Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…

Rozhovor prezidenta republiky Václava Klause pro Český rozhlas

Rozhovory, 13. 2. 2009

Pane prezidente, včera po oznámení svého rozhodnutí jste sklidil velkou vlnu kritiky za své rozhodnutí. Považujete ji za oprávněnou a odůvodněnou?

Mám pocit, že moc oprávněná a odůvodněná není. Přiznám se, že když mi někdy před týdnem přišla esemeska, že Parlament schválil tento zákon, tak jsem si říkal: teď jsem zase v　situaci, ve které bude zapomenuto, že mě vůbec nikdy nenapadlo takový zákon formulovat. Nebyl jsem v　 Parlamentu, kde byl schvalován. Nicméně, teď nastane patnáct dní, které mám do podpisu a najednou budu v　centru dění jako kdybych to všechno způsobil, jako kdybych to všechno udělal. To se přesně vyplnilo. Probíhá to dnes a denně silněji a není to spravedlivé. Občas některý zákon pošlu k　novému hlasování zpátky do sněmovny, ale mimo jiné velmi pečlivě sleduji, jak dopadlo předchozí hlasování. Tady, pokud se nemýlím, bylo hlasování stodvacetdevět k　nule, čili to bych musel říci, že všichni poslanci se zbláznili a jenom já si zrovna vymýšlím něco jiného. Démonizovat mou osobu, která v　tom hraje v　podstatě okrajovou roli není spravedlivé.

Vy jste syndikátu novinářů napsal, že zákon nepovažujete za protiústavní. Já jenom připomenu, že šéfredaktoři a mezinárodní novinářské asociace, které tento zákon kritizují, argumentují tím, že novela zásadně zasahuje do Ústavou zajištěné svobody projevu. Domníváte se tedy, že by ten nový trestní řád v　Česku mohl omezit svobodu slova?

Ne, debatovat o tom v　kategorii svoboda slova, je falešný posun argumentace a mrzí mě, že se k　tomu někteří páni šéfredaktoři propůjčili. Všichni přece víme, že nejde o svobodu slova. Myslím, že jsme všichni nervózní z　narůstajícího počtu odposlechů, jak těch eventuálně policejních, tak i těch nepolicejních, soukromých a velkým cílem je, aby se toto snížilo. Navíc ještě otázka, zda je možné tyto takto svérázně získané materiály volně opublikovat v　novinách, které mají třísettisícový náklad a čte to k　miliónu lidí, to je taková multiplikace něčeho, co se svobodou slova nemá opravdu vůbec nic společného. Hrát to jako hru o svobodu slova považuji opravdu za nedůstojné.

Některé ty odposlechy nicméně odhalují, například protizákonné chování nejvyšších státních činitelů. Neměli by lidé o takovém chování být informováni, řekněme, ve veřejné zájmu?

Za prvé, tyto odposlechy prováděla policie v　rámci vyšetřování trestné činnosti. Žijeme v　normálním světě práva a pak tedy mají standardně fungovat standardní postupy. To znamená, tyto materiály má dostat soud, ten o nich má rozhodnout a případně uvalit na člověka, který to udělal, vazbu nebo mu dát jakýkoliv jiný trest. Myšlenka, že někdo jiný si bude osobovat právo to udělat místo soudu, se mi nezdá vůbec možná. Žijeme v　nějak legitimně formulovaném světě a v　něm si osobovat právo, co je veřejným zájmem, opravdu nemůže ten či onen novinář. To ať se na mě nikdo nezlobí. Úplně jinou věcí je investigativní práce novináře. Jestli se novinář dozví, že ten či onen čin probíhal tak a tak a policie na to ještě nepřišla a soudy na to nepřišly, tak to je právě svoboda slova, svoboda projevu a to ať ten novinář dělá. Tím přináší nám všem něco nesmírně pozitivního, což by bez něj třeba nebylo. Ale zneužít policejní odposlechy, které se používají standardním způsobem, tím, že je rychle opublikujeme, tak to není možné označovat za svobodu slova a veřejný zájem.

Odpůrci zákona kritizují také fakt, že tato legislativa kriminalizuje novináře za zveřejnění osobního údaje z　trestního spisu. Takže by tady už do budoucna bez souhlasu osoby blízké nebylo možné například napsat, že na politika byl spáchán atentát. Je to skutečně pravda?

Nejsem znalec detailů tohoto typu. Všiml jsem si, že začaly některé noviny hrát hru, co kdyby na mě byl spáchán útok a jestli se to smí opublikovat nebo nesmí. Tady vůbec nejde o to, jestli se tyto věci smí nebo nesmí psát, ale tady jde jen a jedině o to, kde tato informace vzniká. Jestli k　ní novinář vyzpovídá určitého svědka a ten mu potajmu řekne, já jsem támhle stál za rohem a viděl jsem, co se stalo. Tak to ať novinář klidně otiskne a opakuji, v　tom je jedna ze specifičností novinářské profese. Ale myšlenka, že jsou nějaké policejní spisy, které nejsou veřejnou věcí a že se k　nim novinář nějakým záhadným způsobem dostane a že to bychom měli říkat, že je to úplně bezvadné, s　tím já moc nesouhlasím.

Václav Klaus, Český rozhlas – Radio Česko, 13.2.2009