Hlavní strana » Co Klaus neřekl » Co Klaus, výjimečně, řekl,…

Co Klaus, výjimečně, řekl, ale pan Hanák to neví – dementi č. 19

Co Klaus neřekl, 14. 5. 2007

Jako každoročně jsem se 11. května na historickém ruském hřbitově na pražských Olšanech zúčastnil shromáždění, které organizuje výbor „Oni byli první“, na památku ruských (ale i ukrajinských a běloruských) emigrantů – občanů naší země, prvorepublikového Československa – kteří byli téměř hned po skončení 2. světové války odvlečeni do sovětských gulagů – v mnoha případech na smrt. Naše tehdejší vláda to přinejmenším dopustila.

Jiří Hanák mi v Právu (12. května) předem vytýká, že podepíšu připravovaný zákon o zřízení Ústavu pro studium totalitních režimů, aniž bych protestoval, že se ústav nemá – podle záměru autorů zákona – zabývat obdobím 1945–48, ač je podle J. Hanáka „toto období pro studium totalitního komunistického režimu klíčové“. Já s ním souhlasím. Tam to opravdu všechno začínalo, tam kde kdo přijal komunismus za svůj, už tehdy leckdo – bez jakéhokoli donucení – do komunistické strany vstupoval.

Při svém letošním vystoupení na tomto shromáždění jsem řekl, že aktivitu výboru „Oni byli první“ a neúnavné úsilí jejího předsedy Vladimíra Bystrova považuji pro paměť národa za naprosto klíčovou, dokonce za důležitější než zakládání – na bázi zákonů povinných – byrokraticky koncipovaných ústavů. Ty v sobě buď budou mít lidi typu V. Bystrova nebo žádný smysl mít nebudou. Mám strach, že to bude to druhé.

Jiří Hanák připomíná i to, že se již v období 1945–48 „projevovala trapná servilita pražské vlády vůči Moskvě, vrcholící odmítnutím Marshallova plánu.“ Výročí této chvíle se blíží a mnou řízené Centrum pro ekonomiku a politiku pořádá koncem května seminář na téma „Odmítnutí Marshallova plánu v ČSR – šedesát let poté“. Jsem zvědav, kdo další u nás tuto událost vůbec připomene.

Pro paměť národa dělejme každý z nás co umíme. Na formální instituce příliš nevěřím.

Václav Klaus, 14. 5. 2007