Hlavní strana » Rozhovory » Odpověď prezidenta na otázku…

Odpověď prezidenta na otázku slovenského časopisu Týždeň o rozpadu Československa

Rozhovory, 22. 10. 2012

Myslíte si, že rozpad Československa byl dějinnou nevyhnutelností, nebo mohl společný stát Čechů a Slováků za jistých okolností přežít?

Nemám rád vznešeně znějící pokusy vytvářet alternativní minulostní scénáře. A to ať se jedná o jakoukoli historickou událost. Historie měla jistě mnoho alternativ, ale to teď není zajímavé. V tomto smyslu nepovažuji za zajímavou – a hlavně za relevantní – ani Vaši otázku.

Mohlo se stát leccos, o nevyhnutelnosti nejde. Mé dnešní čtení historických trendů a tendencí mi však říká, že k rozdělení Československa muselo dříve či později dojít. V minulosti jsem to tak jasně nevěděl. “Pomlčkovou“ válkou na počátku roku 1990 jsem byl zděšen, federaci jsem se maximálně snažil udržet – jak svým chováním v roli federálního ministra financí (kdy se na mne více zlobila česká než slovenská vláda), tak vytvořením slovenskéODS, kdy jsem ještě v kampani jara 1992 na náměstích slovenských měst (tedy nikoli v pohodlí psaní různých mouder do novin a časopisů) propagoval udržení společného státu.

Dnes – a to stále více – vidím chatrnost státoprávního uspořádání, které vzniklo v roce 1918. Slovensko dalo jasný signál, že ho nechce již v roce1939 ai v roce 1968 ukázalo neméně jasně (a to jsem již prožíval), že ho více zajímá změna státoprávního uspořádání než tehdejší pokus o – v dnešní terminologii – radikální změnu politického a sociálně ekonomického systému. Námitku, že byli lidé na Slovensku zdrceni z okupace v srpnu 1968 stejně jako lidé v Čechách a na Moravě, samozřejmě znám a nijak ji nezpochybňuji, ale tudy nevede můj argument.

Rozumím a hlavně respektuji, že Slovensko chtělo svůj samostatný stát. Nikdy jsem to nikomu ze Slováků neměl za zlé a nikdy jsem to nekritizoval. Stalo se to a je to – přes počáteční obavy zejména na Prahu orientované části slovenské inteligence a kultury – viditelným a nijak nezpochybnitelným úspěchem. Tento úspěch opravdu upřímně Slovensku přeju.

P.S. Před týdnem jsem ve Varšavě na tiskové konferenci řekl, že je pro mne Polsko „nejbližší zemí“. Pak jsem – určitě zaslouženě – dostal několik sms zpráv, že je snad nejbližší zemí Slovensko. Odpovídal jsem, že jsem mluvil o cizím státu. Slovensko za „cizí“ nepovažuji.   

Týždeň 43/2012, 22. října 2012