---

Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…

---

Rozhovor prezidenta republiky Václava Klause pro BBC

Rozhovory, 18. 12. 2003

Redaktor: Co se nepodařilo italskému předsednictví Evropské unie, by se mělo podařit předsednictví irskému. Řeč je o dohodě o definitivním textu Evropské ústavy. Český premiér Vladimír Špidla litoval 14. prosince, že se v Bruselu nenašel kompromis pro definitivní podobu ústavy. „To nemůžu považovat za úspěch této konference a jsem z toho zklamán, to je jasné, protože byla možnost postoupit a vytvořit text, který je lepší než smlouva z Nice a to prostě ve všech ohledech i pro jednotlivé státy. Nepodařilo se a je to tedy etapová porážka, se kterou utrpěla Evropa.“ Slova premiéra Vladimíra Špidly z poloviny prosince. Předseda Evropské komise Romano Prodi upozorňuje, že neschopnost vlád dohodnout se na ústavě nastoluje dramatickou otázku: Jak má projekt evropské integrace pokračovat? Nejen o tom bude následujících třicet minut.

Před námi půlhodina otázek a odpovědí. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal k protějšímu mikrofonu, usedl po půl roce prezident České republiky Václav Klaus. Vítejte po šesti měsících v BBC, dobrý den.

Václav Klaus: Dobrý den, dobrý večer.

Redaktor: Pro úplnost prostřednictvím internetových stránek BBC přišly desítky otázek na prezidenta republiky Václava Klause. Pokusíme se je zodpovědět, ale samozřejmě časový prostor k tomu není dostatečný, takže odpovíme na nejčastěji se opakující dotazy. Nebude to dlouho trvat a budete rok v úřadu prezidenta České republiky. Existuje něco, co byste chtěl v souvislosti s výkonem funkce prezidenta akcentovat výrazněji v tom druhém roce, než co jste akcentoval v roce prvním?

Václav Klaus: Tak to je otázka velmi, velmi těžká. My jsme v prvním roce přece jenom řadu týdnů nebo měsíců bojovali s obrovskou institucí Pražského hradu, Kanceláře prezidenta republiky, Správy Pražského hradu. Řekněme, že v těchto věcech jsme pokročili daleko. Tak možná, že v tomto smyslu bude větší prostor. Já bych průlom, revoluci neviděl. Já myslím, že my jsme velmi rychle naskočili do standardního prezidentského fungování, jak co se týče přijímání návštěv, kterých bylo nekonečně, tak co se týče zahraničních návštěv. Já jsem slyšel, že se mě budete ptát na tuto věc, tak jsem se podíval a zjistil jsem, že jsem za letošní rok, a to jsem prezidentem od března, de facto od 7. – inaugurace byla, jsem byl dvacetkrát v zahraničí na služební cestě; nemyslím i na žádné dovolené, to jsem dokonce ani nebyl nikde. Takže třeba dvacet cest do ciziny je strašlivě moc za těch zhruba devět měsíců a tak dále. Myslím, že jsem musel hrát spoustu úloh s Ústavním soudem, který byl těžkou prací nečekanou, to je jednou za deset let a ono se to nakumulovalo teď na mě hned na začátek a tak dále a tak dále.

Redaktor: Označil byste problematiku Ústavního soudu, respektive nacházení kandidátů na pozici ústavních soudců za zatím nejsložitější úkol svého dosavadního prezidentování?

Václav Klaus: Ne, ale nemyslím nejsložitější, ale je to velmi těžká práce. Prostě ukazuje se, že tady není patnáct supergeniálních právníků, vykvetlých na nejprestižnějších světových univerzitách přesně teď se trefujících do lidské myšlenkové odborné vyzrálosti, kteří nedělají nic jiného, než čekají na to, že jim někdo řekne: Přestěhuj se z Prahy či odněkud do Brno, opusť své dosavadní povolání. Prostě takoví lidé tady opravdu nejsou. A já bych moc chtěl, aby ten Ústavní soud byl trochu jiný, než byl ten předcházející a to je pro mě těžká práce, velmi těžká.

