Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…

Rozhovor prezidenta republiky Václava Klause pro Krajské noviny Pardubice

Rozhovory, 17. 1. 2006

Na rozdíl od předchozího prezidenta se kromě zahraničních cest dostáváte více do regionů, dnes krajů. Co si od těchto cest slibujete? (Chcete poznat více práci hejtmanů, starostů či vás spíše zajímá život občanů ve městech a na vesnicích? Co si z těchto cest odnášíte?)

Nedělám si žádná srovnání s mým předchůdcem, ale já cestování po naší republice považuji za jednu z hlavních pracovních povinností prezidentského úřadu. Cestuji na mnoho desítek akcí ročně, ale kromě těchto jednorázových cest, spojených většinou s nějakou významnou místní událostí, vykonávám také oficiálnější, třídenní návštěvy krajů. Již jsem objel všechny a Pardubickým krajem jsem zahájil další kolo. Myslím, že občané mají právo vidět alespoň jednou za čas svého prezidenta naživo, pozdravit se s ním a třeba se s ním i rozdělit o nějaké problémy nebo naopak úspěchy. Já se při těchto akcích dozvím mnoho informací, které bych ze své kanceláře na Pražském hradě nezískal. A také je to radost: potkat se s lidmi, potěšit se z jejich blízkosti. Atmosféra těchto přijetí je krásná a já v nich určitě budu pokračovat.

Objel jste všech čtrnáct krajů. Návštěvou Pardubického kraje jste započal druhou fázi vašich cest do regionů. Oficiálně jste Pardubický kraj navštívil před dvěma lety. Co vás zaujalo, co se podle vás v tomto kraji změnilo?

Při první cestě jsme navštívili ta největší města kraje. Při druhé jsme se už více dostali i do menších obcí, kde se žije přeci jen trochu jinak než ve městech. A přijetí tam bývá obvykle ještě srdečnější, než tam, kde jsou na různé významné společenské akce přeci jen zvyklejší. Kraj se mění postupně a určitě k lepšímu. Zlepšila se dopravní dosažitelnost některých míst, ale v tomto smyslu kraj ještě hodně práce čeká.

Jak s odstupem času hodnotíte existenci krajů? Jsou to dobře fungující územní celky republiky? Mají podle vás dost pravomocí? Jak vidíte jejich budoucnost?

Kraje tu jednou jsou a je nutné, aby fungovaly k co největší spokojenosti občanů. Je jasné, že jako v jiných státech i u nás se kraje rodí v problémech, způsobených například jistým zpožděním systému financování oproti systému pravomocí. Budoucnost kraje určitě čeká významná, ale některé si ještě musejí „sednout.“ Třeba zrovna Pardubický kraj byl stvořen poměrně uměle, je velmi heterogenní, sdružuje hodně odlišné oblasti s problematickou spádovostí (včetně některých vysloveně už moravských míst). Proces identifikace s tímto celkem bude ještě nějakou dobu trvat.

Myslíte si, že role hejtmanů posiluje? Že to budou právě oni, kteří za pár let ovládnou centrální politiku?

Nemyslím, že je to nutné. Práce hejtmanů je sama o sobě prestižní a natolik významná, že nemusí být považována jen za nástupiště do centrální politiky. Nicméně mezi hejtmany vyrostlo skutečně několik výrazných osobností a já jsem tomu rád.

Na kongresu ODS jste zmínil, že pokud se ODS nedokáže pevně semknout, veřejnost ji nebude moci vnímat jako sílu, která může tento stát vést ke svobodě a prosperitě. Měl jste tím na mysli možné napětí mezi vedením ODS a regiony?

(Mám na mysli např. to, že stínová ministryně a poslankyně Alena Páralová byla vedením ODS nominována jako lídr, region ji však nepotvrdil a odsunul ji na páté místo kandidátky.)

Do takových vnitrostranických jemností bych se určitě nepletl. Tuto obecnou větu bych mohl přednést na každém vrcholném jednání demokratické politické strany a určitě by platila.

Jak vidíte spolupráci krajů s Evropskou unií? (Pardubický kraj jako první z nových členských zemí podepsal s Evropskou investiční bankou úvěrovou smlouvu ve výši 1 mld. Kč na opravu silnic II. a III. třídy. Vnímáte to jako krok správným směrem?)

