Klaus.cz






Hlavní strana » Ekonomické texty » Vraťme do hospodářské…


Vraťme do hospodářské politiky systém, řád a promyšlený záměr

Ekonomické texty, 8. 7. 2020

Epidemie nového koronaviru a následná, nesmírně extenzivní a hektická opatření státu znamenaly bezprecedentní zásah do fungování ekonomiky i celé společnosti. Z rozhodnutí státu byl restriktivními protiepidemickými kroky drasticky omezen hospodářský život, byla zastavena výroba a fungování tisíců firem, byl zakázán přeshraniční pohyb lidí, byla přerušena mezinárodní doprava, bylo umrtveno školství, bylo zredukováno zdravotnictví a podobně byla poškozena řada dalších oblastí života naší země.

Již dnes jsou zcela zřetelné obrysy velmi hlubokého poklesu hospodářské aktivity, který bude mít silný střednědobý a nezanedbatelný dlouhodobý dopad na ekonomiku jako celek, na jednotlivá odvětví i konkrétní firmy, na neekonomickou sféru, na bezprostřední životní osudy statisíců a milionů lidí.

Český průmysl hlásí za měsíc duben 2020 historický meziroční pokles o 33,7 %, což je stále ještě nedoceňovanou katastrofou. Pro nejprůmyslovější ekonomiku celé Evropy to nemůže nemít ničivé důsledky. Ještě větší dopady se projeví v další specifické oblasti české ekonomiky (zejména Prahy a dalších turistických destinací), kterou je cestovní ruch. To, že veřejnost dosud nemá pocit počínající tragédie, je způsobeno pouze její krátkozrakostí. Za cenu obřího nárůstu státního dluhu a narušení rozpočtového hospodaření státu neklesají příjmy, neroste nezaměstnanost, nekrachují podniky. Politické strany se dokonce stále ještě předhánějí v tom, kdo svými populistickými návrhy ještě více poškodí státní rozpočet. Měly by už vědět, že na tom u voličů nemohou vydělat.

Jak nepříznivý ekonomický vývoj, tak zvolené způsoby jeho řešení přinášejí hrozbu rozvratu veřejných rozpočtů. Ty mají výrazný propad na příjmové stránce a to v okamžiku, kdy eskalují politicky motivované požadavky na státní záchranné akce a na dotace hlasitým zájmovým seskupením. Současně nastávají velké posuny na výdajové stránce rozpočtu, a tím se dále prohlubuje jeho deficit. Připravuje se schválení deficitu ve výši 500 miliard korun a mělo by se zapomínajícím připomenout, že v roce 1997 padla vláda, když si dovolila mít deficit 15 miliard (a to ještě poprvé za polistopadových osm let).

Restriktivní (karanténní) opatření vlády zasáhla v první fázi nejdříve nabídkovou stranu ekonomiky, ale velmi rychle vedla i k omezení poptávky po zboží a službách ve všech složkách agregátní poptávky. Ekonomika tím byla zasažena z obou stran. Viditelným důsledkem je současná likviditní krize neboli náhlá ztráta disponibilních peněžních prostředků tisíců ekonomických subjektů.

Ze strany vládní hospodářské politiky šlo o – v počátku snad pochopitelnou, ale v každém případě – nadměrnou a často chaotickou reakci. Vláda ve snaze zmenšit hloubku hospodářského propadu zcela opustila princip rozpočtové odpovědnosti. Po celé tři měsíce přichází téměř každý den s dalšími a dalšími kroky a opatřeními s dopadem na státní rozpočet v součtu desítek a stovek miliard korun, aniž by naznačila jakkoli promyšlený či systémový přístup. Naši zemi už od Rašína charakterizující opatrné rozpočtové chování státu bylo zcela lehkovážně opuštěno. Špidlovské „zdroje jsou“, bylo vyměněno za neméně chybné heslo – to, že nejsou zdroje, nevadí. Tváříme se, jako by o nic nešlo.

Vítězí populistický přístup, který vede k tomu, že je epidemiologickými ohledy ospravedlňováno jakékoli utrácení, jakékoli zadlužování budoucích generací, jakékoli financování nesmyslných a nebezpečných plánů či projektů (za všechny uveďme evropské Green Deal nebo Next Generation EU). Rozdávání peněz na všechny strany s odůvodněním zmírňování hospodářského propadu není seriózní hospodářskou politikou.

Dobře víme, že členství v EU nám v mnohém svazuje ruce a že některé kroky, nutné pro překonání současné krize, nelze učinit bez vyvázání se z nesčetných regulí, které k nám z Bruselu importují neefektivitu a nehospodárnost. Víme, že je nutno na půdě unijních institucí tvrdě hájit naše zájmy a požadovat reformní kroky, které by i nám umožnily racionálně hospodařit a obnovit konkurenceschopnost naší ekonomiky. Na realizaci takových kroků nelze čekat. V době příchodu epidemie také nebylo možné čekat na to, až se unijní instituce rozhodnou, co máme dělat, státy musely jednat okamžitě a samostatně.

Ekonomika a společnost byly poškozeny, což je třeba přijmout a podle toho se chovat. Cílem vlády proto nesmí být pouhé hledání nejsnazších a nejrychlejších krátkodobých cest k překonání ekonomického propadu. Mimořádnost situace musí být pojata jako příležitost k nastolení zásadních otázek reformy veřejných financí, k provedení dlouho odkládaných institucionálních změn a k systémovým krokům dlouhodobého charakteru. Místo toho se prosazují líbivé projekty odrážející parciální politické a ekonomické zájmy, převládá snaha uspokojit za jakoukoli cenu pokud možno všechny, kteří natáhnou ruku, a narůstá přesvědčení, že je kumulace dluhů správná a bezbolestná věc.

Pokusme se vrátit naší debatě o správné hospodářské politice v této výjimečné situaci koncepční povahu a systémový přístup.

Václav Klaus a kolektiv autorů IVK, Mladá fronta DNES, 8. července 2020

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu