Klaus.cz






Hlavní strana » Články a eseje » Imigrace a kulturní integrace…


Imigrace a kulturní integrace (recenze)

Články a eseje, 20. 1. 2003

Pod slovem globalizace se skrývá mnoho leckdy sporných a protichůdných věcí, ale jednou z těch, které nezpochybňuje snad nikdo, je obrovské zvýšení spíše živelného než kýmkoli plánovaného pohybu lidí po celém světě. Druhou stranou téže mince je výrazné narušování kulturní (či civilizační) homogenity jednotlivých zemí, což uvnitř nich zvyšuje napětí a nejistotu a vede to k vytváření neasimilovaných enkláv lidí jiného původu a v důsledku toho k jisté fragmentaci těchto zemí.

Týká se to prakticky celého světa, nepochybně i nás, ale mimořádně zajímavou zkušenost má jedna z nejvíce imigračních zemí - Austrálie, o které píše Wolfgang Kasper v útlé knížce „Únosná imigrace a kulturní integrace“, vydané v Centre for Independent Studies v australské Sydney (v srpnu 2002) jako politická monografie č. 55.

Sám autor je více než učebnicovým případem složitého kosmopolitismu –v roce 1945 byl ve věku 6 let odsunut z východního Pruska (což naznačuje i jeho německé jméno), po několika letech pobytu v Západním Německu se jeho rodina přestěhovala do Švýcarska a svá vysokoškolská studia prožil v několika zemích Evropy a v Maroku. Když mu bylo 30 let, přestěhoval se do Malajska, aby se nakonec stal občanem Austrálie. O emigraci a imigraci tedy něco ví. V této své knížce si vybral mimořádně aktuální téma a velmi reálný problém, který velmi čistým způsobem diskutuje pomocí produktivního výzkumného paradigmatu. Tím je přesně definovaný vztah mezi – jak on říká – „passio“ a „ratio“, a to v tomto pořadí: racionální analýza musí vyjasnit problém a dát návod našemu jednání a teprve potom smí naše city či lítost (compassion) změkčit tyto racionální závěry. Tedy nikoli opačně, jak to dělají socialisté a ekologisté celého světa.

Autor se nesmiřuje s obvyklou liberální (či libertariánskou) pozicí, která vychází z názoru, že je svoboda pohybu lidí přes hranice strukturálně identická se svobodným pohybem zboží, služeb a kapitálu. W. Kasper naopak trvá na tom, že „lidé nejsou věci. Stěhují se s hluboce zakořeněným kulturním „zavazadlem“ a jakmile se přestěhují, mění podstatu společnosti, ve které se usadili“ (str. 9). To vyvolává nemalé „přizpůsobovací náklady“ pro všechny, kteří v té zemi žijí, tedy i pro starousedlíky. Podle liberála Kaspera je to proto, že existují nejenom „privátní majetková práva“, ale i „kolektivní majetková práva“ (str. 10), která znamenají „společně sdílený společenský kapitál“, a ten vyvolává určitou míru efektivnosti (či neefektivnosti) ekonomických a sociálních interakcí v zemi. Je-li tento kapitál narušen, vede to k vysokým transakčním nákladům společenských interakcí, jinak řečeno, k vysokým nákladům fungování společnosti.

Proto autor odmítá dnes módní multikulturální politiku. Ta podle něho nevede k asimilaci imigrantů, ale ke zvyšování transakčních (či koordinačních) nákladů fungování země jako celku.

Ekonom ve Wolfgangu Kasperovi vysvětluje, že „existují transakční náklady kulturní diverzity“ (str. 12) a že tuto diverzitu významně ovlivňuje právě imigrace. Proto se domnívá, že „musí být zvolena taková imigrační politika, která bude založena na suverénním právu nepřijímat cizince a vybírat si imigranty“ (str. 25), protože „kolektivní kapitál musí být chráněn neméně než kapitál soukromý“ (str. 26). Zabývá se i metodami výběru imigrantů. Příliš nevěří individuálnímu výběru, protože ten by prováděli státní úředníci, a proto nabízí standardní ekonomický přístup, používaný v situaci vzácnosti: „prodávat právo na imigraci aukční formou“ (str. 29). Výnosy těchto aukcí mohou být i jistou kompenzací dosavadním obyvatelům země.

Wolfgang Kasper, se kterým jsem měl to štěstí se už několikrát setkat, je velmi sofistikovaný člověk a je dostatečně zřejmé, že imigraci neodmítá. Navíc odlišuje dynamický koncept kulturní integrace, který obhajuje, od konceptu asimilace, který považuje za statický pohled na věc (str. 38). Je si dobře vědom toho, že žije v „nejprázdnějším kontinentě“ a že je možné „bez prudce rostoucích nákladů“ počet obyvatel Austrálie zdvojnásobit (str. 4). Přesto žádá ukončení dnešní oficiální multikulturální politiky a žádá jednání na základě racionálního vlastního zájmu a nikoli na základě pocitu údajné kolektivní viny či soucitu. Je třeba si vědomě zvolit, zda chce země preferovat racionální imigraci podle jasných pravidel nebo ilegální imigraci, která rozkládá společnost. 

Uváděné argumenty autora jsou nesmírně poučné jak pro obyvatele unifikující se Evropy, tak pro obyvatele otevřené a relativně přitažlivé České republiky. I my bychom měli uvažovat racionálně, nikoli na základě módních intelektuálních pocitů lidí, kteří jsou – jak říká autor - separováni od reality.

Václav Klaus, Lidové noviny, 18.1.2003

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu