Klaus.cz






Hlavní strana » Rozhovory » Předvolební rozhovor Václava…


Předvolební rozhovor Václava Klause s Lidovými novinami

Rozhovory, 20. 10. 2017

Tyto volby budou s největší pravděpodobností hraničící s jistotou první po vzniku samostatné ČR, které nevyhraje ČSSD ani ODS. Jak skutečnost, že ODS ani ČSSD nemíří k volebnímu vítězství, vnímáte?

Nemám z toho žádnou radost. Od počátku jsem se snažil budovat demokratický systém naší země na – pro všechny pochopitelném – střetu ideově jasně vyprofilovaných velkých stran. Dlouhodobě jsem varoval a protestoval před ideovým vyprazdňováním stran a před důsledky tohoto procesu. Představitelé obou velkých stran to ode mne brali jako nemístnou kritiku či dokonce vměšování do jejich záležitostí, ačkoliv já to z těchto důvodů nikdy nedělal. Opouštění idejí vyústilo v absenci nutného politického střetu, bylo nahrazeno vnitřními spory a chápáním politiky jako byznysu tak dlouho, až se obě strany dostaly na samotný okraj zájmu českých voličů.

Kdy podle Vás v ODS a ČSSD trend opouštění idejí začal a šlo o pozvolný proces, nebo jste v něm pozoroval nějaký zlomový moment?

Nedá se mluvit o nějakém jednoznačném, v čase přesně určitelném milníku nebo zlomovém okamžiku. Navíc nejde o českou specifiku – je to problém Evropy a celého Západu. Těmto změnám ani ODS ani ČSSD důrazně nečelily. Dokonce bych řekl, že jim podléhaly, vycházely jim vstříc, nadbíhaly jim. Probíhalo to delší dobu, za významný okamžik dokončení této změny považuji rok 2013 a naprosté poddání se a naskočení na vlnu „velké protikorupční revoluce v Čechách“.

Co považujete za hlavní důvod, proč ODS ani ČSSD v letošních volbách poprvé neútočí na vítězství?

Důvodů je, bohužel, celá řada a obě kdysi nejvýznamnější strany jimi trpí podobně. A nejde pouze o to, co říkají, jak naslouchají a rozumí skutečným zájmům a obavám občanů, ale i o to, kdo to říká, jak to říká, s jakou opravdovostí před občany vystupuje. Oběma stranám chybí přesvědčiví lídři. Nemám na mysli pouze předsedy, mám na mysli i plejádu těch „za nimi“, bez kterých nemůže žádná politická strana růst, sílit, posouvat se dopředu.

Řekl byste tedy, že lídři nového střihu jako Andrej Babiš nebo Tomio Okamura jsou přesvědčivější a je jejich styl něco, co by si měli představitelé klasických stran osvojit?

Pánové Babiš a Okamura jsou v mnoha směrech podobní módním politikům jako francouzský prezident Macron – neříkají vůbec nic nového, vše už bylo řečeno mnohokrát před nimi, ale působí nově, neopotřebovaně, neomšele a energičtěji. Jejich svěžest je v porovnání s jejich politickou konkurencí zřetelnější a v tom zřejmě voliči vidí svoji naději. Jejich programové vymezování se vůči „starým“ stranám, dělání dojmu, že právě oni jsou těmi čistými „nepopsanými listy“, z nich mohou, stejně jako třeba u Macrona, v budoucnu tvořit o to nebezpečnější politické subjekty.

Proč podle Vás přestal politický systém v ČR stát na soupeření dvou velkých klasických stran, jedné levicové a jedné pravicové?

Toto není výhradně problém pouze České republiky. Podívejme se na výsledky voleb v zemích kolem nás.  Všude, různě rychle, oslabují či se dokonce hroutí tradiční politické strany a jsou doplňovány nebo nahrazovány novými subjekty. Příčiny jsou obdobné, jako u nás – strany podlehly iluzi, že už o žádné zásadní změny nejde, že není co obhajovat, že politický střet je nekorektní, že národní politická debata přestává existovat a že má být nahrazena „nepolitickými“ byrokraty v Bruselu. A ukazuje se, že nic z toho není pravda, neboť voliči mají svá přání, zájmy i obavy, které „staré“ strany svou laxností a bohorovností přestávají obsluhovat. Tradiční strany tak v důsledku svých selhávání z mnoha svých věrných voličů udělaly „politické bezdomovce“, kteří se trápí tím, že dnes nemají koho volit.

Jste jedním z těchto politických bezdomovců, a pokud ano, jak tento pocit s ohledem na letošní volby zpracováváte?

Politickým bezdomovcem se být necítím a ani nejsem, chápu-li politiku šířeji než stranictví. V politice působím, sleduji ji a analyzuji, neexistuji mimo ni.

Může se politický systém v ČR ke schématu jedné velké pravicové a jedné velké levicové strany vrátit? Pokud ne, proč? Pokud ano, jaká k tomuto návratu vede cesta?

Obtížně, ale může. Za předpokladu, že se tyto strany nebudou bát vyhledávat, analyzovat a řešit velká témata, která občany skutečně zajímají a kterých je dokola více než dost. Jde o to vrátit se ke svým voličům a přesvědčit je, že rozhodovat si o svých věcech máme doma my sami. Že na každém hlasu záleží, protože ten bude kontrolovatelně slyšen v národním parlamentu. Strany ve svých řadách musí najít nové srozumitelné vůdce, někde tam přece musejí být! Z toho všeho je ale jasné, že k nějaké renesanci tradičních stran povede dlouhá a náročná cesta, protože ony kdysi své voliče snadno opustily a zklamaly.

Takže byste neřekl, že se pravolevý střet v politice vyčerpal a nahradilo ho soupeření, řekněme, proevropsky-liberálních a nacionálně-konzervativních proudů? Ostatně podle mě je vzkaz nacionálně-konzervativních uskupení jako SPD Tomia Okamury, Realistů a také trochu ANO „méně Evropské unie, žádné uprchlíky“ v kampani slyšet nejvíc.

Pravo-levý střet ze společnosti v žádném případě nevymizel. Je hlubokým a zásadním omylem politiky, že si nechala namluvit - a snadno tomu podlehla – že se pravo-levý střet již vyčerpal. Lidé chtějí i nadále volit „pravicově“ nebo „levicově“ a politické strany, zcela rozleptané politickou korektností a nedostatkem odvahy se k jasnému směřování přihlásit, jim v tomto ohledu vůbec nevyhovují. Realitou naší doby je to, že prožíváme období dramatického posilování levice, která pronikla do všech politických stran a tím je zásadně pozměnila.

Kde v současnosti vidíte největší slabinu ODS? Co jí chybí, aby se opět stala stranou útočící na vítězství ve volbách?

Je těsně před volbami a do toho se pouštět nebudu.

Zeptám se jinak, co podle Vás budou tyto volby znamenat pro další vývoj ODS?

Nevím, jak volby pro tuto stranu dopadnou a co z toho především členská základna vyvodí. Jedno by ale měla změnit rychle. Když projíždím po Čechách a vidím billboardy této strany hlásající, že její lídr je především slušný, moc mě zlobí prázdnota takového poselství. Být slušným je základním předpokladem vstupu do politiky. Lídr musí být hlavně nositelem myšlenek, ztělesněním idejí a propagátorem vizí. Ale o tom nám dají jasnou zprávu voliči. Moc bych úspěch této straně, a vlastně i sobě, přál.

Jan Horák, publikováno na serveru Lidovky.cz dne 20. října 2017.

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu