech za něj nevidím náhradu. Nakolik u některých věcí, které myslím, že by si zasloužily řešit důrazněji, je to jeho vinou, nebo vynuceno situací v koalici, to je na jinou úvahu. Že by měl hlas zvýšit silněji a častěji a ­dupnout si, to je povědomí lidí mimo politiku a já to slýchávám. Většinou jim na to replikuji, že málo cítí kouzlo či antikouzlo koaliční politiky.

V jakých situacích by měl Nečas být průraznější?

Není důvod jmenovat.

A daří se mu zvládat situaci v­ ODS? Vy sám jste před časem odevzdal funkci čestného předsedy, jste už dnes se svou stranou spokojenější?

Vnitřní informace o ODS opravdu nemám, dohlédnu možná tak do Prahy. Ale vývoj v té straně je prostě evoluční proces, který nemůže mít v jednom bodě radikální zlom, a já myslím, že tento vývoj probíhá. Jestli se někomu zdá, že třeba v ­Praze nedošlo k velmi radikální změně uvnitř ODS, tak je to nefér hodnocení. Respektuji názor každého na to, o kolik je to změna k lepšímu a podobně, ale tvářit se, že radikální přeházení pozic v pražské ODS je nedostatečné, to by ti lidé snad museli říct, že by měla vzniknout úplně nová politická strana.

Vám vývoj uvnitř pražské ODS konvenuje?

Je to mimo mou úvahu, jestli konvenuje nebo ne.

Jste pražský volič a předpokládáme, že jste ODS v Praze volil.

Já jsem pražský volič a přiznám se veřejně, že jsem v posledních dvou letech éry pana Topolánka ODS nevolil.

Zmiňujete Mirka Topolánka. Je podle vás Petr Nečas lepší premiér a předseda strany než jeho předchůdce?

To bychom ten rozhovor zbytečně vyhrocovali, já nechci headliny, na které se ten či onen bude cítit nucen reagovat. Jen připomenu jednu věc, na kterou si možná ne všichni úplně pamatují: když se volil můj nástupce, byl jsem jednoznačně a­ zřetelně pro Petra Nečase. Už tehdy.

Před rokem a půl jste pro ODS použil termín PDS – Podnikatelská demokratická strana. Ještě ódéesce pořád říkáte PDS?

To myslím, že se od tohoto stavu vzdálila velmi silně. A v tom vývoji hrál nemalou roli Petr Nečas.

Noviny jsou plné skandálu ministra životního prostředí Pavla Drobila. Co si o tom myslíte?

Případu Drobil málo rozumím. Z veřejných zdrojů nevím, jestli pochybil on, nebo lidé kolem něho. Spíše si myslím, že platí to druhé. Nejen vládu, ale celou naši zemi tato kauza určitě poškozuje. Dává snadnou a lákavou munici opozici – i té neparlamentní, tedy takzvaně petiční –, i části vládní koalice, zejména té části, které padají volební preference. Je to škoda, vláda potřebovala být pevná a jednotná. A­ ministerstvo životního prostředí potřebovalo ministra, jako je Pavel Drobil.

A není těch afér za tak krátkou dobu fungování vlády už trochu moc? Před nedávnem skandál náměstka Martina Bartáka...

Víte, já jsem před několika lety byl u toho, když vládní letka slavnostně uváděla do provozu nové airbusy. A moc mě prosili, abych příští týden přišel na stejnou událost s novými letadly CASA. No a ­já mám tolik otazníků nad těmito konkrétními letadly, a nejenom nad těmito letadly, vůbec věcmi, které si do té či oné míry spojuji s­ panem Bartákem, že jsem řekl, že na tento křest já nepůjdu.

Dalším střetem uvnitř vládního tábora je takzvaný ekotendr. Jaký z něj máte pocit? Nemůže se právě na tom koalice, lidově řečeno, štípnout?

Ani to bych neřekl. Ty staré ekologické zátěže jsme začali řešit ještě za mé vlády, tedy před mnoha a mnoha lety. Věděli jsme, že na ně nemáme peníze, věděli jsme, že se musí odsouvat do budoucna, já jsem si vždycky myslel, že to musí být velmi pozvolný a parciální proces, protože hrozí strašlivé nebezpečí, že se do toho schovají věci, které do toho vůbec nepatří. Že si tam každý na konto starých ekologických zátěží napočítá všechno možné i nemožné. Proto jsem si myslel, že to musí jít krok za krokem, kde bude velmi pozorně zkoumán každý jednotlivý případ. Zabalit to do nějakého veletendru já považuji za nesmírně nebezpečné. Protože hrozí, že cena za ekotendr bude neskonale vyšší, než by mohla být, kdyby se to řešilo jednotlivě. Já bych chtěl, aby každá ta věc byla kontrolována a ­izolovaně schvalována. Hrozí, že to bude stejná věc jako zabalené balíčky cenných papírů, které způsobily minulou světovou finanční krizi, kdy se balily věci, do kterých se nevidělo, do jistých celků ­– a já bych to nechtěl.

Ministr Kalousek tvrdí, že sanace museli zabalit, protože právě ty parciální zakázky – jeho oblíbený příklad je vyčištění Škody Plzeň za 11 miliard – se astronomicky prodražovaly.

To jsem nikdy neslyšel. Ale vůbec si nedovedu představit, proč by izolovaná věc stála víc, než když je schovaná balíčku. Nevěřím, že tohle někdo mohl říci.

Když ještě za vašich vlád ekozávazky vznikaly, byla někdy ve hře možnost, že by je stát od privatizovaných firem nepřevzal?

Podívejte, to je součástí obecného problému, který jsme si zvykli označovat jako restituční. I tady přece jde o to, jak se vypořádat s ­minulostí a kdo má to vypořádávání s minulostí mít na starosti, a nakolik to vypořádání má nebo nemá být fundamentalisticky úplné.

Kdo je otcem myšlenky, že stát převezme ekologickou zátěž privatizovaných podniků?

No tak nabyvatelé firem se tvářili – a skoro oprávněně –, že peníze na to, aby si mohli koupit firmy s neznámými zátěžemi, nemají a ­že to nemohou nikdy vzít. A vypočítávání velikosti těch zátěží by trvalo desetiletí a žádná privatizace v ­zemi by se nekonala. Čili tato úvaha nepochybně vznikla jako součást celého konceptu privatizace.

Další velké rozhodnutí před vládou je dostavba Temelína. Rozlišujete mezi zájemci, kteří jsou z USA, Francie a Ruska? Bojíte se, že by zakázku dostala ruská firma Atomstrojexport?

Já naprosto nechápu, proč bych se v této věci měl bát ruské firmy víc než jakékoliv jiné. To je přežitek, podpásová otázka, ukázka neschopnosti myslet racionálně a­způsobem, který odráží realitu současného světa. Já tyto otázky a ­způsob, jakým jsou kladeny, považuji za důkaz, že nejste schopni překonat rezidua svého myšlení.

Nevidíte nebezpečí, že tu velkou zakázku dostane velká ruská firma propojená s Kremlem a že si ta firma bude kupovat české politické strany?

To považuji za nesmyslné a dětinské a za důkaz neschopnosti uvažovat.

Že jsou velké ruské firmy často propojené s ruskou vládou, je přece prokazatelné.

Já jako občan a ekonom se bojím k-a-ž-d-é velké firmy, ať přichází z ­kterékoliv části světa.

Vy nerozlišujete mezi ruskou a americkou firmou?

Já jsem řekl: z kterékoliv.

Vláda chce na tři roky dodatečně zdanit solární podnikatele. Proč navrhujete omezit to na rok? Nedáváte tím argument solárníkům, až jednou stát poženou před arbitrážní soud?

Já myslím, že to je právě naopak. Já se velmi bojím těch arbitráží a mám pocit, že to vláda podceňuje. Získává vydechnutí na jistou dobu a myslí si, že výsledky arbitráží budou za dlouho, tak se na to dívá krátkozrace. Já mám pocit, že zdanění na jeden rok místo na tři roky velmi snižuje argumentační schopnost výrobců solární energie, protože dostali příslib na patnáct let a jednoročním výkyvem ceny nemohou argumentovat, že se za patnáct let nedobéřou slibované návratnosti. Já to právě dělal s vědomím, že můj návrh snižuje nebezpečí arbitráží. Podle mého názoru se tu udělala tragická chyba a nevím, kdo za ni má nést odpovědnost. Prostě když si vláda tohle zvolila, tak musí k solární energetice přistupovat jako k regulovanému odvětví, cokoliv si já jako liberální ekonom myslím o regulovaných odvětvích a takzvaném přiměřeném zisku, jak o něm mluví příslušné zákony. Jako liberální ekonom bych tyhle zákony nechtěl mít, ale ty zákony tu jsou. To je regulované odvětví a v něm má být přiměřený zisk a já myslím, že vláda by měla říct, že přiměřený zisk je něco jiného než to, co jim bylo slíbeno.

Dobře, ale státy mají právo uvalit na svém území jakou chtějí daň, to je jeden z hlavních znaků státní suverenity.

Tento argument samozřejmě jistou platnost má a budu přát všem právníkům státu, aby to takhle bylo interpretováno. Já si pouze nejsem jist, že se to takhle snadno vyhraje.

Je ustavení velké koalice v Praze správným řešením?

Slova správný a nesprávný do tohoto hodnocení vůbec nepatří. Prostě domluvili se nějací partneři na většinové koalici. Domluvili se podobně jako po parlamentních volbách, kdy byl odstrčen vítěz voleb. Jenže v Praze věční petenti – to je termín pana Bartoše, jehož nedávný blog na téma věční petenti považuji za geniální – využili této pravdoláskovské příležitosti, aby šli do ulic, to já považuji za nedůstojné a směšné. A proto se mi zdá, že to, jak to bylo uděláno, bylo uděláno v podstatě racionálním způsobem. Že ten, kdo volil TOP 09, chtěl, aby ta koalice dopadla úplně jinak, je naprosto samozřejmé. Že ovšem ten, kdo volil TOP 09, dostává naprosto neadekvátní místo v českých médiích, je bohužel také věc samozřejmá.

Máte pravdu aritmeticky, ale ta velká koalice taky může znamenat, že se dosavadní poměry na pražské radnici zakonzervují.

To říkají soudruzi ze strany, která se nedostala do vedení magistrátu.

Nejen. Dokonce i nový primátor za ODS Svoboda slyšel, že prý se dosud v Praze braly ohromné provize, někdy prý až padesát procent z ceny zakázky.

Kdyby to náhodou věděl, kdybyste to věděli vy a já, tak už to dávno máme oznámit patřičným orgánům. Fráze tohoto typu já nepřijímám.

Někteří politici z ODS se obávají, že by Ústavní soud volby v Praze mohl zrušit. Je to reálné?

Ústavnímu soudu já nevěřím. Proto mám hrůzu, že může udělat cokoliv. Přesto doufám, že by takovou hloupost neudělal.

V čem by to byla hloupost?

Já bych to musel interpretovat jako další pokus Ústavního soudu zaujímat politická a nikoliv ústavněprávní stanoviska.

Pojďme k euru. Proč vás napadlo žádat vládu, aby se vyvázala z povinnosti euro přijmout?

Mě samotného to nenapadlo. Objevil jsem, že to předkládá vládě ČNB, a tak jsem nabyl dojmu, že se k tomu požadavku mám přidat.

Premiér namítá, že nemá smysl zahajovat válku, která by akorát přinesla vysoké náklady, když po nás stejně nikdo nebude vyžadovat, abychom do eurozóny vstoupili.

Já vím, že se dobře něco říká silácky tady u Vltavy, a že se to hůř říká na zasedání Evropské rady v Bruselu, kde jsem pak jediný s názorem tohoto typu. V tomto smyslu já premiérovi rozumím. Ale není to tak úplně jednoduchá pravda. Hned po vás tu mám britského ministra zahraničí Williama Haguea. A když jsem si včera večer studoval podklady, tak jsem si uvědomil, že Velkou Británii vůbec netrápí to dnešní projednávání pomoci v rámci eurozóny. Na rozdíl od nás. Protože Velká Británie má spolu s Dánskem opt-out na euro, takže ona se může tvářit, že jakékoliv řešení přijaté v pátek na summitu se jí vůbec netýká, že se nemusí zabývat tím, jak pomoci nějaké eurozemi v tísni. Zatímco my tuto možnost nemáme, premiér Nečas se toho v Bruselu bude muset povinně zúčastnit a zdvihat nebo nezdvihat ruku. Takže rozdíl mezi tím, jestli máte či nemáte opt-out, existuje a nepochybně i s tím opt-outem by bylo kdykoliv možné požádat o­ jeho zrušení a přistoupení k euru. Jestli tedy v tu dobu ještě bude existovat.

A co ty politické náklady, o nichž mluvil Nečas?

Jaký je velikananánský tlak v Bruselu na pana premiéra, tomu věřím. Já to z podobných akcí znám. Zkoušíte chodit po sále a kde je nějaká naděje, tak se ptáte: zvednete taky ruku? A všichni říkají, že ne.

Je to jedna z těch situací, kdybyste si od premiéra přál větší průraznost?

Já bych doporučoval bránit se o kousek více, ale rozumím mu. On má standardní problém, nejde přece jen o to, že se na něj bude mračit paní Merkelová, on nemá krytá záda v koalici ani v opozici. Já jsem si se zájmem přečetl výsledky ankety na Novinky.cz na otázku, jestli máme mít euro, tam asi čtyři procenta chtěla přijmout euro dnes, čtyři procenta později, 84 procent nikdy. Tak to jsem si říkal, jestli to vedení sociální demokracie – protože čtenáři Práva mají přece jen blíž k sociální demokracii – četlo. Ale hlavně: předseda vlády nemá jistotu uvnitř vládní koalice.

Existuje možnost, že bychom byť jen jako formální čekatelé na euro museli přispívat do evropského záchranného mechanismu?

Určitě.

Nečas tvrdí, že dohodne zproštění od povinného příspěvku.

Nevím, co si kdo dohodne. Pro mě je ale podstatná jiná věc. Já jsem minulý týden při Euro Business breakfast psal na tabuli tři zkratky: EMU pro Evropskou měnovou unii, EFU pro evropskou fiskální unii a EPU pro evropskou politickou unii. EMU nemůže být dlouhodobě bez EFU, a EFU nemůže být bez EPU. A mě velmi zaujalo, že z toho téměř dvousetčlenného shromáždění si většina ty zkratky poznamenávala. A já říkal: mě překvapuje, že si tohleto poznamenáváte, jako by to pro vás nebyly samozřejmé zkratky, které každý z vás automaticky znáte a víte, že o to se de facto vede souboj. A ukázalo se, že neznají. Každý si myslí, že k tomu druhému a třetímu kroku nemůže dojít. Ale pro mě je naprosto relevantní věta velmi vlivné osobnosti dnešní EU, německého ministra financí Wolfganga Schäubleho, který začátkem tohoto týdne řekl, že do deseti let bude EPU.

No, on Schäuble v Německu platí za jednoho z posledních mohykánů kohlovské generace, která Evropu bere srdcem a nepřemýšlí o nákladech.

Já jen mohu říci, že si nepřeji, aby k EPU došlo, ale zároveň si myslím, že k ní dojde.

Před časem jste psal, že pokud by se eurozóna rozdělila na severskou měnovou zónu s Německem v čele a jižní kolem Středozemního moře, mohla by Česká republika, která je synchronizovaná s německou ekonomikou, do té severské zóny vstoupit...

Já měl nejrůznější úvahy, ale má první a dominantní úvaha totálně odmítá představu, že by se eurozóna mohla rozpůlit na severní a jižní křídlo. Já jsem zarputile a také v rozporu s názory svých nejbližších kolegů tady na Hradě přesvědčen, že euro bude udrženo za každou cenu. Za cenu, která všechny, tedy i nás a další nečleny, bude stát strašně moc. To, co jste zmínili, byla úvaha trochu jiná. Tam jsem říkal: kdyby to nastalo, tak si dovedu představit, že jistá synchronizovanost naší ekonomiky s německou by znamenala, že přijmout takovou měnu by pro nás asi nebylo žádnou velkou nevýhodou. Ale to je jen spekulativní úvaha.

Mimochodem, když už takhle spekulujeme: já nechci vyvolávat nějaké strašlivé věci, ale znám studie na téma, že americká měnová unie – s mojí zkratkou AMU –, která byla zvolena v roce 1776, taky ve chvíli vzniku nebyla optimální měnovou zónou, a pro nejrůznější části Ameriky bylo strašlivou nevýhodou přijmout jeden dolar s jedním měnovým kursem a rodící se jednou měnovou politikou. No a jedna interpretace praví, že občanská válka Jihu proti Severu byla do jisté míry také soubojem o to, jestli unifikovat USA, nebo je ponechat jako konfederaci, jestli si vzpomínáte. To byla de facto a při používání jiných slov stejná rvačka a stejný spor, jako je dnes v Evropě. Od té občanské války přece došlo k tomu zásadnímu zvratu, že se najednou i v angličtině používá ve větě, kde je United States of America „is“. Do té občanské války se používalo množné číslo: „United States of America are.“

Jestli naznačujete, že za sto let bude v Evropě kvůli měnové unii válka, tak tu my už nezažijeme.

