---

Hlavní strana » Rozhovory » Přepis živě vysílaného…

---

Přepis živě vysílaného rozhovoru pro BBC

Rozhovory, 10. 6. 2003

Václav MORAVEC, moderátor: Čtyři dny před začátkem referenda o vstupu České republiky do Evropské unie jste vyzval občany, aby se zúčastnili všelidového hlasování. Jak dlouho jste zvažoval, zda výzvu k občanům České republiky pronesete?

Václav KLAUS, prezident České republiky: Já jsem to nezvažoval vůbec, to asi média z dlouhé chvíle a z nedostatku jiné činnosti pořád spekulují o tom, kdy už něco pronesu a jestli něco pronesu. Já jsem nikdy ani vteřinu neváhal, že bych neměl občanům České republiky z titulu své funkce zcela jasně říci, že to je historická chvíle, kterou nevím, kdo by se měl odvážit propást. Člověk má prvně formou referenda u nás možnost vyslovit se k zcela zásadní věci naší země, a proto prosím každého nebo vyzývám každého, aby toto své právo využil, protože to nejsou volby. Volby, ty se konají jednou za čtyři roky a když dopadnou špatně pro někoho, tak bude mít šanci, aby hlasoval znovu, ale referendum o vstupu do Evropské unie je jenom jednou, to není opakovatelné, tak bych byl moc rád, kdyby si lidé uvědomili, o čem to referendum je a že oni snad něco předávají, snad něco získávají z toho a zvážit to, co je předání části své suverenity a samostatnosti za efekty bytí v tomto vyšším evropském celku, to je na každém z nás, aby se rozmyslel.

V.M.: Premiér Vladimír Špidla vás již 15. května v Poslanecké sněmovně požádal, aby jste jako hlava státu jednoznačně vyzval občany k účasti v referendu. Dá se ta vaše výzva chápat i tak, že jste vyhověl premiéru Špidlovi?

V.K.: Mě to nenapadá, že bych měl reagovat na to či ono. Já jsem začal tím, že si myslím, že to je tak unikátní věc, myslím, že jsem byl jedním z prvních politiků, kteří již před několika lety trvali na tom, že otázka přistoupení České republiky k Evropské unii je věcí, kterou musí rozhodovat občané referendem a nikoliv pouze zástupci parlamentu. Čili pro mě to je konzistentní chování a opravdu nereaguji na tu či onu výzvu.

V.M.: Pokud byste jako prezident České republiky měl zhodnotit, zda se lidem dostalo dostatečné množství informací, aby mohli zodpovědně rozhodnout o vstupu, či nevstupu Česka do Evropské unie, jak by znělo vaše hodnocení?

V.K.: Tady nemám jednoznačnou odpověď. Na straně jedné bych na tuto lákavou otázku "dostalo se informace, či nedostalo," odpověděl zcela logicky, nedostalo, protože ty informace, které byly vědomě šířeny, byly zavádějící, okrajové, nemířící k podstatě věci ...

V.M.: Jako například?

V.K.: ... jednostranné. Já bych tam ještě dořekl toto, jednostranné, zdůrazňující pouze plusy, neboli přínosy a opomíjející věc druhou. Ale, teď to chci hned trošku ubrat. Já jsem ekonom, který ví, že informace někomu vnucovat není možné, informace, chce-li člověk, si musí obstarávat sám. Já také, když si budu kupovat auto, tak úvaha o tom, kolik s existujících informací já si skutečně vyhledám, nebo nevyhledám, jak moc budu investovat svého času do toho, abych porovnal třicet druhů aut, které jsou k dispozici na trhu a přečetl si výhody toho či onoho, to je moj e věc. Takže já bych v této chvíli neobviňoval jenom některé typy politiků, kteří jednosměrně a růžově lakují Evropskou unii, ale já myslím, že to je otázka každého z nás, kdo chce vědět o tom, co si kupuje, více nebo méně.

V.M.: K jednostranné informaci, můžete uvést příklad takové nejvíc narůžovo nalakované vějičky na EU?

V.K.: Ta Evropská unie je tak mnohovrstevnatá věc, já vždycky odmítám, když někdo to zasune do šuplíku zahraniční politika země. Já říkám: "Prosím vás, to opravdu vůbec nevíte, o čem mluvíte, to nepatří do rubriky zahraniční politiky." Já vůbec nechápu koneckonců, proč má Evropskou unii u nás na starosti ministr zahraničí, protože se zahraniční politikou to nemá vůbec nic společného. To je navýsost vnitřní politika této země. To je o základních věcech našeho bytí, našeho života, a proto to svěřit ministru zahraničí se mi zdá strašlivým zjednodušením, protože to už dává lidem signál, že to je jakoby něco ze zahraničí a není to to, co se nás až tak dotýká dovnitř, zatímco já jsem stoprocentně přesvědčen o tom, že to je věc, která se dotýká úplně každého z nás.

V.M.: A když ne ministr zahraničí, tak kdo? Nějaký speciální resort, ministerstvo pro evropské záležitosti?

V.K.: Tak mně nejde o to, jestli je to ministerstvo, jestli se bude jmenovat takhle, jestli vytvořím zase další úřad, který bude mít tisíc zaměstnanců a z kolika peněz daňových poplatníků. To já tak nemyslím. Je to vláda jako celek, týká se to naprosto každého ministra stejně a ministra zahraničí možná více, možná méně než více dokonce, méně než ty některé jiné. Ale ptáte-li se na růžové věci nebo na růžovo lakované, a to ještě hodně růžovou barvou, bych řekl. Ty pověstné brýle, které mámí člověka, to já myslím, že snad by se mělo přejmenovat ode dnešního dne. Pro někoho, kdo viděl různé reklamní šoty v našich televizích o tom, jak důchodci si budou jezdit na dovolenou do těch či oněch jihoevropských přístavů, tak to já myslím, že překonalo všechno, co se obvykle pod slovem "nasazovat si růžové brýle" vůbec mohlo myslet. To žádný satirik ani spisovatel s bujnou fantazií, já myslím, že na takovouhle věc by nikdy nemohl přijít. Jako reklamu, že vstoupíte-li do Evropské uni e, budete si vy důchodci jezdit na Sicílii támhle nebo na Mallorcu na dovolenou. To já myslím, že je téměř geniální věc, to by mělo být v Guinnessově knize rekordů jako unikátní nápad.

V.M.: Použil byste slovo propaganda v té souvislosti?

V.K.: Tak ona to byla jednosměrná hloupá propaganda, zatímco my potřebujeme vědět docela slušně, co se stane? Co se stane s cenami? Co se stane s rozhodováním těch či oněch věcech? Bude o tom rozhodovat kdo? V zájmu koho? Bude tam náš hlas silný, nebude tam náš hlas silný? Budeme jednat n-tina rozhodování v Evropské unii? Je to pro nás výhoda, že se zbavíme části rozhodování, nebo je to nevýhoda? Vyděláme na tom zbavením se části svého rozhodnutí nebo proděláme? No, to jsou přece základní věci a ne šaškárny o tom, že je možné ... Já jsem viděl nedávno nějakou krásnou reklamu, že nějaký majitel nějaké vinárničky kdesi v Řecku, říká: "Podívejte se, jakou mám bezvadnou vinárnu a kolik tady mám turistů a vstupte do Evropské unie, budete mít také takovouhle vinárničku." No, to nevím, jestli se mám štípnout, nebo jestli sním či bdím. Nevím, opravdu.

V.M.: Když jste v souvislosti s těmi vládními spoty použil slovo propaganda nebo šaškárna, tak předseda nejsilnější opoziční strany v zemi Občanské demokratické strany Mirek Topolánek ve středu v Interview BBC kritizoval, jak vláda za prostředky daňových poplatníků uskutečňuje kampaň před referendem.

