Hlavní strana » Ekonomické texty » Odpověď předsedy Poslanecké…

Odpověď předsedy Poslanecké sněmovny Václava Klause na otázku Hospodářských novin k materiálu Světové banky

Ekonomické texty, 8. 10. 1999

Především bych chtěl připomenout, že shrnující zpráva Světové banky o procesu připojení ČR k EU není oficiálním stanoviskem Světové banky, ale – jak je uvedeno v úvodu - vyjadřuje jen názor autorů, kteří se pod ní podepsali.

Na otázku, zda se mi report líbí nebo ne, se těžko odpovídá. Nalezneme tam celou řadu pasáží, pod něž se s čistým svědomím podepíše každý. Pak jsou tam ale věci, s nimiž lze polemizovat.

Zdá se mi, že autoři nepochopili příčinu současné české recese, když vyzývají k opatrné měnové a fiskální politice. S tím, že bychom neměli rozpočet nechat padat do hlubokých schodků, samozřejmě souhlasím. Ale zabetonovávat současný stav měnové politiky, by přece bylo sebevražedné. Zmínka o „slibných výsledcích inflačního cílování v roce 1998“ je pro mě – a věřím, že i pro velkou většinu normálně myslících ekonomů – nepochopitelná.

Velmi sporný pokládám report v těch oblastech, kde hovoří o reformě veřejné správy. Fiskální decentralizace podle mne u nás není tématem číslo jedna. ČR je unitární, nikoli federativní stát. Zrod územně samosprávných celků je spíše umělým, racionalistickým konstruktem. Vytváření daňových správ na municipální úrovni, po němž volá materiál, rovněž nevidím jako prioritu. Taková reforma by znamenala velké náklady, ale malé přínosy.

Za trochu demagogické pokládám, když Zpráva říká, že zdravotnictví „chybí vize“. Že do zdravotnické politiky mluví různé instituce – ministerstvo, pojišťovny, parlament - je přece všude na Západě normální a není to žádné specifikum ČR. Přejme si, aby zdravotnictví fungovalo co nejlépe, ale přiznejme zároveň, že financování zdravotnictví je problémem všude na světě a vždycky platí „něco za něco“.

Stížnosti na „nedostatečnou konkurenceschopnost“ českých podniků pokládám za nesmyslné. Ekonomové vědí, že neexistuje žádná konkurenceschopnost „an sich“. Existuje jen konkurenceschopnost při určitých kurzových a jiných podmínkách. To, že dnešní recese je krize strukturální, je nesmyslné. Jako liberální ekonom pochybuji i o smysluplnosti průmyslových a mikroekonomických politik, které  report navrhuje.

Ale abych nemluvil jen o negativech. Za přínosnou považuji Zprávu zejména v části o pracovním trhu. Doporučení, že by měla ČR přebírat pouze ty normy, které prohlubují flexibilitu trhu práce, je naprostý správné a jsem rád, že takový výrok po dlouhé době od renomované mezinárodní instituce zazněl. Vřele souhlasím i s tezí, že nákladnou zemědělskou politiku bychom neměli přebírat dříve než při samotném vstupu do EU. Posílení cenových podpor a produkčních subvencí je skutečně kontraproduktivní. Oceňuji podrobnost reportu v oblasti životního prostředí, ale nejsem si jist, zda na všechny programy, jež Zpráva uvádí, půjde v nejbližších letech z finančních důvodů realizovat.

Můj celkový dojem je, že materiál popisuje realitu ČR v procesu přibližování k EU objektivněji než loňský posudek Evropské komise.

Hospodářské noviny, 8. října 1999