Hlavní strana » Články a eseje » Zápisky z cesty do…

Zápisky z cesty do jihovýchodní Asie č. 1 – Malajsie

Články a eseje, 5. 7. 2012

Letošní asijskou cestu začínáme po osmé hodině večer nočním letem do indického Dillí, kde máme ráno (jejich času) technické mezipřistání pro doplnění paliva a výměnu posádky. V sedm ráno tam už bylo 35°C. Let pokračuje nad Indií, Bangladéšem a Barmou do hlavního města Malajsie Kuala Lumpur.

Byl jsem zde jako předseda vlády v roce 1996. Pamatuji si velké horko, ještěrky běhající po stěnách, právě dokončovanou nejvyšší stavbu světa Petronas Towers (než ji předběhl mrakodrap v tchajwanském Taipei) a odpověď malajského premiéra Mahathira na mou otázku – motivovanou našimi tehdejšími spory s odboráři za vůdcovství pana Falbra – jaký mají sociální systém: rodinu, jiný není třeba. Znám to z literatury, ale takto přímo jsem to slyšel poprvé.

Malajsie byla tehdy rok před svou (a současně naší) měnovou krizí roku 1997, byla jí, stejně jako nám, ordinována politika absurdně vysokých úrokových sazeb a Malajsie, resp. její ministerský předseda, se jako jediný v tomto regionu vzbouřil a misi Mezinárodního měnového fondu neposlechl. Udělal dobře. Já se bouřil také, ale neměl jsem Mahathirovu politickou sílu (se složitou koalicí s Kalvodou a Luxem a opozicí v čele s M. Zemanem) a on navíc neměl za zády Tošovského centrální banku, která hrála s MMF. Proti naší zemi.

Malajsie se mi už tehdy zdála jako rychle rostoucí země, navíc s výhodou ropy. Dnes je ekonomicky podstatně dále, ale vlhké teplo je zde opět. Přijíždíme v pět odpoledne (šestihodinový časový rozdíl) a je 32°C. Tropické rostlinstvo dominuje, vlastně jsme jen kousek nad rovníkem.

Kuala Lumpur, která má 1,3 milionu obyvatel (celá Malajsie necelých 30 milionů), je za uplynulých 16 let úplně jiná. Země je protkaná moderními dálnicemi (a všudypřítomným mýtným), vysokých budov jsou desítky, ne-li stovky, horečně se staví, skoro to vypadá, že jsou všechny domy nové. Koloniální minulost už není vidět, orientace na Evropu – ekonomická i kulturní – se ztrácí, přibyly tu na první pohled viditelně ženy v muslimských šátcích, centrum města je zcela moderní s obchody všech slavných světových značek.

První večeře klasické jihovýchodoasijské kuchyně je velmi lahodná. Otevřená restaurace na okraji města (pouze se střechou) je vlastně uvnitř džungle – ve vodě plavou želvy, po stropě běhají ještěrky, ptáci křičí, ve dne by prý byly vidět opice. Všude palmy, palmový olej je jedním z klíčových exportních produktů země.

Ve čtvrtek máme hlavní pracovní den návštěvy. Uvítací ceremoniál za účasti krále, královny a předsedy vlády s dělovými salvami, soukromé setkání s králem a královnou, jednání s předsedou vlády, návštěva parlamentu, ale i mé vystoupení v Asian Strategic and Leadership Institute na téma současné evropské krize.

Malajcům se velmi líbilo, považovali to za „oči otevírající“, velvyslanec EU byl spokojen zřetelně méně. Ale já jsem sem nepřijel uspokojovat úředníky Evropské unie.

Večer se koná v nedávno rekonstruovaném Národním paláci (slova Istana Negara si kupodivu za těch 16 let pamatuji) oficiální státní večeře na pozvání malajského krále. Ve svém projevu (který je rovněž zde na www.klaus.cz) se snažím objasnit smysl a cíl naší cesty – kromě navázání politických kontaktů na nejvyšší úrovni – diverzifikovat náš vývoz, jehož 83 % v loňském roce směřovalo do stagnující, neperspektivní EU. Potřebujeme rostoucí trhy a takovým Malajsie a celá oblast východní a jihovýchodní Asie nepochybně je.

Václav Klaus, Novinky.cz, 5. 7. 2012