Redaktor: Statistika – v Senátu jste uspěl se sedmi nominacemi, naopak s pěti jste byl odmítnut, protože horní parlamentní komora nepodpořila nominaci Kláry Veselé-Samkové, Vladimíra Balaše, Václava Pavlíčka a Aleše Pejchala; toho dvakrát. Ještě, nemýlím-li se, zbývají tři neobsazená.

Václav Klaus: Já bych hlavně trošku protestoval proti tomu výsledku 7 – 5. On takový nominálně je a sedm kandidátů jsem, řekněme, protlačil skrz Senát, ale já si nemohu pomoct, mě to nijak neuráží. Mě osobně, ani prezidentsky mě to nijak neuráží. Prostě Senát vedl s prezidentem jistou politickou hru, politický souboj a ten se odehrál nad jmény těchto ústavních soudců. Jestli možná bych mohl doufat v něco, že už se ten základní souboj snad zrealizoval, a že teď už by mohlo být klidnější uvažování, a že Senát, a že by preferovali debatu o tom, jak kvalitní je ten kandidát více než boj s prezidentem, tak to by možná mohlo být do budoucnosti trošku lepší.

Redaktor: Myslíte, že v té dosavadní fázi jste bojovali a teď nastal klid zbraní?

Václav Klaus: Já jsem nebojoval, já jsem naprosto bez vychýlení se ze svého velmi pomalého a rozvážného postoje navrhoval jednoho kandidáta za druhým, v čemž budu pokračovat. Já nemám důvod nic změnit na své aktivitě. Já to určitě měnit nebudu. Jestli si někteří senátoři myslí, že mám předjednávat jména s nimi, abych pak nebyl překvapen, že oni ta jména neschválí, tak na to já musím odpovědět, že nikoliv v žádném případě. To by pak znamenalo, že kandidáty vybírá Senát. Já tam klidně půjdu s dalšími kandidáty, jsem připraven, že občas mě neposlechnou a nezvolí tohoto člověka, takže já to vidím jako normální součást politické hry a klidně to bude takhle pokračovat.

Redaktor: Považujete toto téma, o kterém jsme teď spolu mluvili za klíčové …

Václav Klaus: Ne.

Redaktor: Pro vaše první vystoupení v Senátu?

Václav Klaus: Ne, určitě ne. Ale ani mě ve snu nenapadlo o tom mluvit. V Senátu já myslím, že je spousta základních fundamentálních otázek naší země, našeho okolí, Evropy, světa, které si zvolím – některé z těchto témat si zvolím za téma svého vystoupení. Ale nechme ty ústavní soudce, vždyť člověk jmenuje celou řadu dalších lidí. Já jmenuji a velký problém soudce, normální myslím, obecné soudce, profesory vysokých škol, velvyslance, vyjednávám i o této věci. Takže já myslím, že těch – generály například, další agenda velká. Takže ti ústavní soudci jsou jenom jedna z těch aktivit tohoto jmenování. Jinak jsou aktivity jiného typu.

Redaktor: Předpokládám správně, že zatím nemáte tři kandidáty na ta volná místa, která ještě u Ústavního soudu jsou nyní?

Václav Klaus: Já mám několik kandidátů rozjednaných, ale také se pokoušíte hledat nějaké vyvážení. Pokoušíte se, aby všichni nebyli z Prahy a strašně zoufale hledám jakoby kandidáty odjinud, který by zase viděl ten svět trošičku jinak než takové to pražské. Já jsem Pražák odnepaměti, takže já proti Praze vůbec nic nemám, ale přesto myslím, že by bylo potřeba to vyvážit. Takže mám takovéto problémy, ale kandidátů mám několik a ono to bude pokračovat, že dva další soudci mohou eventuálně v příštím roce opět opustit prostor Ústavního soudu, takže těch lidí bude více. Ale prosím vás, to je jednom jedno z témat. Já bych jich jmenoval.

Redaktor: Navíc jedna z rolí prezidenta – pojďme k roli další. Vy jste před několika dny udělil prvních pět milostí. Šlo především o lidi, kteří jsou vážně nemocní. Označil byste prvních pět milostí, které jste udělil, slovem výjimečné, nebo je to první sada?

Václav Klaus: Je to první sada. Myslím, že to je přesné slovo. Když jsme o tom naposledy měl takovou velmi interní poradu, tak toto byla první skupinka áčko. Pak mám někoho v béčku, někoho v céčku, někoho v déčku.

Redaktor: Přijde béčko ještě na řadu ještě před Vánocemi?

Václav Klaus: Ne, to určitě ne. To v žádném případě; to ani technicky nemá smyslu udělat. Ale já bych řekl, že ty milosti jsou strašně věc nevděčná a pořád člověk sní, že tam bude jeden takový ten příklad, kdy by ani vteřinu neváhal a řekl by: No to je jasný.

Redaktor: Těch pět příkladů to zatím nebylo?

Václav Klaus: Ne, ale ty příklady byly za prvé kombinací, nevelkých přestupků, nevelkých trestů. Kombinace nějaké zvláštní okolnosti typu prostě zdravotní, výjimečný zdravotní stav a podobně, nebo starání se o rodinu větší. Většina těch trestů byly tresty podmíněné, žádný z nich nebyl trestem nějakého fyzického ohrožení života druhého člověka a tak dále a tak dále. Takže v tomto smyslu skoro bych řekl, že to byli ti, které se mi zdáli i že bych za ně dal ruku do ohně i že si myslím, že nezačne mediální boj s prezidentem kvůli té či oné osobě. Samozřejmě, že jak půjdeme do skupiny B, a ony přicházejí každý den ty milosti, takže to už zase určitě je sto milostí, které jsem neviděl. Tak jak přijdeme do další vrstvičky, tak já myslím, že se prostě dostaneme do momentu, kdy media budou o kousek víc si klást otázku a budou říkat: Byl to ten nebo onen správný? Já jsem potěšen, že teď reakce na těch prvních pět je, mohu-li tak říci – nevím, co vysílala BBC na toto téma, ale z jiných médií bych řekl, že je veskrze pozitivní.

Redaktor: Velmi slušná odpověď na posluchačský dotaz Ladislava Havelky z Litoměřic, který souvisí s problematikou milostí: Pane prezidente, chci se optat, proč tak šetříte milostmi? Vždyť milost je jedna z nejlepších věcí, s nimiž se člověk v životě může setkat – konec citátu.

Václav Klaus: Já s tím souhlasím, ale nemyslím si, že se tím má plýtvat. Je to totálně výjimečná věc, která se vymyká standardům demokratického uspořádání společnosti. Je to trošku přežitek z doby feudální, kdy král mohl někoho dát i zavraždit i omilostnit. Zůstalo nám tohleto, já myslím, že má to být jako „sos-ová věc, ale říkám-li sos-ová, tak myslím jako šafránu. Nicméně mohu každému říci, že budeme pokračovat; mně osobně už došlo přes devět set žádostí tohoto typu. Musím přiznat, že těch posledních dvě stě, asi nepřesně mohu říci, není úplně pro mě jako rozděleno na vyloučeno, nebo nevyloučeno. Tři sta padesát je vyřízené definitivně mým slovem ne z těch zhruba devíti set. Čili je to docela aktivita, řekl bych že po Vánocích se tomu zase budu věnovat.

Redaktor: Jakým slovem by prezident republiky Václav Klaus označil a popsal nejvýstižněji své vztahy s vládou Vladimíra Špidly?

Václav Klaus: No tak jedním slovem to říci nemohu. Já jsem po rozhovoru s americkým ministrem obchodu Evansem v pondělí na tiskové konferenci řekl trošku ironickým hlasem, když jsem byl dotazován, co si myslím o stíhačkách, o gripenech či F16 a já jsem trošku ironicky řekl: no, já plně důvěřuji vládě, že rozhodne správně. Takže z jednoho hlediska já musím říci, že v tomto smyslu úkolem prezidenta je té vládě do jisté míry důvěřovat, protože kdyby jí nedůvěřoval, tak nemůže žít s vládou ve stejné zemi, anebo nemůže dělat prezidenta. Druhá věc je, že nesdílím celou řadu názorů vlády. Může se to projevit v mém případě zejména tím, když dostávám k podpisu jednotlivé zákony. A mohu jedno číslo uvést, zase připravené, … druhé, už jich víc nemám na tento rozhovor. Možná, že by lidé měli vědět to číslo, a to číslo je: podepsal jsem do dnešního dne osmdesát zákonů a nepodepsal jsem čtyři. Čili prosím, aby hodnocení, jestli se Klaus moc plete do vládní politiky, nebo neplete moc, aby každý minimálně vycházel z toho čísla 80:4.

Redaktor: Záleží ale, zda je to číslo možné takto interpretovat, protože těch osmdesát zákonů by mohlo být nebo větší část těch osmdesáti zákonů by mohly být nějaké technické normy.

Václav Klaus: Ne, ne. To musím trvat na tom, že nejsou – v drtivě většině to nejsou technické normy. Drtivá většina zákonů je politikum nejvyššího kalibru a mezi osmdesáti jsou takové věci, se kterými hluboce nesouhlasím, jako je státní rozpočet třeba, ale…

Redaktor: Tam jste váhal nebo….

Václav Klaus: Ne, já jsem neváhal, já jsem samozřejmě velmi proti tomuto, ale to si nemyslím, že je na prezidenta, aby bojoval o státní rozpočet. To má bojovat opozice s vládní koalicí a vláda má přijít s něčím rozumným, ale to není na prezidenta, aby…

Redaktor: Vy jste nabídl jedno skóre, mohu-li použít sportovní terminologii 80:4. Dovolte, abych nabídl jiné skóre: 11:3, což jsou zákony, balík zákonů, které tvořily reformu veřejných financí v té první fázi. Jmenujme například ty zákony, které jste vrátil – tedy zvýšení zdravotního pojištění pro živnostníky, zákon o státní sociální podpoře a zákon o zvýšení DPH. Když jste se rozhodl nepodepsat tyto tři zákony, které jsem konkrétně vyjmenoval, což byly vládní návrhy, se kterými Špidla spojil svůj osud jako ministerského předsedy. Přemýšlel jste o tom, že můžete být nařčen z toho, že se stáváte aktivistickým prezidentem, který jde proti vládě?

Václav Klaus: Tak já jsem vám záměrně začal ne s číslem 11:3, protože tak si to nedělím, ale s celkovým číslem 80:4. A já si myslím, že to o žádném aktivismu nemůže být ani, ale opravdu ani řeči a to myslím, že se pohybuji na spodní hranici toho, co bych si já tak předeslal jako správné.

Redaktor: Například ale předseda poslanců US DEU Karel Kühnl v souvislosti s tímto poměrem řekl v rozhovoru pro BBC 27. listopadu na vaši adresu: „Já jsem si byl celkem jistý, že prezident potvrdí svoji pověst a pokusí se do vládního soukolí nasypat písek tímto způsobem. Má pověst, že tuto vládu nemiluje, že miluje jiné strany, respektive jinou stranu a této pověsti dostál.“ Řekl 27. listopadu v rozhovoru pro BBC předseda unionistických poslanců Karel Kühnl, Připustil jste si v těch uplynulých měsících argument, který naznačuje Kühnl, že jste při výkonu funkce prezidenta nebyl zcela schopen se oprostit od svého vztahu k ODS, které jste předsedal?

Václav Klaus: Tak za prvé s ODS to nemá opravdu nic společného. Za druhé nevím, já už jsem pana Kühnla dlouho neslyšel, fakt se musím přiznat, ani neviděl. A docela mě tady to zaráží, protože on je předseda poslaneckého klubu nejmenšího a já bych teda ani do rozhlasu o něm tak frajersky, jak mluví on vůči mně – vůči prezidentovi republiky, v žádném případě nemluvil. Takže to jste mi radši neměl pouštět, protože já ho neslyším a nevidím, tak jsem už na to zapomněl, ale ten tón je téměř neskutečný.

Redaktor: Možná vás uklidním, když pustím vaše vlastní slova. Když jste 15. října vystoupil po prvé ve funkci prezidenta v Poslanecké sněmovně, šlo o jeden z klíčových projevů zatím, které jste pronesl ve funkci prezidenta. Řekl jste doslova cituji: „Řekněme si to naprosto jasně. Reforma veřejných financí, což je vlastně reforma vztahu státu a občana, zůstává zásadní věcí naší nejbližší budoucnosti“ – konec citátu. Následně jste v rozhovoru pro BBC uvedl: „Jedna věc jsou úsporné škrty, které jsou jistým záplatováním situace, které třeba pomohou v jednom roce, v druhém roce, ale které nemění podstatu systému, které nevedou k systémové změně, které nevedou k jinému chování těch objektů i subjektů našich veřejných financí“, řekl jste 15. října v rozhovoru pro BBC.

Václav Klaus: Kdybyste se mě ptal, jak bych obhájil všechna ta slova, tak by to bylo fér, ale říkat tomu apriorně, že to je aktivismus prezidenta, s tím já souhlasit nemohu. Já bych za každým tím slovem stál.

Redaktor: Ano, vy jste také ještě navíc ve Sněmovně řekl: „Pro reformu je třeba nalézt elementární konsensus a to nejen v rovině politické, ale i v médiích a hlavně v celé naší společnosti“ – konec citátu. Jste přesvědčen, že se to v souvislosti s první fází reformy veřejných financí, když je za námi, že se to podařilo?

Václav Klaus: To bych jako, že se nepodařilo určitě – myslím, že Sněmovna je rozpolcená nadále, země je rozpolcená nadále a bohužel všechny zákony se hlasují podivným skórem 101:99 a to není východisko pro to, aby v zemi zavládl určitý klid a určitá pohoda. Navíc já teď nechci vtipkovat o slovech, ale já bych to slovo reforma si ponechával na fundamentálnější změny, než je to, co zatím bylo předloženo a co bylo skryto v těch jedenácti zákonech, o kterých jste hovořil.

Redaktor: Premiér Vladimír Špidla řekl BBC, že druhá fáze reformy veřejných financí bude zaměřena především na oblast šedé ekonomiky : „Tak v druhé fázi reformy veřejných financí je už připravena určitá série zákonů, která má omezit možnosti šedé ekonomiky, působila černé ekonomiky, to znamená špinavé peníze a podobné věci, čili zlepšit podnikatelské prostředí a mít protikorupční účinek“ – řekl v rozhovoru pro BBC Vladimír Špidla a dodal, že v této souvislosti budou předloženy zákony o registračních pokladnách, majetkových přiznáních. Dovedete už dnes odhadnout, jak obtížné pro vás jako pro prezidenta republiky bude podepsat či naopak nepodepsat zákony jako registrační pokladny, majetková přiznání?

Václav Klaus: Podívejte, za prvé já jsem strašně proti frázím a jestli teď předseda vlády údajně takto vyhlašuje jakýsi boj proti šedé ekonomice, tak já myslím, že všichni víme a všechna empirická data ukazují, že šedé a černé ekonomiky za existenci vlády sociální demokracie v naší zemi přibylo a nikoli ubylo. To je všeobecně uznávaný fakt, jakkoli já bych řekl, že všechna tato data jsou poněkud měkká a já bych si nenechal useknout hlavu kvůli nim. Ale data to naznačují. Jestli náhodou se za kouzlo tohoto souboje považují registrační pokladny a majetková přiznání, tak to pak už si hrajeme na malé děti, to pak už nejsme normální, vážní, rozumní lidé, protože myšlenka registračních pokladen a majetkových přiznání je s námi čtrnáct let od listopadu 1989. Nepřetržitě někdo z naivistů a snílků říká, že to něco fatálního vyřeší. Nepřetržitě lidé, kteří s tím mají zkušenosti v zemí naší i jiné říkají, že to tak není. Takže já teda doufám, jestli náhodou něco bude chtít udělat tato vláda s šedou ekonomikou – mimochodem rozsah šedé ekonomiky u nás je spíše menší než v řadě západoevropských států podle statistik, které já mám k dispozici. Tak to určitě ta cesta nevede přes registrační pokladny a tento typ majetkových přiznání.

Redaktor: To znamená, že nedovedete představit, že byste takový zákon podepsal jako prezident republiky?

Václav Klaus: O tom nechme, já ten zákon nemám, nevidím. Ten zákon jistě aspoň nedovedu si ani ve snu představit, že by bylo o registračních pokladnách – registrační pokladna je technický detail, opravdu naprostý technický detail. Ten zákon předpokládám, že by musel být o něčem úplně jiném a to by tam byla jedna z řádek na padesáti stránkách.

Redaktor: Uvažujete o tom, že byste do druhé fáze reformy veřejných financí vstoupil a pokusil se jako prezident najít konsensus napříč politickými stranami, že byste například svolal nějaké jednání předsedů politických stran v souvislosti se stavem veřejných financí v zemi?

Václav Klaus: Tak za prvé, já musím říci, že zatím vztahy, které mám s vládou a s předsedou vlády, jsou vztahy velmi korektní a velmi klidné. To jestli můžete spíše zabrat tady u vás nějaké silácké výroky předsedy klubů Unie svobody nebo ještě DU v tom názvu – DU- Unie svobody, tak to já myslím, že nevedu takové spory s předsedou vlády. A pokud by ... prezidenta v tomto mohla něco pozitivního sehrát, já bych byl velmi pro.

Redaktor: Poslední otázka k tomuto tématu, protože přejdeme k problematice zahraniční politiky, respektive Evropské unie. Má vaši důvěru vláda poté, co rozhodla pořízení 14 nadzvukových letounů … gripen?

Václav Klaus: Tak opravdu nebyl jsem žádným odběratelem, zdá se balíků analýz a rozborů, které vedly k tomuto rozhodnutí. Znám to opravdu zvnějšku, znám to jako čtenář kterýchkoli jiných novin. Já musím říci, že jako předseda vlády, když byla vždy vytvořena komise, která měla rozhodnout nebo vládě doporučit, poradit o nějaké takové zásadní věci, tak jako předseda vlády jsem si zoufale přál, aby to rozhodnutí té komise bylo jednoznačné, protože to ulehčilo život a pak vláda mohla docela jednoduše rozhodovat.

Redaktor: To bylo, nemýlím-li se,…

Václav Klaus: Dobře si vzpomínám na podobná rozhodnutí vlády, které jsem předsedal. Takže já jsem měl pocit, že jestli to rozhodnutí té poradní skupiny odborné bylo tak jednoznačné ve prospěch gripenů, tak já jako politik jsem si nedovedl představit, že by vláda rozhodla nějakým úplně opačným způsobem. To vím, že se dělá strašně těžko, protože to nařčení vlády potom že totálně přehlédla rozhodnutí odborníků, to si ta vláda žádná nemůže dovolit. A já tomu docela rozumím, že se stalo to, co se stalo.

Redaktor: Myslíte ale, že to může ohrozit česko americké vztahy, jak naznačoval dosluhující velvyslanec americký G. Stapleton?

Václav Klaus: Tak pokud by česko americké vztahy byly založeny na tom, že bychom museli dát zakázku jedné soukromé americké firmě a nedat ji někomu jinému, tak to by česko americké vztahy byly na velmi chuďoučkém a velmi slabém základě. A já doufám, že to tak nikdo ani nejzaujatější člověk nemůže interpretovat a takhle to také nechápe.

Redaktor: Další téma: Evropská integrace, Evropská ústava. Představitelé zemí Evropské unie se zatím neshodli na textu tak zvané Evropské ústavy. Český premiér Vladimír Špidla litoval 14. prosince, že se v Bruselu nenašel kompromis pro definitivní podobu tak zvané Evropské ústavy. Celou věc označil za pouze etapovou prohru a k možnosti vzniku tak zvané dvourychlostní Evropy. Po nepřijetí uvedl: „Naší politikou je intenzivní prací dosáhnout toho, aby se Evropa nezměnila na dvourychlostní Evropu, ale pokud k tomu tak dojde, a bude to z logiky věci daný proces, tak je naší politikou být u toho, být tam, kde je rychlost větší“. Premiér Vladimír Špidla a jeho slova ze 14. prosince. Máte obavy z utvoření tak zvané dvourychlostní Evropy po nepříjetí nebo nedohodě stále ještě nedohodě na textu Evropské ústavy?

