Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Teze vystoupení prezidenta…

Teze vystoupení prezidenta republiky na setkání s českými velvyslanci

Projevy a vystoupení, 30. 8. 2007

· Jsem rád za příležitost k Vám takto hromadně promluvit. Považuji toto každoroční setkání za důležité vzhledem k významné roli, kterou velvyslanci naší země ve světě hrají. Všichni jsme si už ověřili, že ani internet a e-maily velvyslance nenahrazují.

· Práce velvyslance samozřejmě není jen žití či bytí v zahraničí. Je třeba být součástí naší vnitřní domácí diskuse, je třeba umět rozlišit krátkodobé zájmy a tlaky, plynoucí z konkrétní vnitropolitické konstalace a dlouhodobé, obecnější zájmy naší země. Jistě všichni – a shodně – vycházíme z toho, že Česká republika své vlastní zájmy v zahraničí účinně hájit musí, a že to musí dělat neméně rezolutně než jak to dělají jiné země.

· Jsme nedílnou součástí světové komunity. Platilo to vždycky, platí to i dnes. Ve své politice ale pozorně odlišujme svůj zájem na prosazování univerzálních humanistických idejí a ideálů od zájmu ohledně věcí, na které jsme citliví díky naší, stále ještě nedávné minulosti. Snažme se proto především bránit vzniku nebo rozšiřování deficitu svobody a demokracie ve světě. Země, které na vlastní kůži prožily půlstoletí různých totalitních režimů, jako je ta naše, mají v zahraniční politice plné právo a povinnost vystupovat proti všemu, co k tomu vede. A tím dnes není nějaký nový (ale ani starý či staronový) totalitarismus, ale opouštění osvědčených principů, založených na organizování veřejného života a zajišťování svobody člověka na úrovni států, a přenášení rozhodování do nadnárodních struktur regionálního, kontinentálního či celoplanetárního typu a díky tomu vzdalování občanů od politiky a politiků.

· Už jste v průběhu tohoto týdne vyslechli řadu vystoupení, ale i já bych Vám chtěl říci pár slov o několika aktuálních tématech, se kterými jsme v dnešní době konfrontováni:

1. Schengen: Když v roce 1985 podepsali zástupci vlád Francie, Německa, Lucemburska, Belgie a Nizozemí – čili jen podmnožina tehdejších členských zemí ES – smlouvu o zrušení hraničních kontrol na svých vnitřních hranicích, měly za sebou tři desítky let přirozeného propojování svých ekonomik a vzájemného poznávání se, ale hlavně dlouhou dobu hospodářské a politické svobody, která byla zemím ve východní části Evropy odepřena. Bez toho by reálná konvergence zemí nebyla možná. Naše země právě stojí teď před vstupem do tohoto „schengenského“ prostoru. Nepřeceňujme, ale ani nepodceňujme tento krok. Nezapomínejme, že sám o sobě naši dnešní reálnou konvergenci a mobilitu zvýší jen nepatrně. A nezapomínejme, že nejde jen o pozitivní efekty bez jakýchkoli nákladů. Mrzí mne, že se tento krok vykládá zcela jednostranně, že se vidí jen přínosy a ne náklady.

2. Euro: Nezapomínejme, že ve věci jeho přijetí jde především o naši vnitrostátní diskusi a že jde o rozhodování, jehož předmětem je jeden z atributů naší státní suverenity. Při plném respektování našeho závazku přijmout jednotnou měnu musíme pečlivě zvažovat, jakým způsobem a kdy to uděláme. Jde o to, aby tomuto kroku ani nepředcházely, ani po něm nenásledovaly žádné otřesy v oblasti relativních cen, měnových kursů a cenových hladin, a to se všemi známými negativními důsledky na výkonnost ekonomiky a na životní úroveň občanů naší země. Není žádnou ostudou přistoupit ke společné měně později než jiné, byť sousední země. Euro samo o sobě není cílem. Je jen nástrojem ke stabilizaci ekonomiky a k zvýšení jejího růstového potenciálu. A to v dlouhém období. Převzetí Eura má smysl jen tehdy, bude-li tyto cíle plnit. Jinak hrozí, že za tuto změnu zaplatíme mnohem více, než kolik jejím prostřednictvím získáme.

3. EU a reformní smlouva: snad každému je jasné, že se jejím přijetím stanou součástí smluvního systému EU všechny podstatné principy ústavní smlouvy z roku 2004. Tzv. reformní smlouva (143 stran v dnešním portugalském návrhu), včetně prohlášení (61 stran ) a protokolů (67 stran), bude i svým rozsahem extendovat dnes existující primární právo EU. Dojde tedy k pravému opaku toho, co bylo na počátku tohoto procesu slibováno Laekenskou deklarací a jejími propagátory: že dojde k jeho zásadnímu zjednodušení. Jejím přijetím dojde k další komplikaci smluv, k rozšíření prostoru pro jejich extenzivní interpretaci těmi, kteří se – kunderovsky – považují za „majitele klíčů“, i k rozšíření působnosti Unie na úkor členských států v naprosté většině oblastí. Červnový bruselský summit byl prohrou evropských demokratů. Hrozí, že Unie bude dále ztrácet svou politickou legitimitu, a že se propast odcizení mezi euroelitami a obyčejnými lidmi bude dále prohlubovat.

4. Radar: naše země stojí před závažným rozhodnutím v oblasti zajištění své národní bezpečnosti. V této diskusi musíme umět argumentovat, ale musíme být i pozornými posluchači, musíme si umět vzájemně naslouchat. Jen tak budeme mít jistotu, že bude nalezeno dobré a skutečně stabilní řešení, které vytvoří dlouhodobě obhajitelnou pozici naší země. Na adresu těch, kteří chtějí diskutovat spíše v rámci EU než v České republice, je třeba říci, že nejen dnes, ale i v budoucnu zůstává národní bezpečnost výhradní odpovědností každého členského státu. Diskuse o radaru má také svou významnou transatlantickou dimenzi, protože americkou vojenskou přítomnost v Evropě považujeme za důležitý faktor stability v Evropě a protože tuto stabilitu chceme uchovat. Na druhé straně není možné v této věci rezignovat na vytvoření alespoň elementárního celonárodního konsensu.

5. 15 let po rozdělení společného státu se Slováky: v letošním roce si připomínáme patnáct let od období, kdy na základě výsledku druhých svobodných voleb v bývalém federálním československém státě probíhala intenzivní jednání o rozdělení společného státu. Jeho důstojným průběhem – zejména v kontrastu s jinými zeměmi – jsme dokázali, že jsme schopni věcné a kultivované dohody. Dnes mají naše země, ale hlavně obyčejní občané obou zemí, tak dobré vzájemné vztahy, jaké mnohdy neměli ani v dobách společného státu. Slovensko zůstává našim nejbližším sousedem, naše nadstandardní vztahy se osvědčily. To musí naše diplomacie umět ve světě důrazně vysvětlovat.

6. Globální oteplování a nezbytnost bojovat s touto iracionální doktrínou. Důrazně odlišujme jemnosti klimatologické diskuse (která je ale nekonečně daleko od proklamované existence jakéhosi „vědeckého konsensu“) od

- diskuse důsledků eventuálního možného mírného oteplování na lidskou společnost,

- diskuse důsledků dnes navrhovaných opatření na omezení emisí CO2 na lidskou společnost (i vývoj teploty),

- hledání racionální politiky vzhledem ke konkurenci různých společenských priorit.

7. Prezidentovy aktivity v zahraniční politice: Za poslední rok od našeho minulého setkání se podařilo zorganizovat 27 mých zahraničních cest, 25 různých přijetí na Pražském hradě a 2 prezidentské summity v ČR. V září navštívím OSN a zúčastním se Valného shromáždění a Konference ke klimatickým změnám, kterou pořádá generální tajemník OSN.

Během svých zahraničních cest silně vnímám význam a sílu našeho diplomatického zastoupení, především roli velvyslance. Často, i když ne vždy, je to zkušenost, která je pro mě inspirací a za to bych chtěl dobře pracujícím velvyslancům poděkovat.

Václav Klaus, Pražský hrad, Rudolfova galerie, 30. srpna 2007