Hlavní strana » Články a eseje » Zápisky z Latinské Ameriky č.…

Zápisky z Latinské Ameriky č. 4

Články a eseje, 23. 11. 2009

Brzy ráno letíme z Limy do hlavního města říše Inků Cuzca. Připomeňme si, že Peru je velká země, rozlohou 15 krát větší než Česká republika. Obyvatel má jen třikrát více, hustota obyvatel na 1 km2 je tedy pětkrát menší. Nejsevernější a nejjižnější bod jsou od sebe vzdáleny 3500 km. Všude jsou hory, nejvyšší – Huascarán – je 6768 metrů vysoký (v roce 1970 tam při zemětřesení zahynulo 14 našich horolezců a 70000 „nehorolezujících“ Peruánců). Nechtěl jsem tomu věřit a opakovaně jsem se vyptával, ale 70 % země je džungle. V ní pramení Amazonka.

Žijí zde původní indiáni, míšenci původního obyvatelstva s černochy a bělochy, potomci evropských přistěhovalců, Číňané a Japonci. Různorodost je neskutečná. Projevuje se to i v úžasném jídle.

Cuzco bylo v předkolumbovské době politickým a náboženským centrem incké říše. Španělští dobyvatelé ho zničili a postavili tam překrásné kostely v barokním stylu. Je ve výšce 3400 metrů nad mořem. Trefit se na letiště je něco neskutečného, máte pocit, že se křídla letadla dotýkají z obou stran. Chtěl jsem jako vrchní velitel ozbrojených sil na místě povýšit kapitána letadla, majora Vašíčka, za to, že to zvládl. 

Malinké, velmi nebohaté domečky jsou jakoby nalepeny na stráních hor. Indiánské děti a indiánské babičky vypadají jako na obrázcích. Autem jsme se vyšplhali do výšky 3800 m a přesedli do luxusního vlaku, ve kterém jedeme tři a půl hodiny do Machu Pichu. Připomíná nám to Orient-Express.

Vlak je skvělý dopravní prostředek, jede strašně pomalu, vidíte z něj na skvosty indiánských vesniček, díváte se jim do kuchyně. Tady jsme – na rozdíl od Limy – v rozvojovém světě, malinká, ručně obdělávaná políčka kukuřice a brambor. Brambory k nám byly přivezeny na počátku novověku právě z Peru, průvodce pyšně říká, že tu pěstují 300 druhů brambor. 

Oficiální peruánské statistiky říkají, že téměř polovina lidí v zemi žije v chudobě, pětina lidí v „extrémní“ chudobě.

Jedeme čarokrásným údolím, prudké horské srázy, přibývá vegetace, vody, přes řeku je most ještě z incké doby, není tu žádná rovina, políčka jsou na uzoučkých terasách na horských svazích. Země je hnědočervená, a tomu odpovídá i barva říček a potoků.

Nadmořskou výšku podceňujeme, ale ve vlaku se právě dává kyslík jednomu z členů delegace našich podnikatelů. My „alpští“ lyžaři si myslíme, že to zvládneme.

Přijíždíme k Machu Pichu (neboli Starému vrchu), což jsou změny předkolumbovského inckého kultovního města ve výšce 2430 metrů. Ten z fotografií známý Mladý vrch je o 300 metrů vyšší. Smysl tohoto místa není dodnes znám, nejpravděpodobnější hypotézou je, že Inkové chtěli být co nejblíže svému „Bohu Slunci“. Nezbořili ho Španělé, z neznámých důvodů bylo opuštěno. Ruiny byly objeveny až v roce 1911, dnes je to považováno za jeden z nových sedmi divů světa.

Václav Klaus, 21. listopadu 2009

(Publikováno v deníku Právo dne 23. listopadu 2009)