Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Tisková konference prezidenta…

Tisková konference prezidenta republiky při představení knihy Modrá, nikoli zelená planeta: Úvodní slovo a odpovědi na dotazy novinářů

Projevy a vystoupení, 18. 5. 2007

Dámy a pánové,

chtěl bych začít děkováním. Nejdříve bych chtěl poděkovat všem Vám, kteří jste se dostavili na tuto, pro nás slavnostní chvíli. Chtěl bych poděkovat zejména nakladatelství, a to jak panu jednateli, tak paní šéfredaktorce Ješátkové za mimořádnou péči, se kterou se chopili této práce a ve velmi krátké době se jim podařilo knihu připravit k vydání. Chtěl bych poděkovat všem, kteří k té knížce nejrůznějšími formami přispěli, ať už tím, že mě museli pořád poslouchat, nebo tím, že četli jednotlivé verze tohoto textu. Chtěl bych poděkovat těm, které tu knížku v mém sekretariátu nekonečněkrát přepisovaly, takže už ji určitě znají absolutně nazpaměť. Jsem velmi rád, že tady máme dva pány malíře, či kreslíře, kteří přispěli k tomu, že je tam také v té knížce něco pro pousmání, jestli jste si snad měli možnost už všimnout.

Teď bych nechtěl tuto knihu vysvětlovat, obhajovat, dovysvětlovávat, protože pokud by to, co jsem říci chtěl, nebylo z té knihy zřejmé, tak by to bylo špatně. Chci říci pár slov o inspiraci této knihy a o jejím hlavním poselství či tématu, což – jak vidím z dnešních některých recenzí v našich denících – tak úplně samozřejmé není. Věřím, že zde přítomným je jasné, že tato kniha není o měření teploty na Zemi.

To opravdu není tématem této knihy. V knize jde opravdu o něco úplně jiného. Přečetl jsem si dnes slova jednoho našeho klimatologa, že jsem nepřidal nic zásadního ke klimatologické diskusi na toto téma. Musím uznat, že nepřidal. Neměl jsem tyto ambice, nelezu klimatologům či meteorologům do zelí, to nebylo mým cílem. Mě jde o něco jiného a myslím, že to „něco jiného“ docela výrazně vystihuje jak titul té knížky, tak její podtitul: „Modrá, nikoli zelená planeta“ a „Co je ohroženo: klima nebo svoboda?“.

To je téma této knížky. Moc bych prosil, abychom takto tuto knížku četli, abychom nediskutovali o tom, jestli to či ono měření z balonu je jiné než ze satelitu, jestli měření z meteorologických stanic dává nějaká jiná čísla než měření ze vzduchu. Dále bych chtěl zdůraznit to, že tato knížka není bleskem z čistého nebe. Tato knížka je z mé strany konzistentním přístupem, je dlouhodobě zvažovaným a připravovaným záměrem, který se chce touto formou vyjádřit k problematice, kterou považuji už dlouhou dobu za klíčovou, k problematice, o které často mluvím na různých vystoupeních, o které vedu rozhovory, o které píši krátké články. Ale tyto formáty, tyto krátké formáty, nebyly dostačující k tomu, abych tuto problematiku nastolil v celé její šíři.

Jedná se o klíčové téma naší doby a tím tématem je, jako už mnohokráte v historii lidstva, téma svobody, respektive jejího ubývání, oklešťování, omezování na základě útoků, které přicházejí z různých stran. Já za mimořádně závažný a mimořádně nebezpečný považuji právě tento útok, právě útok jdoucí z této strany. Právě na módním tématu tak zvaného globálního oteplování je tento problém velmi dobře vidět a strašně bych stál o to, aby čtenář z té mé knížky právě tuto věc pochopil.

