Hlavní strana » Články a eseje » Přistěhovalectví, férovost…

Přistěhovalectví, férovost diskuse a racionální uvažování

Články a eseje, 10. 2. 2003

Lidové noviny otiskly 18. ledna ve své sobotní příloze Orientace mou recenzi knihy australského ekonoma W. Kaspera „Sustainable Immigration and Cultural Integration“. O tom, že uvedly recenzi jako autorský článek, navíc se zavádějícím názvem „Co s přistěhovalci“ (který není názvem mým) a s podnázvem „Měli bychom trvat na suverénním právu nepřijímat cizince“, což je v mé recenzi v úvozovkách uvedená věta autora recenzované knihy (nikoli věta moje), už diskutovat nechci. Udělal jsem to v textu „Lidové noviny a novinářská etika“, uvedeném na www.klaus.cz (ale i v dalších internetových magazínech a v měsíčníku Fragmenty z února 2003) a už to nechci opakovat.

Chtěl bych se věnovat podstatě problému, resp. třem článkům, které na můj text kriticky reagovaly. Byl to D. Lukeš v článku „Klaus a přistěhovalci“, M. Novák v článku „Zaplať si svoji integraci, cizinče“ (oba v Lidových novinách, 25. ledna 2003) a M. Švehla v článku „Homogenní muž“ (Respekt, 27. ledna 2003).

První problém je metodologický. Běžný čtenář mohl snad být formou publikace textu sveden k domněnce, že se jedná o autorský článek a ne o recenzi, ale tito tři autoři ví dobře, že šlo o recenzi, ale přesto to interpretují jinak. Opakuji tedy, že nešlo o můj výklad problému přistěhovalectví, ale o recenzi zajímavé a inspirativní knížky. Ono to opravdu není totéž. Říkám v ní mimo jiné – nikoli jako zásadní tezi – i to, že autor navrhuje „prodávat právo na imigraci aukční formou“. Nedodal jsem k tomu ani jediné hodnotící slovo, kromě toho, že jsem úplně na závěr recenze napsal, že „uváděné argumenty autora jsou nesmírně poučné“. Přesto má článek M. Nováka podtitul „Kasperova a Klausova metoda výběru přistěhovalců je naštěstí pouhá teorie“. Opravdu se Matěj Novák ze společnosti „Člověk v tísni při ČT“ za toto matení čtenářů nestydí? Měl by.

Druhým problémem je lidská zaujatost. Dominik Lukeš říká, že se Václav Klaus „tentokrát rozhodl schovat za recenzi“. Musím trvat na tom, že považuji recenzi za běžný literární útvar, za něco plně legitimního a že určitě nejde o schovávání se. Navíc nevím, před kým a proč? To je pouze zbytečné zaútočení a urážka.

Třetím problémem je černobílé vidění světa. Knížka W. Kaspera mne zaujala jasným, racionálním pohledem na problém imigrace. Jeho pohled je – jak jsem se snažil ukázat ve své recenzi – velmi netriviální a imigraci, sám imigrant, vůbec neodmítá. Pouze ukazuje na její náklady, nejenom na její přínosy. D. Lukeš to však vidí jako mé „xenofóbní extempore“, zmínku o imigrací vyvolané narušování kulturní (či civilizační) homogenity jednotlivých zemí považuje za „typický xenofóbní výrok“, za „jakési klišé kritiků multikulturalismu“. Shoduji se s W. Kasperem v jednom: že je nepřijatelná jak xenofóbie, tak prázdný, módní, nezodpovědný multikulturalismus. Jsou o tom mí kritikové schopni vážně diskutovat?

Jádrem Kasperova přístupu (a mé recenze) je koncept „přizpůsobovacích nákladů“, nikoli prázdné fráze o multikulturalismu. O tom, že přistěhovalectví narušuje - v řadě aspektů – elementární, zaběhané společenské interakce a že tudíž zvyšuje transakční náklady fungování společnosti, snad není pochyb. O tom, že je každá lidská společnost ve velmi křehké rovnováze, která se snadno naruší, také ne. Nebo si to tito tři pánové nemyslí? Nedomnívají se, že je o tom třeba vážně diskutovat?

D. Lukeš mne obviňuje ze „strachu z jiného“ (a navíc se přiznává, že i on má tento strach). Mně nejde o strach z jiného. Jde mi jen a jedině o posazení onoho jiného tam, kam patří. Uznává právo jakékoli entity na to být sama sebou a „jinakost“ ponechat v sousedství? Je například rodina takovou entitou? Má si sousedy nastěhovat domů? Má zrušit zámky a dveře a umožnit do svého domova volný průchod? Platí to i o entitě národ, vlast, země, stát? Hranice země vůbec nemají existovat? Chtěl bych to upřesnit, mluvím o „průchozích“ hranicích (ne o železné oponě), stejně jako mluvím o otevíratelných, nikoli o zazděných dveřích? Je xenofóbií debata o existenci hranic? Vidí to pan Lukeš opravdu takto? Chce zrušit dveře a hranice? Já nikoli.

D. Lukeš dokonce přechází od problému přistěhovalectví k obecnějšímu problému „přizpůsobování se standardu většiny“, ač o tom má recenze nebyla. Totéž naznačuje i článek M. Švehly, který má název „Homogenní muž“, ale nejsem si jist, zda si ho vymyslel sám autor nebo mu ho tam dodal – jak u nás bývá zvykem – bezejmenný redaktor. Proto na tomto názvu nechci stavět svou polemiku, i když by to bylo snadné.

I on se dopouští neuvěřitelných myšlenkových lapsů. K mé větě (která je v úvozovkách uvedeným citátem Kaspera), že se lidé „stěhují s hluboce zakořeněným kulturním zavazadlem a mění podstatu společnosti, v níž se usazují“, M. Švehla dodává (jako bych to řekl já) „Myšleno k horšímu“. Já jsem nic takového neřekl. Vůbec nejde o kategorie „lepší či horší“. Jde o změnu a o to, jaké má náklady a zda si ji přejeme či nepřejeme. Přeje si ji většinová společnost v zemi? Má právo o nezměnu usilovat a změně se bránit? Já si myslím, že má. Je to xenofóbie? Nebo spíše respekt k právu občanů, aby byli tím, čím jsou a být chtějí?

Odlišme opět kontakt s „jinakostí“ a jinými od nastěhování jiných do vlastního bytu. Nevím, jaké má M. Švehla osobní „zkušenosti a schopnosti spolužití s jinými lidmi“, ale nepřipusťme jeho arogantní postoj, že „bez zkušenosti a schopnosti spolužití s odlišnými lidmi budou Češi vždy v západní Evropě představovat omezené, cizorodé hlupáky“! To je už skutečně příliš. Prosazování tohoto postoje a takové hodnocení nás samotných už je vážnou hrozbou naší budoucnosti. To není pouhou intelektuální přestřelkou.

Zahajme – jako jiné země, které vědí, že je multikulturalismus osmdesátých a devadesátých let dávno překonán – i u nás vážnou diskusi o imigraci. Ale ať je to diskuse férová.

Václav Klaus. Lidové noviny, 10.2.2003