---

Hlavní strana » Rozhovory » Vystoupení prezidenta…

---

Vystoupení prezidenta republiky Václava Klause na TV NOVA v pořadu Sedmička

Rozhovory, 5. 9. 2004

Moderátor (Martin Veselovský):
Dobré poledne, vážení diváci. Je přesně 12 hodin a já vás vítám u speciálního vydání Sedmičky. Dnes je jejím jediným hostem prezident ČR pan Václav Klaus. Dobrý den pane prezidente, vítejte v Sedmičce.

Václav Klaus, prezident České republiky:
Dobrý den.

Moderátor (Martin Veselovský):
Formálně zůstane dnešní pořad rozčleněn na 5 bloků tak, jak jste zvyklí. Budeme hovořit o nové vládě, České národní bance, vetování zákonů, udělování prezidentských milostí a o pozici Česka v EU. Dostane se i na vaše, tedy divácké dotazy. Pane prezidente, já si myslím, že není možno nezačít událostí, která se stala tento týden v oseckém Beslanu. Poslední zprávy mluví asi o 323 obětech. Vy jste poslal ruskému prezidentu Putinovi dopis. Já si dovolím z něj ocitovat jednu větu. "Tento děsivý čin byl způsoben lidmi, se kterými není možné mít žádné slitování, nad těmi je potřeba vyhrát." Měl by se tento váš postoj nějakým způsobem promítnout na kvalitu boje proti terorismu?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Já nemám ambici, abych ovlivnil světový boj s terorismem v tomto smyslu.

Moderátor (Martin Veselovský):
To chápu.

Václav Klaus, prezident České republiky:
To ne. Ale myslím, že tato tragédie zase posunula všechno o jeden krok dál, o jeden a ne malinký krůček dál. Já doufám, že to také takto zapůsobí ve světě a že si všichni uvědomí, že je s tím třeba něco zásadního udělat, a to sice nejenom s přímým potrestáním a zbavením se těch, kteří to způsobili, ale že svět se podívá hlouběji na příčiny těchto jevů, protože jinudy cesta asi nevede.

Moderátor (Martin Veselovský):
To je, dalo by se říci, exemplární příklad asymetrické hrozby. Vidíte do budoucnosti nějakou možnost vůbec posunu obrany proti takovým hrozbám?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Tak za prvé, jednou věcí jsou ty konkrétní obrany. Konkrétní obrany, které samozřejmě hrozí tím, že bude výrazným způsobem omezována svoboda nás všech, protože budeme pořád více a více kontrolováni, budeme procházet pořád nějakými rámy, kde se na nás budou dívat kamery ty či ony. To je strašlivá cena, kterou za to my všichni platíme.

Moderátor (Martin Veselovský):
A budeme ji muset zaplatit?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Myslím, že ji do jisté míry platit budeme muset, nicméně bych moc prosil, abychom dělali věci rozumné. Druhou věcí je, sáhnout hlouběji tam, kde se to rodí, tam kde to narůstá, tam kde to vzniká, protože jinudy cesta dlouhodobě nevede. Krátkodobě můžeme všechno zpřísnit, ale dlouhodobě jinudy cesta nevede.

Moderátor (Martin Veselovský):
Myslíte si, že bude nutno nějakým způsobem změnit premise, ze kterých vycházíme při boji s terorismem? To znamená, že od tohoto týdne už není nutno disponovat špinavými bombami, dopravními letadly, stačí aby ten cíl měl školu, dětský tábor, nemocnici?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Já říkám, tato věc je zase další krok. Nicméně já jsem se dneska ráno vrátil z takové velké světové konference u jezera Lago di Como v Itálii a mluvil jsem tam o Evropě na panelu, ale půl dne před tím tam byl panel o terorismu. Konec konců začínal ten panel ještě, než se stala tato věc nebo když byly ještě úplně první zprávy. Byli tam takoví lidé jako americký ministr spravedlnosti nebo vrchní státní návladní pan John Ashcroft, byl tam Šimon Perez - izraelský mnohaletý klíčový politik - a celá řada dalších lidí seděli na panelu a řekli spoustu moudrých věcí. Ale pořád vidím strašlivý problém v tom, že se někdo dívá na terorismus jako na věc samu o sobě, a myslím si, že není terorismus, jsou konkrétní teroristi vyrůstající z nějakých situací, z nějakých poměrů, a proto se mi zdá, že nemůžeme zůstat u terorismu jako jevu. To je ten vršíček ledovce. To je to, co je nad tou hladinou, to občas někdo z nás uvidíme, někdo tragicky, protože je u toho, ale je bezpečně třeba jít pod tu hladinu.

Moderátor (Martin Veselovský):
Nevím, jestli to další téma pane prezidente pro vás bude radostnější než to osetijské, ale.

Václav Klaus, prezident České republiky:
Tohle není pro nikoho na světě radostné určitě.

Moderátor (Martin Veselovský):
V tom případě bude radostnější.

Moderátor (Martin Veselovský):
Pojďme k prvnímu pokusu nastavit vztahy nebo kontakty mezi premiérem a vámi, tedy prezidentem, řekl bych nadstandardněji, protože v tomto týdnu proběhla první schůzka z uvažovaných a otázka zní: Pokud na ty další schůzky si najdete čas a řekněme energii oba dva, tak čemu by mohly zabránit?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Tak jestli primárně reagujete na takovou první normální schůzku, kterou jsem měl s premiérem Grossem.

Moderátor (Martin Veselovský):
Ano, tak.

Václav Klaus, prezident České republiky:
Měl jsem ve čtvrtek dopoledne první poté, co se vláda skládala, jmenovala, jmenovali ministři. Za prvé bych byl moc rád, kdyby se to vrátilo k tomu, co bylo kdysi na počátku 90. let, že jsem jako předseda vlády pravidelně chodil k prezidentovi a informoval jsem ho téměř po každém zasedání vlády o tom, co se na vládě stalo. Já myslím, že to bylo velmi rozumné a tím se konflikty obrušovaly nebo obrušovalo se vzájemné nepochopení. Bohužel to skončilo, myslím, že nikoliv tehdy mou vinou, ale to je opravdu pasé. My jsme si s premiérem Grossem řekli, že se takto budeme stýkat minimálně jednou do měsíce, a cíle jsou dva. Ten ambicióznější, větší cíl je nalézt koordinaci, nalézt něco, abychom si neprotivili a dělali stejné věci. Druhý cíl je o kousek slabší, nižší, menší a to sice, když už se nemůžeme dohodnout, tak alespoň se nepřekvapovat. Neboli ne aby se to prezident nebo naopak premiér dočetli v novinách nebo uslyšeli při Sedmičce na Nově. Prostě nepřekvapovat se jsme si dali jako minimalistický cíl a myslím, že by to bylo dobré, jestli se nám to podaří.

Moderátor (Martin Veselovský):
Vy osobně směřujete spíš k tomu minimalistickému cíli? Nebo jinak se zeptám. S jakými pocity jste tu první schůzku opouštěl?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Tak já bych směřoval více než k tomu nepřekvapování se. Já bych směřoval k tomu, abychom uměli nalézat jistý konsenzus, protože já to také tak cítím, že se pohybuji v nějakém prostoru. Prezident je sice součástí politiky, ale není ani vládou, ani opozicí, ani není nezávislým pozorovatelem, který by jen tak komentoval dění kolem něho a to je docela specifická pozice. Já si velmi uvědomuji rozdíl vůči této vládě oproti předcházející vládě v tom, že tu minulou jsem nejmenoval, čili necítil jsem takovou míru zodpovědnosti, jakou cítím teď vůči vládě, která byla mnou jmenována. Takže já doufám, že my to nějak zvládneme. Prostě tento pohyb v tomto prostoru, tak složitě vymezeném, doufám, že zvládneme. Pokud mohu, to nechme promluvit předsedu vlády, ale pokud mohu za něj promluvit, tak myslím, že on má podobný pocit v této věci.

Moderátor (Martin Veselovský):
Jak vlastně vypadá, to neberte jako osobní otázku směřující do vašeho soukromí, ale jak vypadá váš osobní vztah s panem premiérem, protože přeci jenom z politického hlediska jaksi každý stojíte na opačném pólu toho politického spektra?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Samozřejmě na straně jedné je tam tato odlišnost, o které mluvíte, na straně druhé je tam odlišnost generačního typu. Nemyslím, že se chovám nějak tatínkovsky, ale podvědomě tam samozřejmě ten věkový rozdíl také nějakou roli hraje. Já myslím, že my se chováme férově vzájemně a byl bych rád, kdyby to tak mohlo zůstat a musím se přiznat, jak jsem už jednou zmínil tu konferenci v Itálii od pátku do dnešního rána, tak jsem tam mluvil s kdejakými prezidenty, premiéry a významnými politiky celého světa a samozřejmě musím prozradit, že první otázka každého je: Vy máte strašně mladého premiéra, bude to zvládat? Nebude to zvládat? To opravdu prozrazuji teď. Byla 10x stejná otázka.

Moderátor (Martin Veselovský):
A vy jste na to říkal co, pane prezidente?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Já jsem říkal, že mladý je, ale říkal jsem, že mládí není samo o sobě ani fatální překážka ani na druhé straně neznamená "Mládí vpřed!" - heslo nekonečné. Říkal jsem, že on lecjakou zkušenost v politice má. Vysvětloval jsem jim jeho životní kariéru. Říkal jsem, že určitě má komunikační schopnosti jednat, vyjednávat, domlouvat se. A že věřím, že ostatní bude získávat za pochodu.

Moderátor (Martin Veselovský):
Budete se pane prezidente podobným způsobem, jako máte do budoucna nastaveny schůzky s panem premiérem, setkávat i se stínovým premiérem, tedy s panem Topolánkem?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Nenapadlo mě, abych tuto věc symetrizoval. V tomto smyslu myslím, že nejde o symetrii. Na druhé straně zítra jedu na dvoudenní návštěvu Velké Británie na pozvání britského premiéra Blaira a musím tedy říci, že ve Velké Británii se považuje za samozřejmost, že jdu navštívit existujícího premiéra Blaira a okamžité poté že člověk odjíždí na návštěvu šéfa, jak oni správně říkají, opozice vlády jejího veličenstva, navštívit jde člověk předsedu konzervativní strany. V řadě zemí takovéto symetrizování věcí je běžné. Já bych řekl, že sjednává-li člověk elementární koordinaci věcí, domlouvá-li se pojede-li někam, nepojede-li někam, pojede-li někdo klást věnce na akci tam, tak aby tam nejel ten druhý. Celou řadu takovýchto koordinačních věcí člověk se šéfem opozice určitě nemá, takže v tomto smyslu to není totéž.

Moderátor (Martin Veselovský):
Pan Topolánek je šéf opozice?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Je šéfem nejvýznamnější, největší opoziční strany, v tomto smyslu chraň Bůh, že bych si myslel, že mluví za veškerou opozici v zemi, to určitě ne. Já myslím, že ta vaše otázka je téměř symbolická a velmi přesná, protože je naprosto jasné, že v té Anglii je to přehlednější.

Moderátor (Martin Veselovský):
To asi ano.

Václav Klaus, prezident České republiky:
Tam prostě někdo má tu vládu, je plně zodpovědný, on bude za to voliči peskován a trestán, když nezvládne ten úkol. No a někdo je v té opozici a je to takové trošku jasnější. Kéž bychom to také tak měli.

Moderátor (Martin Veselovský):
Vy jste už říkal pane prezidente, že z celkem jasných důvodů jste neměl potřebu hodnotit nebo kritizovat předchozí vládu Vladimíra Špidly, protože jste ji nejmenoval. Ke stávající vládě asi váš vztah bude o něco jiný, abych použil váš termín. Už jste prošel nějakou sebeidentifikací s touto vládou?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Tak opakuji znovu, jsem si vědom toho, že jsem dával ty dekrety jmenovací, že jsem jim podával ruku a popřál jsem jim, aby se jim v těchto funkcích dařilo. Nemůže to být fráze, to by bylo laciné, špatné. Takže určitě mám zájem, aby ta vláda fungovala. Já jsem nezastával nikdy a dvojnásob v této situaci nezastávám heslo, které leckdo v našich zeměpisných šířkách propagovával - "Čím hůř, tím lépe." Prostě já si myslím, že my se musíme snažit, aby platilo "Čím lépe, tím lépe." Nebo jak bych to řekl. Přál bych si, aby ta vláda ty dva roky zužitkovala, aby je využila. To je dlouhá doba, to není k přežívání, to není k tomu, aby se přikrčeně těšili na to, že mají dva roky jistého klidu, to by bylo špatné. Jak se jim to bude dařit, to teprve uvidíme. Dneska to nechci hodnotit.

Moderátor (Martin Veselovský):
Dobře, zeptám se jen o něco jinak. Cítíte v tuto chvíli nebo snad do budoucnosti potřebu či snad téměř povinnost vládu hodnotit?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Určitě nejsem v roli pana učitele, který by jí měl právo dávat známky, to v žádném případě ne, ale jak jsem řekl před chvílí, nejsem vně politického systému a nejsem nezávislý pozorovatel, který by se z Marsu či Měsíce kukátkem koukal na to, jak to hemžení pozemské vypadá a ani z Hradu bych to nechtěl dělat, tedy z toho Pražského hradu.

Moderátor (Martin Veselovský):
Hezký příměr, mohu-li to tak hodnotit.

Václav Klaus, prezident České republiky:
Já si tak myslím do toho podhradí, že bych se díval tím dalekohledem a hodnotil. Ne, probůh to určitě ne. Takže myslím, že je povinností prezidenta, aby určité soudy vynášel. To znamená ne vůči každodennosti té vlády, vůči věcem koncepčním, zásadním a to dělat budu. To určitě budu dělat.

Moderátor (Martin Veselovský):
Abychom se vrátili k uplynulému létu, zejména politickému. Tak poté, co jakž takž utichla kauza s panem Přibylem, stal se jednou z nejvýznamnějších událostí posledního měsíce údajný nebo snad skutečný, to těžko hodnotit, pokus o uplacení poslance Kořistky za to, že takříkajíc složí vládu. Co podle vás tento případ pane prezidente, jeho průběh a snad naznačené řešení, znamená pro naši politickou situaci a ethos?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Tak předeslat bych chtěl, že opravdu nemám žádné tajné zprávy žádných tajných výzvědných organizací. Vím přesně to, co ví kterýkoliv divák neboli nemohu k tomu nic přidat informačního. Vy se mě ale ptáte správně na hodnocení. Sdílím názor, který tedy mohu říci, že jsem uslyšel, když jste teď tu symetrii udělal mezi existujícím premiérem a stínovým premiérem, myslím, že sdílím názor obou těchto pánů, kteří v tom vidí něco strašně nepříjemného, kteří v tom vidí poškození politiky v celé naší zemi a teď už nejde o to, jestli o kousek více jedné ze stran nebo druhé ze stran toho našeho politického spektra. Takže vědomí, že došlo k poškození a jisté diskreditaci některých politiků nebo politiky v očích části veřejnosti, to je věc nemilá a nepříjemná. Doufám, že k nějakému rozuzlení dojde, aby se mohlo zjistit, nakolik to bylo plácnutí do vody a nakolik to mělo nějaký reálnější základ. Žádné specifické informace já o tom nemám.

Moderátor (Martin Veselovský):
Chápu to dobře, že v podstatě pane prezidente nejste zvědav na zákulisí té věci a na to, jak to opravdu bylo?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Já jsem zvědav samozřejmě, ale v žádném případě bych se neodvážil zneužít nějakých prezidentských pravomocí.

Moderátor (Martin Veselovský):
Já jsem nenaznačoval tímto směrem.

Václav Klaus, prezident České republiky:
Já vím. Pravomocí vůči nějakým bezpečnostním službám nebo vůči někomu a chtěl bych získávat nějaké tajuplné informace. Prostě já je nemám a proto říkám, že k tomu nic novějšího říci nemohu. Myslím, že oddělit zrno od plev neboli oddělit, co je docela obvyklým politickým vyjednáváním, které se v parlamentu děje dnes a denně, budete hlasovat pro nebo alespoň neodejdete z místnosti, aby bylo o jeden hlas méně a tak dále, negociace tohoto typu v parlamentě u nás a všude na světě probíhá dnes a denně mezi nejrůznějšími politickými subjekty. Oddělit toto od pohybu nějakých milionových částek, které jsme tady zaslechli, myslím, že by bylo velmi dobře, kdyby toto oddělení nastalo.

Moderátor (Martin Veselovský):
Když už jste sám jaksi šel až do takových podrobností jako standard vyjednávání v parlamentu mezi poslanci, tak se nabízí otázka, jestli je standardem, že ten stínový premiér možná pošle člena PR agentury nebo lobbyistu? Protože když vyjednávají poslanci, tak samozřejmě ano, to je přece standardní situace.

Václav Klaus, prezident České republiky:
Ty vyjednavače, pokud se nemýlím, jsem nikdy neviděl, ani je neznám. Nakolik jim předseda ODS důvěřuje nebo důvěřoval, nechci v žádném případě komentovat. Malou vsuvku - ale myslím, že prezident se do toho nemá opravdu plést. Rozumím tomu tak, že oba pánové Topolánek i Kořistka byli z ostravské ODS. Oba jsem je tam zažíval před "x" lety jako své kolegy v oblastní radě ODS. Myslím, že oni se oba velmi dobře znají a tak dále. Tak jako jak spolu jednají, mluví, přímo - nepřímo, já to fakt nechci.

Moderátor (Martin Veselovský):
Já vás nebudu tlačit do spekulací.

Václav Klaus, prezident České republiky:
Ne, nechci to hodnotit, protože to opravdu nevím ani. Já to nevím. Dovedl bych pochopit, že když odchází ze Sněmovny jeden poslanec Unie svobody a hledá se, kdo přijde na jeho místo, a pak se objeví někdo, že se ho někdo jde zeptat, jak vidím hlasování o důvěře vládě. To si představit dovedu. Kdo to má vyjednávat, kdo nemá, mimo můj obzor, mimo mé zájmy a znalosti.

Moderátor (Martin Veselovský):
Když se vrátím k tomu, jak jste specifikoval ony škody na české politice, které tímto případem pravděpodobně byly napáchány, tak jakým způsobem je možno je napravit? Je-li to vůbec možno.

Václav Klaus, prezident České republiky:
No tak zaprvé jisté napravení by bylo vyjasnění této kauzy.

Moderátor (Martin Veselovský):
Tedy trestně-právní stránka.

Václav Klaus, prezident České republiky:
Nějaká varianta toho by samozřejmě nějaký výsledek mohla dát a tím pádem veřejnost by tomu uvěřila, že to je tak či onak. To je jedna věc. Já myslím, kultivujme naše politické prostředí, hodnoťme ho podle reálných výsledků, nedělejme z něj takovou věc nepodstatných věcí, všímejme si věcí důležitých. Nevím, jinak nedopadneme dobře.

Moderátor (Martin Veselovský):
Pojďme ten první blok z prostředí české politiky uzavřít a předělme ho dotazy naších diváků, které přišly jednak klasickou a jednak elektronickou poštou právě na vaši adresu pane prezidente. Marie Gracíková ze Semil se ptá, jak se vám líbilo na olympiádě a jestli jste byl spokojen s tím, kolik medailí ČR získala?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Tak zaprvé, byl jsem rád, že jsem při tom alespoň kousek mohl být. Je to zážitek, vidět to na vlastní oči je důležité. Myslím, že ta olympiáda ukázala naši sílu, ukázala samozřejmě i naši nesílu v některých disciplínách. Myslím, že jsme tam obstáli. Já s tím spokojen určitě byl a chtěl bych říct toto: 8x jsem posílal, 7x, protože Kurkové jsem blahopřál na místě, když tu medaili získala, tak té jsem telegram neposílal, protože jsem stál vedle ní. Takže 7x jsem poslal blahopřejný telegram medailistům a když bylo finále oštěpu mužů, tak už jsem tak v hlavě si hledal slovíčka, jak popřát, poblahopřát Janu Železnému a ono to nedopadlo. Musím se přiznat, že v tu chvíli jsem začal přemýšlet tak nějak opačně a přišel jsem na to, že bych měl poslat jiný telegram. Že bych měl poslat naší olympijské výpravě telegram, ne "Milý" a tak dále, křestní jméno, ale tak jsem poslal telegram těm, kteří medaile nezískali a chtěl jsem jim poděkovat. Myslím si, že to bylo velmi na místě. Média se sice zmínila o těch 7 telegramech, ne o tomto posledním, ale myslím si, že je důležitý a já pevně věřím, že všichni ze sebe vydali maximum a že si zaslouží naše ocenění.

Moderátor (Martin Veselovský):
Dotaz číslo dvě. Josef Chudý z Vrchlabí: "Proč jste nebyl pane prezidente na oslavách SNP v Banské Bystrici?"

Václav Klaus, prezident České republiky:
Tak částečně na to odpovědí je to, co jsem říkal před chvílí. Domluvili jsme se s předsedou vlády, že si budeme koordinovat takovéto akce a nepochybně že stačí za ČR, aby tam jel jeden z těch vrcholných ústavních činitelů. V daném případě tam jel pan předseda vlády. Navíc jsem byl ve stejné chvíli v rakouském Alpbachu, kde jsem mluvil na konferenci. Ve stejné chvíli jsme měli projevy s rakouským prezidentem a slíbil jsem to dávno před tím, takže tam jel předseda vlády. Já si myslím, že to je potřeba takto dělit nějakým způsobem.

Moderátor (Martin Veselovský):
Další téma, které bude s přibližujícím se koncem roku nabývat na důležitosti je jmenování nových členů bankovní rady ČNB. Dlužno podotknout, že personální složení této rady může ve finále ovlivnit celkové klima v zemi. Banka přeci jen určuje i míru úrokových sazeb, které mají na každodenní život výrazný dopad například skrze výši úrok hypoték. Než se dostaneme pane prezidente přímo k ČNB, jaký dopad na naši ekonomiku bude mít fakt, že agentura Standard & Poor´s snížila ratingové hodnocení z A+ na A, tedy ratingové hodnocení Česka?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Já bych jenom dovětek řekl k tomu, že ta centrální banka ovlivňuje nejen ty úrokové sazby.

Moderátor (Martin Veselovský):
Já jsem říkal mimo jiné.

Václav Klaus, prezident České republiky:
Ale ona ovlivňuje ten měnový kurs, to znamená, konec konců to je také dopad na každého jednotlivce, který cokoliv dělá, včetně turistiky. To je nemilá zpráva a tato hlavní světová ratingová agentura snížila pozitivnost ČR. Za prvé to je signál do celého světa, ne nijak velkolepý, ne nijak dobrý a hlavně to také vede k zdražení právě těch úrokových sazeb. ČR jistý nemalý zahraniční dluh má, musí ho permanentně splácet, musí za něj platit úrokové sazby, no a snížení toho hodnocení způsobuje jako spojené nádoby zvýšení úrokových sazeb. Čili my budeme například splácet více, budeme platit vyšší úroky. Ty světové agentury reagují na to, že ČR se nepostavila zatím jasně, důrazně, zřetelně ke svému dluhu, k deficitům státního rozpočtu, k nárůstům veřejného státního dluhu a přestávají nám to promíjet. Já jsem trošku smutný, že rasantní nápor, rasantní atak na tuto věc nepředvádí ani naše, a teď musím říci, nová vláda. Prostě ta pokračuje v takové té poloreformní politice, zatímco to vyžaduje viditelný zásah a zákrok.

Moderátor (Martin Veselovský):
Pojďme zpátky k bankovní radě ČNB. V únoru příštího roku skončí funkční období čtyřem ze sedmi členů včetně guvernéra. Vy budete jmenovat pane prezidente členy nové. Co bude tato změna znamenat?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Tak slovo "nové" upřesněme. Prostě každý funkcionář, tedy v některých institucích funkcionář má jasně dané x-leté období svého fungování. To, že 4 členové bankovní rady končí tento svůj termín právě v únoru nebo část v únoru a část později, tak znamená, že buď budou jmenováni jiní nebo eventuelně u některých dojde k pokračování. Tak proto bych chtěl předeslat, že nikde není sděleno, že dojde 100% ke změně ani 100% k nezměně. To je první věta, kterou bych řekl. Druhá věta, já o tom nechci spekulovat, 12. února je ještě docela pár měsíců a myslím, abychom si ode dneška do 12. února hráli tady hru, kdo to bude, kdo to nebude, já ještě bych posečkal trochu.

Moderátor (Martin Veselovský):
Ta hra se asi stejně bude hrát pane prezidente.

Václav Klaus, prezident České republiky:
To už se hraje. Odpověděl jsem týdeníku Euro někdy před 3 týdny na nečekanou otázku větou: "Nechystám žádnou revoluci." Což by měla být zklidňující věta. "Ale k nějaké obměně dojde, ale jak velká bude, nemohu říci." Už to vyvolalo takové velké spekulace, že nevím, co bych na Nově měl dneska říci dalšího nového. Nejsem revolucionář v této věci a nejde o to, abychom nějakým zásadním způsobem zvrátili to, co dnes ČNB u nás prostě dělá. Na druhé straně si prostě myslím, že čas běží, vývoj běží a že nějakou obměnu je třeba udělat.

Moderátor (Martin Veselovský):
Když už jste zmiňoval ten rozhovor pro týdeník Euro, tak v něm jste mimo jiné hovořil také o, řekněme o kvalitách těch současných členů rady. Tak předpokládám, že ta obměněná bankovní rada by ČNB měla dovést do nějakého jiného stavu než je teď, do nějaké jiné pozice. Možná z jiného pohledu by měla ovlivňovat to, co má ovlivňovat, tedy měnovou politiku a tak dále?

Václav Klaus, prezident České republiky:
To už mě nutíte k tomu, abych se pustil do analýzy.

Moderátor (Martin Veselovský):
Trochu vás nutím, ano.

Václav Klaus, prezident České republiky:
Do analýzy kroků centrální banky tehdy, onehdy, včera, minulý týden a tak dále. To já nepovažuji za naprosto nezbytné. Myslím si, že to má, jestli mohu alespoň pro základ věci, že to má dvě věci. Jedna věc je normální, jakoby normální politika centrální banky, taková ta každodenní. V tom dneska žádný zásadní, velikánský problém nevidím. Myslím si, že se centrální banka řadu let hluboce mýlila se svým inflačním cílem a inflace byla neskonale nižší než kolik banka chtěla a všem nám oznamovala, že bude, to znamená, že používala své další nástroje v rozporu s tímto svým cílem a tlačila inflaci nadměrně dolů, za velkou ekonomickou cenu v jiných veličinách. Takže to bylo. Myslím, že to se trochu srovnává a srovnalo, takže v tom dominantní problém nevidím neboli kdybychom měli před sebou pouze takovýto plynulý vývoj, tak bych necítil potřebu pouštět se do velkých dobrodružství a myslím, že ani naše země to nepotřebuje. Myslím, že my máme druhý úkol a tím je, vypořádat se s faktem eventuálního, v nějaké chvíli a jak připraveného vstupu do evropského měnového systému, tedy přijetí Eura, zbavení se vlastní koruny. Kdy, jak, s jakým kursem tam vstoupit, jak na to má být země připravená? To je úkol nenormální v tomto smyslu, neopakovatelný, jedinečný, unikátní, nemající tolik precedentů a tam myslím, ta úloha je mimořádná a kdybych vůbec přemýšlel o tom, jak zvládnout úkoly centrální banky, tak mi trošku víc leží na srdci to druhé než to první. To bych chtěl předeslat.