Kniha není úplně snadná a lehká na čtení, jak už mně bylo vytčeno. Je tam strašná spousta cizích slov, kterým ne každý rozumí, ale na druhé straně jsem se snažil knihu napsat tak, aby si ji mohl přečíst každý. Každý, koho tato problematika zajímá a já myslím, že vzhledem k dnešnímu mediálnímu tlaku a dramatům, které se kolem toho odvíjejí, je to skoro každý. Každý, kdo se zajímá o věci kolem sebe. Chtěl jsem také, aby to nebyl žádný tlustospis. Chtěl jsem, aby to bylo něco, co má rozsah, který každý zvládne za večer, nebo za jízdu vlakem. Proto tedy její forma, její styl, její členění. Ta knížka je záměrně rozbita vsuvkami („boxy“), což je pokus reagovat na to, jak už si spousta lidí zvykla – díky televizi – na takové to klipové vidění světa. Už skoro nikdo nechce číst ničím nerozmělněný, nepřeseknutý, souvislý text.

Jak jsem již řekl, nejde o měření teploty, i když je nesporné, že i o něj jde. Ale jde hlavně a daleko více o to, zda se na globálních klimatických proměnnách podílí svou činností člověk, respektive, zda je jeho vliv na tyto věci takový, aby bylo nutné, aby k tomu právě dnes vznikala ta hysterie, která vzniká. A jestli je nutné, abychom právě dnes dělali věci, které vynuceně mění člověka, jeho chování, lidskou společnost, abychom dnes vynakládali obrovské náklady, jejichž efekty budou viditelné (nebo neviditelné nebo dokonce negativní) třeba za sto let. To je pro mě fatální problém. Opravdu to není o vztahu ekonomie a ekologie, jak se nám pořád někteří pisatelé pokouší tvrdit. Nechci dopustit, aby se na vlně takto vznikající hysterie vezla politická hnutí, která mimochodem tady právě demonstrují před kavárnou Slávia, což je velmi půvabné. Politická hnutí, která chtějí opravdu něco jiného než lidskou svobodu. Právě to je tématem této mé knihy.

Ve včerejší Mladé frontě Dnes jsem si přečetl rozhovor s klimatologem Tolaszem, tvůrcem Atlasu podnebí České republiky, ve kterém říká, že jsem ho touto knihou mile překvapil. Já si to vysvětluji jen a jedině tak, že z toho plyne, že když lidé mohou číst mé názory nezkreslené, nevytrhávané z kontextu, bez zavádějících novinových titulků, pak pochopí, oč mi jde a proč tento problém považuji opravdu za tak vážný.

Chtěl bych udělat ještě dvě poznámky. Jednou z mých ambicí bylo upozornit veřejnost i na obrovské množství nepřesností, polopravd nebo i vědomých lží, které nechtějí nic jiného, než v lidech vyvolat pocity strachu a ohrožení. Musím trvat na tom, že přesně toto je podhoubím, na němž vždy v minulosti – a v budoucnosti to určitě nebude jinak – stavěli ti, kdo pro své politické cíle chtějí lidmi manipulovat, zbavovat je jejich samostatného myšlení a svobodného rozhodování. O to mně strašně moc v této souvislosti jde. Už jsem si, opakuji znovu, dnes stačil přečíst, že chci mluvit do všeho, a že klimatologie je věda a že já jako ekonom se mám držet svého. Tato knížka není sporem ekonomie a ekologie. Je sporem o něco úplně jiného. V tomto sporu o vědu s velkým V jde o vědeckou pravdu jenom okrajově. I na tady těch demonstrujících před kavárnou Slávia vidíme, že se tématu globálního oteplování chopili zcela jiní lidé než vědci. Je to debata o svobodě, v níž někteří chtějí vytvořit svět spoutaný nařízeními, příkazy, zákazy, zakazováním diskuse ohledně určitých témat nebo vynucováním si toho, že o tom či onom je možné mluvit jen jedním přípustným způsobem. Dneska se to nazývá „politicky korektně“. Je to další pokus vytvořit svět, kteří někteří, kterým není více než dvacet, jsme si už jednou v naší zemi užili, a proto zvedám svůj hlas.

