Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…

Rozhovor prezidenta republiky Václava Klause pro Hospodářské noviny

Rozhovory, 14. 2. 2005

Prezident Václav Klaus v pátek jmenoval nové členy bankovní rady České národní banky. "Myslím si, že jsou to lidé s docela pevnými názory a řadu z těchto názorů už dali na vědomí," říká prezident Klaus v exkluzívním rozhovoru pro HN.
"Doufám, že tam přicházejí lidé, kteří ve své minulosti určitě byli výraznějšími osobnostmi než někteří z těch, kteří nastoupili do bankovní rady před šesti lety," dodává.

HN: Co si slibujete od nové bankovní rady?

Tak za prvé bych trval na tom, že tu obměnu je potřeba používat s malým "o" a ne s velkým "o". Mně jde vždy, a v tomto případě zvláště, o dodržení jisté kontinuity, ale současně o vydání impulsu k malé obměně. Řekl bych, že je to velmi jemná mixáž kontinuity a diskontinuity, a to je třeba zdůrazňovat. Nejde o žádnou revoluci, to jsem říkal mnohokrát a opakuji to i teď. Já netvrdím, že v posledních týdnech, měsících bych vzdychl nad tím, co bankovní rada udělala za rozhodnutí. Vím, že tato fáze je do jisté míry minulostí, ale některé změny je potřeba udělat.

HN: Co konkrétně by se mělo v bankovní radě změnit?

Doufám, že tam přicházejí výrazné osobnosti, které ve své minulosti určitě byly výraznějšími než někteří z těch, kteří nastoupili do bankovní rady před šesti lety. Myslím si, že jsou to lidé s docela pevnými názory a řadu z těchto názorů už dali na vědomí. Příchod praktizujícího teoretika pana Singera bude nepochybně velkým obohacením na rozdíl od nepraktizujícího předcházejícího teoretika, který tam byl. Někteří z dosavadních členů rady ani příliš nebyli vidět.
Nikdy jsem se netajil tím, že jsem měl velké pochybnosti nad bankovním dohledem. Takže i v tomto smyslu je žádoucí, aby došlo ke změně.

HN: Proč jste se rozhodl opět jmenovat guvernérem Zdeňka Tůmu?

Při jeho předchozím jmenování jste přece prohlásil, že tato volba může být neštěstí pro českou ekonomiku. Čím vás tedy nyní přesvědčil?
Nemyslím si, že bankovní rada je dítětem jednoho člověka, byť je guvernérem. Předpokládám a doufám, že se tu jedná o jistá kolektivní rozhodnutí. Já jsem tenkrát zejména protestoval proti určité jednobarevnosti bankovní rady, jako kdyby všichni byli z jednoho hnízda.
Podle mě tam chyběla různorodost. To pro mě bylo nejvážnější věcí. V minulosti jsem říkal, že já nezpochybňuji to, že by tito lidé, celá tato sestava, nemohli být v bankovní radě, ale že tam nemají být dohromady. A to je velmi silný argument, za kterým si musím stát. Myslím, že v tomto smyslu pan guvernér nepochybně je kvalitní osobou do bankovní rady kdekoliv na světě. Tedy i u nás.

HN: Od roku 1997 jste několikrát zmínil, že centrální banka se velmi často chovala necitlivě k ekonomice. Že rovnováha mezi lpěním na nízké inflaci a pohlížením na hospodářský růst a nezaměstnanost nebyla vždy dokonalá. Čekáte od nové bankovní rady, že bude "citlivější" k ekonomice?

Nejde o to, že bych se pral s bankovní radou o inflaci a nezaměstnanost. Tak to v žádném případě nikdy nebylo. Já jsem se pral o to, že centrální banka od poloviny devadesátých let řadu roků zásadně vstupovala do politiky svým rozhodováním. Jsem přesvědčen, že to dělala vědomě. Ne se záměrem pomoci či nepomoci ekonomice, ale ovlivnit politiku. To já myslím, že bylo naprosto neodpustitelné. A myšlenka o nějaké apolitičnosti centrální banky v těch letech je chiméra, která není pravdivá.

Já si myslím, že tato depolitizace centrální banky v průběhu posledního období výrazně nastala. Právě proto jsem v posledním roce neměl jakýkoliv důvod s centrální bankou polemizovat, ale ta minulost tady je. Takže já doufám, že pokračování bude dobré.

HN: Často jste poukazoval na to, že ČNB je příliš nezávislou institucí. Co tím máte na mysli? Vždyť nezávislost centrální banky je deklarována v ústavě...

Já jsem opakovaně říkal, že mně vadila političnost centrální banky. Když bude politická, tak nemůže být nezávislá na voličích. Může být pouze neutralisticky technokratická, a pak mně ta nezávislost tolik nevadí. Zatímco za pana Tošovského a následujících to byla politická centrální banka. Takže hry na nezávislost byly zcela fiktivní.

Zadruhé jsem kritizoval způsob volby centrální banky a je pouze ironií osudu, že se to bumerangem ke mně vrátilo stejným způsobem. Já v tom mám ruce naprosto čisté. Všichni vědí, že jsem s touto metodou volby členů bankovní rady polemizoval.

HN: Kdyby tedy za vámi po příštích volbách přišel premiér většinové vlády a měl zájem změnit zákon o ČNB, aby kromě prezidenta rozhodoval o členech bankovní rady třeba Senát, jak byste na to reagoval?

Senát? To bych moc nedoporučoval, protože by se to stalo navýsost politickou věcí.

HN: Tak vláda?