Moderátor (Martin Veselovský):
Mohu vás ještě jednou jaksi zatlačit k nějaké odpovědi pane prezidente? Mimo jiné jste právě říkal v souvislosti s evropskými finančními institucemi, například Evropskou centrální bankou, že naše ČNB příliš podléhá tomu vlivu na brzký vstup do eurozóny.

Václav Klaus, prezident České republiky:
Zase, museli bychom specifikovat, museli bychom ty výroky slyšet, museli bychom slyšet zjemňující výroky, ale nepochybně myslím, že naše centrální banka byla, alespoň na můj vkus trošku více náchylná jít brzy do eurosystému. Možná, že v posledních měsících trošku zjemňovala tyto výroky, třeba na rozdíl od slovenské centrální banky, ale uvidíme. Opravdu máme začátek září, máme 5. září, vyměnit 2 členy bankovní rady 12. února, to ještě máme do té doby docela spoustu dalších úkolů.

Moderátor (Martin Veselovský):
Což znamená, že ta 3 jména, která tady mám napsaná nemusím ani vyslovovat? Vy k nim stejně nic neřeknete?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Vyslovit je můžete, třeba mi tím poradíte nějaké jméno, které bych mohl vzít v úvahu.

Moderátor (Martin Veselovský):
A tak já myslím, že to jsou 3 jména, která jsou diskutována - Kamil Janáček z KB, Pavel Řežábek z České konsolidační agentury nebo váš kancléř pan Weigl?

Václav Klaus, prezident České republiky:
No tak můj kancléř pan Weig byl mým poradcem už na Ministerstvu financí. Já myslím, že on by to uměl, ale že bych měl před sebou náhradníka do kancléřského úřadu, na Pražský hrad, tak to musím říci, že nemám. Takže jestli to teď poslouchá, tak ho nestraším, že ho zbavím funkce vedoucího prezidentské kanceláře.

Moderátor (Martin Veselovský):
A ta další dvě jména, pan Řežábek a pan Janáček?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Nepochybně kdybyste teď chtěli, abych vyjmenoval 15 jmen, tak bych řekl, že tato dvě by tam byla zařazena, ale to říkám úplně přesně, to jsem vyjádřil úplně férově. Já jsem váhal, než jsem to vyslovil, jestli mám říct 10 nebo 15 a povýšil jsem to na 15. Ano, v 15 jménech uvažovatelných by tato dvě byla.

Moderátor (Martin Veselovský):
Tak tím top fifteen to ukončeme toto téma a pojďme k další hromádce dotazů našich diváků. Pan Stoklasa z Ústí nad Labem: "Kdy jste si naposledy pane prezidente vychutnal nějaký jazzový koncert?"

Václav Klaus, prezident České republiky:
Jazzový koncert, hm, hm? Myslím, asi na Pražském hradě, protože já jsem tam letos zahájil jednu z takových mála novinek Pražského hradu a to znamená pravidelné měsíční jazzové večery. Začalo to v únoru a od té doby to běželo každý měsíc, příští bude 19. září Jiří (Georgie) Mráz - náš čechoamerický slavný jazzman, kdo chce přijít na Hrad 19. září. Mám strach, že poslední koncert byl na Pražském hradě v takovém románském sklepení, což je na jazz velmi unikátní prostředí.

Moderátor (Martin Veselovský):
Dobrá. Zdeňka Kolářová se ptá, kdy jste byl naposledy v kině a na čem?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Jestli se nemýlím, tak naposledy jsem byl v kině na Karlovarském festivalu a tam jsem viděl onen proklínaný film amerického režiséra Moora - Fahrenheit 9/11, a bylo to pro mne velmi užitečné, protože jsem si mohl učinit vlastní názor nad filmem, o kterém všechny deníky, časopisy světa píší buď zdrcující odsudky nebo naopak fanatické pochvaly. Dokonce jsem nevydržel a napsal jsem článek, který byl u nás opublikován a mou recenzi na toto dílo. Takže to pro mě bylo inspirativní. Prostě ten film je nesmírně zjednodušený, nesmírně propagandistický, připomíná to, co jsme zažívali v dávné komunistické éře. Reaguje možná na stejná zjednodušení, která jsou předkládána z druhé strany. Prostě film neobohacující, nikomu nedoporučuji, aby se na něj šel dívat.

Moderátor (Martin Veselovský):
No a Pavel Holomíček ze Svitav se ptá, kdy jste naposledy manuálně pracoval?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Teď mě někdo přistihne, ale myslím, že i moje manželka by potvrdila, že jsem naposledy posekal před několika týdny zahradu na chalupě. Posekal nikoliv fyzicky kosou, ale sekačkou benzínovou.

Moderátor (Martin Veselovský):
Už jsem měl pocit, že začnete vyjmenovávat značku. Ne, dobře, nechme to pane prezidente, myslím, že by to byla trošku reklamní akce v tuto chvíli.

Václav Klaus, prezident České republiky:
Ale já to nevím.

Moderátor (Martin Veselovský):
Spojená s hlavou státu.

Moderátor (Martin Veselovský):
Pojďme se ale vrátit v dalším tématu zpátky k politice, tentokrát evropské. Vy jste se pane prezidente před několika hodinami vrátil z italského Ambrosetti fóra ve Villa d´Este, tedy konference o problémech Evropy a světa. Vystoupil jste v části EU, nová ústava a instituce. Už jste tady mluvil o jezeru Lago di Como. Pojedete jednou podepsat evropskou ústavní smlouvu za ČR?

Václav Klaus, prezident České republiky:
To je ostrá otázka, ostrá otázka na tělo. Já jsem včera opravdu seděl vedle Valery Giscard d'Estainga - hlavního otce té ústavy - na tom panelu. Vedle mne seděl bývalý italský premiér Amato, který byl zástupcem d'Estainga. Prostě na výzvu kdo je kdo, se zúčastnili včera toho jednání. Než řeknu ano či ne, přece jenombych udělal určitou úvahu k tomu. Myslím si, že ČR musela a měla chtít a chtěla podílet se na dnešním evropském integračním procesu. To znamená být u toho, podílet se na tom, prostě nezůstávat někde jako vnější pozorovatel, na dálku se na to dívající a proto myslím, že ČR do EU měla vstoupit a proto jsem také v Athénách podepsal smlouvu o přistoupení a konec konců jsem to byl já, kdo v lednu 96 v Římě předal přihlášku do EU. To se mi zdá úplně jasné. Tenkrát se spekulovalo, jestli mám nahlas říci v referendu lidem, jak budu hlasovat a co jim doporučit. Myslím si, že tehdy výsledky referenda byly jenom o tom, jestli 99% lidí řekne "ano" nebo 51% lidí řekne "ano". Ale o tom, že to bude ano a že se máme na tom podílet, myslím, že byla věc pro tuto zemi a pro rozumné lidi v této zemi věc jasná. To říkám proto, abych mohl odlišit tu věc druhou. Prostě evropská, tak zvaná ústava neboli ústavní smlouva, včera jsme se o to vášnivě přeli v té Itálii, tak to už je něco jiného. To není o tom, podílet se na evropském integračním procesu, to už je o tom, že se na něm podílím a chci říci své jasné slovo. Chci, aby to šlo tudy nebo chci, aby to šlo trošku jinudy neboli to je výsledek prvního referenda, našeho vstupu, že jsme u toho a že chceme také k těm evropským věcem říci slovo. Na rozdíl od toho prvního, kde by bylo asi velmi problematické, kdyby ne 51, ale 49% řeklo ano, tak si myslím, že tady v tom druhém potencionálním referendu otázka, odpověď ano či ne je stejně legitimní a myslím, že to nijak nedegraduje žádného člověka, jestli řekne ano či ne a ten, který řekne ano nebo ne není lepším nebo horším Evropanem, lepším nebo horším člověkem nebo něco takového. Takže bych byl moc rád, kdybychom, až se dostaneme k nějakému tomu druhému referendu o té ústavní smlouvě, abychom k tomu přistupovali prostě tímto způsobem a protože to beru jako věc velmi spornou a k velké debatě a tu debatu bychom si měli prožít, tak si myslím, že se v rámci dělby práce, když jsem jel do Athén podepsat smlouvu o přistoupení, tak tuhle smlouvu já nechám podepsat někým jiným.

Moderátor (Martin Veselovský):
Když už jste zmínil referendum pane prezidente, tak jeden z uvažovaných termínů, v rámci tedy ostatních evropských zemí spíše pozdější, je začátek léta 2006 spojený s našimi volbami.

Václav Klaus, prezident České republiky:
Tak samozřejmě mimo jiné toto bylo téma včerejších rozhovorů a vedle mě na tom fóru včerejším, na té panelové diskusi seděl rakouský kancléř pan Schüssel, který když po mě dostal slovo, tak vystoupil s rakouským nápadem a rakouským požadavkem. Když mají být referenda o Evropské ústavě, pak by referenda měla být po celé EU a měla by být ve stejný den. Rakousko přišlo na to, že by bylo nerozumné, aby někdo čekal, jestli dopadne referendum plusově ve Francii nebo mínusově já nevím kde a že by byla jedna či druhá země ovlivněna. Rakousko začalo najednou po Evropě prodávat myšlenku referenda stejný den, všichni současně, aby nikdo nečekal na výsledky v té druhé zemi. To tam vyvolalo samozřejmě velikánskou diskusi. Myslím, že ty jednotlivé země na to dneska vůbec nejsou připravené. Jsou asi 3 země, které řekli: "My v roce 2008". Takže ty by se nechtěly nechat tlačit, ale tím chci říci to, že si myslím, že to je otevřená otázka a o tom, jestli to má být příští rok, přespříští, za 2 roky, společně, individuálně, jenom u nás nebo někde jinde, je věc druhá. Nevím, nejsem si jist, jestli to má být spojováno s volbami. Nerozumím argumentu pana předsedy vlády, že kdyby to bylo spojováno s volbami, tak že by si na tom politické strany hrály svou partajní polívčičku. Tento argument mi prostě není moc srozumitelný. Politické strany si na tom svou partajní polívčičku budou hrát vždycky, kdykoliv, ať to bude v kterékoliv chvíli a nevím, jestli se tím má zatížit kampaň normálních parlamentních voleb. Já si myslím, že to je natolik specifická otázka, která vede k tomu, jestli prostě chceme více Bruselu, méně států jednotlivých evropských, jestli chceme více věcí regulovat, dirigovat, řídit odkudsi a ne abychom si o tom rozhodovali sami u sebe. To je tak zásadní věc, já bych ji nechal na samostatné referendum. Ale jestli se celá Evropa domluví, že to udělá ve stejný den, tak myslím, že by ČR nemohla říct, že my jediní to budeme dělat někdy jindy. To by za to asi nestálo.

Moderátor (Martin Veselovský):
Pojďme teď zase sklouznout k jednomu diváckému dotazu pane prezidente. Pan Křeček z Prahy, jeho dotaz se týká, já teď budu téměř přesně citovat jeho slova, se týká mizivých výdajů na vzdělání a výzkum v ČR. Ptá se: "Kdy dosáhneme úrovně Japonska? To vydává 3,7% HDP a kdy pochopíme, že v době informační společnosti to nejdražší co máme jsou talentovaní lidé? Kdy s českými mozky přestaneme plýtvat a jakou roli v tom můžete hrát vy, jako prezident?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Chtěl bych velmi rozlišit banální pravdy, které znali naši rodiče, prarodiče, praprarodiče o tom, že vzdělání je povinnost, zásadní věc a každý člověk, každá generace se snažila, aby jejich děti byly vzdělanější než ta generace předcházející. To je naprosto banální pravda a chtěl bych ji velmi oddělit od módních prázdných frází o informační společnosti o společnosti znalostí a tak dále. To moc prosím, abychom nedělali. To se stalo módou v dnešní době a vážně bych s těmito lidmi diskutoval o těch promilech a procentech na vzdělání a podobně. Ano, vzdělání je věc zásadní. Jestli jsem byl ve středu v Základní škole v Uhlířských Janovicích, strašně bezvadná návštěva tohoto městečka středeční, tak jestli jsem kázal těm dětičkám, jak těm prvňáčkům, tak potom těm několika stovkám šesťáků až do deváté třídy, učte se, vzdělávejte se, umějte každý ne jeden jazyk, ale dva, dělejte tohle, co se nenaučíte v té škole, to už nedoženete nikdy v životě. Neboli já jsem na to přísný a považuju to za zásadní. Ale takové ty fráze o tom, abychom zvyšovali a předehnali, to už ten Brežněv říkal taky. Prostě tady si mysleli, že můžem nechat komunismus a jenom o kousek líp vzdělávat lidi a my dobře všichni víme, že to nikam nevedlo. Takže dejme si na tyto populistické věty některých politiků pozor.

Moderátor (Martin Veselovský):
Tak tolik odpověď na dotaz pana Křečka z Prahy. Pojďme ke čtvrtému tématu této speciální Sedmičky, jejímž hostem je prezident ČR pan Václav Klaus.

Moderátor (Martin Veselovský):
Další oblastí, o které budeme hovořit, je vetování zákonů. O čem pane prezidente podle vás vypovídá, abych to nazval, převaha názorů obou komor parlamentu nad názorem vašim a v tuto chvíli jaksi dávám důraz nebo narážím na 9 vámi vetovaných zákonů, které v zápětí byly přehlasovány?

Václav Klaus, prezident České republiky:
I já používám slovo veto a vetovat zákon, ale správně bych se měl vždycky zarazit a opravit a říkat, že používám nepřesné slovo. U nás prezident nemá právo, na rozdíl od některých jiných zemí vetovat zákony. Prezident může nepodepsat zákon a vrátit ho zpátky do Poslanecké sněmovny k novému hlasování. To je podstatná odlišnost, protože jsou země, kde prezident tím, že to nepodepíše, konec - zákon mizí ze světa. Takže my to můžeme jenom vrátit.

Moderátor (Martin Veselovský):
Používáme v Česku to slovo v trochu jiném významu.

Václav Klaus, prezident České republiky:
Používáme, ale já myslím, že je to také třeba lidem připomínat, že tuto velikánskou, obrovskou moc prezident v našem systému nemá. To je věc prostě jedna. Myslím si, že je to jedna instituce, kterou prostě ten prezident má, když chce na něco výrazného poukázat. Když je přesvědčen, že něco prostě není dobře, tak že to má použít. Já mám na stole přilepenou takovou tu lepící cedulku, kterou mi sekretářky permanentně vyměňují, jaké je skóre podepsaných a nepodepsaných zákonů. Myslím, že dnes jsme tak u čísla 200 podepsaných a 9, jestli se nemýlím, 9 nepodepsaných. Myslím, že to je skóre docela snad spravedlivé a férové.

Moderátor (Martin Veselovský):
Vy to berete takto sportovně? To rozdělujete?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Ne, jedna věc je sportovně to rozdělovat, druhá věc je, mít představu kolik, prostě aby zas někdo neříkal, že prezident nepodepisuje každou chvíli něco.

Moderátor (Martin Veselovský):
Jestli dovolíte, já to ještě víc vyprecizuji tu otázku. Když bych se vrátil k předchozímu prezidentu Václavu Havlovi, tak on měl za doby Miloše Zemana na kontě 14 nepodepsaných zákonů. Vy zatím, za dobu co jste v úřadu prezidenta, tak 9 a všechny tyto v řadě byly zpátky oběma komorami parlamentu nebo parlamentem přehlasovány. Dolní komorou. Ptám se na to, jestli to něco vyjadřuje obecného. Čím to je?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Jednou věcí je opravdu můj pokus, aby ten zákon byl změněn. Takže to je ambice číslo 1. Druhým pokusem je, vydat velký signál, prostě, že si myslím, že to je špatně. Je to upozornění na něco. Samozřejmě někdy jsem očekával, že dojde k tomu zamítnutí, přesto jsem měl pocit, že ten signál mám tímto způsobem vydat. Podívejte, teď je problém s takzvaným euro-zatykačem, tak posměšně interpretovaný v našich médiích, že nevím, co bych z toho dělal. Prostě jsou pisálkové, kteří píší: "Nepodpis euro-zatykače prezidentem je pokus, aby u nás byli zločinci svobodní a běhali na svobodě." No to je přeci taková darebnost od těch lidí. Já musím říci, že vláda v loňském roce, ne já, ne prezident, vláda poslala do parlamentu návrh změny ústavy se slovy: "EU na nás tlačí, abychom přijali euro-zatykač, tak zvaný, on se tak přesně nejmenuje, ale to s naší ústavou nejde, protože ústava nám zakazuje vydat kohokoliv do ciziny, nutit ho opustit vlastní zemi a proto vláda poslala do parlamentu návrh změny ústavy, kde se má změnit článek 14 a tak dále a tak dále." Vysvětlovala to, že bez toho nemůžeme zavést euro-zatykač, bez toho nemůžeme změnit trestní řád protože by to bylo porušení ústavy, respektive Listiny základních práv a svobod. Toto přišlo do parlamentu a parlament, ne prezident zdůrazňuji, parlament to neschválil. Čili vláda dostala sdělení, že parlament neschvaluje změnu ústavy. Vláda zapomněla na svůj návrh ústavního zákona, na svůj dopis do parlamentu, na svůj výklad, že potřebuje změnu ústavy a jako by se nechumelilo, poslala do parlamentu novelu trestního řádu, kde to prostě dovolila. Nedělám žádný zásah, kterým bych chtěl umožňovat zločincům, aby zůstávali na svobodě. Já prostě bych si moc přál, aby vláda byla konzistentní. Jestli nám nejdřív říká, že musí dojít ke změně ústavy a pak na to jakoby zapomene a pokusí se obejít tuto věc, tak to byl důvod prezidenta, proč tento zákon nepodepsal. Jak o tom bude znova jednat parlament, uvidíme.

Moderátor (Martin Veselovský):
Pokud tedy zmiňujete konzistentnost pane prezidente, tak před chvílí jste říkal, že jste neměl důvod kritizovat předchozí vládu. Toto se dá chápat jako kritika předchozí vlády?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Toto není kritika předchozí vlády. To je prostě možnost, takhle si vedle sebe položit dva papíry, které má kdekdo a může si je každý najít na internetu a na jednom vláda říká: "Nemůžeme změnit trestní řád bez změny ústavy." A na druhém to klidně ta vláda se pokusí udělat. Myslím, že to je na veto prezidenta.

Moderátor (Martin Veselovský):
Dobrá. Poslední odklon k dotazům našich diváků. Robert Miklík ze severní Moravy napsal dopis, ve kterém se ptá, zda hodláte ještě někdy učit nebo přednášet na nějaké vysoké škole pane prezidente?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Tak určitě, mě to strašně baví, a když se mohu postavit k tabuli, tak tam, každý kdo mě zná říká, že ožívám.

Moderátor (Martin Veselovský):
Uhlířské Janovice.

Václav Klaus, prezident České republiky:
Ožívám. Tam nějak jsme byli v jídelně nebo v čem to bylo. Tam jsme tabuli neměli, ale já tu tabuli potřebuju. Já jsem měl po Uhlířských Janovicích ve středu odpoledne stovku českých velvyslanců na ročním takovém setkání a začal jsem jim něco vyprávět a zoufale jsem hledal na Hradě tabuli, abych mohl kreslit nějaké grafy. Takže mě to baví, těší a snažím se na univerzitách dost často vystupovat a být. A nepochybně dožiju-li se toho, tak po skončení svého prezidentského období bych ambice profesorské měl.

Moderátor (Martin Veselovský):
Dostáváme se tedy k poslednímu tématu dnešní Sedmičky. Toto téma dostalo oživující injekci právě toto léto. Udělování prezidentských milostí. V pátek byl ze zdravotních důvodů propuštěn z vězení Karel Hoffmann, jediný člověk, který byl odsouzen v souvislosti s událostmi srpna 1968. Pane prezidente, jaký byl důvod vaší úvahy o udělení milosti panu Hoffmannovi?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Myslím, že je velmi férové, aby měl každý člověk, ale i prezident právo na úvahu a úvaha je něco jiného než vykonaný čin. Já jsem byl u vaší konkurenční televizní stanice, v ČT před řádově měsícem a když jsem vyšel v tu 1 hodinu po skončení, tak mě několik novinářů zastavilo a ptalo se.

Moderátor (Martin Veselovský):
Mimo jiné náš štáb pane prezidente.

Václav Klaus, prezident České republiky:
Váš štáb asi, ale to já jsem zase nerozlišil. Tak se mě zeptali, jestli neuvažuji o udělení milosti Karlu Hoffmannovi a já jsem bez velké přípravy řekl: "Ano, uvažuji o tom, přemýšlím o tom." To znamená mám to na stole, mám tam žádosti, dopisy od lidí neznámých, známých, z ciziny, z domova, dvou dcer Karla Hoffmanna a tak dále. Takže o tom nějakým způsobem uvažuji, zvažuji. Uvažuji ve smyslu zvažuji, přemýšlím, co s tím udělat. Vyvolalo to obrovský střet. Já bych chtěl říci k tomu snad jednu poznámku. Opravdu se nepokouším v těch milostech opravovat soudy. To je lákavé, to každý člověk, který by toto právo měl, tak čte ty rozsudky a říká si: "Je to správně, není to správně. Já bych možná uvěřil té obhajobě." Ale princip je, a to je moje základní filozofie v těch milostech, nikoli opravovat soudce, soudy. Čili základní dominance těch pár milostí, které jsem udělil, je nějaký důvod zdravotní, nějaký důvod humanistický, rodinný a tak dále. Když nastal tento případ s 80letým vězněm, tak jsem, přiznám se, ani nevěděl, kolik máme starších vězňů v našich věznicích, tak jsem se oficiálně dotázal naší vězeňské služby a v tu chvíli mi řekli: "Žádný člověk není ve vězení starší 80 let." A k mému velkému překvapení pouze 3 jsou starší 70 let. Takže tento fakt přeci byl logickým důvodem uvažovat o milosti ze zdravotních a tak dále důvodů. Jak to dopadlo, to dobře všichni víme, co se stalo v pátek rozhodnutím nikoliv prezidenta, ale Městského soudu v Praze. Pak to má samozřejmě druhou dimenzi, ale o tu v danou chvíli nešlo, jakkoliv některá média mi pořád podsouvala. Čili jedna věc je tento odsouzený jako takový a druhá věc je náš vztah k roku 1968. To, že by za celý rok 68, za okupaci této země, která způsobila takové tragické škody a důsledky pro nás, měl být odsouzen jeden jediný člověk, je takové trošku zvláštní. Ale opakuji, já jsem nechtěl opravovat soudy, zvažoval jsem milost. Nenastalo, neudělil jsem ji. Navíc se to nějak vyřešilo. Nevím, co bych k tomu nového, dalšího převratného mohl říci.

Moderátor (Martin Veselovský):
Já jsem měl pane prezidente ještě připravenou otázku, zda vaše úvaha, zatímco šly úvahy lékařské komise a městského soudu, jestli dospěla do nějakých finálních stádií, zda udělit či ne jaksi paralelně?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Já bych na to spravedlivě řekl, že když jsem se také zorientoval v té otázce milostí, tak jsem pochopil několik pravidel. Mezi jinými je pravidlo, nedávat, kromě něčeho super mimořádného milost, když ještě není rozsudek. Čili nezastavovat trestní řízení, počkat si na ten rozsudek. Nedávat milost, když jsou ještě další prostředky, které ten odsouzený může využít - odvolání, dovolání a takovéhle věci. Neboli ponechat tu prezidentskou milost jako tu úplně poslední věc, když už náš právní řád nic jiného neumožňuje. Proto jsem ve chvílích, kdy všichni spekulovali, jestli vězeňští lékaři rozhodnou tak či onak, tak jsem v tuto chvíli vypustil ze svého uvažování a k žádným zásadním soudům jsem nejen nedospíval, protože tam mám, máme tam už 400 dalších žádostí o milosti.

Moderátor (Martin Veselovský):
Chápu.

Václav Klaus, prezident České republiky:
A zabývám se milostmi zase některými jinými.

Moderátor (Martin Veselovský):
Dá se předpokládat, že vzhledem k tomu pátečnímu propuštění pana Hoffmanna z vězení přes víkend už značná část komentátorů píše úvahy na téma, jak podezřele hladce to s panem Hoffmannem proběhlo, protože byl odsouzen, ale byl propuštěn, pan prezident vedl kdesi ve své hlavě úvahu o milosti, ale neudělil ji. Jak se vy díváte pane prezidente na nějaké elementární nebo elementární pocit spravedlnosti v souvislosti s minulým režimem?

Václav Klaus, prezident České republiky:
Teď to je najednou víc otázek v jedné. Já jsem chtěl nejdřív zareagovat na to úplně první. Samozřejmě jsem do momentu vstupu do prezidentského úřadu nečetl nikdy žádný rozsudek, nevěděl nikdy, kolik času uplyne mezi rozsudkem a nástupem do vězení a podobně. Takže musím říci, že od té doby jsem díky těm milostem přečetl těch rozsudků a těch případů stovky, už určitě daleko přesahující tisícovku. Takže musím říci každému, že doba mezi rozsudkem a nástupem do vězení je velmi různorodá. Jsou nejrůznější oddalování nástupu z důvodů zdravotních či jiných a tak dále. Vůbec není pravda, že by platilo rozsudek a půl hodiny poté nástup do vězení. Rozvrstvených případů je tam celá řada, takže v tomto smyslu bych tento případ nehodnotil jako nějakou absolutní výjimku, aspoň z toho co já díky milostem, ne mimo milosti, ale díky milostem vidím, co se odehrává v našem soudnictví, vězeňství a tak dále. Ta přerušení uvěznění z důvodů zdravotních stavů, odchod na operaci, léčení, rekonvalescence, nástup do vězení a kdy k němu má dojít jsem pochopil, je běžnou otázkou, se kterou se ty soudy běžně zabývají a proto věřím, že ten pražský městský soud, který rozhodoval v pátek, rozhodoval nějak standardním způsobem, do něhož já nevidím.

Moderátor (Martin Veselovský):
Pane prezidente jestli dovolíte, z časových důvodů tu další část otázky necháme na nějaké příští setkání v Sedmičce. Za chvíli totiž bude 1 hodina po poledni, což znamená, že dnešní speciál Sedmičky končí. Mým hostem byl prezident ČR pan Václav Klaus. Pane prezidente děkuji, že jste si udělal čas a hezký den. Nashledanou.

Václav Klaus, prezident České republiky:
Děkuji pěkně, nashledanou.

Moderátor (Martin Veselovský):
Spolu se vážení diváci uvidíme opět příští týden v neděli, přesně ve 12 hodin. Přeji vám hezký zbytek neděle.

TV NOVA, 5.9.2004