Klaus.cz






Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…


Rozhovor prezidenta republiky Václava Klause pro Lidové noviny

Rozhovory, 14. 5. 2005

Paroubek je silný a zřetelný politik, ale hraje sociálnědemokratickou kartu, říká Václav Klaus. Nechť tuto kartu hraje, jakkoli to není karta má, dodává. Nejsem naprogramovaný robot, který by papouškoval názory ministra zahraničí, připomíná český prezident.

LN: Vláda Jiřího Paroubka před chvílí dostala důvěru. Převládá ve vás zklamání pravicově smýšlejího člověka, nebo radost prezidenta, který této vládě významnou měrou pomohl na svět?

V této chvíli musí převládat můj "prezidentský" pocit. Bylo potřeba jedním ze dvou způsobů vyřešit vládní krizi. Buď shodnou domluvou většinové koalice 101 hlasů, anebo jinou domluvou na vyvolání předčasných voleb. Ukázalo se, že druhá cesta schůdná nebyla. Žádná koalice, která by byla ochotna většinově dospět k předčasným volbám, se nerýsovala, ODS v tomto byla zcela zjevně osamocena. Toto bylo jediné možné řešení. O tom, jestli ideologické zabarvení této vlády se mně osobně líbí, se snad ani nemusím rozpovídávat. Myslím, že to vědí všichni.

LN: Během dvou let jste jmenoval dva premiéry z jedné strany a s nimi prakticky dvě totožné vlády. To nebývá úplně normální. Nepokládáte to i za svoji chybu? Skoro se totiž zdálo, že ačkoli jste v některých fázích hovořil jako o nejlepším řešení o předčasných volbách, dělal jste ve skutečnosti vše pro to, aby se změnil jen premiér a koaliční vláda pokračovala až do řádných voleb.

To je posunutá interpretace. Já jsem pozorně sledoval pohyby na naší politické scéně, a zda se rodí nějaká jiná možnost většinového řešení této krize. Menšinová řešení jsem odmítal jednoznačně. Zejména s dovětkem, že by to byla pouze fiktivně menšinová řešení, že fakticky by to byla většinová řešení s komunistickou stranou. A to jsem umožnit nechtěl.

LN: Na druhé straně vy jste byl kritizován za poněkud "volnější" výklad až zneužívání ústavy. Tedy za něco, co jste sám v minulosti velmi vyčítal Václavu Havlovi. Kupříkladu jeden z tvůrců ústavy Vojtěch Cepl řekl, že "když někde není lhůta, rozumí se bez zbytečných odkladů". Vy jste ale demise lidoveckých ministrů přijmout odmítl...

Já s těmito výtkami absolutně stoprocentně nesouhlasím. To nejsou výtky odborníků na ústavní právo, to jsou účelové politické výtky. Pan Cepl byl vždycky účelovým politikem jednoho evidentního typu. A i teď to dává zcela jasně najevo. Čili nesouhlasím a trvám na tom, že jsem se pohyboval přesně v mezích ústavy. a myslím, že většina lidí je o tom přesvědčena.

LN: Jaký je váš názor na Jiřího Paroubka?

Nový premiér se prezentuje jako silný, zřetelný a evidentně sociálnědemokratický politik. Nechť tuto kartu hraje, jakkoli to není karta má.

LN: Mimochodem, jak se vám líbil Paroubkův výrok, že "má smysl zapojit komunisty do odpovědnosti za vývoj demokracie u nás" a že by s nimi ČSSD mohla vládnout za pět anebo devět let, protože se politická scéna rozdělí na pravici a levici?

Česká politická scéna je na pravici a levici rozdělena, o tom není sebemenších pochyb. Otázka zní jinak - jestli je nějaká česká politická strana ochotna spojit se s komunisty na vytvoření vlády. Jestli to pan nový premiér připouští, tak je to velmi silná výpověď o něm a nevěští to zrovna vynikající budoucnost.

LN: Sám jste zmínil, že ODS byla v době krize se svým postojem osamocena. Nicméně právě ODS vás za váš postup kritizovala. Mirek Topolánek vám ostatně - sice opatrně, ale veřejně - vyčítal, že jste s ním nekonzultoval vaše hovory s Grossem. Ivan Langer zase řekl, že jste měl být tvrdší a namísto jednání s Grossem svolat jednání předsedů stran...

Neříkali to všichni z té strany, říkali to jen někteří. Klíčovou věcí je, že ODS zůstala osamocena. Tato osamocenost prolomena nebyla, nedošlo k žádným vážným jednáním mezi ODS a dalšími politickými stranami. Aby přišli a řekli, tady máme alternativu. A pokud toto nebylo, nebyl žádný velký důvod, abych se pokoušel domlouvat s ODS na jiném řešení. Kdybych organizoval nějaké noční jednání na Hradě, to by byl právě ten aktivismus, který by mi byl vytýkán. Já jsem nic takového za celou čtyřměsíční vládní krizi neudělal.

LN: Jaké jsou nyní vůbec vaše vztahy s Topolánkem? MfD citovala jednoho vysokého představitele ODS, podle kterého je vaše "půlroční" sbližování v troskách...

To jsou zbytečně silná slova, to je totálně mimo realitu. Jednou věcí je, jestli se máme s Mirkem Topolánkem pravidelně setkávat a vyjasňovat si názory na to či ono. Toto nedělám i z toho důvodu, že si myslím, že když mě někdo uvidí setkávat se s ním, tak z toho bude nepřetržitě vyvozovat závěry o těsné propojenosti prezidenta s ODS. Na druhé straně já s ním sebemenší problém nemám a mám pocit, že on se mnou také ne.

LN: Na začátku celé vládní krize byly kromě jiného nevyjasněné majetkové poměry Stanislava Grosse. Pochybnosti jsou ovšem také okolo majetku Miroslava Kalouska a Vlastimila Tlustého. Druhý jmenovaný se pravděpodobně stane ministrem financí a nyní ho i mnoho vysoce postavených členů ODS vyzývá, aby zveřejnil okolnosti vlastní půjčky na byt. Tlustý to odmítá. Měl by své věřitele zveřejnit, aby se předešlo spekulacím?

K tomu já se nebudu vyjadřovat, v žádném případě bych nechtěl analyzovat majetkové poměry toho či onoho politika, ať je z kterékoli politické strany. Problém premiéra Grosse přeci v žádném případě nebyl "jenom" v částce 900 tisíc. Ten byl v celém podivném smotání příběhů, nepříběhů, výkladů, nevýkladů, podivných strýčků, fiktivních zapůjčovatelů, kupovatelů, ničitelů směnek. To je jiná historka, která byla pro diskreditaci Stanislava Grosse coby premiéra a vše, co se odehrálo, naprosto klíčová. Já se nechci vyjadřovat, kdo komu půjčil peníze, to ať si hrají novináři sami.

LN: Takže propříště je pro politiky lepší zvolit Tlustého strategii a neříct nikomu nic, i když vážné pochybnosti existují?

Opakuji - já nestuduji detailně jednotlivé vážné či nevážné, na faktech či nefaktech založené spekulativní články o tom či onom politikovi. Podle toho já se nerozhoduji.

LN: Vláda má příští týden rozhodnout, zda se bude o euroústavě hlasovat v referendu, anebo ve sněmovně. Zdá se, že v tuto chvíli - ač premiér Paroubek hovoří o referendu - převládá v koalici názor, že by to mělo být ve sněmovně. Co této změně postoje říkáte?

V Evropě je nebetyčný rozdíl mezi názory politických elit a normálních občanů. Vyhrocenost tohoto rozdílu je dle mého názoru tak velká, jak snad ještě nikdy nebyla. To nevěstí nic dobrého. Je to nerozumné. Není to důvodem, aby se vyměnili lidé, jak říká pověstné přísloví. Je to důvodem, aby se politické elity zamyslely, jestli konají v souladu se zájmy lidí. Takže nechat to v rukou politických elit, a ne lidí je podle mne úvaha zhoubná a fatálně odlišná. Politické elity vědí, že lidé nejsou slepí, hluší a hloupí. Jestli i ty české přesto takto účelově mění postoj, je to spíš smutné a trapné.

LN: Proč jste odmítl veřejnou debatu o euroústavě na půdě parlamentu, kterou vám nabídl Lubomír Zaorálek? Určitě by byla pro spoustu lidí v Česku atraktivní, a tak by se mohlo jejich povědomí o problematice evropské ústavy zlepšit. Je to tak, jak řekl premiér Paroubek, že se obáváte, protože víte, že byste prohrál?

Já jsem polemizoval s formátem této debaty. Jsem pro jakoukoliv rozumnou výměnu názorů na toto téma, ale teatrální návrh, který přišel od předsedy parlamentu, prostě nemohu přijmout. Až on o tom napíše tolik textů, co já, až uvede nějaký jeden jediný argument, tak já o tom jednom jediném argumentu se s ním budu kdykoliv přít a kdykoliv hádat, chcete-li. On žádný argument neuvedl a já mám hrůzu z toho, že zřejmě ani žádný nemá. Krom toho, že Klaus si vymýšlí, že mluví nepravdu, že stresuje. Proti těmto argumentům já debatu v parlamentu vést nebudu.

LN: Nejde jen o Zaorálka, v Česku jsou přece i další erudovaní zastánci přijetí euroústavy. Neuvažoval jste tedy, že byste takové veřejné fórum inicioval vy a pozval je k veřejné diskusi?

Já myslím, že o tom je nutné uvažovat, ale předpokládá to, co jsem řekl předtím. Oni musejí přijít s nějakými argumenty.

LN: Ti, o kterých říkáte, že s žádnými argumenty nechodí, vás neustále kritizují za to, že prezident republiky vystupuje v rozporu s oficiálním stanoviskem české vlády. Vy si myslíte, že jsou vaše veřejné postoje v pořádku?

Prezident republiky není naprogramovaný robot, který by prostě pouze na zmáčknutí určité klapky papouškoval názory ministra zahraničí.
Když budeme evropskou ústavu ratifikovat, pak prezident republiky má povinnost ji respektovat, protože by byla legitimním procesem přijata. Kdyby ji pak chtěl prezident bojkotovat, tak by to byl velmi vážný důvod, aby se zamyslel nad svým dalším fungováním v této funkci. Ale dokud ani referendum, ani hlasování v parlamentu neproběhlo, tak je i prezident jedním z deseti milionů subjektů této země, který o tom může mít své názory stejně, jako své názory může mít pan Cyril Svoboda.

LN: Sám říkáte, že jste i jako prezident jedním z deseti milionů subjektů... Proč jste tedy považoval některé výroky představitelů Evropského parlamentu Jo Leinena a Aleja Vidal-Quadrase nejen za vlastní urážku, ale za urážku prezidenta a tím i celé země? Já kupříkladu znám spoustu lidí, kteří se jejich výroky uraženi nijak necítili...

Myslím, že znáte nějaké zvláštní lidi.

LN: Ale mě ty výroky také neurazily. Bral jsem to tak, že vyjadřujete vlastní názory a že oba pánové na ně reagují. A že to tedy rozhodně není urážka republiky...

Pak jste se asi ještě nikdy žádné vážné diskuse sám za sebe nezúčastnil. Protože v diskusi můžete respektovat, že někdo říká, že se mýlíte. Že on interpretuje odstavec 1 článku ústavy tak a tak, vy to interpretujete jinak a je to spor dvou názorů. Takový spor je nepochybně v demokratické společnosti legitimní.

Já myslím, že kdybyste se zúčastnil nějaké debaty, tak byste vstával a zatínal ruku v pěst v hospodě u piva, když vám někdo řekne, že lžete. To je úplně odlišná věc. Já jsem nepolemizoval s tím, že pan Leinen čte ten či onen článek v ústavě a interpretuje ho způsobem, jakým interpretuje. Já jsem si mohl myslet, že to buď dělá dobře, nebo špatně. Ale on řekl, že lžu. Nemluvě o výzvách k mé demisi. A to je věc, která se, myslím, v historii evropské společnosti nikdy nestala. Já si nedovedu představit, co by se stalo, kdyby předseda toho či onoho výboru českého parlamentu řekl, že prezident Francie lže a že by z toho měl vyvodit závěr a podat demisi. Nezlobte se, ale jestli vás to neuráží, tak vás moc vybízím k tomu, abyste o tom chvilku tímhle způsobem sám přemýšlel.

LN: Slovensko a Rakousko nyní schválily návrh smlouvy o euroústavě. Obě země budou mít podle návrhu euroústavy horší podmínky než Česko. Podobně jako vy proti euroústavě neargumentují ani konzervativní premiéři ze států severní Evropy, které mají hlubší zkušenosti ze samostatností vlastní země i s EU. Jak si vysvětluje, že se na vaši stranu nepřidali dánský premiér Rasmussen či třeba švédský Persson? Jak to, že tak intenzivní nebezpečí v euroústavě vidí jenom český prezident?

Jaké má ideologické základy ten dnešní europeismus, ta nová módní evropská ideologie, to jsem se pokusil napsat v řadě svých textů. Některé z nich byly publikovány i v Lidových novinách.

LN: V Česku si pravicoví voliči zatím většinově přijetí euroústavy přejí. ODS si dokonce prý nechala zpracovat interní analýzu, podle které by trvalé veřejné odmítání euroústavy mohlo straně ublížit ve volbách až o pět procent hlasů. Proč tomu tak podle vás je? Jsou snad pravicoví voliči v Česku hloupí?

Za prvé říkám, že se to netýká pravolevého schématu v tom úzkém slova smyslu. Za druhé to není o tom, že člověk má hlásat jenom názory, které nemohou jemu samému nebo straně ublížit, to bychom se dostali do světa, který by byl dirigován každodenními průzkumy veřejného mínění. Pokud se někdo každodenními průzkumy veřejného mínění chce nechat dirigovat a nepovažuje za nutné prosazovat své dominantní názory, když je přesvědčen, že jsou správné, byla by to tragická chyba. Ale třetí, složitější, pohled je ten, že rozpornost pohledu na celý ten evropský proces je prostě dán tím, že ten evropský proces je ve své mnohovrstevnatosti vnitřně rozporný. On má v sobě nepochybně bohulibou složku, kterou je otevírání, liberalizace, různé odstraňování překážek pohybu přes hranice, ukončení uzavřenosti jednotlivých evropských zemí v tisících oblastech lidského konání. To je to, co většina sebevědomých suverénních v tomto smyslu pravicových voličů vítá, a proto rozumím jisté části klientely ODS, že má ty názory, které má. Já bych jen vytýkal těmto lidem, že se nedívají na celek.
Evropská unie je bohužel i něco jiného, Evropská unie je současně věc svazující, respondující, omezující, dirigující, kontrolující, uměle unifikující a v tomto smyslu nikoliv liberalizující. Neboli svobodu v tradičním slova smyslu spíše omezující, to je druhá složka působení Evropské unie, kterou já cítím velmi ostře, velmi tíživě. A mrzí mě, že někteří voliči ODS tento faktor neberou dostatečně na vědomí.

LN: Když europoslanci vzkázali Česku, že by mělo vyřešit problém vepřínu na místě koncentračního tábora pro Romy v Letech u Písku, reagoval jste na to tak, že europoslanci ani nevědí, kde je Písek, Lety a že bychom si tyto problémy měli řešit v Česku. Ovšem ten problém je tady už deset let, nikdo jej nijak neřeší. Není tedy v takových případech správné, že europarlament může suplovat národní parlamenty, když takto závažnou věc neřeší?

Myslím, že ten věcný problém je opravdu poněkud složitější, než jak je trivializován. Ukazuje se, že to s tím táborem je složitější. Že to byl původně pracovní tábor pro ty, kteří odmítali pracovat. Zdaleka ne jen romský. Není to opravdu koncentrační tábor v tom slova smyslu, jak každý z nás podvědomě rozumí slovu koncentrační tábor a vidí Osvětim, Buchenwald a tyto věci.

Samozřejmě se tam odehrála celá řada tragických věcí. Rozumím-li ale tomu, tak oběti toho tábora byly primárně spojené s epidemií skvrnitého tyfu, a nikoli s tím, co bývá tradičně chápáno jako oběť koncentračního tábora. Aspoň v tom, co se každé dítě učí ve škole. Samozřejmě, že je třeba patřičnou pietu tomuto místu zvolit. Pokud tomu rozumím, jistá forma piety byla zvolena vládou před deseti lety a pak ještě vláda Miloše Zemana zvolila nějaké doplnění.

Ale úvaha o tom, že má Evropský parlament suplovat rozhodování naše domácí, je pro mě naprosto smrtící, nepřijatelná. A tím jsme v zásadě v debatě o evropské ústavě. Ano, lidé se dělí na dvě skupiny. Jedna si myslí, že nějaká vnější síla má suplovat naše rozhodování, druhá půlka lidí si myslí, že nemá. Argumenty, proč by to tak mělo, či nemělo být, to už bychom zase utíkali někam úplně jinam. Ale dovětek, že to (výzva k odstranění vepřína v rezoluci europoslanců - pozn. red.) tam bylo vsunuto iniciativou jednoho poslance, že drtivá většina europoslanců, včetně našich, nevěděla, že tato věta tam je, a že proto vůbec nevěnovali tomuto hlasování pozornost, je jen tragickou ukázkou absence demokracie v Evropském parlamentu.

Petr Kolář, Lidové noviny, 14.5.2005

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu