Hlavní strana » Články a eseje » Václav Klaus pro Lidové…

Václav Klaus pro Lidové noviny: Právo na nemoc?

Články a eseje, 4. 8. 2022

Covid a kovidovská (schválně používám „k“ a ne „c“) hysterie nesmírně vyostřily problém, který už dlouho pronásleduje moderní progresivistické lidstvo. Chtěl jsem říci progresivistický Západ, ale ukázalo se, že mimořádně úspěšně uspěl i na Východě, v Číně. Tím problémem je otázka, nakolik je člověk pánem, vlastníkem sebe sama, resp. nakolik mu může entita stojící nad ním, tedy stát (nebo skupina států či dokonce veškeré „spojené národy“), diktovat, jak má se svým tělem zacházet.

Nakladatelství Argo udělalo záslužný čin, že u nás v roce 2021 vydalo knihu německé autorky Juli Zeh, která se však jmenuje jinak německy a jinak česky. Německý originál se nazývá „Corpus Delicti. Ein Prozess“ (z r. 2009), český překlad má název „Ve jménu Metody“.

Překládat knihy a zejména jejich názvy je těžké. Převádět slova z jednoho myšlenkového a jazykového okruhu do jiného je nesmírně obtížné. Překladatel musí mít jistou svobodu překladu, ale rozdíl v názvu je v tomto případě až příliš veliký. Český navíc ambiciózně posouvá název obsahově (asi ve snaze pomoci čtenáři). Nechci dát této věci větší váhu, než to možná má, ale čtenář si pak není jist, není-li takových posunů v knize více.

Předesílám, že kniha za přečtení stojí. Téma je úžasné. Zpracování německými literárními cenami ověnčenou autorkou, soudkyní Ústavního soudu spolkové země Braniborsko, je kvalitní. Kniha se dobře a snadno čte. Čtenář mnoha dalších dystopických románů má sice pocit, že už to někdy viděl, ale nevadí to. Autorka není Huxleym, Orwellem či Zamjatinem, ale jde v jejich šlépějích. Nekritizuji to. Otevřít novou cestu mohou jen velikáni, úkolem nás, normálních smrtelníků, je touto cestou jít a případně doobjevovat její různé varianty.

To Juli Zeh dokázala. Je úžasné, že tu knihu vydala v Německu už v roce 2009 (musela ji začít psát dříve), v éře, kdy se objevoval SARS, ptačí a prasečí chřipky, ale více než dekádu před covidem. Kniha dostala novou aktuálnost.

Popisuje budoucí společnost, která se upne na absolutizovaný cíl zdraví, společnost, která zakazuje (a přísně kontroluje) všechny nezdravé aktivity lidí a která trestá ty, kteří se tomu vzpírají. To je modelový přístup antiutopické literatury. I tato kniha má své hrdiny, kteří se nechtějí podvolit (sourozence Moritze a Miu), i tato kniha má soudce, kteří je trestají, i tato kniha má hlavní zlo, intelektuálského manipulátora, který se tváří, že to hraje na obě strany. Nemá ale žádného Velkého bratra, má dobře promazaný stroj Metody (tady se mi hodí ten český výraz), která je bezejmenná a nemá žádné konkrétní představitele. Symbolem zla je naprosto výstižně intelektuál Kramer, což dokazuje, jak dobře autorka knihy pochopila totalitární režimy 20. století, ač se narodila až v roce 1974 – tedy skoro 30 let po pádu nacismu, 15 let před pádem komunismu.

Pro mne, a nevím, jestli bych to tak silně cítil před covidem, je jádro knihy v myšlence, že se reální či zcela fiktivní nepřátelé Metody shromažďují v organizaci jmenující se PNN, neboli Právo na nemoc. Autorka knihu napsala před 13-14 lety, nezažila kovidovskou hysterii, karantény, lockdowny, roušky (ale o rouškách mluví), zákazy opouštění domů a bytů, zákazy setkávání se a chození do restaurací a všechno to, co jsme zažívali my v letech 2020-2021, a v zatím omezenější míře v roce 2022.

Mnozí z nás máme k hypotetické organizaci PNN velmi pozitivní vztah, je zkratkovitým vyjádřením pocitů mnoha z nás nejen v posledních třech letech. Absolutizaci povinného zdraví považujeme za naprosto absurdní princip. Rozhodnutí o podstoupení léčení nemoci (nikoli vakcinaci, to je obrovský rozdíl) je lidským rozhodnutím, je to trade-off, který vždy znamená „něco za něco“. Tím autorka trefila do černého. Měli by si to přečíst pánové Smejkal, Hořejší, Flégr, Kubek, Prymula, Chlíbek, ale i Válek. Ať za nás nerozhodují naši volbu. Ať neutíkají do technické, nám málo srozumitelné argumentace. Ať nám ponechají ono slavné friedmanovské Free to Choose.

Nevím, jak autorka spojuje tyto své názory (či vědomosti) se soudcovskou profesí v dnešním politicky korektním Německu. Buď je to nemožné, nebo si dnešní Německo barvíme příliš na černo.

Kniha je to odvážná a poučná. Snad otevře oči těm, kteří nám právo na nemoc chtějí vzít. I těm, kteří se tomu málo brání. Nebudu vyzrazovat pointu knihy. Snad ale mohu říci, že byla hrdinka knihy odsouzena k trestu zmrazení na dobu neurčitou (což sama autorka „prozrazuje“ v preambuli knihy), ale nakonec to dopadlo jinak, což neprozradila. Musím říci, že hůř.

Václav Klaus, Lidové noviny, 4. srpna 2022

Recenze knihy německé spisovatelky Juli Zeh “Corpus Delicti. Ein Prozess”, česky “Ve jménu Metody”, Argo, 2021.