Hlavní strana » Ekonomické texty » Trochu střízlivosti do…

Trochu střízlivosti do hodnocení naší ekonomické situace

Ekonomické texty, 2. 11. 1999

1. Jsem nesmírně znepokojen tím, že u nás v dnešní době – a to nejen v politice, ale i v ekonomice – převládá tak neúnosná a nepřiměřená míra nervozity, netrpělivosti, rozčílení. Nic z toho nepředstavuje pozitivní program, nic z toho nás neposouvá ani o milimetr kupředu.

Stejně tak mi dělá starosti všeobecně se šířící pesimismus. Ekonomové dobře vědí, jak důležitá jsou pro hospodářský vývoj očekávání. Platilo to vždycky, ale moderní ekonomiky, které jsou propojené mimořádně účinnými informačními technologiemi, se opírají o očekávání spotřebitelů, investorů, manažerů i podnikatelů ještě daleko více než tomu bylo dříve. Mrzí mne, že u nás veřejně činní lidé včetně politiků a novinářů (ale i profesorů ekonomie) tento fakt málo doceňují. Krize je jen do jisté míry objektivní, hmatatelnou věcí, v nemalé míře je pocitem či stavem našeho „ducha“. Čím více budeme hovořit o krizi, tím větší krize proto bude.

2. Říkám-li toto, přesto není pochyb o tom, že prožíváme – a já dodávám, že naprosto zbytečnou – hospodářskou depresi a že jsme si ji zavinili sami svými vlastními chybami v hospodářské, zejména měnové politice. To, že po pouhých 10-ti letech po pádu komunismu máme velmi imperfektní ekonomický systém, nedokonalou a proto neefektivní strukturu trhu, malou sílu nedávno privatizovaných podniků, a tisíce dalších podobných věcí, není pochyb. A samo o sobě to není chyba. Je to vada. Ale právě díky těmto nedokonalostem (vadám) o to opatrnější musela být naše hospodářská politika, o to jemněji se muselo s naší ekonomikou zacházet. Bohužel tomu tak nebylo.

Četnost nedostatků institucionální a strukturální povahy v České republice nepřevyšuje četnost podobných jevů v ostatních tranzitivních ekonomikách. Tyto institucionální nedostatky také nemají žádný přímý, tedy žádný kauzální vztah k současné recesi.

Ani restrukturalizace podniků, ani zvolený způsob privatizace, ani prodej polostátních bank, ani fungování justice, ani rychlost deregulací, ani kapitálový trh, ani míra korupce neznamenají, že jsme na tom hůře než v ostatních tranzitivních ekonomikách. Hypotéza, že institucionální nedostatky české transformace přímo zapříčinily současnou recesi, zatímco některé jiné země se nyní těší lepším ekonomickým výsledkům, protože jsou na tom strukturálně a institucionálně lépe, je neplatná nejen metodologicky, nýbrž i empiricky. Již jsem řekl, že čím křehčí institucionální prostředí daná země má, tím opatrnější makroekonomickou politiku musí prosazovat. Fakt, že česká měnová a rozpočtová politika v uplynulých letech použila tvrdší makroekonomickou terapii než odpovídalo robustnosti našeho systému byl podle mého názoru ústřední příčinou právě prožité deprese.

3. Dnešní, pět čtvrtletí trvající ekonomický pokles proto nepovažuji za důkaz celkové neúspěšnosti naší transformace v porovnání s jinými tranzitivními zeměmi. To může říkat jen ten, kdo má příliš krátkodobý horizont uvažování a u koho se vyskytuje absence racionálního ekonomického pohledu.

4. Dlouhé časové řady k dispozici u nás ještě nemáme a proto musí být naše uvažování a i naše chování o to opatrnější. Nemáme více než deset let aspoň trochu srovnatelných časových řad a to je nesmírně málo. Díváme-li se přesto na statistická data, vidíme, že prožité desetiletí po pádu komunismu připomíná jeden hospodářský cyklus. Po počátečním transformačním poklesu se ekonomika rozjela, díky růstu se vytvořila vnější nerovnováha, poté se šláplo na brzdu (zjevně příliš tvrdě) a hospodářství se dostalo do recese, z níž se (doufejme) již pomalu zotavuje.

Tento cyklus se sice v řadě ohledů liší od standardních hospodářských cyklů v rozvinutých tržních ekonomikách, avšak podobnosti zde existují. Z tohoto pohybu rozhodně nelze dělat zásadní závěry o kvalitě či nekvalitě celé ekonomiky.

5. Řada z nás se pokouší o elementární etapizaci průběhu naší ekonomické transformace:

a) transformační pokles v prvé fázi (1990-1992)

b) období růstu ve fázi druhé (1993-1996), jejímiž základními charakteristikami byly přeinvestovanost, I>S, v malé otevřené ekonomice ne zrychlená inflace, ale rostoucí schodek běžného účtu platební bilance

c) nezvládnutí nezbytného zpomalení ekonomiky a ekonomický pokles ve fázi třetí (1997-1999)

d) nové oživení a růst jako fáze čtvrtá, v této chvíli snad začínající. Je zde:

- klíčová úloha centrální banky vzhledem k jejímu dominantnímu vlivu na ekonomický růst v krátkém a středním období

- nezastupitelná úloha vlády v pokračování reforem, což však má vliv na dlouhodobý růst (nikoli na růst krátkodobý).

6. Jde o to, je-li dnešní vláda schopna zajistit pokračování reforem. Nechci se pouštět do laciné politizace věcí. Vláda však nedávno připravila a Evropské komisi předala tzv. „střednědobý fiskální výhled“, který leccos naznačuje. Je zcela pasivní, je založen na jakémsi „legislativním ceteris paribus“. Neboli na rezignaci na změnu, což je samozřejmě nepřijatelné. Mimo jiné proto, že to vede k chronickému charakteru rozpočtových schodků, což by nás dovedlo k ekonomické, a tím i politické nestabilitě.

U nás – i díky rétorice dnešní vlády - přetrvává zjednodušené a povrchní hodnocení ekonomické situace téměř výlučně podle vývoje HDP. Vláda považuje desetinky procenta růstu HDP za „zásadní obrat“ a populisticky si je přivlastňuje jako vlastní zásluhu. I když je ukazatel HDP nesmírně důležitý, musíme stav a výhled ekonomické situace posuzovat i podle jiných ukazatelů – např. podle stavu státního (resp. veřejného) dluhu a podle zahraničního dluhu.

Dnešní vláda chce dosáhnout růstu HDP růstem veřejných výdajů. Krátkodobě zrychlení růstu možná dosáhne, ale bude to mít za následek růst státního dluhu. Státní dluh však znamená pro ekonomiku zátěž a znamená ohrožení ekonomického růstu do budoucna.

Pokusím se uvést několik dat:


Státní dluh byl v roce 1997 173,1 mld. Kč a dnešní vláda počítá s tím, že se do roku 2002 zvýší na 447,8 mld. Kč, tedy 2,6 krát. Na jednoho člověka se má státní dluh zvýšit ze zhruba 17 tis. Kč na zhruba 44 tisíc.

7. Teprve teď se dostávám k letošnímu státnímu rozpočtu. Nejdříve několik faktů:

a) letošní návrh rozpočtu znamená zvýšení podílu SR/HDP i D/HDP, oproti nepřetržitému poklesu těchto podílů od roku 1990 do roku 1997 (větší nebezpečí naznačuje druhý než první podíl, první váže na dnešní ekonomický pokles, druhý nikoli)

b) vývoj příjmů státního rozpočtu je založen na předpokladu viditelného zvýšení efektivnosti výběru daní a cel, který je naprosto nerealistický, a na velmi optimistickém předpokladu růstu daňových výnosů

c) užitečný je nikoli jednoletý, ale dvouletý pohled. Za existující vlády ČSSD (2000/1998) nastal viditelný vzestup úlohy státního rozpočtu v ekonomice:

d) rozpočet obsahuje návrh na rychlý a ničím neomezený růst mandatorních výdajů, což je zcela neúnosné:

- růst nominálního HDP o 5,4%
- růst soc. výdajů o 8%

e) rozpočet obsahuje falešné úvahy o prorůstovém charakteru návrhu rozpočtu

- obecný problém tzv. prorůstovosti těch či oněch státních výdajů
- porovnání těchto tzv. prorůstových výdajů s 1996

f) nárůst schodků je evidentní, nepodceňujeme data:

1996 – 1,6 mld. Kč
1997 – 15,7 mld. Kč
1998 – 29,3 mld. Kč
1999 – 40,6 mld. Kč
2000 – 39,8 mld. Kč

g) saldo veřejných rozpočtů v roce 2000 může dosáhnout 3,7% HDP.

8. Vždy se objevuje otázka co dál. Prvním předpokladem je vznik nového politického konsensu, bez něhož změna celkového klimatu není možná. Jsem přesvědčen, že to není možné bez rozšíření báze současné vlády o další politické subjekty.

V ekonomické oblasti se musím vracet ke své jarní knize Země, kde se již dva roky nevládne, kde jsem kladl důraz na tento postup:

A. rozběhnutí ekonomiky (zřetelným impulsem v oblasti měnové ekonomiky)

B. sanace některých vybraných jednotek ekonomiky (v bankovní sféře i v reálné ekonomice)

C. pokračování liberalizace, deregulace a privatizace

D. zdokonalování systému, trhu, institucí a legislativy.

Jsem přesvědčen, že by tento postup vyžadoval i jistou „smlouvu“ mezi vládou a centrální bankou o společném postupu.

Václav Klaus, VŠE, Praha, 2. listopadu 1999
(podklad pro vystoupení na VŠE)