Klaus.cz






Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta pro…


Rozhovor prezidenta pro německý týdeník Die Zeit

Rozhovory, 16. 4. 2003

Pane prezidente, válka proti Iráku rozdělila Evropu. Podle americké definice patříte k novým Evropanům, řekl jste však své „ne“ k  irácké válce a dal tím odpověď Evropanům starým. Jaké poučení vyvozujete z  této evropské krize?

Toto dělení Evropy neakceptuji, je nesmyslné. Nesmíme se nechat rozdělovat. Moje pozice, která je také identická s tou českou, je docela jasná: Podporujeme humanitární pomoc v Iráku i v celém regionu, nejsme však součástí bojující koalice. Neakceptuji ani otázku, zda stojíme na americké straně nebo ne.

Někteří z Vašich a našich sousedů, například Poláci, však toto dělení, jak se zdá, zcela akceptují. Co přesně Vám na něm vadí?

Nejde o to, zda mě na něm něco vadí. Toto dělení neodpovídá realitě. Budoucí středoevropské a východoevropské země EU chtějí pokračování transatlantických vztahů. Já je chci také, pravděpodobně dokonce víc než druzí. Máme totiž na zřeteli několik obav k  západní Evropě a nechceme, jak se v Americe říká, put all the eggs in one basket. Proto my, přistupující země, považujeme tuto orientaci za velmi důležitou věc. Potřebujeme americkou přítomnost v  Evropě pro hájení našich zájmů. V tomto ohledu, ne však v  irácké válce, rozumím proamerickému postoji přistupujících zemí.

Nenecháte si tedy předepisovat, zda se máte rozhodnout pro jeden nebo pro druhý tábor?

Nepřipojuji se k nikomu. Podobným způsobem se potřebuje připojovat jen ten, kdo se vznáší v oblacích. Kdo stojí oběma nohama na zemi nemá zapotřebí říkat, zda je na straně americké nebo německé nebo francouzské. Já jsem na straně české.

Vyslovil jste se jasně proti irácké válce. Nyní se chýlí ke konci. Ospravedlňuje tuto válku její výsledek?

Také zde jsem konsistentní: moje pozice k řešení problémů Iráku nezávisí na době trvání války.

A pokud průběh války Washington povzbudí k  tomu obšťastnit podobnou demokratizační válkou také Sýrii nebo Severní Koreu?

Vývoz revoluce, vývoz demokracie, vývoz transformace společnosti nemám rád. Za komunistických časů se v tehdejším Československu razilo heslo „Vývoz socialismu“. To jsem neakceptoval; proč bych měl dnes své mínění měnit?

Dřívější bojovníci za lidská práva jako Adam Michnik v Polsku říkají, že jde o osvobozenecká hnutí, jež musí být podporována.

To byly vždy levicové pozice. Nikdy jsem k  té skupině nepatřil. Jelikož jsem však použil slovo „levicový“, připojuji ještě toto: Zdá se mi, že válka v Iráku je válka levicová. Přirozeně, že je mi známo, že americký prezident na této ideologické straně nestojí. Avšak navzdory tomu sleduje uvedená válka v principu levicový koncept. Levice by chtěla exportovat to, co považuje za dobré. Pro někoho, kdo stojí na konzervativní, pravé straně ideologické bariéry, to správné není.

Otázka má ještě jinou dimenzi. Zažil jsem demokratizaci, transformaci české společnosti. Proto vím dobře, že to představuje úkol občanů, jichž se ta věc týká. Vy, Němci, tomu jistě dobře rozumíte. Víte, jak komplikovaný byl proces přeměn východního Německa iniciovaný zvenčí, nikoli zevnitř.

Musí se stát Evropa zahraničně a bezpečnostně politicky autonomnější a nabýt tak schopnosti intervenovat mimo evropský rámec?

Jsem striktně proti tomu. Ambicí všech liberálně demokratických Evropanů by měl být požadavek: žádné takové intervence. Nepotřebujeme Evropu jakožto ve světě intervenující mocnost.