Půjčky jsou vždy riskantní věcí, ale nedovolil bych si hodnotit, zda v tomto případě šlo o riziko přiměřené nebo ne. To mají posoudit jiní. Nevím, jestli je správný pojem „spolupráce krajů s EU.“ Na každé úrovni se přece řeší úplně jiné veřejné zájmy. Je ale dobře, že hlas krajů je do Bruselu slyšet. Jen bych si dal pozor na to, aby se přitom nezapomínalo, že kraje jsou především součástí našeho státu, České republiky.

Při svých cestách po České republice často hovoříte s lidmi. Více než průzkumy veřejného mínění mě zajímá vaše zkušenost – myslíte si, že mezi občany panuje vůči Evropské unii určitá skepse anebo ji spíše vítají?

Já bych řekl, že se stoupající nasyceností informacemi se lidé na evropskou integraci dívají čím dál tím méně naivně symbolicky a čím dál více střízlivě prakticky. Proto nelze mluvit o dilematu: skepse versus vítání. Lidé vnímají všechny stránky integrace, ty negativní kritizují, ty pozitivní dokáží podpořit.

Jak vidíte současný stav Evropské unie?

To je téma na knihu a ne na jednu otázku. Doufám ale, že nepřijetím tzv. euroústavy může vzniknout šance, kdy se na chvíli zastavíme a místo slepého sprintu kamsi do neznáma se zodpovědně zeptáme, kudy dál.

Nedávno jste navrhl, že by se Evropská unie měla přeměnit v útvar, který jste nazval Organizací evropských států. Co vás k tomuto názoru vedlo? (Znamenalo by to, že by EU byla jakousi obdobou OSN? Znamenalo by to větší suverenitu pro členské státy EU?)

Obdobou OSN, to asi ne. Ale jde mi o nabídku jiného konceptu, než centralizovaného superstátu. Jde mi o spolupracující, vzájemně otevřené společenství suverénních nezávislých států.

Co soudíte o tom, že Evropská unie dosud nemá jasnou definici, co je vlastně Evropa a které státy mohou či nemohou být jejím členem? (Např. se vyjednává o vstupu Turecka do EU, jehož větší část se nachází v Asii. Naopak EU nevede rozhovory s Ukrajinou, která je z geografického hlediska jasným evropským státem. S EU komunikuje i např. severoafrické Tunisko.)

To spolu vůbec nesouvisí. Evropa je zeměpisný pojem a s politickou integrací nemá nic společného. Rozšiřování EU je věcí politického rozhodnutí na základě vzájemné výhodnosti, to s nějakou akademickou debatou o hranici kontinentu nemá co dělat.

Jak vidíte budoucnost Euroústavy a Evropské unie jako takové?

Budoucnost euroústavy nevidím žádnou. A otázka po budoucnosti EU je opravdu spíše na knihu. Svou základní představu jsem ale už naznačil.

Nemyslíte si, že politická kultura, obzvlášť v poslední době, poněkud poklesla? (Zdá se, že chybí elementární lidská slušnost, namísto věcné diskuze a argumentace nastupuje demagogie, manipulace s lidmi i informacemi. Některé výroky vrcholových politiků připomínají spíše dobu totalitní…)

Každá generace už od starého Říma lamentovala nad poklesem mravů. Myslím, že tak zlé to není. Jisté zhrubnutí na naší politické scéně ale vidím a nadšen tím nejsem.

Které z řešení vládních krizí pro vás bylo nejsložitější? A nejméně příjemné?

Krize jsme tu za dobu mého prezidentování měli dvě. Obě se odehrály přísně v mezích ústavy. To prokázalo, že nástroje na řešení podobných situací náš politický systém má.

Cítíte se lépe jako prezident nebo byste se raději vrátil do premiérského křesla?

Vracet se zpět už není možné. Mé rozhodnutí z podzimu 2002 bylo v tomto smyslu zásadní a nevratné.

Co byste popřál našim čtenářům do nového roku 2006?

To, co všem občanům, tedy hodně osobní spokojenosti, zdraví a také více důvodů se spokojeností s veřejným životem. To ale záleží na každém z nás.

Václav Klaus, Krajské noviny Pardubice, leden 2006