Mirek TOPOLÁNEK, předseda ODS, místopředseda Senátu /ukázka/: Obávám se, že i tou kampaní i tím přístupem a takovým tím poměrně naivním způsobem podávané informace můžou způsobit to, že někteří ti voliči k volbám nepřijdou. Obávám se o účast v tomto případě. Daleko větší riziko je, které já vidím, že všude v Evropě, když probíhají buď referenda, nebo volby do Evropského parlamentu, tak se jich účastní za prvé málo lidí a za druhé akcentují spíše vnitropolitická témata, než ta zahraničně politická. Bojím se teda toho, že voliči budou daleko spíše volit pro, nebo proti této vládě, než pro a proti vstupu do Evropské unie tak, jak je to v Evropské unii běžné. Takže to je další riziko, a to má opět v rukách vláda.

V.M.: Středeční slova předsedy Občanské demokratické strany Mirka Topolánka. Máte obavy, že úroveň kampaně před referendem se může negativně projevit na účasti lidí?

V.K.: Nevím, já fakt nevím, jestli tahle ta kampaň někoho zlobí jak mě, protože já v ní vidím tu strašlivou faleš a možná, že někdo, kdo se povrchně dívá na televizi a není politikem, tak to má jako jeden šot mezi šotem o pracích práškách a možná, že ho to moc nevzrušuje a nenadává a nebouchá pěstí do stolu, že to snad takhle není možné. Takže já nevím, možná, že to tahle není. Ale mě trápí, jestli mohu, v téhle souvislosti prostě jiné věci. Jedna věc je, co udělali profesionální agentury, kterým někdo zadal nějaké zadání, oni vyberou nějakou půvabnou pětašedesátiletou herečku, označí ji za neutrální EU důchodkyni a nechají ji pronášet nějaká půvabná slůvka o dovolené v Portugalsku. To jako opravdu je jedna rovina věci. Ale horší věc je, když lidé, kteří mají určitou váhu, kteří mají nepochybně velmi nemalou úroveň myšlení a podobně, říkají výroky, které nevím, jestli mohou myslet vážně. Já bych jich mohl jmenovat spoustu. Já jsem si je dokonce už někde vypisoval. Ale pro mě pořád ještě skoro vrcholem takového výroku je prohlášení pana profesora Pafka, známého to chirurga, který je univerzitní profesor, DrSc. a tak dále a on prohlásil větu, že já už se těším, teď to slovo "těším" nevím, jestli tahle bylo, ale pak už to budu citovat přesně: "Na to, až budeme v té Evropské unii, protože už pak o nás navždy bude rozhodovat Evropský parlament a ne ten náš, protože ten náš je obětí stranických zájmů a půtek." Takže, když čtu tento výrok ani ne tak od najmutého pracovníka reklamní agentury, ani ne od totálně o politiku se nezajímajícího člověka, ale čtu to od pražského univerzitního profesora, tak opravdu nevím, co si o tom mám myslet, protože parlamenty na světě jsou založeny na tom, že tam kandidují politické strany a v každé evropské zemi je to přesně stejně, jak v České republice. Takže myšlenka, že by Evropský parlament nebyl rozdělen do stranických frakcí, to já myslím, že by pan profesor mohl vědět. Ale ta radost jeho, bytostná radost, že už o něm nebude rozhodovat nikdo z téhle země, se kterou se on pravděpodobně neidentifikuje, on musí ji, musí mít strašně nerad. On nás Čechy, kteří tady žijeme v tomhle městě a v téhle zemi, on je musí asi nenávidět, protože jinak by si nemohl přát, aby za nás rozhodoval někdo jiný. Já se s tím nemohu smířit.

V.M.: Když se vrátíme k účasti lidí v referendu, je podle vás na místě při nízké účasti v referendu žádat demisi vlády?

