Hlavní strana » Články a eseje » Japonský zápisník č. 2

Japonský zápisník č. 2

Články a eseje, 14. 2. 2007

V Tokiu je sice teplo, daleko větší než u nás, ale prší. Nicméně, je to supermoderní, nesmírně spořádané a uklizené město, přímo prototyp města 21. století. Před dvěma týdny jsem byl v Chicagu, kde jsou mrakodrapy sice trochu vyšší, ale město jako celek si s Tokiem nezadá. Tokio je ale daleko větší.

Setkání a oběd s japonským císařským párem a dalšími členy jejich rodiny byl velmi milý a přátelský. Naše země pro ně něco znamená. Jezdí málo do ciziny (1 – 2x ročně) a návštěva v Praze v roce 2002 na ně velmi zapůsobila. Paní císařovna zná Smetanu a Dvořáka, k mému překvapení i Komenského a má přečteného Čapka. Všichni jsou na setkání připraveni, berou ho vážně, ne jako řada politiků, se kterými jsme se ve světě setkali. Stejná zkušenost je i s jinými královskými a císařskými rody.

Císařský palác, nově postavený po zničení původního v druhé světové válce, je prototypem japonské architektury – prosté, promyšlené do detailů, kde méně je více, zasazené do okolní, velmi umělé krajiny (kde je ten sen environmentalistů, ona původní příroda?).

Debata s japonskými businessmeny je zvláštní. Normálně bych očekával, že je pro vývozce do naší země výhodou posilování koruny. Oni jsou ale hlavně investoři v naší zemi, kteří to, co se tam vyrobí, chtějí vyvážet, a proto jim vadí posilování koruny. Často se setkávám s tím, že si na to stěžují naši domácí exportéři, ale v Japonsku jsem tuto stížnost nečekal. Máme prý s tou korunou něco udělat. To jsem jim ale slíbit nemohl. Její hodnotu určuje trh, nikoli politikové.

Je zajímavé, že v technicky a zejména elektronicky nesmírně vyspělém Japonsku nefungují naše mobily. Musí to asi být i záměr uchovávat si svou zvláštnost a tajuplnost. Když je něco podobného v Číně, svádí se to na ideologii. Na co to svést tady? V našem hotelovém apartmá je ale osm televizních přístrojů. Neměl jsem čas pustit si ani jeden. Žít několik dní bez mobilního telefonu je zážitkem. Dobrým.

Přichází mi sem z USA reakce na můj páteční rozhovor v Hospodářských novinách, kde jsem mluvil i o globálním oteplování. Někdo to v Americe rozšířil po různých internetových serverech a já jsem těmito svými výroky potěšil různé americké ne-AlGory, kteří se cítí být v menšině a pod tlakem tamní hrozivé politické korektnosti. Je třeba věci nazývat pravými jmény.

Václav Klaus, Tokio, 14. 2. 2007