Jistou koprodukci vlády v těchto věcech bych považoval za docela smysluplnou a normální. Na druhé straně žádný prezident by neměl mít úmysl používat bankovní radu jako svůj politický nástroj. Tak já si myslím, že to tak hrozné není.

HN: Netajil jste se tím, že byste v bankovní radě viděl rád pragmatičtější a vyzrálejší osobnosti? Jaké kvality má konkrétně pan Řežábek, který vyvolává největší kontroverzi a nemá ani zkušenosti s měnovou politikou?

Tento člověk vyvolává určitý nesouhlas u jisté skupiny našich bankéřů, kteří si zvykli na to, že mohou na úkor státu získávat neuvěřitelné výhody. Možná, že tato bankovní rada bude mít na některé věci ostřejší a přísnější názory. Myslím, že bylo potřeba, aby se tam dostal též neteoretik, též někdo, kdo prožíval všechny mikroobtíže jednotlivých firem či bank, věděl, co to je a znal také něco jiného, než matematické rovnice sofistikovaných ekonomických učebnic.

Tato osoba, která byla daleko blíže těmto věcem a potýkala se s obtížemi, s tou odvrácenou stránkou transformace, s těmi neúspěšnými kauzami, je obrovská výhoda a vklad, který tento člověk může do bankovní rady vnést.

Navíc myslím, že přínos všech těchto nových členů bankovní rady je, že nikdy nebyli v politice, což považuji za užitečné. A u pana Řežábka mohu navíc trumfovat tím, že jsem to skutečně nebyl já, kdo ho jmenoval do jeho předchozích vysokých funkcí. To byli představitelé jiných politických stran.

HN: S kým vším jste konzultoval nominaci nových členů bankovní rady? Víme, že to byl premiér Gross či ministr financí Sobotka. Vedl jste debaty i s opozicí, třeba s ODS?

Musím trochu sebevědomě říci, že v oblasti potenciálních kandidátů do bankovní rady se já pohybuji celý život. Každého možného z nich já osobně velmi dobře znám. S řadou z nich jsem se detailně setkával v profesním životě. Znám jejich názory a znám jejich texty, půlka byli mí kolegové, půlka byli mí žáci. Tím nechci říct, že jsem o tom s kdekým nediskutoval. Trvám ale na tom, že v tomto ohledu se jedná o trochu jinou nezbytnost konzultací než v některých jiných případech.

HN: Na práci pana Řežábka si velice výrazně stěžoval ministr financí. Hovořil jste s nim o těchto výhradách?

Výhrady pana ministra financí na pana Řežábka já prostě nesdílím. Všichni víme, že šlo o souboj jistých koncepcí, jak se dívat na vyčišťování naší bankovní či podnikové sféry. Tam já mám strach, že bych raději ministrem financí udělal někoho jiného.

HN: Jste znám tím, že si zakládáte na znalostech osob, které jmenujete. Pan Řežábek ještě před rokem sám říkal, že jeho znalost angličtiny není zrovna dokonalá. Ze znalosti jazyků jste zkoušel dokonce i ministra průmyslu Urbana. Prošel takovým testem z angličtiny i pan Řežábek?

Jakou má dneska angličtinu pan Řežábek, to nevím. Pokud ale vím, strávil řadu měsíců minulého roku v zahraničí a v tomto směru se intenzívně snažil. Jestli jsem o někom vznášel pochybnosti jazykové, tak to eventuálně byl pan ministr průmyslu a obchodu, jehož jediným úkolem je jezdit po světě a briskní znalostí několika světových jazyků omračovat všechny potenciální investory, přesvědčovat je o svých kvalitách a kvalitách naší země. Jestli jsem podruhé kladl určité otázky, tak to bylo nad naším eurokomisařem v Bruselu. Nezlobte se, ale u pana Řežábka určitě nikdo neočekává, že bude mít na starosti mezinárodní agendu. Naopak. Mám pocit, že jeho dominantní práce bude, narozdíl od pana Urbana a pana Špidly, v Praze.

HN: V USA se stalo zvykem, že šéf centrální banky Alan Greenspan je nyní častěji viděn v Bílém domě. Navštěvuje i vás pravidelně guvernér ČNB?

Pravidelně nikoliv, ale několikrát jsme spolu hovořili. Kdybychom měli pozici Spojených států, tak bych se jako prezident s Alanem Greenspanem setkával rád. Ale ironicky bych řekl, že jsem v průběhu svého prezidentského období paradoxně více minut na odborná témata mluvil já s Greenspanem než s panem Tůmou.

HN: A chtěl byste toto změnit? Chtěl byste, aby se guvernér na Hradě objevoval častěji?

Nepovažuji to za nezbytné.

HN: Nová bankovní rada pravděpodobně bude u výměny koruny za euro. Jaký přístup ke společné evropské měně od ní čekáte?

Musím vaši otázku poopravit. Tato bankovní rada bude asi u toho, když se bude vážně diskutovat o tom, jestli pro českou ekonomiku má nebo nemá smysl stát se součástí systému euro. A já doufám, že tato nová bankovní rada bude mít na otázku eura daleko vážnější, serióznější pohled, než měli někteří členové té dosavadní bankovní rady.

HN: Proto jste do nové bankovní rady jmenoval europesimisty?

Jak víte, já vždycky polemizuji s termínem europesimismus versus eurorealismus. Proto bych si v žádném případě netroufl tyto pány označit za pesimisty. Ale myslím, že žádný normální člověk nemůže být nikým jiným než eurorealistou. A nenormálního člověka bych do bankovní rady nechtěl.

Eva Hanáková, Lenka Zlámalová, Hospodářské noviny, 14.2.2005