V.K.: To nevím, to je pro mě věc z jiného soudku. Kdybych odpověděl úplně ústavně, tak bych řekl: "Nic takového v ústavě nucené není a jako prezidenta by mě vůbec ve snu nenapadlo něco takového vyžadovat." Ptáte-li se politicky, tak to by musel být nějaký evidentní debakl, který u nás určitě nenastane. To znamená, to by musela být ta účast nějak zlomkovitě nízká.

V.M.: Jako v senátních volbách v České republice.

V.K.: No, to, tak mluvíme ...

V.M.: Třicet, pětatřicet procent.

V.K.: To nebylo ani třicet, já myslím, to bylo daleko míň, to bylo pětadvacet, jo. Tak nebudeme se přít, kdo si líp vzpomíná, kolik bylo v minulých senátních volbách, ale já na chvíli řeknu, kdyby to bylo pětadvacet, jak bych uvažoval. Kdyby to bylo pětadvacet procent, a dávám dovětek, myslím, že to v žádném případě nebude, proto tahle debata je čistě hypotetická. Ale kdyby to bylo dvacet pět procent účasti, tak pak bych řekl, že vláda, která se založila na tom, že je jenom pro to, aby nás dotlačila do Evropy. Velmi protichůdná koalice tří stran si řekla: "My spolu sice moc nekamarádíme, ale jenom proto, abychom zajistili vstupu do EU, tak pak bych řekl, že by se ta vláda měla zamyslet, ale tu vládu nekritizuju, protože si myslím, že tak stoprocentně nebude a ta účast bude určitě větší.

V.M.: Následující otázka zazněla v Interview BBC v uplynulých dnech často. Nemohu ji nepoložit i českému prezidentu Václavu Klausovi. Jak budete hlasovat v referendu?

V.K.: To zase vyzvídáte. Referendum je tajné podle našich zákonů a nemůžete chtít od nikoho, aby říkal nahlas.

V.M.: Všichni tady odpověděli otevřeně.

V.K.: No, to nevím, kdo tady byl a já vám to nekontroluju, ale tohle já říkat opravdu, opravdu nebudu. Já myslím, že mým úkolem je říkat argumenty, mým úkolem je burcovat k tomu, aby lidé o tom opravdu přemýšleli. Já nevidím svět černobíle, já jsem samozřejmě občasným kritikem Evropské unie, ale to je jenom proto, že ostatní malujou věci na růžovo, já jim říkám: "Dejte pryč tu růžovou barvu, bavme se vážně o těch skutečných barvách, jaké ta Evropská unie má." A já myslím, že to je můj cíl a jestli jsem k tomu, k té naší diskusi do jisté míry přispěl, tak já si myslím, že ano. A ten můj pověstný příměr, který jsem někdy kolem Athén, kolem podpisu přístupové smlouvy v Athénách a cituje ho kdekdo. Já jsem dneska viděl Financial Times a tam je takový článek s mou velkou fotkou a tam citují ten můj pověstný výrok o tom, že to je sňatek z rozumu a ne z lásky. Tak já na téhle věci samozřejmě trvám a myslím si, že je to správně to tak říkat.

V.M.: Dá se vyvodit z toho, když jste jako prezident České republiky podepisoval, zmínil jste Athény, smlouvu o přistoupení, že nemůžete hlasovat jinak než ano?

V.K.: Nevím, já bych dodal k tomu to, že jsem za "A" přihlašoval Českou republiku do Evropské unie a v lednu 1996 jako předseda vlády. Podepsal jsem přístupovou smlouvu a jak si to každý z těch svobodných občanů naší země vyhodnotí, to je opravdu jen a jen na nich, protože já jsem opravdu byl zvolen prezidentem České republiky, to znamená všech občanů České republiky. To znamená i těch, kteří budou v pátek a v sobotu hlasovat pro i těch, kteří budou hlasovat proti.

V.M.: Proto jste se rozhodl nedat doporučení voličům?

