Klaus.cz






Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…


Rozhovor prezidenta republiky pro týdeník EURO o jmenování profesorů

Rozhovory, 7. 2. 2011

EURO: Od podpisu boloňské deklarace v roce 1999 bylo u nás jmenováno 1801 profesorů, z toho 469 za poslední tři roky, jen letos 144.  Proč Vám přijde tak vysoký? Ubírá počet profesorů titulu na „elitní image“?

VK: Nemohu nezačít tím, že se pro mne svět nedělí na dobu před boloňskou deklarací a po ní. I tato deklarace je jedním z mylných činů Evropské unie, resp. její byrokracie a odvolávat se na ni mi přijde scestné.

Ale k podstatě otázky: profesorů máme strašně moc a je to evidentní devalvací tohoto kdysi významného akademického titulu. Bohužel jde v mnoha případech o typický český „jánabráchismus“, kdy si členové pedagogické či akademické obce tyto tituly udělují navzájem. Pro návrh profesury sice musí být také doporučení od jednoho zahraničního profesora, ale jsou-li mé informace správné, pak je příznačné, že 80% těchto doporučení je ze Slovenska. Myslím, že by bylo dobré vrátit se k tomu, aby titul univerzitního profesora byl spojen s vedením katedry. To by byl významný „blokační“ prvek.

Jak to podle Vás souvisí s českou posedlostí tituly a nesmyslně vysokým počtem takzvaně vysokoškolsky vzdělaných?

Posedlost tituly nevidím, naopak si myslím, že proti minulosti výrazně poklesla. Za komunismu platilo, že byl-li někdo inženýrem, oslovit ho „pane“ a ne „pane inženýre“ bylo téměř urážkou, či alespoň to mělo něco znamenat. Teď to zůstává spíše jen ve státním sektoru, v soukromé sféře jde daleko více o výkon, než o titul. A to je dobře. Naprosto nešťastnou roli v rozšiřování počtu „vzdělaných“ hrají nesmyslné požadavky státu na předepsané vzdělání.

Nejsou podmínky nastaveny příliš mírně?

Titul profesora v podstatě udělují vysoké školy, resp. každá z nich samostatně. Role ministerstva či kohokoli jiného je víceméně formální. A kvalita vysokých škol rapidně klesá, a proto zcela zákonitě klesá i kvalita profesur. Hlavně považuji za problematické, a říkám to jako ten, kdo – než podepíše jmenovací dekret – se podívá jakého oboru se profesura týká, aby byla profesura udělována za subdisciplíny či dokonce za subsubdisciplíny. To je dnes strašlivým nešvarem. Profesor musí mít schopnost učit základní obor, nikoli jen speciální seminář pro IV. ročník.

Můžete/měl byste jako prezident odmítnout profesory jmenovat? Kdo všechno může návrh na jmenování zamítnout?

Teoreticky mohu, protože od ministra školství – respektive od vlády – dostávám „návrhy“ na jmenování nových profesorů, ale prakticky to skoro není možné. To bych vstupoval do mnoha různých disciplín. Trochu vidím do ekonomie, a musím se přiznat, že při některých jménech „vzdychám“, abych se vyjádřil jemně. O profesuře rozhodují vědecké rady fakult a škol.

Do jaké míry množství jmenovaných profesorů podle Vás souvisí s vysokým počtem studijních oborů i vysokých škol samotných? Proč?

Nepochybně to souvisí, jeden nárůst kvantity vede k navazujícímu nárůstu kvantity. Prvním krokem bylo obrovské zvýšení počtu vysokých škol, ze kterého jsem vždy měl a mám i teď hrůzu. Když už se tento zdroj profesur do jisté míry vyčerpal, nastal mechanismus druhý – zvyšování počtu studijních oborů, který žádný přirozený konec skoro nemá. Nevím, jak tomu bránit. Pro příklad: jmenoval jsem nedávno profesora v oboru „bezpečnost práce v nevýrobní sféře“. K tomu jistě není třeba nic dodávat.

Vzhledem k „zmasovění“ vysokého školství a upadání jeho kvality – je množství profesorů důsledkem? Nebo může být i průvodním jevem či příčinou – vzhledem k registru docentů a profesorů a snahou akreditační komise zamezit praxi „létajících profesorů“ kteří garantují programy na více VŠ?

Jedná se o klasický marxistický „dialektický“ vztah. Platí obojí, jedno podmiňuje druhé, v různých chvílích dominuje to, v jiných ono. Fenomén létajících profesorů je neskutečný, protože profesor přece musí být se svými studenty, jinak to nemá smysl. Aby na dvě hodiny týdně či měsíčně přijížděl, to s vysokou školou nemá nic společného.

Nemůže být v tomto případě vyšší počet profesorů výhodou? Zvlášť přičte-li se k tomu plánovaná diversifikace školství?

Vyšší počet profesorů je stejnou „výhodou“ jako vyšší počet vysokých škol. Pro někoho je osobně výhodou. Fakticky je to nevýhodou.

Ministerstvo připravuje reformu vysokého školství – jak by podle Vás mělo ideálně vypadat a proč? (Počet profesorů, studentů, vysokých škol, struktura oborů a souvisejících titulů, financování,…) Jak k tomu dojít?

S panem ministrem jsem v kontaktu, ale jakou reformu vysokého školství jeho úřad připravuje, zatím netuším. Doufám jen, že nepůjde o reformu shora, tedy o státní regulaci vysokého školství. Ta může být lepší či horší, ale vždy bude špatná. Dominantní musí být samoregulace. Ta nemůže vycházet z ničeho jiného, než z toho, že studium na vysoké škole je „soukromý statek“ neboli soukromé dobro, soukromá výhoda, soukromá investice člověka do sebe sama. Studium na vysoké škole není „veřejný statek“, veřejné dobro, investice státu do státu. Tato investice, jako ostatně jakákoli jiná, musí člověka něco stát. On se musí rozhodovat, jestli chce tuto investici podstoupit. Jedině tak nastane racionální regulace počtu studentů, počtu studijních oborů, počtu vysokých škol, počtu profesorů. Bez toho jsou všechny reformy jen hrou na změnu.

Jakub Křešnička, Euro, 7. února 2011

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu