Hlavní strana » Rozhovory » EU nepředstavuje volnost, ale…

EU nepředstavuje volnost, ale dirigismus

Rozhovory, 27. 4. 2004

Několik dní před vstupem své země do Evropské unie prezident České republiky Václav Klaus kritizuje politické poměry v západní Evropě.

HB: Pane Klausi, Česká republika v sobotu společně s devíti dalšími zeměmi vstoupí do EU. Máte z toho radost, nebo je to starost?

Už teď slyším ty oslavné projevy. Mnozí se budou rozplývat o nové éře a libovat si v lyrických tónech. Ale členství v EU nemá nic společného s poezií. Nesmíte zapomenout: Nebudeme členem Evropy, ale členem Evropské unie - to není lyrická, ale velmi prozaická organizace.

HB: Znamená to, že starosti převažují nad radostí?

Na to neexistuje žádná jednoduchá odpověď. Samozřejmě, že se chceme na EU, na integraci kontinentu, podílet. Česko leží v srdci Evropy, nemáme žádnou jinou možnost. Kdyby nebylo února 1948, puče československých komunistů a pozdější invaze sovětských vojsk, patřili bychom samozřejmě k zakladatelským státům EU a NATO. Pro nás nyní nastává normální situace.

HB: Jaké nápady, jaké vize přinášíte vy a Češi do unie?

Původní evropská idea byla jasná a logická: dosáhnout trvalého míru po druhé světové válce tím, že se kontinent otevře. A to je také moje vize: chci žít ve volnosti, v otevřené společnosti. Tuto vizi pociťujeme my, kteří jsme byli 40 let zavření, zcela jinak než mnozí lidé v západní Evropě.
Realita EU je ale zcela jiná. Nesestává se z volnosti a otevřenosti, ale z byrokratizace, dirigismu, regulace a harmonizace. Státní intervencionismus na mezinárodní úrovni stále sílí - na úkor volnosti.

HB: To znamená, že se EU ve své současné bruselské podobě ubírá špatným směrem?

Není to EU, která vybočuje, ale evropská společnost. Museli bychom jít 30 nebo 40 let zpět, k duchovnímu klima zakladatelů. Nebo ještě lépe - zpět k ideologii svobody Friedricha von Hayeka. Místo toho nyní musíme konstatovat, že na mezinárodní úrovni vítězí socialismus. Socialismus se v mezinárodních organizacích, jako je EU, dokáže očividně prosadit lépe než na národní úrovni - protože v Bruselu nemohou rozhodovat voliči. To je vlastní demokratický deficit EU a moje hlavní kritika.

HB: Jaký socialismus máte konkrétně na mysli? Asi stěží sovětský socialismus?

Mám na mysli reálně existující socialismus sociálnědemokratických a socialistických stran v Evropě. Ale dá se najít i v jiných evropských stranách.

HB: Kritizujete tím také konzervativní a křesťanskodemokratické strany?

Nemám důvod povzneseně kritizovat křesťanskodemokratické strany. Ale vytýkám jim, že se nedostatečně brání socialistickým pozicím, jsou příliš měkké.

HB: Má pro vás příliš kolektivní zabarvení také pojem sociálnětržní hospodářství?

Nemohu a nechci tento pojem používat, to protiřečí všem mým přesvědčením. Nesmí se začínat se slovem "sociální", je třeba hovořit o "trhu se smysluplnou sociální politikou".

HB: Zpět k rozšíření Evropské unie. Jaké ekonomické dopady očekáváte?

Od 1. května si neslibuji vůbec nic. Je to formální datum, které nepřinese žádné změny. Nejdůležitější změny už dávno proběhly. Nenastane tedy žádná nová dynamika - ani v pozitivním, ani v negativním smyslu.

HB: Zeptáme se jinak - co přinese proces integrace zemím ve střední Evropě?

Je to zajisté historický moment v našich tisíciletých dějinách, to beru velmi vážně. Ale zůstávám u toho, že 1. květen nepřinese nic nového. Hospodářství jsem například v Česku liberalizoval jako ministr financí a premiér již před mnoha lety. Bohužel lidé nyní očekávají něco nového - ale to nepřijde. A proto budou lidé zklamaní.

HB: Budou alespoň hranice mezi západní a střední Evropou propustnější?