V.K.: Proto jsem se rozhodl za prvé jet do Athén, aby bylo evidentní. Já jsem neudělal žádnou přesmyčku, že bych do těch Athén nejel a demonstroval něco touto cestou, to myslím, že jsem udělal jasně, a já myslím, že si má rozhodnout každý. Já ale ještě k tomu mám jeden dovětek. Když jsem říkal o tom, že jsem prezidentem všech těch, kteří budou hlasovat tak či onak, tak bych hlavně řekl, že jsem prezidentem těch lidí, kteří k tomu referendu půjdou a přijdou a nejsem prezidentem komentátorů v Bruselu, Německu, Paříži, spřátelených novinářů tam či onde. Ti mají své jiné prezidenty v té Francii, Belgii, Německu a tak dále.

V.M.: Občanská demokratická strana zveřejnila před týdnem po zasedání výkonné rady nápad nezbytnosti druhého referenda, a to v souvislosti s institucionální reformou Evropské unie. Stanovisko ODS přednesl první místopředseda ODS Jan Zahradil.

Jan ZAHRADIL, 1. místopředseda ODS /ukázka/: Výkonná rada ODS se zneklidněním konstatuje, že současný návrh Ústavy Evropské unie představuje další posun směrem k evropskému federálnímu státu a další omezení suverenity členských zemí. Výkonná rada ODS proto zdůrazňuje, že po našem vstupu do Evropské unie musí o Ústavě EU v České republice, stejně jako v mnoha dalších evropských zemích, proběhnout a rozhodnout referendum.

V.M.: Tolik místopředseda Občanské demokratické strany, který přečetl stanovisko výkonné rady. Myslíte si, že je nezbytné to druhé referendum?

V.K.: Já bych jenom chtěl podotknout jednu věc. Protože mě velmi urazilo v sobotních novinách, když někdo z klíčových představitelů KDU-ČSL vyslovil větu, že Klaus nadržuje ODS, tak já bych, mě se to fakt dotklo a tak já bych chtěl říci, že to s ODS nekonzultuji a že tento výrok znám druhý den z novin stejně jako kdokoliv z vás, to bych řekl věc jednu. Druhá věc, pokud se nemýlím, tak včera zasedli pánové Špidla a Topolánek do televizní Sedmičky, neviděl jsem to samozřejmě, ale četl jsem hlavní věty z toho, a tam jsem porozuměl tomu, že se de facto k téže myšlence přihlásil i předseda ČSSD Špidla. Takže bylo by dobře, aby bylo jasně řečeno, že zodpovědný politik, který dojde k závěru, že závěry Konventu a jejich verze přijatá potom mezinárodní konferencí je takovou změnou dosavadních podmínek Evropské unie, že si vyžaduje nové zásadní optání se občanů, zda s tím souhlasí, tak já si myslím, že to je férová věc a jsem velmi pro. Nicméně ještě to není hotovo a nikdo neví, jestli ten Konvent s těmi zásadními věcmi přijde, nebo nepřijde.

V.M.: Prvních sto dnů Václava Havla, promiňte Václava Klause, ve funkci českého prezidenta bylo ovlivněno nejen vstupem České republiky a debatou o vstupu České republiky do Evropské unie, ale i dalšími tématy. Vy se třináct let pohybujete v české politice, vyzkoušel jste si několik rolí, funkci ministra financí, ministerského předsedy, šéfa dolní parlamentní komory. Je něco, co vás ve funkci prezidenta překvapilo během těch sta dní?

V.K.: No, to je docela nejednoduchá otázka. V jednom slova smyslu, když jste zmínil tyhle funkce, tak myslím, že v drtivé většině věcí, které člověk dělá teď v prezidentské funkci, tak v drtivé většině z nich není nováčkem. To říkám naprosto jasně. Konferencí sedmnácti prezidentů v Salzburgu jsem se já v bleděmodrém zúčastnil xkrát, konferencí stejných sedmnácti ministerských předsedů nebo předsedů parlamentu a tak dále. V těhle těch formálních věcech, myslím, že moc nového opravdu není. To říkám naprosto jednoznačně. Co mě překvapilo, je to, že ta agenda, když se vezme zcela vážně a kdy člověk ji hraje v její plnosti, tak já si myslím, že je větší, než většina lidí tuší a než jsem i já tušil. To znamená, myslel jsem, že ten život každodenní bude volnější, volnější, než je a opravdu, teď je za devět minut, nebo za osm minut šest a myšlenka, že bych ráno asi tak od osmi hodin mohl přijít na pomyšlení, že bych zavolal své ne nejmladší mamince a zeptal se, jestli přes tohle vedro je v pořádku, tak to se musím přiznat, že tuto vteřinku jsem do této chvíle ještě neměl. Takže o tom, že toho je více ano. A možná třetí soud, který bych udělal o tom prezidentství, je to, že setkání s obrovským množstvím lidí u nás doma, nejenom zprostředkovanou formou přes média, ale i přímou formou, při mých nejrůznějších návštěvách v různých místech naší země, člověka zahřeje u srdce, protože ta velká důvěra, kterou člověk dostává, která je opravdu docela viditelně vyjadřovaná, je zahřátím u srdce, jak jsem říkal, ale současně je to také takové břemeno, které člověk cítí jako závaží, že si velmi uvědomuje. Zodpovědná funkce to je.

V.M.: Když se zaměříme na zodpovědnost prezidenta, která je dána v ústavě, tak jednou z pravomocí je jmenovat soudce Ústavního soudu po schválení Senátem. Po nástupu do funkce před vámi bylo jmenování osmi ústavních soudců, kterým v polovině července vyprší mandát. Dosud jste oznámil jména pěti, a to postupně, což vadí například místopředsedovi Senátu Mirku Topolánkovi.

Mirek TOPOLÁNEK, předseda ODS, místopředseda Senátu /ukázka/: Já se přiznám, že vadí, ale protože jsem se o tom s panem prezidentem bavil, vím taky, kde jsou kořeny tohoto problému.

V.M.: Místopředseda Senátu Mirek Topolánek ještě dodal, že má částečné pochopení pro vás postup, když jste mu sdělil důvody. Můžete ty důvody říci veřejně?

V.K.: Tak to zírám, co tady pan Topolánek říká. Já myslím, že otázka pochopení, nebo nepochopení je trošku mimo můj slovník. Za prvé nikde není napsáno, v jakém počtu mám jmenovat a navrhovat ústavní soudce, v kolika dnech, jestli dohromady, nebo nedohromady. Nevím, kdo na tohleto přišel. Já mimochodem jsem mezi tím vybral šest z devíti, takže ne pět z osmi, protože tam bylo ještě ...

V.M.: Jmenoval jste Miloslava Výborného za Zdeňka Kesslera. Počítám těch osm, kterým končí v červenci řádný mandát.

V.K.: Počítal, nepočítal, pro mě to bylo nalezení devíti jmen, z nichž jsem zatím nalezl šest a já ty dvě skupiny, nemám sebemenší důvod, abych odděloval. Pro mě Miloslav Výborný není člověk za Kesslera, pro mě Výborný je můj prvně navržený ústavní soudce, takže takhle bych to řekl, takže šest z devíti. Nikde není ani slůvkem napsáno, že by mělo dojít k nějakému vyvažování, že by mělo dojít k nějakému celkovému schématu. Mě to vede k velikému úsměvu. Všichni pánové a paní v Senátu, kteří se strašně brání, aby nedošlo k politickému vyvažování někoho za někoho, tak najednou překvapivě mě, který izolovaně hledá jednotlivce, tráví nekonečné množství 3času rozhovory s potencionálními kandidáty, který se strašně zaraduje, že jednoho z těch kandidátů může jmenovat a opravdu se musím přiznat, že ty zbývající tři ještě nemám, kdybych je měl, tak už jsem je tam dávno nahlásil, tak já který žádné politicko nebo myšlenkové vyvažování neprovádím, takže pikantně někteří lidé v Senátu by chtěli vyvažovat. Tak, ať to řeknou oni rovnou nahlas. My chceme nějak vyvážit. Já si myslím, že to je protiústavní, já si myslím, že to je proti našemu zákonodárství, protože se vybírají jednotlivci do Ústavního soudu, nikoliv vyvážená věkově, generačně, pohlavím, nebo já nevím, jak skupina lidí. Takže já bych je všechny poprosil, aby si trošku promysleli, jestli ten požadavek na ten celkový balík navržených je oprávněný. A oprávněnost formální je jedna věc, ale jestli je koneckonců správný. Já si myslím, že stejně jako já vybírám každého ústavního soudce izolovaně, i oni by měli posuzovat každého ústavního soudce izolovaně a ne vyvažovat svým způsobem. Buď ho mají shledat dobrým kandidátem, pak vyjádřit souhlas s mým návrhem, anebo ne. Ale, ať oni nehrajou hříčku na vyvažování.

