Hlavní strana » Články a eseje » Recenze studie Francise…

Recenze studie Francise Fukuyamy „Začala historie po 11. září znovu?“

Články a eseje, 28. 4. 2003

Známý americký myslitel Francis Fukuyama, který ve zlomovém roce 1989 (tedy pár měsíců před pádem komunismu) napsal svou známou stať „Konec historie“, která byla publikována v prestižním americkém časopise The National Interest a která doslova obletěla celý svět, pronesl v létě 2002 v australském Melbourne velmi prestižní každoroční John Bonython Lecture (kterou měl autor této recenze čest přednést v roce 1991). Známý australský „CEP“, The Centre for Independent Studies, ji otiskl jako svůj Occasional Paper 81 a tím nám ji dal všem k dispozici. A k diskusi.

Fukuyama proslul svou myšlenkou o konci historie a teď se - po třinácti letech - ptá, zda není pravda, že historie „restarted“, protože to, co se stalo 11. září 2001, „historickou událostí“ (str. 7) nepochybně bylo. Současně v tomto svém loňském textu zpochybňuje dominantní výklad či interpretaci své tehdejší hypotézy. Trvá na tom, že jeho původní článek byl jen a jedině o průběhu a důsledcích „procesu modernizace“, který ve světě nezadržitelně probíhá. Tzv. pokrokoví intelektuálové celého světa po celé minulé století podle Fukuyamy tvrdili, že pokrok či modernizace nutně povede k „evoluci moderních společností směrem k socialismu“ (str. 8) a navíc předpokládali, že je možné jednotlivé země modernizovat a přitom je nechat „fundamentálně kulturně rozličné“. Fukuyama dnes tvrdí, že tehdy - v polemice s nimi - říkal hlavně to, že modernizace „nepovede k socialismu“, ale „k liberální demokracii a k tržní ekonomice“. Jedině v tomto smyslu údajně viděl onen konec historie.

Ve smyslu této teze pak podle Fukuyamy „11. září představuje vážnou odbočku či zdržení, ale modernizace a globalizace zůstanou centrálním principem světové politiky“ i nadále. 11. září podle něho spíše nastoluje otázku, zda i nadále existuje „západ“ a je v tomto ohledu velmi pesimistický. Vychází z toho, že „zatímco Američané považují 11. září za útok na západní civilizaci, Evropané tento útok považují za reakci na americkou politiku“ (str. 10). S názorem, že jde o pohled na civilizaci či na koncept liberální demokracie ale Fukuyama zásadně nesouhlasí. Podle něho v této věci v rámci „západu“ „nejde o spor o principy liberální demokracie, ale o spor, kde se nachází základní zdroj legitimity liberálních demokracií“ (str. 17). A tady je – jak ostatně ukazuje právě probíhající irácká válka – spor zcela zásadní. Američané vidí tento zdroj legitimity v národním státě a Evropané „ve vůli mezinárodní komunity, která je mnohem větší než individuální národní stát“. Fukuyama je v této otázce samozřejmě bezvýhradně na straně Ameriky (a já zcela jednoznačně s ním, i když z toho pro mne vůbec neplyne souhlas s válkou v Iráku!), protože nechce, aby měly intelektuální elity právo „interpretovat vůli mezinárodní komunity podle svých preferencí“ (str. 18). A to je i pro mne to největší nebezpečí, které nám všem hrozí. Já tuto hrozbu cítím velmi silně.

Jinak řečeno, Američané (a spolu s nimi evropští kritikové dnešního pojetí evropského superstátu a jeho demokratického deficitu) se nedomnívají, že je možné „mít skutečně demokratickou vládu na úrovni vyšší než je národní stát“ (str. 19). Evropané nebo alespoň ti z nich, kteří přijali dnešní koncepci evropské unifikace, podle Fukuyamy naopak interpretují historii tragické první poloviny 20. století jako „přímý důsledek neomezeného výkonu národní suverenity“ (str. 23). Národní suverenita - jak je čím dále více vidět - se Evropskou unií ruší a proto si v Evropě (já bych s nadějí řekl - jen někteří) myslí, že „oni žijí na konci historie“ (str. 24). Američané si to nemyslí.

Je to velmi zajímavé nastolení otázek a bylo to napsáno dávno před iráckou válkou. Mělo by to pro nás být důvodem k pozornému zamyšlení se nad naší budoucností. I o tom ostatně bude naše červnové referendum.

Václav Klaus, Newsletter, 28.4.2003