Klaus.cz






Hlavní strana » Souhrnná odpověď (č. 29) na…


Souhrnná odpověď (č. 29) na Vaše reakce na můj projev na Ideové konferenci ODS

Můj projev byl primárně určen pro delegáty konference, proto mě zajímalo, jak jej bude vnímat širší veřejnost v podobě návštěvníků těchto mých stránek.

Musím říci, že jsem byl Vašimi reakcemi překvapen, a to převážně pozitivně. Překvapen jak celkovým množstvím reakcí, dokladujícím zájem o desetiletou bilanci ODS, tak i relativní vstřícností, která byla hlavním znakem velké části z těchto reakcí. Jsem také rád, že většina z Vás pochopila, že jde o projev předsedy strany a nikoliv o analytický článek nezávislého politologa či novináře.

Některé Vaše reakce si zaslouží jmenovitou odpověď. Například u pana Radka Sýkory mě zaujala skoro již klasická věta "Klaus měl tehdy (myšleno v letech 1992-1996, pozn. V. K.) jedinečnou příležitost udělat radikální řez, ale neudělal jej". S podobnými obecnými soudy polemizuji nerad, mimo jiné proto, že nechci působit dojmem alibisty. Přesto bych pana Sýkoru moc prosil, aby si znovu vybavil dobu, o které mluví. Pokud byla doba k nějakému řezu, bylo to snad v letech 1990-1991, ale tehdy byli ti, kdo byli nakloněni k radikálnějším reformám, v naprosté menšině. Také nevím, jak si pan Sýkora onen radikální řez představuje. Podobné zjednodušující věty, jako ta jeho, jsou sice populární a chytlavé, jsou ale zcela mimo jakoukoli realitu. Jeho historka o růstu kolem roku 1995 zaplaceném bankami na úkor let budoucích nemá žádné odborné ekonomické opodstatnění. Tehdejší růst byl velmi perspektivní a až na příznaky vnější nerovnováhy byl zdravý. Skončil zablokováním přílivu peněz do ekonomiky centrální bankou, což, jak se dnes více a více ukazuje, byl politicky motivovaný krok.

Pan Robert Müller mi mimo jiné vyčítá nedostatek sebekritiky. Doporučil bych mu, aby si projev přečetl ještě jednou a porovnal jej s projevy předsedů jiných politických stran na jejich sjezdech. Myslím, že pan Müller četl můj projev jako zaujatý člověk, který je již dopředu přesvědčen, že ODS "ovládá umění kázat vodu a pít víno". Vyčítat ODS nedostatek razance při deregulaci možná lze, ale bylo by dobré tak činit v kontextu okolností. ODS byla vždy hlavním motorem deregulace, se kterými sama začala, když u nás bylo regulováno vše a zcela. Vybrat si dnes jednu položku, která dosud není deregulována dostatečně, znamená nevnímat proces deregulace vcelku. Zná snad pan Müller jinou politickou sílu, která za posledních 10 let prosadila více deregulací?

Zajímavý podnět přenesl pan Ondřej. Nejsem velkým přítelem spekulací ve stylu "kdyby", ale respektuji legitimnost přemítání o tom, jaké jiné varianty vývoje byly možné v začátcích transformace a jaké by přinesly výsledky. Pan Ondřej si myslí, že lepší variantou než ta, kterou šla po listopadu naše země, i lepší než by byla cesta ještě mnohem radikálnější, byla cesta postupné demontáže socialismu. Dokládá to na příkladech Polska a Maďarska. Takové úvahy je možné vést, ale já jsem jiného názoru, protože jsem přesvědčen, že mix radikálních reforem a postupných legislativních a institucionálních změn byl u nás zvolen proto, že odpovídal možnostem i náladám v naší zemi a že byl zároveň dostatečně efektivní i dostatečně průchodný.

Cesta, kterou jsme šli my, nebyla dopředu nalinkována. Nevěřím, že podobně nalinkovaná cesta opatrných nenápadných reforem, která by nevzbudila odpor obyvatel k transformaci a jejich frustraci, která by nevzbudila přílišná očekávání a která by naopak přinesla reálný výsledek, by šla realizovat. V této hře nehrajete nikdy sám, pane Ondřeji. Je to jako v šachách. Nemůžete si hru pěkně naplánovat dvacet tahů dopředu. Táhne i soupeř (a soupeřem nemyslím jen oponenty ale prostě všechny exogenní vlivy, které nemůžete ovlivnit).

Myslím, že není možné veřejnost i oponenty přechytračit a skrytě jim ordinovat reformu po stravitelných dávkách a nakonec tak zemi vnutit změny, které by jinak nepřijali. Změny u nás byly dělány pod kontrolou veřejnosti a na základě veřejné diskuse. Jsem přesvědčen, že je to lepší, než kdyby nějakou rafinovanou metodou zvítězily některé věci, které bych si třeba sám přál víc, ale které by neměly oporu ve společenské vůli.

Panu Davidu Orlovi bych chtěl říci, že také nejsem nijak spokojen s tím, kolik mladých lidí se hlásí mezi členy ODS. Na rozdíl od něj bych ale nepřijal termín "nábor mládeže". Nevěřím speciálním kampaním podobného typu. ODS by se měla starat o to, aby byla pro občany co nejvěrohodnější a nejpřitažlivější, pak bude i atraktivnější její členství pro mladé lidi.
Obavy paní B. Brychtové z komunistů sdílím, stejně jako názor pana Jana, že společenský život ve zdravém kapitalismu musí mít svou duchovní dimenzi.

Rád bych poděkoval paní Vlastě, panu Soborovi, Mileně Varadinkové, Vladimíru Lahodovi, Petru Lukšíčkovi, Václavu Znamenáčkovi, panu Radimovi, Janu Martínkovi, Evě Schramerové, Martinu Sedláčkovi a P. Hlaváčovi za pozitivní slova o projevu, doufám myšlená vážně.

Nakonec bych chtěl říci vážnou věc Janu Miroslavovi. Ten cituje mého oblíbeného autora Ortegu y Gasseta: "Být levicový stejně jako pravicový je jeden z nesčetných způsobů, jak se stát imbecilem – oba tyto způsoby jsou ve skutečnosti formací mravního ochrnutí". Citát neznám, ale jak znám tohoto autora, myslím, že je to myšleno trochu komplikovaněji, než se asi zdá. Na semináři CEPu toto pondělí (14. května) jsem jako moderující kritizoval jednoho z řečníků za nadměrné používání slov levice a pravice. Ne proto, že by levice a pravice neexistovala (a kdo to říká je levičák!), ale proto, že člověk není levicový či pravicový tím, že používá tato slova. Je levicový a pravicový tím, co říká vedle těchto slov.

Václav Klaus, 17.5.2001

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu