Hlavní strana » Články a eseje » Neúspěšný test síly vládní…

Neúspěšný test síly vládní koalice

Články a eseje, 17. 9. 2002

Minulý pátek si Špidlova vláda sama vůči sobě vyvolala svou tvrdohlavostí a špatným hodnocením situace vládní krizi. Pustila se do úpravy daňové soustavy pod záminkou povodní, ač ve skutečnosti šlo o pokus násilným způsobem protlačit normální, tedy nepovodňové úpravy daní. Výsledek byl téměř očekávatelný, daňová úprava ve zrychleném projednávání parlamentem neprošla. Bylo to dáváno za vinu jedné poslankyni Unie svobody, ač je zjevné, že chyběl hlavně socialistický poslanec Jan Kavan. Ale o tyto detaily tolik nejde.

Krize byla způsobena hlavně Špidlovou arogancí, neboť on má ve Sněmovně pouze 70 mandátů ze 200, ale od první minuty po ohlášení výsledků voleb se chová, jako by jich měl daleko více než 100. Teď se snad i jemu ukázalo, kolik jich ve skutečnosti má. Vladimír Špidla předvedl nezvládnutí první malé krize (kterou si sám naordinoval) a občan této země se jenom s hrůzou musí tázat, jak by to vypadalo, kdyby nastala krize skutečně vážná. Poslouchal jsem dnes ráno V. Špidlu na BBC a on se tam chvástal, že sílu vládní koalice prověřily povodně. To je ale naprostý nesmysl, protože úloha vlády v povodních – v porovnání s úlohou obcí, měst a regionů – byla poměrně velmi malá a vládní koalice neměla sebemenší důvod vést spor mezi sebou nebo s parlamentní opozicí.

Můžeme jen spekulovat, jak to všechno dopadne. S největší pravděpodobností celá krize „vyšumí“ polovičatým řešením. Vláda přežije, komunisté posílí, KDU-ČSL se bude třást o své posty a bude velmi potichu, ale fatální okamžik, il momento de la veritá, nastává pro Unii svobody. Ta se buď úplně zaprodá a spolkne všechno, tedy i své exemplární potrestání formou snížení počtu svých ministrů, nebo opět nalezne své já a bude hledat novou roli v české politice. ODS zůstává jedinou skutečnou opozicí, jak to ostatně svými vystoupeními na jednání Poslanecké sněmovny minulý týden snad každému, kdo má oči otevřené a chce poslouchat, předvedla. Byl jsem novináři opakovaně tázán, abych řekl, zda jsme či nejsme ochotni a připraveni vstoupit do hry, byli-li bychom osloveni. Zcela jednoznačně říkám, že jsme od 15. června 2002 nikým osloveni nebyli (to se týká i takové konkrétnosti jako bylo projednávání novel daňových zákonů) a dodávám k tomu, že pro nás nepadá v úvahu, že bychom vyjednávali s Vladimírem Špidlou. Ten ať si vyjednává s komunisty. Kdyby v ČSSD zvítězil realistický proud a v jeho čele by byl realistický politik, považovali bychom za nezbytné předvést svou státotvornost a jednat. Žijeme ve světě poměrného volebního systému, ač jsme dělali maximum pro to, aby byl změněn, a víme, že tento systém vyžaduje hledání spolupráce politických stran. Toho se v žádném případě nezříkáme.

Předpokládalo by to však, že nastane změna všeobecného klimatu v zemi a v politice a že bude opuštěno zemanovsko-špidlovsko-havlovské schéma spálené země a blbé nálady, které je naprosto svévolným zneuctěním unikátní, neopakovatelné chvíle opouštění komunismu a jeho dědictví a vytváření základů svobodné společnosti a tržní ekonomiky. Jedině změna v pohledu na minulost může způsobit změnu současnosti a tím dát lidem této země šanci na dobrou budoucnost. Pro tuto věc jsme připraveni – jak ODS, tak Václav Klaus – udělat maximum. A to i okamžitě.

Václav Klaus, Lidové noviny, 17. září 2002