Hlavní strana » Články a eseje » Václav Klaus: Neuvěřitelné…

Václav Klaus: Neuvěřitelné reakce na zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem

Články a eseje, 14. 2. 2020

Naši samozvaní „majitelé“ demokracie, kteří tak ostře bojují proti všem nedemokratickým způsobům uspořádání jakékoli lidské komunity ve světě i u nás doma, se tentokráte úžasně předvedli a plně odkryli své pravé nedemokratické já.

Ve zcela demokraticky zorganizovaných volbách, ve zcela demokraticky zvolené Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky byl většinou hlasů zvolen ombudsmanem bývalý zástupce ombudsmanky Šabatové Stanislav Křeček. Ti, kteří v této volbě prohráli, spustili spolu s Milionem chvilek na dr. Křečka a na výsledek této volby neskutečně agresivní útok.

Opět se ukázalo, že demokratické uspořádání nepřijímají, pokud není výsledek voleb takový, jaký by si přáli oni. Není to nic nového. Stalo se to opakovaně v minulosti, např. při volbě prezidenta Zemana, při výsledcích parlamentních voleb, v nichž uspěla strana premiéra Babiše a v mnoha dalších případech. Výsledek demokratických voleb nepřijímají.

 Že to dají tak rychle a tak hrubě okamžitě najevo, je určitou novinkou. Při opačném výsledku voleb by druhá strana nic takového určitě neudělala. Prohru ve volbách by přijala bez jakéhokoli komentáře. Prostě jako prohru, která k demokracii patří. Ukazuje se, že progresivističtí věční majitelé pravdy (už od éry pravdy a lásky) považují volby za komplikaci, která jim znemožňuje uskutečňovat jejich politické plány, kterým je popření parlamentní demokracie a nastolení vlády nevolených, ale vyvolených. Demokracie jim vyhovuje, jen když vede k jejich vítězství.

Pro lidi mého typu byla před šesti lety volba bývalé trockistky Anny Šabatové do funkce ombudsmanky jasnou prohrou. Víme, že do této funkce nepatří (a celou dobu jejího fungování to jen dokazovalo), ale neřekli jsme ani slovo. Nedělali jsme žádné hrubé útoky na integritu její osobnosti. Výsledek volby jsme – neradi – respektovali. Dr. Křeček byl dlouholetý poslanec sociální demokracie, tedy strany, které jsem nikdy nebyl přívržencem, ale přesvědčil jsem se, že na tuto funkci má nesporné profesní a – jak ukazuje svou častou publicistickou aktivitou – i odborné předpoklady. Přeji mu, aby se mu v práci dařilo.

Něco jiného je můj názor na instituci ombudsmana. V tomto ohledu plně souhlasím s názory svého syna. I já jsem v 90. letech proti zavedení instituce ombudsmana vždy rezolutně protestoval. Vždy jsem tuto instituci, o které se v klasických učebnicích demokracie nikdy nemluvilo, chápal jako pokus oslabit systém parlamentní demokracie. Ombudsmanem je ve skutečnosti každý významný politik, lidé se na něho se svými stížnostmi nepřetržitě obracejí. Kancelář prezidenta republiky za rok řeší o řád více stížností, než které se dostanou do rukou ombudsmana. Ombudsman podle zákona každý rok předává zprávu o své činnosti do rukou prezidenta republiky – my jsme mu vždy na oplátku předávali naši podobnou zprávu o řešení stížností, které přicházely do našeho úřadu. Bylo jich daleko více.

Absurdní souboj o tento zbytečný úřad a následná hysterie pokrokářů však prokazuje, že v jejich plánech na rozbití normální společnosti a na vnucení nám všech zhoubných migračních, genderových a antidiskriminačních projektů, které rozvracejí společnost za oceánem a v západní Evropě, měla a má tato instituce zásadní roli. Proto ten řev, a proto ta neskrývaná nenávist. Nevyšlo jim to. Zatím.

Václav Klaus, iDNES.cz, 13. února 2020