Hlavní strana » Články a eseje » Americké zápisky č. 5

Americké zápisky č. 5

Články a eseje, 12. 3. 2007

Naše cesta končí Washingtonem. Den v tomto městě je celý oficiální a politický, protože i Washington je politické město. Určitě tam žijí i jiní lidé, ale zdá se mi, že jsou tam jenom politici a ti lidé, kteří jsou tak či onak napojeni na americkou administrativu nebo na legislativu, na Kongres. Je to zvláštní skupina lidí. V očích je jim vidět, že řeší problémy lidstva, nikoli nějaké maličkosti a přízemnosti. To nemluvím o špičkách, ale o těch v druhé, třetí, i desáté řadě. Míra „zanícenosti“ pohledu narůstá s rostoucí vzdáleností od těch, kteří skutečně rozhodují.

Mimořádný dojem na mne udělala nová, vlastně staronová tvář americké administrativy, ministr obrany Gates, který má patřičný nadhled a rozhled a i když už není nejmladší, od práce na špičce administrativy si trochu odpočinul a přišel s novým elánem. Snad se mu podaří posunout i iráckou válku. Šéfem CIA byl už v srpnu 1968, dobře si pamatuje i jednotlivosti tehdejších událostí v naší zemi. Je velkým přítelem otce dnešního prezidenta.

Konstantou americké politické scény je – i přes své zdravotní problémy i různé mediální kauzy, které ho oslabují – viceprezident Cheney, který nás přijal v Bílém domě jako „acting president“, neboť G. W. Bush je na týdenní cestě v Latinské Americe. Je trochu „oficiózní“, ale myslím, že – spravedlivě – vůči všem. Americké národní zájmy jsou mu nade vše, necítí potřebu se nikomu podbízet.

Při obědě a později při mé přednášce v CATO Institutu, jsem se setkal se špičkovými americkými vědci, kteří zaregistrovali mé nedávné výroky o globálním oteplování a jeho příčinách a považuji je za velikou podporu svých názorů a své pozice v této diskusi. Bylo to nesmírně cenné a obohacující, jen nevím, kdy všechny ty knihy, které mi věnovali, přečtu.

Poslední akcí byla bohatě navštívená recepce na českém velvyslanectví, kam přišli skuteční přátelé naší země v Americe – naši krajané i nás mající rádi Američané – kterým jsem za jejich aktivity s potěšením poděkoval. Celý týden jsme mluvili o svobodě, kterou Američané mají (a vždy měli) a my máme. Birminghamský deník na první stránce uvedl velkými písmeny citát z mého tamního projevu: Svoboda buď je, nebo není“. Dobře pochopili mé poselství, že není nic mezi tím. A že vidím nové hrozby, které dnešní svobodu ohrožují.

Pozdravit mne přišel i jeden z velikánů americké politiky a ekonomiky posledních desetiletí, do nedávna šéf americké Centrální banky Alan Greenspan, se kterým jsme se v minulých sedmnácti letech často setkávali. Moje cesta do USA nemohla být zarámována lépe než velmi osobními a velmi přátelskými setkáními s bývalým prezidentem Bushem na počátku a A. Greenspanem na konci. Ale teď už jsem kdesi nad Atlantikem.

Václav Klaus, 10. 3. 2007