Je příliš jednoduché, srovnávat hranice s nesvobodou a jejich neexistenci se svobodou. Samozřejmě, také já doufám v to, že jednou budu moci jet do Německa bez nějakého průkazu. Se zlepšením mé osobní svobody to ale nemá nic společného. Když už musíme použít symbol Evropského domu, což nemám moc rád, pak před sebou vidím dům bez mříží, ale s dveřmi před byty - a sice s uzamykatelnými dveřmi.

HB: V Německu probíhá velká diskuse o příchodu pracovních sil z nových zemích, ačkoliv je jejich pohyb zprvu omezen...

To je čistá politizace. To vůbec není problém, ohrožení německého pracovního trhu neexistuje. Pokud vůbec k nějakému přistěhovalectví dojde, pak bude nepatrné.

HB: Když už se nebudou přesunovat pracovní síly, tak pracovní místa - a sice ze západu na východ. Spolková vláda vlastním firmám vytýká nedostatek patriotismu.

Celý spor o outsourcing je čistě politická debata. Kdo argumentuje tímto způsobem, musí vědět, zda chce volné trhy, nebo zda chce raději širokou harmonizaci. To, co jsem v tomto ohledu slyšel od spolkového kancléře nebo od švédského premiéra, považuji téměř za neuvěřitelné.

HB: Švédský premiér Göran Persson kritizoval postoj přistupujících zemí, které požadují od Bruselu miliardové podpory, ale od bohatých ve svých vlastních zemích nevybírají žádné daně.

To je zcela nepřijatelná výtka. Pod čarou od EU neočekávám vůbec žádné peníze. Samozřejmě, že dostáváme pomoc, ale také platíme příspěvek. V prvních letech dokonce budeme platit více než dostávat.

HB: Mají noví členové po 1. květnu šanci, ovlivnit trend harmonizace a nadměrné regulace v EU?

Ne. Nevypadá to, že bychom měli dostatečnou sílu na to, abychom něco mohli změnit.

HB: V EU se stále ještě diskutuje o evropské ústavě, o poměru hlasů jednotlivých zemí v Radě ministrů. Může se touto cestou zmírnit demokratický deficit EU?

V běžné politice na to samozřejmě musím mít pozici. A nutná většina 60 procent je lepší než 50. Ale vlastně jsou tyto otázky mimo mou pozornost, esej o tom bych nikdy nepsal. V zásadě jsem ze 100 procent proti jakémukoliv většinovému hlasování.

HB: Argumentujete pro zachování práva veto - ale neztrácí tím rozšířená EU schopnost rozhodovat?

Ne. Tento názor pramení ze zásadního mylného chápání, které je u evropských politiků bohužel velmi rozšířené. Existuje jasný konflikt zájmů mezi rozšířením EU a prohloubením integrace. (Václav Klaus načrtává skicu rozdělení - pozn. red.). Když je jedna osa prohloubení integrace a druhá počet členů, pak leží každá možná kombinace na jasně definované křivce - ale mnozí evropští politici hledají bod daleko nad touto křivkou. Samozřejmě - můžeme popohnat prohloubení a ještě přijmout Kazachstán, Turecko a Moldávii. Ale aniž bychom poškodili volnost a demokracii.

HB: Pochyby máte také co se týče eurozóny. Proč vlastně?

Nejsem proti euru, ale proti jeho ukvapenému zavedení. Hospodářství přístupových zemí potřebuje reálnou konvergenci, ne jen tu nominální. Právě Němci vědí, o čem mluvím: východní Německo by bývalo potřebovalo reálné přiblížení hospodářských struktur, ale zavedení západní marky v poměru 1:1 mu vnutilo konvergenci nominální a tím vyvolalo velké problémy, které nejsou vyřešené dodnes. A přitom měli Němci velkou bratrskou pomoc ve formě finančních transferů. Příliš brzké zavedení eura by nám uškodilo stejně tak, jako západní marka východnímu Německu. Ale my musíme vyjít bez jakékoliv kompenzace. Přesně proto nesmíme zavedení eura uspěchat.

HB: Ale i navzdory vší skepsi. Čím si 1. května připijete - sektem, nebo sodovkou?

Pozvu nejdůležitější zástupce mé země a přednesu projev. Nebude to žádná lyrická oslavná řeč, ale kritická próza. V takový den to pak klidně může být sklenička sektu.

Překlad Hospodářské noviny

Ulrich Glauber, Georg Watzlawek, Handelsblatt, Hospodářské noviny, 27.4.2004