Chtěl bych ještě jednou poděkovat nakladatelství, poděkovat tady Tereze Ješátkové za její nekonečnou práci, kterou vyvinula. Vůbec jsme tady nezmínili název nakladatelství. Nakladatelství se jmenuje Dokořán a já myslím, že je to téměř symbolický název. Moc bych si přál, aby lidé dokořán otevřeli své oči před nebezpečným manipulováním jich samých, jejich životů a jejich postojů. Chtěl bych vyjádřit naději, že i tento, rozsahem nevelký text přispěje k tomu, aby se diskuse vrátila tam, kam patří. Do racionální podoby. Včera mě velmi potěšil náměstek ředitele Českého hydrometeorologického ústavu pan Tolasz, který řekl: Autor knihy správně cituje ze závěrů panelu OSN o tom, že v minulém století došlo ke zvýšení průměrné teploty na zeměkouli o 0,6 stupně Celsia. A tento náš přední klimatolog mě kritizuje za to, že jsem napsal „jen“ o 0,6 stupně Celsia a říká, že slovíčkem „jen“ tento pohyb celosvětové teploty znevažuji. To je bezvadná věc. Prosím vás, přijměme, že nejde o šílené Al Goreovské vize, ale že jde o to, jestli k posunu teplot za století smíme dodat slůvko jen a nebo jestli je to naopak až moc. Pokud bychom snesli tuto dosud absurdní debatu k tématu, jestli 0,6 stupně Celsia za celé století je málo nebo moc, to bych byl šťastný a pokud bych k tomu nějakým způsobem přispěl, tak by to byl, myslím, naprosto bezvadný výsledek tohoto mého snažení.

Možná, že mám zmínit ještě jednu věci. Včera jsem si přečetl článek jednoho oxfordského profesora ekonomie, který moc hezky vyslovil úvahu, kterou se mi chce připomenout. Dnešní návrhy jsou asi taková absurdita, jako kdybychom chtěli před padesáti lety přesvědčovat naše rodiče a prarodiče, aby se zřekli svého jediného televizoru, který mají k dispozici, a nám, kteří dnes máme doma, v autě, na mobilním telefonu, v předsíni, v kuchyni, tam či onde, deset televizních přístrojů, umožnili, abychom my dneska jich měli nikoli deset, ale jedenáct. Myslím, že o tom celá ta debata je. Kdo to nechce pochopit, tak to asi nikdy nepochopí. Ale já přesto věřím, že je drtivá většina těch, kteří to pochopit chtějí, a že to někteří i za dílčí pomoci této knížky snad pochopí.

Odpovědi na otázky:
Petr Hájek: Dámy a pánové, dobrý den. Já tady jsem v trošku zvláštní roli, protože jsem fakticky na půdě nakladatelství a v této souvislosti bych Vás poprosil, právě proto, že to není prezidentská tisková konference, na kterou jste zvyklí z Hradu a jiných míst, abychom respektovali to, že to je tisková konference nakladatelství s autorem a abyste se ve svých otázkách pokud možno drželi tohoto tématu, abychom dneska nekladli otázky, které Vás možná také zajímají – radar, pan Kaplický, Evropská unie – kdo ví, co ještě. To si opravdu nechme na jiné místo. Máme tady téma globálního oteplování a knihu Modrá, nikoli zelená planeta. Máte-li otázky na autora či nakladatele, je ten správný okamžik, abyste se zeptali.

p.Kolář: Pane prezidente, Vy jste zmínil, že to je populární téma, které je možná popularizované až přespříliš. Nedomníváte se, že právě tím, že prezident má palčivou potřebu k tomuto tématu se vyjádřit, tak ho zároveň popularizuje. A druhá otázka: Vzpomněl jste na dobu, kdy rozhodovali dvacetiletí, kterou dobu jste tím myslel?

Václav Klaus: Pane redaktore, já mám děsivý celoživotní strach, že lidé neposlouchají, co říkám. Já jsem o tom, že rozhodovali dvacetiletí, neřekl ani slovo. Já jsem řekl, že ti, kteří nejsou dvacetiletí, tedy ti, kteří prožili komunismus, možná více rozumějí, proč mě toto všechno trápí, proč ty obavy, které vidím, cítím tak silně. Komunistická zkušenost nám zostřuje oči.

Já nechci popularizovat hysterii kolem globálního oteplování. Chci popularizovat racionální diskusi na toto téma, chci popularizovat kontext, ve kterém by tato diskuse měla být vážně a seriózně vedena, a proto Vás prosím, abyste se do té knížky podívali a uviděli, že ten kontext tam je. Že kapitola, která hovoří o číslech eventuálního oteplování, je jenom jednou ze sedmi kapitol té knihy a že ostatní kapitoly právě uvádějí celý tento kontext. To já považuji za klíčové. Udržet kontext, nikoli mediálně zdůraznit vytrženou věc do nadpisu a udělat kolem toho veliké divadélko, to je myslím povinností každého – prezidenta jako neprezidenta, občana jako neobčana, profesora, který ve mně určitě je, jako kohokoliv jiného.

p. Feřtek, Reflex: Já jsem v té knize zaznamenal, že jste pod pojem environmentalisté zahrnul velmi širokou skupinu lidí. Na některém místě je směšujete s ekologisty, tak se většinou označují ekologičtí aktivisté. Na jiných místech jsem měl pocit, že tím myslíte i skupinu politiků, kteří podobné názory podporují. Můžete nějak přesněji tu skupinu definovat?

Václav Klaus: Rozumím otázce, protože opravdu není někdo zřetelný, kdo by se k tomuto hnutí přihlašoval, kdo by chtěl napsal bibli tohoto nového náboženství, kdo by se chtěl stát novým Marxem, který prosazuje nový ismus. Proto ta slova musíme zvolit nějak sami. Já jsem váhal mezi pojmy ekologista a environmentalista. A občas mně do psaní textu pronikly oba tyto pojmy. Mám pocit, že ten environmentalista je širší pojem než ekologista, environmentalismus širší než ekologismus. Slovo ekologista jsme často spojovali s aktivisty určitého typu. Mně jde o zahrnutí i politiků do této škatulky. Proto volba slova environmentalismus a environmentalisté.

p. Feřtek: Já jsem to chápal tak, že Vy tím myslíte i určitou politickou orientaci, aspoň tak jsem to vnímal. Jestliže dejme tomu příkladně pan Moldán, který je členem ODS, ale přitom mnoho jeho názorů by asi bylo blízkých tomuto proudu, i on se dá potom označit za environmentalistu?

Václav Klaus: Nechci teď tady vyvolat nějaký politický souboj s panem Moldánem, kterého znám čtvrt století (ale na témata tohoto typu jsme spolu diskutovali i v tuhém komunismu a názor jsme na to shodný neměli ani tehdy). Jedná se o politickou ideologii, ale teď bych důsledně odlišil slovo politický a stranický. Nemluvím o – s jednou konkrétní politickou stranou svázané – ideologii, proto bych to také nezužoval na Stranu zelených. Environmentalisté jsou prakticky v celém spektru našich politických stran. Je to obecnější ideologie než úzce vymezené stranictví, aspoň v mém vidění těchto věcí.

Jan Zahradil: Chtěl jsem se zeptat pana prezidenta, jestli měl možnost vidět, anebo případně čerpat při práci na své knize z vynikajícího britského dokumentu, který je jakousi antithesí toho Goreova filmu. Jmenuje se to The Great Global Warming Swindle, z britské produkce, je to Channel 4. Bohužel je to málo známá záležitost, ale je k dispozici na webu. Tu otázku kladu trochu záměrně, protože jsem přesvědčen, že takovéto dokumenty je zapotřebí popularizovat.

Václav Klaus: Musím přiznat, že jsem ho neviděl, ale já nevidím v televizi nic, takže tím jsem nemohl nevidět ani toto. Ale už jsem dokument od několika lidí, jako je pan europoslanec Zahradil, dostal, takže myslím, že ho v kanceláři několikrát mám. Nicméně, vím o tom velmi dobře, vím o tom, že tam vystupuje jeden – z pro mě – klíčových protagonistů této celosvětové diskuse, a tím je Fred Singer, autor, na kterého se odvolávám, se kterým jsem se opakovaně setkal. A on mně mimo jiné před mnoha měsíci poslal scénář tohoto filmu, kde on vystupuje a já jsem díky tomu, aniž jsem tušil, že ten film už je hotový a že byl pouštěn v televizi, četl scénář.

Jan Rovenský, magazín Greenpeace: Pane profesore, já jsem se chtěl zeptat na dvě věci, jestli to je možné. První – Vy jste před chvílí správně uvedl, že v posledním století se teplota zvýšila o 0,6 stupně, na tom se patrně shodneme. A já jsem se chtěl zeptat, jestli víte, že od poslední doby ledové nás dělí 5 stupňů, a jestli Vám v tomto kontextu zvýšení o 0,6 stupně připadá skutečně tak nevýznamné, jak jste ve své knize napsal.

Václav Klaus: V tomto číslu opravdu nevidím nic hrozivého, já si myslím, že to je víceméně přirozený výkyv teploty na zemi. Jako ekonom, který byl v komunistické éře donucen dokonce více, než bych si přál, zabývat se matematickou statistkou a ekonometrií, jsem si dvě desetiletí hrál s čísly a s časovými řadami, publikoval jsem na toto téma, vystupoval jsem na mezinárodních konferencích. Neboli o práci s daty něco vím. O použití různých modelů časových řad, pomocí nichž se dá dojít k neuvěřitelným extrapolačním výsledkům, něco opravdu vím.

V této knize to nebylo mým tématem. Nemohu číst data, která mám k dispozici jinak, než jak jsem je prezentoval v této knize. Myslím, že rdít by se měli všichni environmentalisté nad tím, co se událo v posledním desetiletí s tak zvaným slavným hokejkovým grafem. Do minulé zprávy panelu OSN se dostal jako hlavní graf tak zvaný hokejkový graf, neboli hypotéza, že se od roku 1000 do poloviny minulého století teploty na světě prakticky nezměnily a najednou teprve od této chvíle začaly dramaticky růst vzhůru. Autorem grafu je profesor Mann. Všem se zdálo, že ten graf, který vypadal jak hokejka, je tak dominantní, že vůbec o něčem dalším není třeba dál mluvit. Toto nám říkali environmentalisté. Od té doby byl tento graf zásadním způsobem zpochybněn. A to jak jeho rovná čára od roku 1000 do poloviny minulého století, tak se najednou ztratila i ta hokejka v posledních desetiletích. Došlo to tak daleko, že v té čtvrté zprávě panelu OSN, v těchto měsících publikované, ten graf potichu zmizel. Ne, že by všichni řekli: Omlouváme se celému světu, jak jsme Vás manipulovali, jak jsme se vám snažili nabulíkovat něco totálně nepravdivého. Ani slovo tohoto typu. Pouze ten graf zmizel, protože utrpěl tak ponižující a zničující kritiku. K tomu já opravdu nemám co říci. Každý z environmentalistů by měl být deset let ticho, neříci ani jedno jediné slovo a kát se, sypat si popel na hlavu, a omlouvat se nám všem, co s námi dělali. Omlouvat se těm politikům, které zbulíkovali na kjótský protokol a na všechny tyhlety věci. Bohužel se to neděje.

Jan Rovenský, magazín Greenpeace: Já bych si dovolil položit tu druhou otázku. Trochu jste mi teď nahrál. Týká se právě toho zmíněného hokejkového grafu. Já se chci zeptat, Vy jste celou tu dobu tady říkal, že s klimatology nepolemizujete. Ale v tuto chvíli jste to právě udělal. A udělal jste to velmi nešťastným způsobem. Chtěl jsem se zeptat, odkud tu informaci, kterou jste právě prezentoval – že ve čtvrté hodnotící zprávě IPCC ten hokejkový graf není – máte. Já tady shodou okolností totiž tu kompletní zprávu mám a pokud jste ji četl, tak ten graf se tam nachází. Je na straně 467, 468 a 477. Jestli vás to zajímá, mohu vám ji ukázat. Také jsem se chtěl zeptat v čem se ta Vaše informace – jak je možné, že se od té skutečné zprávy liší a z čeho jste čerpal? Děkuji.

Václav Klaus: Tak za prvé, odmítám myšlenku, že se pletu do klimatologie. Já čtu jedny klimatology a čtu druhé klimatology. Svýma očima se dívám na argumenty jedněch a argumenty druhých a práce zejména kolem autorů kanadského profesora Mc Kittricka, které smrtícím způsobem udeřily vůči tomu hokejkovému grafu, umím jako člověk zabývající se daty a statistkou posoudit. A jejich argumentace se mi zdála naprosto jasná. Čili já nepřeměřuji ta data, to je úloha klimatologů. Ale hodnocení těchto dat mohu dělat.

Za druhé, když moje kniha byla dopsána, tak ta zpráva panelu OSN vcelku ještě publikována nebyla. Myslím, že vcelku není publikována ani teď, do dnešního dne. Nevím, kterou stránku zrovna citujete, z které verze a z které části. Co jsem já viděl v době, kdy jsem ji naposledy viděl, tak ten graf vypadal úplně jinak. Najednou zmizela ta první část, to, že je tam rovná čára. Všichni přijali za své, že došlo k středověkému oteplení, řádově od roku 1000 (nebo 950) do 1350. Díky tomu se tam objevil veliký hrbol, který totálně likviduje původní rovnou hokejku. A pokud jsem viděl tu verzi předběžné zprávy, tak tam i ten vršíček té hokejky najednou byl rozmazán. Není to jednoduchá čára, která by mířila směrem vzhůru.

Vladimír Železný: Já jenom drobný příspěvek k otázce, která tady padla před chvílí. To je přesně to, jak s námi pracují. Pět stupňů nás dělí od doby ledové. Já chci připomenout, že v roce 1350 tady naproti na Petříně dozrávala Rulanda modrá, modrý Burgund, který sem přivezl v tu dobu Karel IV. To znamená, že průměrná teplota byla minimálně o jeden, jeden a půl, o dva stupně vyšší. A že předchůdce pana prezidenta na Pražském hradě, Rudolf II pěstoval v Brandýse stále ještě kolem roku 1590 subtropické ovoce. A pak teprve nastala malá doba ledová, kdy se to zřítilo dolů. Čili ty výkyvy byly naprosto standardní a my se vlastně teprve teď vracíme, až bude tam dozrávat Rulanda modrá, tak se dostaneme někam do roku 1350. Takže pět stupňů od doby ledové možná ano, ale s výkyvy, které už byly mnohokrát opakovány.

Václav Klaus: Ale my Vás teď pane doktore zklameme, my jsme se začali pokoušet na Hradě znovu pěstovat vinnou révu, takže doufám, že na Jižních zahradách za nějakou dobu opět bude víno. V knize je citována argumentace velmi silné skupiny ekonomů kolem časopisu World Economics, která dospívá k zcela jednoznačnému závěru: Do zvýšení průměrné světové teploty o dva stupně se vůbec nedá hovořit o nějakém měřitelném negativním efektu na cokoliv na světě. A dokonce, že do té doby se zdá, že pozitivní efekty budou převažovat nad jakýmikoliv možnými negativními. Vraťme to k tomu číslu 0,6 – je to moc nebo málo? To je legitimní debata. Vraťme to k otázce, na kolik k tomu 0,6 přispěl člověk a nakolik sluníčko. Vraťme to k tomu, jestli je nějakou tragédií, že se ta průměrná teplota zvýšila o 0,6 stupně, nebo jestli je to úplně jedno. A vraťme to k tomu, jestli vůbec člověk může něco zásadního udělat, aby takovéhle miniaturní změny teploty s takovým obrovským tělesem jako je Země, nenastávaly.

Petr Mach: Moje otázka je na pana jednatele Pečenku. Já jsem dneska v novinách četl, že vychází souběžně překlad knihy Al Gora a že mají dotaci od Ministerstva životního prostředí. Čili, jestli jste si také zažádali, nebo co si o tom myslíte?

p. Pečenka: Děkuji za otázku. Al Gore vychází, my o tom víme. Samozřejmě vychází v partnerském nakladatelství Argo. Jestli dostali dotaci, nevím, pochybuji o tom. Dostali – tak to víte více než já. A my v podstatě tu naši knížku máme jako účinné antidotum proti Al Gorovým žvástům.

Václav Klaus: Já jsem se panu Al Gorovi ve své knížce věnoval docela extenzivně, takže myslím, že není třeba, abych já k tomu něco dodával.

Kavárna Slávia, Praha 16. 5. 2007