Hlavní strana » Články a eseje » Zápisky z cesty do Chicaga č.…

Zápisky z cesty do Chicaga č. 2 – summit NATO

Články a eseje, 22. 5. 2012

V neděli po obědě, který jsme měli v 96. patře druhé nejvyšší budovy v Chicagu, v Hancock Building, začal summit NATO plenárním zasedáním za účasti všech 28 členských zemí na úrovni hlav států nebo vlád, ministrů zahraničí a obrany a představitelů armád.

Chicago zažívá už tradiční, několikatisícovou demonstraci odpůrců NATO, ale pak jsem si přečetl v dnešních novinách, že ve srovnání s demonstracemi v Řecku je velmi pokojná. Delegace přijíždějí na zasedání v pořadí podle seniority, nejdříve ti prezidenti (nebo kdo je šéfem delegace), kteří jsou nejkratší dobu ve funkci. Naposledy ti, kteří jsou ve funkci nejdéle. K svému překvapení jsem zjistil, že jsem byl k prezidentu Obamovi na podání ruky a společnou fotografii uveden jako poslední, neboli že jsem ve funkci nejdéle ze všech. Je to velmi sporný „primát“.

Po úvodních formalitách a „zdvořilostech“ začala vážná debata vystoupeními dvou nejvýznamnějších politiků v Chicagu – prezidenta Obamy a kancléřky Merkelové. Pak už vystupovali ostatní řečníci bez předem stanoveného pořadí.

Se zájmem bylo očekáváno vystoupení nového francouzského prezidenta Hollanda. Mluví francouzsky a hraje známou francouzskou kartu: v Americe zdůrazňuje, že důležitá je hlavně evropská vojenská síla.

Dominantním tématem jednání je na první pohled neřešitelná úloha: jak udržet schopnost NATO plnit své nezastupitelné úkoly v situaci neúnosné zadluženosti a rozpočtových škrtů mnoha členských zemí. Slovy o „finančních problémech“ začal své vystoupení např. italský premiér Mario Monti, ale i řada dalších. Žádné přesvědčivé argumenty, které by tuto kvadraturu kruhu řešily, však neslyším. Prezident Obama mluví o „mezeře ve schopnostech“ mezi Evropou a Amerikou a apeluje na Evropu, aby přidala. Mám vedle sebe dnešní vydání zdejšího deníku Chicago Tribune, který otiskl článek republikánského kandidáta do prezidentských voleb Mitta Romneyho. Není prezidentem, je pouze kandidátem. Jeho předvolební tón je proto ostřejší:

- NATO je na křižovatce;
- po skončení studené války už není nejdůležitějším úkolem aliance teritoriální obrana Evropy;
- evropské země už desetiletí místo investic do obrany posilují své velmi štědré sociální programy;
- pouze 3 z 28 členských zemí plní příslib spojený s členstvím – vydávat 2 % HDP na obranu;
- většina americké výzbroje je 40-50 let stará. Průměrné stáří letadlových tankerů je 47 let, strategických bombardérů 34 let, americké námořnictvo má dnes 285 lodí, což je nejméně od roku 1916, atd.

Takto ostrá slova na summitu samozřejmě nezaznívají. I když se projevuje zajímavá korelace: čím menší země, tím silnější slova.  Jen tři členské země nepromluvily, jednou z nich je Řecko. Ani se tomu nedivím, ale už jsem zmiňoval dnešní Chicago Tribune. Zadlužené Řecko, resp. jeho krajané v Americe, má peníze na to, aby tam otisklo placený inzerát s názvem „Bývalá jugoslávská republika Makedonie není připravena vstoupit do NATO“. Myslí se tím hlavně její název, kvůli kterému před čtyřmi roky Řekové na summitu v Bukurešti zablokovali přijetí Makedonie do NATO. Půvabné je to, že v inzerátu je i reklama: „Navštivte Řecko, kolébku západní civilizace.“

Před pracovní večeří, která je věnována problematice Afghánistánu, bylo „family photo“, aneb zcela pro nikoho nepotřebná společná fotografie. Když jsme tam přicházeli, organizátoři nás upozorňovali, že jsou v předsálí zrcadla. Na můj nechápavý pohled mi bylo sděleno, že nám tím dávají šanci, abychom se na sebe před fotografováním podívali. Vidím, že se má Evropa ještě co učit. Nicméně, debata na tříhodinové pracovní večeři pro 28 vedoucích delegací (místo několika stovek lidí na formálních jednáních) je velmi věcná, nikdo nečte připravené projevy, ale přímo reaguje na ostatní – to má daleko větší význam. V pondělním ranním jednání za účasti členů NATO a všech dalších v Afghánistánu spolupracujících zemí je přihlášeno 53 řečníků, což je velmi nepraktické řešení.

Venku se výrazně ochladilo a tím „ochladli“ i protesty. Naše desetikilometrové objížďky na jednání však přetrvávají.

Václav Klaus, Právo, 22. května 2012