Václav Klaus: Tak za prvé, já myslím, že vícerychlostní Evropa už zde dávno, dávno je a kdo má zavřené oči a snad si myslí, že to tak není, tak nevím vůbec o čem mluví. Tak v Evropě má celou řadu dílčích aktivit, kterých se zúčastní jenom část evropského unijního celku – eurem počínaje a šengenskou dohodu; my nebudeme součástí šengenské zóny ještě delší dobu po našem vstupu do Evropské unie. Takže rychlostí v Evropě nad různými tématy je celá řada, takže takhle to fatálně předvídat, nebo nějak se toho obávat nebo co, nechápu proč, je to naprosto zbytečné. Já si myslím, že ta proměnlivější struktura místo rigidity, tuhosti, tvrdosti, naprosté jednolitosti, naprosté jednobarevnosti by nebyla vůbec špatná a ničemu by nevadila. To je první věc. Já myslím, že … stejně. Za prvé už to tak je a za druhé to tak více a více do budoucna bude – to je moje prognóza. Druhá věc, netuším, nechápu, proč předseda vlády teď v posledních dnech tolik hovoří o tom, že on chce být ten nejrychlejší. Já pro to pro Českou republiku nevidím vůbec žádný důvod. A teď jde o to, co je fráze – abych se zalíbil někomu v Bruselu a co je skutečné chtění. Tak my přece v každém případě nebudeme členem eurozóny drahnou dobu bez ohledu na to, jestli si to předseda vlády tento bude, nebo nebude přát. Takže proto bych mluvil vážně a seriózně o těchto věcech a kam spěchat není vůbec sebemenší důvod.

Redaktor: Poslanci Evropského parlamentu vyzvali ve čtvrtek 25 členů členských a vstupujících zemí, aby dokončily a schválily novou Evropskou ústavu do 1. května. Zároveň si také přejí, aby se ještě před volbami do Evropského parlamentu, které se budou konat v půli června, rozběhla v členských a vstupujících zemích debata o obsahu ústavy, aby se stala součástí volební kampaně. Jste přesvědčen o tom, že je nutné přijmout Evropskou ústavu do 1. května, tedy do termínu velkého rozšíření Evropské unie?

Václav Klaus: Já si myslím, že určitě ne. To ničemu – nic k tomu nespěchá, jestli teď někdo vyzývá k debatě o tak naprosto zásadní věci, tak ta debata nemůže skončit za týden, aby něco Evropský parlament mohl v únoru březnu přijímat. To prostě vůbec není možné a z žádného hlediska to není žádoucí debata. U nás byla nesmírně nedostatečná, nesmírně slabá, nesmírně okrajová. Podívejte, …

Redaktor: Promiňte, proč jste například jako prezident republiky nesvolal nějaké zásadní jednání i předsedů politických stran právě k problematice Evropské ústavy?

Václav Klaus: I to by bylo možné a těch fór, kde se o tom dá mluvit, je více. Ale dobře víte, že vláda o tom nemluví ráda, protože to, co se odehrává teď v Parlamentu, je často nedůstojné. Já bych chtěl jednu věc říci, jestli mohu. Já jsem si vypsal jednu větičku z prvního článku návrhu té Evropské ústavy. A já bych moc prosil, já nemohu nikoho donutit, aby si přečetl tři sta stránek Evropské ústavy, to nejde a nikdo z nás to neumí a … drtivá většina lidí to určitě nemá zájem to udělat. Já bych napsal na papírek větu: Tato ústava zakládá, opakuji slovo zakládá, Evropskou unii, jíž členské státy svěřují působnost k dosažení společných cílů. Já si myslím, že kdybychom každému občanu České republiky dali tuto větu, nemusí číst tři sta stránek, tak by opravdu chtěl vědět, tak by mohl se rozhodnout, jestli souhlasí s tím, aby tato ústava zakládala nový státní útvar Evropskou unii, kde členské země svěří působnost k dosažení společných cílů, což je tak fatální změna našeho společenského uspořádání, že myslím, že by plně stačilo, kdyby si lidé všichni promysleli tuto jednu větu a řekli, jestli si to přejí nebo nepřejí.

Redaktor: Poslední otázka: Máte už napsaný novoroční projev?

Václav Klaus: Novoroční projev jako pečlivý člověk píši už delší dobu. Každý den ho počárám, poopravím, takže nepochybně ještě pár změn v něm bude, ale víceméně už je napsán.

Redaktor: Konstatuje prezident republiky Václav Klaus, host interview BBC. Děkuji a na shledanou.

Václav Klaus: Na shledanou, měli jste říci, že ho budete i vy vysílat. Já myslím, že to je pravda.

Václav Moravec, BBC, 18.12.2003