Hlavní strana » Ekonomické texty » Pan profesor Stiglitz opět…

Pan profesor Stiglitz opět zapomíná na ekonomii

Ekonomické texty, 14. 9. 2006

Časopis Ekonom (č. 35, 2006) otiskl článek nositele Nobelovy ceny za ekonomii Josepha E. Stiglitze, který je v mnohém opakováním a pokračováním jeho dlouhodobého tažení proti trhu a ve prospěch moudrého a spravedlivého řešení ekonomických problémů. Po několikaleté nadšené obhajobě parciálních ekonomických reforem v Číně (při naprosté absenci reforem politických) a po autoritativním dávání nám Číny za příklad, se tentokrát zaměřil na Bolívii.

Líbí se mu, že se „před několika měsíci stal Evo Morales první demokraticky zvolenou domorodou hlavou státu v Bolívii“, když „po 500 let vládli Bolívijcům koloniální mocnosti a jejich potomci.“ Takto ostré odlišování domorodců a cizinců a vyčleňování původních domorodců i od těch, kteří jsou již půl tisíciletí obyvateli země, je nepochybně unikátní a volá to po zcela originální restituční ideologii v řadě zemí světa.

Pan profesor sice neříká ani slovo o ideových postojích nového bolívijského prezidenta, ani o charakteru jeho vlády, ale neopomene zaútočit na politiky větou: „u moderních politiků je to možná překvapivé, ale Morales mínil svá slova vážně.“ Chce se mi dodat, že i někteří Moralesovi sousedé – jako třeba venezuelský Chavez nebo kubánský Castro – svá slova často mínili také velmi vážně.

Věren své tézi o naprosté chybnosti privatizace ve střední a východní Evropě (a o výhodách neprivatizace v Číně) označuje Stiglitz privatizaci v éře předcházejícího bolívijského prezidenta „jako zlodějnu“. Miloš Zeman se musí spokojeně usmívat.

Bolívijská privatizace (a já vůbec nechci hodnotit, zda úspěšná či neúspěšná, časově dobře či špatně naplánovaná, v éře vysokých či nízkých cen ropy a plynu, administrativně a organizačně zvládnutá či nezvládnutá) podle něho byla zlodějnou, která dala velké výhody zahraničním vlastníkům, a proto prof. Stiglitz vítá, že Morales ropu a plyn opětovně znárodnil. Zejména oceňuje, že byl veden „upřímným zájmem zvýšit příjmy svého chudého lidu“. Souhlasí s tím, že je to „pro většinu Bolívijců otázka spravedlnosti“. Já mu ale musím připomenout, že ekonomie opustila myšlenku „spravedlivé ceny“ (just price) již na konci středověku a skoro si troufám říci, že by to právě on měl vědět.

Rozumím také tomu, že mají ropné a plynové společnosti – při dnešních vysokých cenách ropy a zemního plynu – vysoké zisky. Je to ale otázka spravedlnosti? Může to být důvodem znárodnění? Očekával bych, že tyto firmy v Bolívii platí daně a že při vysokých cenách ropy a plynu platí daně vyšší. To by mělo stačit.

Může ekonom vyslovit větu, že je nespravedlivé, že tyto firmy účtují vysoké ceny, když „jejich těžba dnes nestojí více než v době, kdy byly ceny třetinové“? Je pro pana profesora cena tvořena náklady nebo odpovídá bodu rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou? Smí ekonom jeho formátu mluvit o výnosu spravedlivém a o výnosu abnormálním?

Vrcholem se mi ale zdá být následující argument: „Pokud je nějaké zemi odcizen její národní umělecký poklad, také neoznačujeme jeho návrat za opětovné znárodnění, poněvadž dané zemi celou dobu patřil“. Jestli prof. Stiglitz nazývá privatizaci odcizením a znárodnění návratem, pak musím říci, že jsme u nás po éře komunismu transformovali zemi s přesně opačným viděním světa.

Citovat je možné do nekonečna. Problém je, že je autor těchto vět nositelem Nobelovy ceny za ekonomii, že ekonomii vyučuje na Kolumbijské univerzitě v NewYorku, že byl předsedou Rady ekonomických poradců prezidenta Clintona a že byl hlavním ekonomem Světové banky. A že je tento jeho článek prostřednictvím systému Project Syndicate šířen do celého světa. A že skoro nikdo neprotestuje.

A já bych ještě dodal, že tento člověk svou přímou angažovaností výrazně ovlivnil i naši politickou krizi roku 1997. Názory o nás měl tehdy úplně stejné jako nyní o Bolívii.

Václav Klaus, týdeník Ekonom, 14.9.2006