V.M.: Můžete potvrdit, či vyvrátit informace, že počítáte s tím, že předsedou Ústavního soudu bude vicepremiér a nynější ministr spravedlnosti Pavel Rychetský?

V.K.: To je spekulace, který naprosto není na místě. On v žádném případě neprošel, stejně jako osm dalších neprošli žádným soubojem v Senátu. Nevím, kdo z nich bude zvolen, kdo z nich nebude zvolen. Je to bezpředmětná otázka.

V.M: Pokud by jste měl ještě v těch třech minutách, které nám zbývají, hovořit o zahraničně politickém působení prezidenta. Myslíte si, že jsou definitivně urovnány spory mezi vámi a ministrem zahraničím Cyrilem Svobodou, které plnily v květnu po Athénách přední stránky novin?

V.K.: Spory, já s panem Cyrilem Svobodou žádné spory nemám. On asi má se mnou, protože prostě neunese některé věci, nevydýchá je takzvaně, jak se říká. A spory vedl on, nikoliv já. Úvaha o tom, když on řekne, že vstup do Evropské unie nemá souvislost se ztrátou suverenity a samostatnosti, tak já nevím, co bych k tomu řekl. To bych pouze musel nevěřícně zakroutit hlavou. To já myslím, že je už skutečně nedůstojné.

V.M.: Tečka. Nechtěl jsem skákat do řeči. A druhý spor, který, o němž média referovala, byl spor, údajný spor s velvyslancem Spojených států amerických v České republice s tím, že se neví, zda se vůbec setkáte s Georgem Bushem, nicméně na okraji setkání v Petrohradu pak média přinesla vaši fotografii s Georgem Bushem ze setkání, které prý bylo pouze čtyřminutové a zdvořilostní.

V.K.: Ano, setkání v Petrohradě bylo krátké. Já stopky jsem neměl v ruce a víceméně zdvořilostní, víceméně povšechné. Nebylo v žádném případě žádným politickým jednáním. Ano, a já jsem také nikde nikomu ani vteřinu neříkal, že bylo nějak jinak. Takže spekulace o tom jsou zbytečné. Ale já bych k panu Stapletonovi řekl toto. Naše setkání, kterých bylo asi už tři nebo čtyři, tak já musím říci, že v tomto jednom setkání přišel pan velvyslanec a chtěl mě přesvědčovat o tom, jaká je zahraniční politika České republiky a jaký mandát vojáků, kteří byli vysláni do Kuvajtu, a já jsem mu zdvořile a naprosto klidným hlasem opakoval, že ten mandát je přesně takový, jaký ho schválil parlament a není takový, jaký by si možná někdo přál v americké administrativě. A já bych to nenazval sporem, to setkání také nebylo sporem, on nebyl spokojen s tímto výsledkem a následně začal šířit určité věci. V té věci se ale žádný spor neodehrával.

V.M.: Konstatuje prezident České republiky Václav Klaus, který byl hostem Interview BBC. Děkuji za vašich třicet minut. Někdy příště na shledanou.

V.K.: Na shledanou.

Václav Moravec, BBC Czech, 9.6.2003