Já jenom říkám, že aby v Americe mohli docílit skutečnou unii, měnovou, fiskální a politickou, museli udělat děsivou válku. Takže nevyvolávejte duchy dělením eura na severskou a jižanskou variantu, to by také mohlo být velmi nepříjemné.

Ale když už jste sám hypotetizoval, že by se eurozóna rozdělila a my vpluli do té severní části, to by přece hypoteticky taky mohlo vést k naší fiskální a potom politické unii s Německem.

Tak samozřejmě, že ano. Ale možná, že pokud by měnová unie svými parametry neměla velké trhliny, mohlo by to fungovat i bez toho výslovného unifikování.

Už za vámi chodí politici a říkají, že jste měl s eurem pravdu?

Mluvíte-li o vrcholných politicích EU, tak určitě ne. Ti mají představu, že euro bylo a pořád je bezvadný. Ti si vůbec nepřipouštějí, že by na něm bylo něco koncepčně špatně. Ale mít pravdu o euru, to přeci není žádné vítězství. To bylo jasné každému rozumně uvažujícímu člověku. A s globálním oteplováním jakbysmet. Ale pro mě jsou podstatnější občané než ti bruselští politikové. Nejsem člověk, který by žil průzkumy veřejného mínění, ale vzpomínáte přeci, že když já jsem mluvil o demokratickém deficitu EU, tak jsem byl ostrakizován jako někdo, kdo je úplně mimo. Když se podíváte na poslední průzkum STEMu, tak v něm na otázku: Myslíte si, že Evropská unie funguje demokraticky, jen 48 procent odpovědělo, že ano. Čili můj názor není bez odezvy a není úplně mimo. Na nejrůznějších konferencích po světě, kde vystupuji, jsem jistou dobu se všemi svými názory na Evropu, globální oteplování, global governance a tak dále zažíval pocit nepřátelství v publiku, kromě pár fanoušků někde tam v sále. Ale teď už to tak fakt není.

Nejsou váš zvyk plavat vždycky proti proudu a zkušenost, že se to nakonec často vyplatí, někdy riskantní pro váš úsudek?

Jako že dělám chybu v tom, že si myslím, že mainstreamový názor je apriorně špatný? Já myslím, že v tom chybu nedělám.

A když byli odsouzeni žháři z Vítkova a vy jste se podivil výši trestu, to jste taky zaplaval proti mediálnímu proudu?

Já myslím, že spíš protestuji proti tomu, aby soudila ulice, aby soudila média, aby se inscenovaly procesy před televizními kamerami. V tomto smyslu byla spíš moje replika. A to je názor, který prostě musíme hájit. Včera jsme strávili celý den probíráním čtyřset žádostí o milost. Tak já se dostávám i ke čtení rozsudků a trestů udělovaných soudy. A kladu si spoustu otázek, které bych si bez té sedmiapůlleté prezidentské zkušenosti nikdy nekladl. Já prostě nevěřím těm proporcím ve velikosti trestu.

Bezprostředně po útoku ve Vítkově jste sám tvrdil, že pachatele má stihnout tvrdý trest.

Ale já si myslím, že pachatele má stihnout tvrdý trest, v tom vůbec není žádný rozpor. To jen mediální mainstream nerozlišil dvě věci: tvrdý trest určitě ano, teatrálnost procesu, to je něco jiného.

Vy jste ale explicitně prohlásil, že tresty pro žháře ve Vítkově jsou nečekaně vysoké.

Ale já opravdu díky těm milostem procházím řadu rozsudků. Klíčový rozdíl v těch třiceti- čtyřicetistránkových soudních spisech se týká toho, jestli ten člověk byl tím, kdo v ruce držel vražednou zbraň, nebo jestli dovezl vraha k benzínce autem. Takže já čtu ty rozsudky a trest pro toho, který seděl v autě, je diametrálně odlišný od trestu pro toho, který zamířil pistolí na prodavačku. A podíl na vražedném útoku u té žhářské skupiny se vyložil paušálně. Jenže náš právní řád není založen na paušálnosti, naopak, je  založen na myšlence konkrétnosti.

Uvědomujete si, že při tom plavání proti mediálnímu proudu můžete, tak jako v tomto případě, působit nelidsky?

Nepochybně, taky je to tak se mnou dvacet let hráno. Ale mohu vás ubezpečit, že se bohužel nepolepším.

Dalibor Balšínek a Daniel Kaiser, Lidové Noviny, 18. prosince 2010