Jaký význam má pro Vás NATO?

Členství je pro nás symbolem konce jedné éry. Všichni občané České republiky to interpretovali tak, že již nikdy více nebudeme ovládáni jednou euroasijskou velmocí.

V diskusi o irácké válce jste se zasazoval za transatlantickou solidaritu. Jak se má projevovat, jestliže odmítáte válku?

Solidaritu lze vyjádřit v rozmanitých oblastech. Mohu být proti válce v Iráku a ve dvaceti jiných případech stát na straně Ameriky. Nesmí se to vidět tak dramaticky.

Zejména Francouzi rozvinuli v poslední době ideu Evropy jakožto protiváhy Spojených států.

To mou pozicí není. Neměli bychom být žádnou protiváhou Ameriky.

Čím by tedy Evropa měla být?

V dnešním světě bychom měli spíše hrát komplementární roli.

Hovořil jste se zřetelem k západní Evropě o obavách. Nepotřebujete zde vztahy k USA přece jen jakožto protiváhu?

Ne, chtěl jsem tím jen vyjádřit, že se jakožto malé a nové členské státy nacházíme ve slabší pozici než členské státy staré.

Vadí Vám těsné svazky mezi Francií a Německem?

Vidím to v souvislosti s debatou o velkých a malých státech v Evropě. Pro mne jsou důležité mé obavy z toho, že dojde v důsledku unifikace a vzniku supranacionálního státu k ohrožení demokracie v Evropě. To je podle mého přesvědčení ten pravý problém. Zda je tato pozice podporována malými nebo velkými státy není tolik důležité.

Někdy je možné získat dojem, že Evropská unie je pro Vás jakousi noční můrou, zatímco u Vašich sousedů převažuje sen ….

Snem pro mne přistoupení k EU opravdu není. Nemáme však žádnou alternativu. Byli jsme a jsme i nadále v Evropě. Dnes přitom nelze existovat v Evropě bez členství v EU. Je to manželství z rozumu, nikoli z lásky.

Co vůbec očekáváte od přistoupení své země k EU?

Pro středoevropskou zemi, která se nenachází na nějakém ostrově nebo neleží na okraji Evropy, je zkrátka nemožné nepřistoupit k EU. To přece není nějaké negativní hodnocení.

Má pro Vás Evropa nějakou vyšší (přidanou) hodnotu?

Moment, my jsme přece v Evropě a byli jsme v ní vždy. O tom není sporu, Praha je právě tak Evropou jako Lisabon nebo Dublin. Naproti tomu členství v  EU je potvrzením, razítkem, že naše země představuje normální, běžným standardům odpovídající, dospělou, bezproblémovou zemi. Pro nás neexistuje žádná jiná cesta než toto razítko získat. To je velmi důležité. Zda pak bude zítra bilance nákladů a přínosů pro nás příznivá – nyní nemluvím jen o finančních kategoriích -, tady si jist nejsem. Krátkodobě bude pravděpodobně ono znaménko záporné.

Nyní se naráz ocitne v EU deset nových zemí. Jinak, než jak je tomu u zbytku Evropy, spojuje osm z nich společná zkušenost s  komunismem. Změní to charakter EU?

Hovoříte o zkušenostech, které spojují. To ale přece nemusí znamenat, že mezi námi existuje jednota. Máme sice srovnatelné zkušenosti, ale rozdíly mezi námi jsou velké. Proto neočekávám v rámci EU žádné vytváření bloků.

Žádné východní frakce?

To opravdu nečekám. Tyto země jsou na jedné straně politicky, ideologicky a civilizačně ve větší míře kompatibilní se členy EU, než si myslíte. Na druhé straně jsou rozdíly mezi mnohými členskými zeměmi EU větší než mezi přistupujícími zeměmi a EU. V Itálii jsou pak rozdíly mezi severem a jihem dnes pravděpodobně větší než ty, které existují mezi Prahou a Berlínem.

Gunter Hofmann, Die Zeit, 16.4.2003

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu